Na sjezd německých sociálních demokratů, který se uskutečnil za účasti šesti stovek delegátů a delegátek ve čtvrtek a pátek v Berlíně, se čekalo s velkým napětím. Strana jednak potřebovala zpracovat svůj nejhorší poválečný volební výsledek, který utržila v zářijových parlamentních volbách, a vyvodit z něj odpovídající personální, programové a strategické důsledky. Zásadní otázkou přitom bylo, zda si v čele ponechá neúspěšného volebního lídra Martina Schulze. Ten je sice za neúspěch jako předseda politicky odpovědný, vedení ale přebral teprve necelého tři čtvrtě roku před volbami, a tak se ozývají hlasy, že dlouho dopředu nastavenou trajektorii pádu už mohl jen těžko změnit. Navíc ujmout se vedení v době všeobecného úpadku sociálně demokratických stran jaksi nikdo další vyloženě netouží.

A jako kdyby toho nebylo už na jeden sjezd dost, přibyl na jeho program nedávno ještě jeden zásadní bod k vyřízení: Poté, co před třemi týdny nečekaně ztroskotala vyjednávání mezi křesťanskými demokraty, zelenými a liberály o jamajské trojkoalici, masivně na SPD vzrostl tlak, aby vstoupením do velké koalice či alespoň podpořením menšinovou vládu CDU/CSU Angely Merkelové, aby ukončila politickou nestabilitu a předešla nutnosti uspořádat nové volby. Od sjezdu tedy bylo potřeba zásadní rozhodnutí i v této otázce.

↗

Martin Schulz během jarní předvolební kampaně. Foto archiv SPD, WmC

Martin Schulz jako úřadující předseda strany pronesl projev trvající celou hodinu a čtvrt. Nejprve převzal odpovědnost za svůj podíl na volebním neúspěchu a všem, kteří do strany vkládali naděje a podíleli se na kampani, se za něj omluvil. Dále se věnoval zdůvodnění neúspěchu — spočíval z jeho pohledu především v tom, že se SPD vzdálila lidem a v aktuálně rozhodujícím společenském sporu, jehož hlavní štěpící linií je odpor k establishmentu, se v očích voličů a voliček vmanévrovala právě do jeho pozice.