Obrazy násilí

Filip Outrata

Čím víc se naladění společnosti překlápí do tekutého hněvu, tím větší sílu získávají obrazy násilí, a tím menší váha je naopak přikládaná všemu, co jakkoli narušuje černobílé vidění světa.

Na obálce prvního zářijového čísla časopisu Reflex je Josef Mašín, přes rameno pušku zjevně velké ráže, ostře řezaná tvář s uhrančivým pohledem se upírá přímo na čtenáře. Ničeho nelituji, hlásá titulek. Ikonický bojovník proti „komoušům“, v perfektním obleku, připomíná filmového hrdinu, zabijáka, charismatického, nelítostného, nezastavitelného.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Ta obálka mi nejde z hlavy. Je to glorifikace násilí, tak jako celý žánr akčních filmů a thrillerů. Také sděluje, že nezáleží na nějakých drobnostech, bezvýznamných okolnostech, jako byly ty provázející odchod bratří Mašínů z Československa (rozhovor v Reflexu se právě tomuto tématu záměrně zcela vyhýbá). Důležitý je zásadový postoj dnes: komouši se prostě střílejí.

Ikonický bojovník proti komunistům připomíná na obálce Reflexu filmového akčního hrdinu. Repro DR

Podíval jsem se na jiné nedávné obálky „časopisu pro přemýšlivé a svobodomyslné čtenáře“. Hned dvě z nich okupuje Greta Thunberg. Ta Reflex zjevně fascinuje. Dostala se i do nenapodobitelně dryáčnického komiksu Zelený Raoul, kde přišla o nevinnost. Míra svobodomyslnosti je podle Reflexu zjevně přímo úměrná nedostatku vkusu a ohledů jakéhokoli druhu. Divoký západ.

Adorace násilí může mít různé příčiny, v případě bratří Mašínů je to zřejmě frustrace z toho, že „komouši“ jsou všude, nebyli potrestaní, naopak dnes vládnou společnosti. Některé facebookové diskuse vyhraněných antikomunistů, třeba právě o tématu bratří Mašínů, se vyznačují značnou mírou verbální agresivity, společně často právě s frustrací z toho, jak je dnes všechno špatně. Jsou to spojité nádoby.

Čím víc se naladění určité skupiny ve společnosti překlápí do „tekutého hněvu“, tím větší sílu získávají různé obrazy násilí, a tím menší váha je naopak přikládaná detailům, okolnostem, kontextu, maličkostem, zkrátka všemu, co jakkoli narušuje jednoduché, černobílé vidění světa. Netýká se to zdaleka jen obdivovatelů bratří Mašínů, je to univerzálně platný princip.

Násilnický, dryáčnický přístup je totiž bohužel účinný. Člověk, který jinak s myšlenkovým a politickým zaměřením Reflexu vůbec nesouzní, ochotně sdílí článek z Reflexu, když je dostatečně dryáčnický — vůči prezidentu Zemanovi. Nejlépe tak, že ho ukazuje jako nemohoucího, jako lidskou trosku nad hrobem. Zeman sám ovšem k násilnickému, dryáčnickému vyjadřování sám mohutně přispěl, svými výroky, jako byl ten o vázání stranických knížek do kůže členů ODS.

Je to jako temná strana Síly ze světa Star Wars, ovládnout ji přináší okamžité výhody, zvýšení moci, efektivitu, úspěch. Násilné zobrazování, vyjadřování je působivé. Je i návykové: věřím tomu, že skalní čtenáři takového Reflexu jsou už na svou pravidelnou dávku násilnického dryáčnictví prostě zvyklí a chtějí ji, těší se na ni. Pro vydavatele daného periodika je to požehnání. Ale z hlubšího pohledu je to spíš prokletí.

Existuje ještě jeden, na pohled ještě subtilnější projev násilí: články znásilněné zavádějícími titulky. I zde je temná strana ve hře — efektní, výrazný, pokud možno šokující titulek zaujme, přitáhne čtenáře. Mnozí zaregistrují jen titulek a článek si ani nepřečtou. Utvrdí se tak v určitém předsudku, nebo si vytvoří nový. Nejde totiž o pravdu, ale o to vyždímat z daného tématu co nejvíc emocí, vyvolávat nové, vytvářet silné, kategorické, úderné a šokující závěry tam, kde nejsou na místě.

Je pravděpodobné, že leckterému čtenáři budou tyto úvahy připadat příliš přecitlivělé, zbytečně přejemnělé. Doba je zlá, lotři a nebezpečí číhají za každým rohem, tak proč se omezovat, proč šetřit protivníky, proč tu temnou, agresivní stranu a její potenciál prostě nevyužít? Vždyť násilí a agresivita neoddělitelně patří k životu...

Možné to je. Některé jemnější formy násilí mnozí jako násilí ani nevnímají. Přesto se snad dá říci, že jakmile tolerance k násilí přesáhne určitou míru, život v dané společnosti přestává být k žití. A tato tolerance začíná v rovině násilnických obrazů a dryáčnického znásilňování slov.

    Diskuse
    PK
    September 13, 2019 v 11.15
    Ano
    Zeman je skutečně lidská troska nad hrobem. To je pravda.
    HZ
    Vždycky když jsem přemýšlela, kdo je hrdina, došla jsem k tomu, že do charakteristiky člověka, kterého tak můžeme označovat, patří svědomí.
    Ochota zbavit se svědomí a nezabývat se vůbec tím, jestli jednání, kterého někomu přineslo smrt, bylo adekvátní, a jestli si zabitý nezasloužil žít, není podle mne s myšlením skutečného hrdiny slučitelné. Koho zabití nestraší za dlouhých nocí, je bezcitný parchant, ne hrdina.
    Nevím, co všechno přispělo k tomu, že je Josef Mašín takový, jaký je.
    Musím přiznat, že vůči Mašínovcům je můj vztah poněkud rozpolcený.

    Bývaly doby - a to konkrétně v hnilobných časech husákovské normalizace - kdy jsem sám panující režim zcela upřímně nenáviděl. A to natolik, že bych byl bez dalšího ochoten proti němu bojovat i se zbraní v ruce. Pokud bych v tom boji někoho zabil - nevím jestli bych z toho dnes měl výčitky svědomí, ale to by byla čistě psychologická záležitost; v každém případě bych je neměl z hlediska "vyššího principu mravního". Neboť jak už bylo kdysi řečeno, "vražda na tyranu není zločinem".

    Ale na straně druhé - konkrétně z těch Mašínovců opravdu čiší neotřesitelné zaujetí fundamentalisty, který vidí jenom a pouze tu svou vlastní "posvátnou" pravdu, a jinak není ochoten vnímat nic okolo.

    Jestliže J. Mašín i dnes vidí v České republice "vládu komunistů", pak se jedná opravdu už jenom o ideologický fanatismus, respektive o zastydlé puberťáctví, s kterým si dotyčný své dobrodružné mládí zřejmě chce prodloužit až do rakve. U takovýchto fundamentalistů je to nakonec vždycky jenom spíše čistě náhodnou okolností, jestli zrovna v danou chvíli stáli na straně spravedlivé věci. Pro ně je rozhodující právě ten jejich fundamentalismus, ten nikdy nekončící boj proti jejich ideovému nepříteli. A kdyby žádného neměli, tak by si ho nejspíš sami vytvořili; protože je to jedině tento věčný boj, který jejich životům může dodat zdání obsažnosti a smysluplnosti.
    V každém případě bych ale nikdy nepodřezal svázaného člověka.
    JN
    September 13, 2019 v 13.5
    Násilí nemusí být oblečeno jen ve viditelně agresivním kabátě šíleného Mašína,
    může se skrývat i za "humanistickým" postojem příjemně vystupující ženy Maddaleny Marini.
    September 14, 2019 v 4.27
    Mašín na obrázku je ovšem oblečen v kabátě gentlemana. I s kravatou. Což v kombinaci se samopalem působí opravdu šíleně.
    JN
    September 14, 2019 v 7.15
    Šílená doba plodí šílené jednání. V padesátých letech - i dnes.
    Když se člověk dovídal o komunisty popravených studentech, kteří za války byli v protinacistickém odboji, mohl si pak snad myslet, že zapálit stoh a zavraždit nepřátelského hasiče je normální a že se tímto postupem dá dospět ke svobodě a vytvořit lepší společnost.

    Když je dnes člověk opět masírován propagandistickými řečmi o naléhavé potřebě vytvořit novou a už konečně spravedlivou společnost, ve které si lidé údajně budou rovni, možná se pak zdá, že vymývat mozky nepřizpůsobivým od jejich "špatných předsudků" je normální a že se tímto postupem k té lepší společnosti a ke svobodě dá dospět.

    September 16, 2019 v 16.36
    Brokovnice
    Je to okrajová věc, ale ta zbraň, jíž má Mašín na rameni, je opakovací brokovnice, sedmi či osmiranka. Prodejci zbraní v USA jí propagují jako ideální k obraně domova, rodiny atd. Možná chtěl autor obálky propojit symboliku.
    JK
    September 16, 2019 v 18.19
    Jiřímu Nushartovi
    Vám ta Marini nějak leží v žaludku...

    Mám pro Vás lepší téma. V jedné sci-fi odehrávající se na Zemi v blízké budoucnosti se agresivní kriminalita řeší kastrací odsouzených, aby se zabránilo šíření jejich agresivních genů.

    Tož tak. A fčil mudrujte.
    September 16, 2019 v 18.25
    A možná bude povinné i veganství (už je prý třeba si sáhnout do svědomí a ptát se sama sebe, jak to, že ještě nejsem veganem?) https://a2larm.cz/2019/09/tofu-porazi-maso-ve-vsech-ohledech/
    Vezme pak někdo brokovnici?
    + Další komentáře