Slavík na lafetě

Jan Gruber

Debaty nad státním pohřbem Karla Gotta potvrdily, že antikomunismus se má čile k světu. Bojovníci s minulostí stále nepochopili, že kořeny dnešních těžkostí se ukrývají v porevolučních letech. I proto je země v područí holdingu Agrofert.

„Asi každý si budeme už napořád pamatovat, kde jsme byli a co jsme dělali, když jsme se dozvěděli tu zprávu o úmrtí Karla Gotta. Já se zrovna vracel ze sázení stromů v Českém ráji,“ napsal ve svém pravidelném nedělním hlášení „Čau lidi“ premiér Andrej Babiš. Zapomněl však dodat, že okamžitě pojal plán smrt nejpopulárnějšího českého zpěváka náležitě vytěžit, a proto svolal mimořádné zasedání kabinetu, který na jeho návrh schválil uspořádání státního pohřbu.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Pokus vyždímat z Gottova skonu politický kapitál ovšem druhému nejbohatšímu z Čechů nevyšel. Pracovníci marketingového oddělení politické divize holdingu Agrofert si totiž neuvědomili, že takový státní pohřeb není ledajaká paráda s vlajkami na půl žerdi a kilometry černého sukna, ale má jisté náležitosti. Zkrátka že by několikanásobný Zlatý slavík tažený koňským spřežením na lafetě v doprovodu generality působil přinejlepším komicky.

Předseda vlády proto obrátil. „Mohu jen říct, že nepůjde o klasický státní pohřeb, jaký jsme od revoluce zažili jen jeden, ale bude to spíše pohřeb se státními poctami,“ prohlásil o dva dny později. Ačkoli by tím celá veskrze trapná eskapáda mohla skončit — pomineme-li selhání České televize, jejíž štáb se po vzoru bulvárních médií usídlil za plotem zpěvákovy vily a podrobně informoval o plápolajících svíčkách —, obratem se rozezněly hlasy, jež křičely, že Gott si takový projev úcty nezaslouží.

Státní pohřeb měli doposud jen prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Ludvík Svoboda a Václav Havel. Zpěvák Karel Gott jejich řady nerozšíří. Foto web Karla Gotta, Katarína Orešanská

„Choval se jako komunistický lokaj první třídy. […] Nechal se zkorumpovat komunistickým režimem. Postavil se do čela umělců, kteří podpisem Anticharty legitimizovali pronásledování disidentů. [...] Jeho státně rituální pohřeb je čistou nestoudností vůči našim dějinám. […] A nyní jej bude požadovat celá antidemokratická, proruská a nacionalistická fronta, protože Gott symbolizuje jejich svět,“ napsal šéfredaktor deníku FORUM 24 Pavel Šafr.

Jakkoliv lze souhlasit s tím, že někdejší zasloužilý i národní umělec nebyl s ohledem na své počínání v dobách státně-socialistické diktatury vzorem statečnosti, útočit na něj několik dní po smrti nepatří k dobrému vychování. Mimo jiné proto, že nebožtík se těžko může bránit a na pomoc mu nepřispěchají ani jeho blízcí, kteří mají na práci zcela jistě důležitější věci, než se přít o přípustnou míru spolupráce s dávno zkrachovalou a po právu zdiskreditovanou mocí.

Navíc by se Šafr spolu s mnohými dalšími mohl podívat do kalendáře, aby si na vlastní oči ověřil, že diktatura komunistické strany padla již před třiceti lety, a proto je takřka lhostejné, zda se s ní někdo zapletl. Hledání kořenů stávajících těžkostí v tak dávné minulosti totiž postrádá hlubšího smyslu. Je to ostatně stejné, jako kdybychom Tomáše Garrigua Masaryka činili odpovědným za „Vítězný únor“, Edvarda Beneše za potlačení pražského jara nebo Emila Háchu za proces s Plastiky.

Antikomunismus — ztotožňování všeho levicového s vraždou Milady Horákové — patří do starého železa, neboť nabízí jen černobílé vidění světa, jež z podstaty věci leccos podstatného ztrácí ze zřetele a neumožňuje účinně zamířit kritiku. Proto jsou ostatně zhola neúčinné výpady vůči Babišovi připomínající jeho donášení Státní bezpečnosti. Bojovníci s minulými hrozbami by si to měli co nejdříve přiznat. V rámci rozcvičky, jež by je naučila novému jazyku, lze usilovat třeba o zrušení lustračního zákona, který měl být — z mnohem lepších důvodů — zrušen již dávno.

    Diskuse
    PK
    October 7, 2019 v 10.10
    Šéfradaktor DR Jakub Patočka
    napsal o článku, na který tady autor útočí, toto:

    "Je to tak. Pavel Šafr napsal vynikající text. Karel Gott je kromě úspěchu i symbolem národního selhání. Proto má mít státní pohřeb?"

    Souhlasím s Patočkou.
    IH
    October 7, 2019 v 11.10
    Nebe a dudy nebo Dudy o nebi
    Karel Gott asi mohl ve svém postavení vystupovat za starého režimu méně "já nic, já muzikant". Udělal však snad i leccos dobrého, jak zmínili třeba M. Kubišová a M. Kocáb. Je navíc krátce po jeho smrti a jde o události staré 40 let, zatímco naše problémy jsou novější.

    Nečetl jsem, co napsal P. Šafr. Vím však, že pro mě selhal v době nedávnější (než K. Gott), kdy snad, doufám, bylo přece jen snazší nezklamat. Nebo ne? "Zpravicovatěl" trapně Lidové noviny, obnovené disidenty rozmanitější politické orientace. Šéfoval Blesku, který naši společnost nemálo poškodil a není bez viny na jeho politické současnosti.
    PK
    October 7, 2019 v 11.20
    Pane Horáku
    To je možné, ale off topic.

    Já jsem ten Šafrův článek četl, a četl ho i šéfredaktor DR Jakub Patočka, který se k němu vyjádřil takto: "Je to tak. Pavel Šafr napsal vynikající text."

    Souhlasím s Patočkou.
    JN
    October 7, 2019 v 11.47
    "Antikomunismus (...) neumožňuje účinně zamířit kritiku."
    To je možné.

    Která ideologie to tedy umožňuje? A co to vlastně znamená to "účinné zamíření kritiky"? V jakém smyslu to účinné zamíření účinkuje?
    Nejvíce mě zklamalo, že Babišovo zcela nechutné populistické třeštění s mimořádným svoláváním kabinetu a státním pohřbem schválila vláda.

    Opravdu hrůza.

    Zato Miloš Zeman s trenkami na půl žerdi nepřekvapil.
    Pardon - s vlajkami na půl žerdi.
    Ze stejného důvodu omilostnil Kájinka.
    Tak on teď vidí svět...
    PM
    October 7, 2019 v 14.37
    Kýč si nevybírá
    a to jak mezi talentovanými muzikanty tak i adresáty hudby opojného afektu/efektu.
    Politická scéna se bez zkreslování skutečnosti neobejde.
    A čím méně talentu tím více falše...bych na okraj dodal.
    "Politická scéna se bez zkreslování skutečnosti neobejde." - Pane Petrasku, tato Vaše věta by se vlastně měla povinně vepsat jako preambule do všech učebnic politologie.

    Snad by to alespoň určitý počet nadcházejících studentů tohoto oboru přimělo k poněkud hlubšímu zamyšlení, o co se tu vlastně doopravdy jedná.
    Nechal jsem si to projít hlavou a on by nakonec ten státní pohřeb možná nebyl špatný -- pokud by byl pojatý alá Kdyby tisíc klarinetů.

    Vidím to živě před očima:
    Gottova rakev na lafetě, za ním procesí generálů, všichni ve veselých barevných uniformách, místo frček a metálů houslové klíče a noty.
    A čestná stráž vyzbrojená pozouny, fagoty, klarinety atd, místo salvy 20 výstřelů vystřihne Dotýkat se hvězd a třeba Lady Carneval v dechové úpravě...

    Na druhou stranu Karel Gott se asi s poselstvím Kdyby tisíc klarinetů moc neztotožňoval, prostě tam jen hrál a zpíval, takže by to až taková legrace vlastně nebyla.
    PM
    October 11, 2019 v 12.23
    Prostě na lafetě hrál a zpíval
    ..dám dělovou ránu bum..bubumbum.....
    ,,,,a za ním nekonečný zástup nás národovců.
    "...a za ním nekonečný zástup národovců" - tak mě napadá, škoda že už nežije Alfons Mucha.

    Protože ten by pak ke své národovecké "Epopeji" mohl přidat ještě další velkolepý, strhující výjev o tom, jak český národ v hlubokém smutku koná tryznu za svého boha Gotta.
    + Další komentáře