Lokální patriotismus je jev, který se v komunálních nebo krajských volbách bude pravidelně objevovat, s menší či větší autentičností. Na celostátní úrovni jej ovšem vnímám jako defekt - třeba starostenské hnutí. Připomíná mi to nacionalistickou internacionálu.

Zcela ovšem chybí silná instituce okresní rady starostů a regionální či zemský patriotismus, který by se v politice reálně uplatňoval, měl k tomu legální a účinné instrumenty a byl protiváhou celostátní politice i politice obecní.

Myslím tím skutečné regiony či země, které mají spádovost, dostatečnou sílu, jsou urbanistickým celkem a jsou pevně zakotveny v povědomí občanů.

Současné kraje jsou slepenci umělých bolševických velkých okresů. V Rokytnici v Orlických horách není hradecká identita a blízkém Žamberku naopak pardubická. Stejně jako slovácké město Veselí nepatří organicky k Brnu, zatímco vedlejší Uherský Ostroh ke Zlínu.

kandidát v hlavním městě odvolávající se na lokální patriotismus městské části skutečně působí exoticky. Ale není to jen přirozená kompenzující potřeba vyvážit ono centralistické "všichni řídíme stát z Prahy" zdůrazněním lokálnosti?

Čím více směrem k periferii a od Čech k Moravě mají kandidáti z Prahy v senátních volbách problémy. Pavel Fischer ví, proč nepřijal nabídky na kandidaturu v moravském obvodu, i když je zde více věřících. V senátních volbách tradičně uspěje starosta, primátor či hejtman z daného obvodu, známá osobnost od umělců k vědcům z centra naopak tradičně propadá. Přirozeně se tak horní komora stává reprezentantem regionů. Zajímavé, že vlastně čeští voliči horní komoru volí tak, jak je institucionálně zakotvena v Německu nebo v Rakousku.

Patriotismus je poslední útočiště darebáka

Samuel Johnson

použil český výraz vlastenectví, pane Kubičko.

"Vlastenectví je poslední útočiště darebáka."

(Samuel Johnson)

hezký starobylý výraz vlastenčení, ten se sem myslím hodí.

jak vlastně definujete "politický patriotismus"? A proč upřednostňuje nutně část před celkem? Mám pocit, že máte na mysli patriotismus lokální, potom je to nutné v článku uvést.

Jsou totiž třeba nelokální političtí patrioté ve Skotsku, regionalisté ze SNP, labouristé nebo Zelení, a ti se dnes snaží zachránit skotský sociální stát a spolupráci země s Evropskou unií před zničujícím Brexitem. Odporuje to vnímání celku?

Vlastenectví (ani vzdělanečtější patrotismus) u mne není na posledním místě. Snad proto nejsem darebákem ani darebák.

Domnívám se, že angličtina doby dr. Johnsona si vystačila slovem "patriotism" pro vlastenectví i nacionalismus. Slovo "nacionalismus" v dnešním smyslu se začalo používat až v 19. století, z druhé poloviny19. století je výraz "jingoism" pro extrémní a militaristický nacionalismus, analogii francouzského chauvinismu.

Nemyslím, že by se z jazykové praxe dal doložit nějaký konzistentní rozdíl mezi patriotismem a vlastenectvím. V spojení "lokální patriotismus"není slovo "patriotismus" použito v základním významu, ale přeneseně, ironicky.

"Politický patriotismus" definuji zhruba jako "patriotismus utilitárně využívaný k politické agitaci". Je mi jasné, že přesnější by v tomto případě asi bylo "lokální patriotismus", ale měl jsem trochu na mysli i patriotismus nelokální, ve významu národovectví využívaného populisticky...

Měl jsem tedy na mysli jakousi upadlou variantu patriotismu coby vztahu k určité zemi, regionu, obci. Nepopírám, že existuje i pozitivní, nepokleslá verze. O tu mi nicméně v tomto případě nešlo.

Nemusí být v rozporu zájem o část a vnímání celku. Jen v případech té pokleslé formy patriotismu, o kterou mi šlo, to tak podle mě skutečně je.

S kritikou patriotismu jako "utilitárně využíváného k politické agitaci", který může být v lokální i vyšší formě, s tou se ztotožňuji. Měl bych jen potřebu ho nazvat nepravým patriotismem nebo pseudopatriotismem. U patriotismu (=vlastenectví) je totiž předpokládáno, že existuje nějaká organická identita onoho místního nebo regionálního celku, pevně zakotvená v povědomí lidí. U pseudopatriotismu, který právem kritizujete, často nejde o nějakou zakotvenost v povědomí. Není identita "Čtyřky" ve smyslu senátního obvodu Praha 4 bez Hodkoviček a Lhotky (!). Nebo apel na společné zájmy Otrokovicka, Luhačovicka a Uherskobrodska, na které může apelovat kandidát v senátním obvodě č. 80 Zlín. O kampani pře krajskými volbami nemluvě, kdy se oslovuje severočeský patriot z Kadaně, zatímco ten z České Lípy ne.

Pokud jde o nacionalismus, tak anglosaský svět, podobně jako ten nizozemský, nerozlišuje mezi romantickým nacionalismem 19. století, tak jak ho známe od nás, a proto patriotismus (vlastenectví) s nacionalismem splývají.

Ani u mě není patriotismus na posledním místě a snad také proto nemusím být darebákem.

Nikdy jsem si nemyslel, že by patriotismus,i lokální, či vlastenectví (národní) bylo něco špatného. Něco jiného je nacionalismus.

My v Ostravě nejsme tak přízemní a umíme se rozmáchnout.

V mém volebním obvodě 71 (Ostrava-město) proti sobě v druhém senátním kole možná budou stát pražák Paroubek a českobudějičák Konvička.

Jo jo.

Je to zvláštní, ale pozoruji tu snahu vytvořit skutečně nějakou identitu "Čtyřky", pořád se to zdůrazňuje, nejen v kampani... ale asi těžko vznikne nějaká skutečná identita. Pořád to zůstanou jednotlivé čtvrti se svou historií a svérázem.

V tavícím kotli globalizace se nám před očima rozpouštějí staleté identity, kmeny, jazyky, všeliké kulturní bohatství, z příslovečného akvária se stává stejně příslovečná rybí polévka. Regionalismus i nacionalismus to zajisté provokuje k lepším i horším pokusům vzepřít se, výsledkem všelikého házení sebou však posléze kolikrát bývá ještě beznadějnější uváznutí v globální pavučině. Nevím, zda některé úvahy o identitě těch kterých historických celků a dávné spádovosti oblastí nejsou již tak trochu hledáním včerejšího dne.

Velice zajímavý - a dost nečekaný - výrok včerejšího dne učinil na jakémsi shromáždění jeden vrcholný představitel německého průmyslu.

Zcela jasně a zcela zásadně se postavil proti jakýmkoli projevům xenofobie; a přitom prohlásil, že "Deutschland braucht Vielfalt, nicht Einfalt". Což je určitá slovní hříčka, ta první část věty znamená, že "Německo potřebuje různost", a ta druhá část věty může znamenat že Německo nepotřebuje "žádnou jednotvárnost", ale stejně tak může znamenat "žádné prosťáčství". Protože to "Einfalt" může znamenat obojí, jak jednolitost, jednotvárnost - tak ale i to prosťáčství, duchovní chudobu.

Zkrátka, německý průmyslník si od té národnostní různosti slibuje nové impulsy, novou kreativitu. Pro Německo.