Můj táta, který dnes už bohužel není mezi námi, kdysi v jednom supermarketu v severních Čechách, kde bydlel, objevil zboží se špatně uvedenou cenou. I když šlo o evidentní chybu, požadoval na pokladně, aby mu zboží vydali za tuto cenu. Když prodavačka i vedoucí odmítla, řekl, že se z místa nehne, dokud nedostane zboží za deklarovanou cenu. Nakonec to vedoucí nevydržela a nechala mu vydat zboží za uvedenou směšně nízkou cenu s tím, že rozdíl doplatí pracovnice, které jsou za chybu odpovědné.

Přišlo mi to tehdy jako trochu přehnané divadlo, ale otec říkal: „Jde o princip.“ Dnes si myslím, že měl pravdu. Ne že bychom snad neměli odpouštět řadovým prodavačkám běžné lidské chyby (ostatně byl to také můj táta, který mě kdysi naučil latinské úsloví „Errare humanum est.“), ale co bychom měli vyžadovat od supermarketů, je velmi vysoký standard služeb i odpovědnosti. Proč?

Po roce 1989 jsme dopustili, aby u nás nadnárodní řetězce zcela ovládly maloobchod s potravinami. Jistě, supermarkety k moderní tržní ekonomice patří. V Česku jsme to ale poněkud „přeťápli“ a řadíme se v Evropě k zemím s jejich nejvyšší koncentrací. Přitom vlastní českou vrstvu malých a středních podniků máme i podle názoru Svazu průmyslu a obchodu velmi malou.

Dopady nadnárodních řetězců na drobné podnikání jsou každému zřejmé. Kolik znáte drobných živnostníků, kteří mají malé potravinové prodejny? Spíše doplňkově se ujímají této role vietnamští obchodníci se svými večerkami, možná i proto, že jsou zvyklí čekat na tržbu třeba i 14 hodin denně a bydlet na stejném místě, kde mají obchod, což už je pro českého obchodníka většinou za hranou únosnosti.

V menších městech se bez supermarketu prakticky neobejdete. Co se týče vesnic, tam drobné prodejny skomírají a s rostoucí kupní silou obyvatelstva jim paradoxně spíše klesají tržby, protože více lidí si pořizuje auto a může si dovolit dojíždět na nákupy do nejbližších obchodních center. Nakupování v obchodních centrech je pohodlné. Má ale i svá proti.

Jestliže starostové měst, kdysi zuřivě a s velkou pompou přestřihující slavnostní pásky k novým betonovým budkám postaveným na zelené louce, slibovali občanům kromě většího výběru zboží také zvýšení zaměstnanosti, pak důsledek nevídaného množství supermarketů, které v Česku vyrostly, je právě opačný. Tisíce malých obchodníků zavřely své provozovny.

Centrální způsob nákupu od velkých firem, z velké míry samozřejmě zahraničních, zlikvidoval řadu drobných pěstitelů nebo výrobců místních produktů v regionech. Dnes je ze soucitu navštěvujeme, jako by to byli indiáni v rezervacích, na víkendových farmářských trzích a platíme vysoké ceny za vyšší kvalitu, která by bez nadvlády supermarketů byla normálním standardem.

Andrej Babiš — český Tricatel