Neexistuje snad příznačnější místo takzvaného „trhu bez hranic“, než je supermarket. Téměř každý si rád zajde do místního Tesca nakoupit suroviny pro uspokojení svých základních potřeb. A leckoho vlastně ani nenapadne, že se v tom momentě ocitá ve svatyni divokého kapitalismu z vášnivých snů devadesátých let…

V první řadě je třeba si přiznat, že podstatou supermarketu zůstává obyčejný konzum. Jeho fungování staví na vyprovokované honbě za slevami, nejlevnějšími rohlíky, česnekem v akci či novými sandály. Nevadí, že česnek je bez chuti, protože je napumpován chilským ledkem a pesticidy. Nevadí, že sandály šijí děti v Bangladéši místo toho, aby chodily do školy. Co by dělali jiného. Přece bychom je nenechali umřít bez práce.

Takové myšlenky jsou v supermarketu úspěšně potlačovány i díky nekonečné smyčce písní Wabiho Daňka prokládané hlášeními o výhodném zboží a informacemi o tom, kdo se má dostavit na pokladnu.