600 000 betlémských hvězd ročně
Jan ŠíchaV saské obci, kterou založili pobělohorští exulanti z Moravy, se od konce devatenáctého století vyrábějí vánoční hvězdy. Přinášíme reportáž z místa, kde se ručně slepí miliony hvězdných paprsků.
Hranice se Saskem byla před druhou válkou hranicí náboženskou, ne jazykovou. Sudetoněmečtí katolíci si z protestantů za kopcem dělali spíše legraci. Do Německa se jezdilo za obchodem a třeba pro slanečky. „Jak bylo v Žitavě?“ ptávali se v Jablonci, když někdo přijel odnaproti. „Čisto,“ zněla standardní odpověď, která byla špičkou vůči evangelíkům, u kterých i brambory s mrkví a hráškem na talíři vypadají, že stojí v pozoru a salutují.
Kousek za hranicí, viděno od Hrádku nad Nisou, leží Herrnhut, česky Ochranov. Obec založili čeští náboženští exulanti. Vzešla odtud celosvětová křesťanská misie. Herrnhutská bratrská obec každoročně vydává knihu se zbožnou myšlenkou na každý den. V mnoha jazycích. Je to jedna z nejvlivnějších náboženských publikací na světě. V Herrnhutu se vyrábějí také vánoční hvězdy. Svítí o Vánocích na všech kontinentech. Hvězdy se dělají ručně, z papíru, venkovní varianta z plastové fólie.
V chalupě se skládá papír, aby se přežilo
Práce s barveným, raženým a skládaným papírem má na česko-saském pomezí dlouhou tradici. Lidé dělali krásu z ničeho a prodávali ji za pár šestáků. Obživa tu vznikala v kombinaci ruční práce, včetně dětské, s kozou a bramborovým políčkem. V chalupách se vyráběly papírové květiny, faktoři je vykupovali a posílali až do zámoří. Začalo to na české straně, odkud úspěšný artikl přeskočil do Saska. Na saské straně výroba vydržela až do konce východního Německa, u nás skončila po válce. Dnes zbylo jen muzeum v Sebnitz, kde s původními raznicemi dělají kytky na ukázku.
Vánoční hvězdy z Herrnhutu měly větší štěstí než umělé květiny nebo závěsné obrazy simulující perspektivu. Herrnhutská manufaktura vyprodukuje a prodá asi 600 000 vánočních hvězd ročně.
Kromě politiky jsou shora uvedené dobrobvolné činnosti záležitosti, kterými je těžké se uživit. Nikoho nenapadne, že by si pozval instalatéra, který mu spraví záchod zadarmo, protože je to jeho koníček. Ale hledat muzikanty, kteří na nějaké oslavě či vernisáži zahrají zadarmo, je běžné.
Mimochodem, mého tchána kdysi bavilo vyrábět různé věci ze dřeva. Jen tak, po práci, kterou se živil. Někdy to dělal i známým nebo sousedům. Často i zadarmo, jen aby měl u nich dobré oko. Možná to už práce nebyla. Těžko říct. Možná nakonec ani práce v domácnosti není práce, když není placená. Možná, když si někdo záchod spraví sám, tak to práce není, zatímco když mu ho spraví někdo jiný, tak to práce je.
Očekávat od hudebníků, že někde zahrají zadarmo je neslušné, protože ti se živit musí. Ani nepovažuji za vhodné, aby člověk zadarmo dělal to, co jindy dělá pofesionálně, protože je to cenový dumping a jiné profesionály to poškozuje. Něco jiného je pomoc lidem, kterým by člověk třeba rád dal dar.
Dělat něco pro dobré oko je také práce. Když to dělá velká firma, je to někdy i korupce. Práce je řekl bych to, co je někomu užitečné, jako třeba právě práce v domácnosti. Její ekonomický význam je ostatně obrovský, protože ten, kdo netráví čas úklidem atp. se může o to více věnovat jiné práci.
No, a já jsem ten třetí, kdo k oné banalitě písemně vyjádřil. Přemýšlím, proč vlastně? Asi protože mě práce zadarmo tak trochu zajímá. Určitě ne práce v továrně, ale spíš služba někomu (jak vy říkáte - pomoc lidem).
Přídomek "moravská" nejen odkazuje na původ Moravských bratrů z Ochranova. Je také vhodným symbolem moravské tolerance. Náboženské tolerance na Moravě v letech 1526-1627 a také národnostní tolerance v období Moravského vyrovnání na počátku 20. století (1905-1918).
Již třetí rok tato hvězda zdobí během Adventu a Vánoc naše obydlí. Škoda že tento symbol není u nás tak rozšířen jako v Sasku, Braniborsku a jinde ve světě.
Ochranovská hvězda září i nad vchodem železnobrodské i tanvaldské radnice, i nad modlitebnou Jednoty bratrské v Železném Brodě. Objevuje se i v jednotlivých domácnostech.