Vládní krize vyvolaná sporem o obsazení postu ministra kultury zdaleka nekončí. Její řešení nepřinesla ani pondělní schůzka mezi premiérem Andrejem Babišem (ANO) a vicepremiérem Janem Hamáčkem (ANO). ČSSD nadále prosazuje, aby se řízení rezortu kultury ujal starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda (ČSSD). Předseda politického hnutí ANO si jej ale v kabinetu nepřeje. Přestože úspěšného komunálního politika na konci května sám do funkce ministra navrhl, nyní prohlašuje, že by ČSSD měla přijít s jiným kandidátem. Politologové soudí, že Babiš chce skrze vystupňování tlaku na koaličního partnera obnovit svůj obraz silného premiéra. A upozorňují, že se ve Sněmovně začíná rýsovat alternativní vládní většina.

„Babišovi není po chuti, když je médii vydáván za slabého a neschopného předsedu vlády. Proto se rozhodl vyšlápnout si na ČSSD. Na prezidenta, který výměnu ministra kultury blokuje, si totiž netroufne,“ řekl Deníku Referendum politický komentátor Lukáš Jelínek. „Babišovým krédem je za všech okolností vítězit. Spor o obsazení rezortu kultury jej uvrhl do nekonformní situace. Vzhledem k tomu, že vůči prezidentovi si ráznější postup nedovolí, pojal záměr uhrát vítězství alespoň v souboji s ČSSD,“ doplnil pro Deník Referendum politolog z Univerzity Palackého v Olomouci a Hamáčkův poradce Pavel Šaradín.

Obdobně vládní krizi hodnotí i politolog Lukáš Valeš, který působí na soukromé Newton Collage. „Celá kauza se táhne skoro čtyři měsíce a stále nemá konec. Premiér je z toho viditelně roztrpčený. Musí se k ní neustále vyjadřovat, dochází mu trpělivost a vadí mu, že ji není schopen ukončit, ačkoli to opakovaně sliboval,“ vysvětlil Deníku Referendum. Podle Valeše je ovšem třeba brát nejnovější Babišovy výroky s rezervou. „Ačkoli říká, že se Šmardou odmítá sedět v jedné vládě, návrh na jeho jmenování doposud nestáhl, ač takovou pravomoc má. Z jeho chování je proto patrné, že nadále stojí o zachování stávající koalice,“ shrnul.

Hodí ČSSD Šmardu přes palubu?

Jelínek nicméně podotýká, že lídr politického hnutí ANO soustavně pracuje na vytvoření alternativní většiny ve Sněmovně, o níž by se mohl opřít, pokud by se ČSSD přece jen rozhodla vládu opustit. „Babiš se bojí spolupráce s SPD a KSČM. Ví, že by si proti sobě obrátil nejen část veřejnosti, ale i některé vlivné členy strany a poslaneckého klubu. Zdá se však, že se pomalu dopočítal sta hlasů, a to i bez SPD,“ vysvětlil s poukazem na nezařazenou pětici zákonodárců, která opustila ODS a SPD. „Navíc nelze vyloučit, že se neodrodí i nějací poslanci ČSSD,“ dodal. „Zřejmě si je jistý, že se mu podaří sestavit jednobarevný kabinet, jemuž Sněmovna nebude s to vyslovit nedůvěru,“ uzavřel.

„Babiš udělá vše pro to, aby zůstal premiérem. Politik nemůže počítat jen s jednou variantou,“ podpořil Jelínkův předpoklad Šaradín. Upozornil však, že vládnutí by se pro předsedu politického hnutí ANO stalo ještě složitějším než doposud, neboť by byl nucen přistupovat k více kompromisům a slaďovat rozličné zájmy. „Spolupráce s ČSSD je pro Babiše jasně výhodnější. Pokud by z kabinetu odešla, ocitne se premiér v těsnějším prezidentově klinči a zřejmě bude nucen akceptovat jeho nominanty na ministerské posty,“ upozornil.

Podle Valeše má ale budoucnost stávající koalice stále v rukách ČSSD. „Domnívám se, že ve vládě zůstane a Šmardu hodí přes palubu. Bude jen potřebovat veřejnosti ukázat, že k takovému kroku byla proti své vůli dotlačena,“ odhadl. Jako další podnět k setrvání v kabinetu Valeš označil obavu stranického vedení z vnitřního štěpení a možného rozpadu poslaneckého klubu. „Jaroslav Foldyna (ČSSD) přece prohlásil, že by Babišovu vládu i po odchodu ČSSD podpořil,“ připomněl. Šaradín doplnil, že ČSSD bude v následujících dnech jistě zvažovat i to, zda by vypovězením koaliční spolupráce neuvolnila prostor národoveckým a konzervativním silám, jež usilují o vychýlení české zahraniční politiky a ohrožují média veřejné služby.