Diplomatická válka k případu Skripal: Británie má argumenty, Rusko převahu
František KalendaPřípad otráveného ruského agenta Sergeje Skripala se opět dostal do středu světové pozornosti. Zatímco Británie představila nové důkazy a připravuje další odvetné kroky vůči Rusku, Putinův režim manévruje tak, aby své postavení posílil.
Dnes již notoricky známý případ se začal psát v neděli 4. března, kdy byl v jihoanglickém městečku Salisbury nalezen v bezvědomí dvojitý agent Sergej Skripal a jeho dcera Julie. Oba v „mimořádně vážném stavu“ skončili v nemocnici, jejíž zaměstnanci s překvapením zjistili, že byli otráveni nervovým jedem. Přesněji řečeno Sověty vyvinutou bojovou látkou ze skupiny novičok.
Otravou se prakticky vzápětí začala zabývat protiteroristická jednotka a již 12. března britská premiérka Theresa Mayová na základě prvních výsledků vyšetřování ze zodpovědnosti veřejně obvinila Rusko. O den později následovala odvetná opatření včetně vypovězení třiadvaceti ruských diplomatů z Británie.
Premiérka také koordinovala vyhoštění více než stovky dalších ze spřátelených států. K tomuto kroku se připojila mimo jiné i Česká republika, jež přes veškeré hlasité pochybnosti prezidenta Zemana vyhostila dva zaměstnance ruského velvyslanectví v Praze a jednoho pracovníka obchodního zastupitelství.
Nyní, po několika měsících vyšetřování, se případ ocitl znovu v ohnisku světové pozornosti — Británie totiž 5. září zveřejnila totožnost ruských občanů, kteří byli podle závěru vyšetřování pachateli atentátu. Rusko obvinění ostře odmítlo způsobem, který nepokládají za přesvědčivý ani mnozí z Putinových stoupenců.
Obě země se vzájemně obviňují ze lži a manipulace. Zatím poslední ostré vyjádření vzešlo ze strany britské vlády, jejíž mluvčí James Slack odsoudil ruskou verzi událostí prezentovanou obviněnými muži ve státní televizi RT jako „výmysly a bezostyšné lži“, které „hluboce urážejí“ oběti a jejich příbuzné. Navzdory přesvědčivosti britských argumentů diplomatický souboj zatím ale vůbec nevyznívá jednoznačně ve prospěch Spojeného království.
Nevinní turisté?
Podezřelí vystupující pod jménem Alexandr Petrov a Ruslan Boširov ve čtvrtek vůbec poprvé promluvili na veřejnosti. V téměř půlhodinovém televizním rozhovoru se bránili před obviněním britské vlády. Divákům se prezentovali jako obyčejní turisté cestující do Londýna, kteří na doporučení přátel zavítali také do „úžasného města“ Salisbury, kde byli otráveni otec a dcera Skripalovi a následně i čtyřiačtyřicetiletá Dawn Sturgessové, jež se nešťastnou shodou náhod dostala k rozprašovači obsahujícímu zbytek smrtícího plynu novičok.
Petrov a Boširov prý v Salisbury toužili navštívit „světově proslulou“ katedrálu, hradiště Old Sarum a několik kilometrů vzdálený Stonehenge. Poprvé se do města vydali vlakem 3. března, avšak strávili v něm pouze necelou hodinu, prý kvůli sněhu. Znovu se vrátili druhý den. Tedy právě v den, kdy byl otráven Skripal a jeho dcera Julie. Oba muži ještě v noci odletěli zpátky do Moskvy.
Nevěrohodné alibi
Britská i ruská média v příběhu dvou ruských „turistů“ upozornila na nekonečně dlouhou řadu nesrovnalostí. Jen pro ilustraci: Bezpečnostní kamery zachytily oba muže v blízkosti Skripalova domu, jenž se nachází přesně na opačnou stranu od nádraží nežli katedrála. Ruský velvyslanec při OSN tuto skutečnost vysvětloval tím, že se Petrov a Boširov ztratili a ptali se nedaleko Skripalova obydlí na cestu, přičemž sami obvinění tvrdí, že netuší, jestli u domu napadených někdy byli nebo ne.
„Turisté“ zároveň první den od vlakového nádraží nedorazili ani ke zhruba kilometr vzdálené katedrále — údajně kvůli zmíněnému nesnesitelnému počasí, přestože záběry z té doby ukazují průchozí ulice v centru města. Vytoužený chrám měli sice navštívit druhý den, ovšem na záznamech z tamních kamer podle biskupa ze Salisbury nejsou.
Oba muži koneckonců nikdy nedorazili ani do Stonehenge, ačkoli ke kultovnímu místu jezdí v půlhodinových intervalech autobusy z místa právě nedaleko od vlakového nádraží. Podobných detailů je vícero.
Ještě zajímavější jsou ale zjištění investigativních novinářů ze serverů Bellingcat a The Insider Russia, podle jejichž analýzy byly pasy obou podezřelých vydány prakticky ve stejnou dobu v roce 2009 a před tímto datem o nich neexistovaly vůbec žádné záznamy. Reportéry to vede k závěru, že „obě jména jsou pravděpodobně falešné identity vytvořené pro agenty některé z ruských tajných služeb“.
Přesně to tvrdí britští vyšetřovatelé. Kromě kamerových záznamů a tisíců svědeckých výpovědí mají také důkazy o stopách novičoku v hotelovém pokoji, kde podezřelí přebývali.
Britská odveta
Na základě dosavadních výsledků vyšetřování i neuspokojivé reakce Kremlu britská premiérka Theresa Mayová na mezinárodní půdě obnovila tažení za potrestání Ruska. Otrava Skripalových podle ní „nebyla izolovanou operací, ale naopak měla téměř s jistotou posvěcení mimo [zpravodajskou službu] GRU na nejvyšší úrovni ruského státu“, jak uvedla 5. září v dolní komoře britského parlamentu.
„Tento chemický útok na naše území je součástí širšího vzorce chování Ruské federace, která se snaží po celém světě podkopat bezpečnosti naši a našich spojenců,“ prohlásila před poslanci, jimž připomněla předchozí otravu Alexandra Litviněnka v roce 2006 a řadu agresivních ruských kroků v zahraničí, od opakovaného narušování vzdušného prostoru evropských států, přes sestřelení letadla MH17, až po anexi Krymu. Náměstek ministra vnitra Ben Wallace následně hovořil přímo o osobní zodpovědnosti prezidenta Vladimíra Putina.
V reakci na nová zjištění vydala Británie na oba podezřelé mezinárodní zatykač, svolala nouzové zasedání Rady bezpečnosti OSN a žádá nová odvetná opatření navazující na koordinované březnové vyhoštění ruských diplomatů ze západních zemí.
Nyní jsou na stole návrhy nových sankcí. Deník The Times dokonce přinesl informace o připravovaných britských odvetných kyberútocích na ruskou zpravodajskou infrastrukturu.
Diplomatické manévry
Přesvědčování spojenců o přísnějších opatřeních proti Rusku bude ale pro britskou diplomacii těžké. Přestože ji na půdě zmíněného zasedání Rady bezpečnosti společným prohlášením podpořila Francie, Kanada, USA a Německo, vůle ke konkrétním krokům je málo.
Spojené státy sice zpřísnily sankce vůči Rusku údajně kvůli kauze Skripalových již v srpnu, jejich postoj je však nevypočitatelný kvůli evidentní náklonnosti Donalda Trumpa k ruskému prezidentovi. Trump se osobně sešel s Putinem v červenci, ke zděšení politické i zpravodajské elity prakticky všech západních zemí mu vyjádřil důvěru v otázce narušování amerických voleb a donedávna nové sankce odmítal podepsat.
Trumpova osobnost Britům komplikuje život ještě v dalším ohledu. Kvůli americké obchodní válce s Evropou a stále častějším úvahám o nutnosti nezávislejší evropské bezpečnostní politiky se mnoho dříve skeptických evropských států pokouší s Ruskem znovu navázat nějakou formu dialogu. Jiné ke sblížení s Ruskou federací motivuje úspěch populistických stran, které se netají náklonností k Putinově režimu.
Kromě černé ovce Evropy Maďarska může být příkladem Itálie, kde obě vládní strany — krajně pravicová Liga a nevyzpytatelné Hnutí pěti hvězd — zařadily zrušení stávajících sankcí kvůli anexi Krymu přímo do koaličního programu a před pár dny zablokovaly rozšíření sankčního seznamu o další jména. Ochotu výrazně podpořit Británii v Evropě snižuje i momentálně se zadrhávající proces Brexitu.
Na pomoc se přitom nehrnou ani mnohé členské státy Commonwealthu, s nimiž mělo Spojené království podle zastánců vystoupení z Evropské unie znovu navázat strategická spojenectví a nahradit tak nechtěný evropský kontinent. Například indický ministr zahraničí v sobotu přiřadil vztahům s Ruskem „nejvyšší důležitost“ a vyjádřil připravenost na „posílení spolupráce s Ruskem ve všech oblastech“, aniž by se byť jen zmínil o aféře Skripal.
Ruská reakce
Přes nově prezentované důkazy tak pozice Británie působí poněkud izolovaně, zatímco Rusko pokračuje ve zlehčování a zesměšňování celé kauzy. Kupříkladu velvyslanec při OSN Vasilij Nebenzja na zasedání Rady bezpečnosti prohlásil: „Londýn tento příběh potřebuje z jediného důvodu. Aby rozšířil protiruskou hysterii a přiměl další země se do ní zapojit.“
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov se pro změnu v pátek při návštěvě Německa nechal slyšet, že Británie „nepředstavila žádná fakta, k nimž by mělo smysl se vyjadřovat“. Slova Mayové o „vysoké pravděpodobnosti“ o zodpovědnosti ruského státu za otravu Skripalových označil za „způsob, jak poštvat evropské partnery proti Rusku. Souvisí to s Brexitem, to je důvod, proč to Londýn dělá,“ dodal.
Celý případ se tak dostává do roviny diplomatického měření sil, v němž Rusko zkouší, jak daleko může zajít a co vše mu projde. Využívá momentální slabosti Západu, Spojených států ochromených nekompetentní Trumpovou vládou a také zatím nepříliš úspěšného zápolení evropských zemí se vzestupem populistických stran, z nichž mnohé v Evropě působí jako jeho pátá kolona.
A samozřejmě mu v daném případě nahrává i dobrovolná izolace Británie. Jak případ výmluvně ilustruje, v důsledku Brexitu ztratila mnoho ze své prestiže, vlivu a síly na mezinárodním poli.
Pokud útok na Skripalovy zorganizovala ruská tajná služba a jejím cílem bylo diskreditovat Velkou Británii a její bezpečnostní složky, hrají Britové Rusům od začátku velmi snaživě do karet. Motiv není jediné, co jim v obviňování Ruska od začátku citelně schází.
Především Británie obvinila Rusko podezřele rychle, okamžitě po útoku, bez jakýchkoliv důkazů. Dnes známé informace o podezřelém pohybu dvou podezřelých Rusů, které ruská strana nedokáže vysvětlit jinak než velmi podezřelým způsobem, se zdají být dostatečně pádným důkazem — ruské neobratné vysvětlování pak dokládá, že za akcí skutečně stojí Kreml, a ne nějaké ilegální struktury. Skutečnost, že se takovéto důkazy objevily až s notným zpožděním po obvinění, ovšem jejich věrohodnost notně snižuje. Vzniká tak situace dokonale absurdní — nejdříve Britové obvinili Rusy bez důkazů, pak přišli s důkazy, které si dost možná vyrobili, a následně Rusové tyto zaručeně podvržené důkazy vyvracejí tak neobratným způsobem, že potvrzují jejich pravost. Udivující a udivujícnější.
Od začátku je pochybné už tvrzení, že Skripalovi byli otráveni novičokem. Anglická Wikipedie v článku o novičoku odkazuje na článek z českých Chemických listů z roku 2011:
http://www.chemicke-listy.cz/ojs3/index.php/chemicke-listy/article/view/1136/1136
Jedná se o skupinu binárních chemických látek, jejichž existence nebyla nikdy oficielně potvrzena a o jejichž strukturách a vlastnostech není známo o mnoho víc než spekulace. Reakcí dvou stabilních a nepříliš jedovatých složek novičoku vzniká vysoce jedovatá nervově paralytická látka, mluví se o látkách A 230, A 232 a A 234, přičemž různé zdroje uvádějí mírně odlišné chemické struktury. Pokud tedy útočníci použili některý z novičoků, byli Skripalovi zasaženi některou z látek A 23x, a tato látka mohla být následně identifikována britskými chemiky — není mi známo, že by nějaký britský zdroj někdy zveřejnil informaci, o kterou látku šlo a které verzi informací o novičoku vlastně odpovídá. Nevíme tedy, co Britové našli, nevíme ani, co přesně je novičok, ale víme, že Britové našli novičok.
Rusové kupodivu nezpochybnili, že Skripalovi byli otráveni novičokem, ale prohlásili, že prý mohl pocházet třaba z Česka. V této souvislosti se čeští novináři obrátili na naše vojenské chemiky, a tak jsme se mohli dozvědět, že první analýzy pro Brity dělali oni, a že oni nevědí, co přesně by měl novičok být:
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/odbornik-rika-ze-otravne-latky-se-v-cr-vyrabeji-jen-pro-testovani/1598959
Udivující a udivujícnější.
Další problém v určení novičoku představuje jedovatost látek A 23x. Ta má být u A 230 srovnatelná s VX, proslavenou filmem Skála (kde jsou ovšem pro větší efekt předváděny účinky látky zpuchýřující, nikoliv nervově paralytické), u A 23x pro x>0 vyšší. Informace jsou to neověřené, nicméně je logické, že pokud by Rusové vyvinuli něco méně účinného než staré známé látky, odepsali by výzkum jako neúspěšný. Látky A 23x mají mít smrtící účinek v koncentracích pod běžným detekčním limitem, proto naše protichemické jednotky používají testy založené na sledování vlivu vzorku na acetylcholinesterázu — tedy přímo toho účinku, jakým ony látky zabíjejí. Takové testy dokážou spolehlivě odhalit, že je přítomna nervově paralytická látky — co se v testu neprojeví, neprojeví se ani na zasaženém člověku —, ale neumožňují určit, o jakou konkrétní nervově paralytickou látku se jedná. Aby tedy mohli britští chemici, navíc s nevyhnutelným zpožděním po útoku, odhalit, co přesně Skripalovy otrávilo, musela by být jakákoliv moderní bojová chemická látka použita v mnohem větším množství, než je nezbytně nutné pro usmrcení obětí — a jak jde tohle dohromady s tím, že Skripalovi nakonec přežili? Udivující atd.
Otrava Dawn Sturgessové vnáší do aféry další podivnosti a pochybnosti. Rozprašovaš s binární chemickou látkou? Pan Q by ho pro Jamese Bonda jistě vyrobil, ale lahvička na obrázku nevypadá jako zařízení se dvěma oddělenými skladovacími prostory a reakční komorou, ba ani jako vhodné aplikační zařízení pro binární bojové chemické látky, které se skladují promísené a na účinný jed reagují po zahřátí. Pokud ruští agenti použili látku typu novičok, proč se vzdali výhod binární chemické látky, nechali obě složky dopředu zreagovat na některou z látek A 23x, a tu pak převáželi a nosili s sebou v na první pohled obyčejné lahvičce od parfému s ručním rozprašovačem, ze které jim smrtelně jedovatá látka mohla snadno kdykoliv uniknout a otrávit i je? A co s tou lahvičkou po činnu udělali, že ji mohla Dawn Sturgessová najít a jed na sebe nastříkat? To ji na tu ženu schválně nastražili? Nemohli, co si přivezli, také odvézt? Neuměli přebytečný jed zlikvidovat — nebo prostě spotřebovat při útoku všechen — a lahvičku hodit někam, kde ji nikdo jen tak nenajde? Snažili se snad naaranžovat únik bojové chemické látky z drtiče odpadu, případně ze skládky, s tím, že to bude vypadat na následek nezodpovědnosti britských vojenských chemiků, kteří nekoukají, kam vyhazují svůj nebezpečný odpad?
Chovají se Britové jako paranoidní hlupáci, aby odvedli pozornost od Brexitu, nebo proto, že jsou manipulováni Rusy? Připravují se Rusové na další, závažnější útoky? A reagují Rusové na Brity jako hlupáci, protože je to nějak součástí jejich plánu, nebo proto, že při vší své rafinovanosti, s níž vlákali Brity do osidel, jsou nejméně stejně hloupí jako oni?
Nakonec se podle Hanlonovy břitvy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hanlonova_b%C5%99itva
zdá nejpravděpodobnějším vysvětlením aféry Skripalových to, že všichni jsou blbci a útok naplánoval idiot.
Všichni se shodli na tom, že není myšlen vážně, ale ironicky.
To že pan Macháček nemyslí vážně nic, co píše, bylo jasné už dříve.
Jistě si nemyslí, že Ceaušeska zabili Amíci, vládnoucí ideologií v současné Číně je konfucianismus, architekta Kaplického nechali úmyslně zemřít pražští strážníci atd.
Je to prostě zarytý pravičák, parodující fanatické radikální levičáky.
Lidé si myslí, že ironii poznají, ale velmi málo se na tom shodnou.
Komunikace tedy musí mít nějaký jiný smysl.
Ale konkrétně ten výrok o "sluníčkářích a dobroserech" - to vím, že pan Macháček myslí ironicky.
Souhlasím, že ironie je problém. V písemném vyjadřování může být těžko rozeznatelná. Asi by se neměla používat. Jenže chápu, že to pro někoho může být problém, protože ho napadají ironické myšlenky. A když někoho napadají nějaké myšlenky, může být těžké je zadržet.
Jinak, mě jiný názor zas tolik nepohoršuje. Kdo má jiný názor, nemusí být nutně špatný. Od mládí jsem byla zvyklá, že většina lidí má jiný politický názor než já.
Když někdo nějaký názor má, je těžké ho přesvědčit argumentací, jak upozorňuje pan Nushart.
Někdy mohou argumenty něčí přesvědčení aspoň nahlodat. Já například jsem byla přesvědčená, že všechny řeči o profesionálním trollovi jsou právě jen řeči. Až pan Kolařík přišel s argumentem, že jistý diskutér se zrodil bezprostředně poté, co byl jiný vypuzen. Vybaven jiným slovníkem, ale totožnou úporností. Tak o tom přemýšlím a už si nejsem jistá.
Jinak řečeno: on tomu, co píše, skutečně z hloubi duše věří. Nedá se nic dělat, ale je tomu skutečně tak.
V jedné konverzaci se ovšem nestává, že by někdo řekl: přesvědčil jste mě.
Posuny v názorech nastávají pozvolna, lidé přístupní argumentům o věci, ve které se mýlili, většinou přestanou mluvit a po čase třeba říkají něco jiného a na to, že mívali jiný názor, zapomenou.
V DR v době po ruské invazi na Krym vycházela spousta článků, přejímajících prvky ruské propagandy, včetně od šéfredaktora.
To přestalo a jistě v tom hrály roli i články, kde si autor dal práci s argumentací a dohledáním zdrojů. Na Jana Schneidera apod. se už nikdo neodvolává. Jeden nebo dva takové články jsem napsal i já.
Na to, jak píší lidé jako Schneider pochopitelně argumentace žádný vliv nemá.
Netřeba snad ani podotýkat, že od různých partnerů a "partnerů" přejímají lidé v určité citlivé fázi opravdu hodně, v tom i názory,někdy prapodivné, jindy kdysi jim proti mysli. Je ovšem zřejmé, že osobní kontakt takovému šíření názorů a přesvědčení svědčí více, než neosobní logická argumentace.
Velka Británie má všude po světě mimořádnou neformální autoritu. Rusko myslím pozná, jak svou důvěryhodnost v dost důležitých kruzích poškodilo i že se svou už tak až příliš specifickou "soft power" vysloveně hazarduje.
ale stačí kliknout na moje jméno, najít si datum mého prvního diskusního příspěvku na DR a zjistíte, že je to sobota, 31.ledna 2015, 01:44:20.
Pak si, prosím, najděte datum zrušení diskusního profilu pana Kuchejdy (kopíruji):
Jakub Patočka - šéfredaktor DR, Brno
Zrušení diskusního profilu Pavla Kuchejdy Středa, 30.Listopadu 2016, 16:48:42
Před chvílí jsem odeslal panu Pavlu Kuchejdovi, který byl do dnešního dne účastníkem diskusí v DR, email...
... a uvidíte, že 31.ledna 2015 není bezprostředně po 30.listopadu 2016.
Ach jo...
Je to ale lepší, než psát něco, čemu byste nevěřil, i když já ty doby, kdy lidé psali to, čemu sami nevěřili, ještě pamatuji.
Lidé často chtějí druhé přesvědčit nebo aspoň nahlodat jejich přesvědčení, neboť se o těch druhých domnívají, že věří bludům. Prostě je chtějí ovlivňovat. Motivace mohou být různé. Někteří by možná byli rádi, kdyby všichni lidé smýšleli stejně jako oni.
Že by to někdo dělal za peníze, to by bylo až to poslední, co by mě napadlo.
Pan Horák píše o roli přátel. Proruské křídlo ČSSD - Hašek, Foldyna, Zimola atd. Patočkovi přátelé rozhodně nejsou. Časem možná přijde i na to, že Respekt není největším problémem české demokracie.
příště mlčet, ale pokračuje v tom.
To se stalo Petru Uhlovi, který zcela nekriticky přebíral téze ruské propagandy a ještě nedávno bez důkazů tvrdil, že se u nás vyráběl novičok v množství dostatečném pro vraždu. https://a2larm.cz/2018/03/cesko-sice-novicok-vyrabi-ale-jen-v-malem-mnozstvi/
To, že táhne za jeden provaz s Milošem Zemanem, ho nejspíš netěší, ale asi si nemůže pomoci.
Takže k určitým názorovým posunům přece jenom dochází; což pak přece jenom dává určitý smysl i těm našim diskusím a kontroverzím zde.
Klíčovou otázkou ovšem je to, co je vlastně tím základním faktorem, který má ten potenciál ke změně názorů.
Jak už uvedl pan Kubička, samotné (logické) argumenty sice také hrají určitou roli, ale ne rozhodující.
Daleko silnější je zřejmě zážitek, respektive osobní prožitek. Některé mohou mít charakter náhlého dramatického, či traumatického otřesu, jak jsem zmínil výše.
Ale většinou to bude asi prostě tím, že dotyčný se svým - dosavadním - názorem znovu a znovu naráží na realitu. Prostě musí projít tou zkušeností, že realita je jiná, nežli jak on ji doposud viděl prizmatem svého názoru, svého přesvědčení.
Jistě: je mnoho lidí kteří ten střet s realitou vždy spolehlivě "vyhrají": pro ně je totiž realitou právě ta jejich představa, případně vyloženě fikce - a tu objektivní realitu (to jest její rozpor se svým přesvědčením) si nikdy nepřipustí.
Svým způsobem pro ně platí svého času proslulé Hegelovo odseknutí, když mu bylo jeho kritiky namítnuto že skutečnost není evidentně tak zcela rozumná jak on ji podává: "Tím hůře pro skutečnost!"
No, a je to. Když se skutečnost liší od našich vlastních přesvědčení - tím hůře pro skutečnost, to naše přesvědčení je přece "zaručeně" pravé a pravdivé.
Měl bych se tedy podle Vás raději přizpůsobit zdejšímu povětří, anžto mi plášť vlaje proti větru?
Jak si to tedy vysvětlujete méně racionálně, když tím nejracionálnějším vysvětlením by bylo, že jsem za to placen?
Že je pan Macháček zarytý pravičák parodující fanatické levičáky, mě nikdy nenapadlo.
Byl jsem přesvědčený, že je to naopak velmi radikální levičák, pro kterého je spousta současných levicových názorů k smíchu, považuje je za málo levicové nebo dokonce za skrytě pravičácké...
A stejně jako paní Hájková si myslím, že on docela často používá ironii, sarkasmus a podobně, někdy ne, nicméně myslí to vážně vždycky.
(doufám, že v tom není nepřekonatelný rozpor)
V případě Skripalových je samotná realita - nebo spíš to co je zjevené běžnému člověku - tak absurdní, že nějaká další ironie by byla neúnosná a řekl bych, že to Macháčkovo shrnutí situace je zcela vážně míněno.
Nebo spíš byla tak absurdní.
Protože se začíná ukazovat, že skutečně mluvíme o ruských tajných agentech, kteří na území EU zabíjeli chemickými zbraněmi!!! A je celkem jedno, že to celé nedává ucelený smysl. Rusové spektakulárně zabíjeli dvojité agendy už za cara i za bolševika. Ale tentokrát za to zaplatila životem i zcela nevinná osoba a Británie stojí před nelehkým úkolem - co udělat?
Putin vsadil na konfrontaci se Západem a ten s tím nemůže nic dělat, doma mu to nesmírně pomohlo. Ti, kdo tvrdili, že Putin se tak chová, protože Západ není na Rusko dost hodný, dnes vypadají v lepším případě jako pitomci. Appeasement prostě někdy nefunguje.
Putin vsadil na konfrontaci se Západem a ten s tím nemůže nic dělat, doma mu to nesmírně pomohlo. Ti, kdo tvrdili, že Putin se tak chová, protože Západ není na Rusko dost hodný, dnes vypadají v lepším případě jako pitomci. Appeasement prostě někdy nefunguje.
Ale máte pravdu, že když mě něco rozčílí, asi napíši několik krátkých příspěvků za sebou.
Děkuji za zpětnou vazbu, pane Morbicere.
Pan Kubička napsal:
"Časem možná přijde i na to, že Respekt není největším problémem české demokracie."
A vaše reakce na to:
"Když Jakub Patočka přišel na to, že Respekt není největší nepřítel demokracie, tak to sám sobě přiznat přece musel, ne?"
Přiznám se, že mě osobně tento způsob vašeho vnímání a vaší "logiky" dost znesnadňuje diskusi s vámi, která nemůže být koncentrovaná a k tématu, nýbrž vynuceně trpí neustálými odbočkami, opravováním, uváděním na pravou míru atd.
Chápu, že je to se mnou těžké. Ale aspoň vidíte, že já se svým způsobem vnímání textu nemohu číst nějaké složité informační zdroje a hledat v nich pravdu. Že jsem odkázaná na intuici, na to, abych někomu něco buď věřila nebo nevěřila. Proto taky čtu Referendum. Abych se tu, pokud možno, něco dověděla.
Ale přiznám se, že radši diskutuji o Bibli.
Může to být projev jakéhosi stádního chování, vznešeněji řečeno obrana skupinové identity a místních kulturních zvyklostí.
Je možné, že jde vlastně o přirozený projev v chování společensky žijících živočichů a zároveň o evoluční mechanismus.
Řekl bych, že budou, pane Nusharte.
Ostatně proto si někteří myslí, že vás platí takříkajíc od kusu.
Osobně se mi spíše zdá, že si myslíte, že jste filozof.
Což je ještě horší.
No, pro dnešek to stačí, zítra je taky den.
Tedy dneska je to slabé, jindy jsou to desítky a desítky.
Jde o to že 1. ve zdejší komunitě většinově platí, že xenofobie (a misogynie, atd.atd.) je negativní vlastnost; proto se Vaše názory většině zdejších účastníků jeví jako excentrické.
A za druhé: je to především forma, jakou se vyjadřujete; ta má mnohdy k jakémukoli racionálnímu způsobu komunikace skutečně velmi daleko.
Základní problém je v tom, že Vy sám si to vůbec nedokážete uvědomit.
(Toto je příklad jednoho mého excentrického názoru a je to především jeho forma, jakou tento svůj názor vyjadřuji - ta má skutečně k jakémukoli racionálnímu způsobu komunikace velmi daleko.)
Zajímavé je, že Sputnik i Aeronet cosi naznačují o tom, že jsou jakési rozpory mezi vedením armády a Putinem, britské tajné služby se spikly s někým v Rusku, kdp chce odstranit Putina.
Že by se Putin inspiroval Erdagenem a chystal se odhalit nějaké spiknutí?