Salvini, Salvini, Salvini. Jméno předsedy italské strany Liga známější pod starým názvem Liga severu, a v posledním roce též vicepremiéra a ministra vnitra, ční dnes z většiny zpráv o jakýchkoliv italských politických událostech.

Matteo Salvini působí, jako by řídil politický život v zemi. Jeho strana dostala přitom v posledních volbách v březnu 2018 17 procent hlasů. I to je sice impresivní výsledek, ale stále je to výrazně méně než 33 procent faktického vítěze, Hnutí pěti hvězd (M5S), i než 19 procent Demokratické strany (PD), dnes hlavní opoziční síly v zemi.

Salvini opustil po volbách s Ligou klasický volební blok pravicových stran a vstoupil do vládní koalice s protestním hnutím M5S jako menší partner, což se zdálo být riskantní. Tah ale vyšel. Hnutí 5 hvězd se ukázalo jako politicky nezkušené, a jelikož vedlo před volbami kampaň proti všem mainstreamovým stranám, vyhodnotilo koalici s Ligou jako jedinou cestu k vládnutí. Salvini tak dostal v zásadě všechno, co chtěl.

A tak se stal na začátku minulého léta Matteo Salvini vicepremiérem a ministrem vnitra v jedné osobě a stvořil pro sebe roli s jediným všepřehlušujícím motivem: řešení migrace. Mluvil o ní všude a „řešil“ ji všude: na vládě, v parlamentu, na pobřeží, ve vnitrozemí, ve městech i s lidmi na plážích. Jeho rok byla jedna velká kampaň: problém zveličil, vnutil každému, a následně demonstrativními kroky jakoby zvládl.

Pravdou je, že téma migrace bylo jedním z pilířů volebního programu Ligy. Liga nicméně ještě nedávno „řešila“ úplně jinou migraci. Strana vznikla původně jako institucionální základna lombardských separatistů; spojila se však postupně s dalšími podobnými a začala hájit vznik nového státu na celém severu Itálie — takzvané Padánie. Přibližně v polovině minulé dekády přišla Liga na to, že je výhodnější být u moci jako koaliční partner pravice Silvia Berlusconiho, hájit jen „rozpočtovou samostatnost“ severu... a „řešit“ migraci levné pracovní síly z jihu na sever.

V roce 2012 postihl Ligu severu skandál s čachrováním s veřejnými a stranickými penězi, odešel starý vůdce Bossi a postupně nastoupil Salvini. Do několika let byli ze separatistů italští nacionalisté — „čistá“ alternativa k Berlusconimu napravo a ochránci země před novými nepřáteli: Bruselem, finančně-mocenskými elitami a především migranty, tentokrát ze zahraničí.

V roce 2018 se dostala do Itálie asi jen šestina migrujících co v roce 2017, šlo ale o důsledek spíše více faktorů než Salvniho politiky — jako ministr vnitra ostatně Salvini úřadoval pouze ve druhé polovině roku. Na 45 procent Italů bylo přesto ještě v polovině léta 2018 přesvědčeno, že úroveň migrace ohrožuje jejich bezpečnost. Svoji negativní roli tu sehrála i média. Bezmála každá druhá zpráva v roce 2017 se týkala migrace a přistěhovalectví.

Salvini přitom vyhlásil, že Itálie už udělala pro migrující až příliš. Šel až tak daleko, že nechal uzavírat italské přístavy pro plavidla neziskovek, které se snaží zachraňovat migranty z převrácených pašeráckých lodí. Politický účinek to však mělo. Podpora Ligy vylétla nad 30, přechodně i nad 35 procent.

Volby do Evropského parlamentu v květnu 2019 vyhrála Liga se ziskem 34,4 procenta hlasů, Salvini přešel z evropské volební kampaně přímo na národní a na začátku srpna ohlásil odchod z koalice. Dnes řeší země vládní krizi. Je stále několik možností, jak může dopadnout.

Ovšem ať tak či tak, ve vztahu k Salvinimu, jeho stylu, ambicím a všemu, co představuje, jsou úkoly progresivních sil stále stejné: mít na paměti, co by znamenalo, kdyby ovládl celý italský parlament a čelit jeho jedovaté rétorice pomocí faktů.

Je nutné, aby si evropští občané uvědomili, že migrace tu bude vždycky. Jako obecný jev je v podstatě nezastavitelná. Lze ji však kontrolovat pomocí udržitelných evropských politik. Migranti mohou Itálii i dalším zemí v EU pomoci překonat negativní demografické trendy a přispět k udržitelnosti systémů sociální péče — pokud ovšem budou mít možnosti najít v EU domov legálně.

Z originálu Matteo Salvini, the anti-immigration storyteller of Italian politics vydaného v The Progressive Post přeložil, aktualizoval a redakčně zpracoval PETR JEDLIČKA.