Jiří Koželouh z Hnutí DUHA, L'ubica Kobová z Fakulty humanitních studií UK, Tomáš Uhnák z Ekumenické akademie Praha a zástupci dalších organizací se shodli na tom, že s fenoménem supermarketů a působením obchodních řetězců je spojená celá řada negativních jevů. Jedná se například o velmi nízké platy v tomto odvětví, likvidaci malých dodavatelů a výrobců či dopady na krajinu vlivem územní expanze supermarketů.

Debatu s názvem Supermarkety a jejich dopad na životní podmínky, na které byly představeny výsledky hned několika výzkumů týkajících se obchodních řetězců, uspořádala Masarykova demokratická akademie. Kromě výše zmíněných se diskuze zúčastnili také Tomáš Bek z Multikulturního centra a Barbora Trojak z Ekumenické akademie Praha.

Tomáš Uhnák upozornil na neférové praktiky obchodních řetězců směrem k dodavatelům a výrobcům. „Řetězce disponují velkou vyjednávací silou, ačkoli se uvádí, že tady neexistují žádné monopoly a podobně, ty monopoly mají jinou formu a velice často svoji pozici zneužívají,“ zdůraznil Uhnák prezentující výsledky výzkumu, který uskutečnila Ekumenická akademie mezi dodavateli a výrobci. Řetězce podle Uhnáka tlačí především na cenu a svá obchodní rizika přenáší na dodavatele.

„Veškerou tíhu obchodu, produkce i propagace na svých bedrech nesou výrobci,“ dodal Uhnák. Výsledkem je masivní úbytek malých a středně velkých výrobců potravin, který nastal za posledních dvacet let od nástupu řetězců do České republiky. „Neexistuje nic, jako je levná potravina, vždycky to někdo zaplatí a většinou je to výrobce,“ vysvětlil Uhnák. Podle toho, co dodavatelé popisují, jsou často rádi, že se jim vrátí to, co do výroby potravin vložili.

Barbora Trojak k tomu doplnila, že v situaci, kdy 85 % domácností dělá svůj hlavní nákup v řetězcích, řetězce fungují jako vrátní, kteří výrobcům zprostředkovávají přístup ke spotřebitelům, dodavatelé jsou tak na nich závislí. Výsledkem je koncentrace trhu a přežití pouze velkých hráčů.

„Ve chvíli, kdy si představíte situaci, která nastává na našem trhu, kde je jeden velký hráč, který vlastní úplně celý výrobní řetězec a je velmi dobře integrovaný. To znamená, že má půdu, osiva, hnojiva, stroje a prodává to všem ostatním a má také jatka, živá zvířata a zpracovatele masa, jediné, co nemá, je maloobchod,“ popisuje situaci Barbora Trojak a dodává: „Pokud se to takto koncentruje do několika málo velkých hráčů, ti dokážou měnit ceny na trhu a tlačit je mnohem výše.“

Malí a střední výrobci se tak dostávají po tlak, který má dopad i na pracovní podmínky. Tomáš Uhnák v této souvislosti dodává, že naše výroba potravin je postavená na migratentech, protože ti jediní jsou ochotni dělat sezónní práce.

Prodavačky přechází nemoc a berou si druhou práci, tvrdí výzkum

Dalším aspektem působení obchodních řetězců je jejich dopad na územní rozvoj a životní prostředí. „Expanze řetězce Lidl v České republice byla provázena docela masivním kácením stromů. V případě Lidlu probíhalo nelegální kácení. Stromy v noci zmizely, někdo je pokácel,“ zdůraznil Jiří Koželouh.

Ten upozornil také na to, že plochy, které jsou podle územních plánů určené pro nějaký účel, často nezakazují například umístění velkého obchodu. „V Brně takto na ploše určené pro oblast školství vznikl hypermarket Tesco, u kterého bylo řečeno, že je součástí kampusu Masarykovy univerzity v Bohunicích a slouží studentům,“ uvedl Koželouh.

Velkým problémem jsou také mzdové a pracovní podmínky pracovníků a pracovnic v obchodních řetězcích. V případě obchodů s potravinami se jedná především o ženy, které v tomto odvětví převažují. Podle L'ubice Kobové se v této souvislosti v České republice velmi málo hovoří o tom, co to znamená pracovat ne pro lepší pracovní kariéru, ale proto, aby se člověk vůbec uživil.

Tomáš Bek dodal, že typickou prodavačkou je žena mezi čtyřiceti a padesáti lety a práce v obchodě je často posledním zaměstnáním, na které tyto ženy dosáhnou. Prestiž tohoto povolání se dále snižuje tím, jak se mění jeho charakter, prodavačka většinou pracuje v obchodě na pokladně, zároveň ale také jako doplňovačka zboží a uklízečka.

Využívání prodavaček na různé typy činností, ale také zkrácené pracovní úvazky jsou důsledkem snahy řetězců snižovat své náklady a optimalizovat. „Rozbití toho, že kdysi existoval jeden pracovní poměr a nebyly žádní agenturní zaměstnanci, nevyužívaly se brigády či neplnohodnotné úvazky, je do určité míry dané tím, jak řetězce více méně převádí náklady, které souvisí s pracovní silou, na zaměstnance,“ vysvětluje Tomáš Bek.

Následně doplnil, že medián mzdy v obchodě je něco málo před 14400 korun a čtvrtina zaměstnanců, která je na tom nejhůř, bere dokonce jen 11900 korun. Mzdy jsou tak nízké, že zaměstnankyně podle provedeného výzkumu většinou přechází nemocenskou. Velikost mezd se také často snaží kompenzovat tím, že si berou přesčasy nebo mají druhou práci. Ve větší míře jsou rovněž více závislé na svém partnerovi.

L'ubica Kobová zdůraznila, že současná situace práce v maloobchodě je výzvou pro odbory. „Kampaň odborů Konec levné práce je nástrojem, který by měly vzít do rukou i pracující v obchodě, protože vzhledem k tomu, že jsou zde jedny nejnižších mezd v národním hospodářství a pobírají je převážně ženy, pokud by tato kampaň byla úspěšná, bude pro ně mít velmi pozitivní výsledky,“ uzavřela Kobová.