Důchodcovská rehabilitace

Ondřej Vaculík

Důchodová reforma již byla tématem nejednoho vládního týmu a politického uskupení. Ke skutečné změně důchodového systému ale dosud nikdo nenašel odvahu, upozorňuje Ondřej Vaculík.

Čas od času, a trvá to už řadu let, někteří politikové vyrukují s tím, že půjde-li to takhle dál, důchody se budou muset snižovat a pro příští generaci už ani žádné nezbydou, protože důchodců přibývá a produktivních sil ubývá. Zpravidla opozice vyčítá pozici, že nemá odvahu pustiti se do nějaké důchodové reformy, která by nás přinutila spořit si už od mládí na stáří, vždyť solidarita mladších se staršími má své meze. A co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.

K tomu se zasvěceně vyjadřují různí ekonomové, kteří celkem přesně vědí, mají to propočítáno, kdy se ocitneme na dně a jak to dno bude vypadat. Jejich návrhy na nový důchodový systém většinou vycházejí z toho, že stát na důchody nemá a ani na ně nemá mít, protože z důchodů neplyne státu žádný užitek, toliko drží starce při životě, a to je mrhání penězi.

S tím nepolemizuji, pouze bych si přál, aby se starcům neříkalo senioři, to zní příliš vznešeně a člověk má dojem, že aby mohl býti seniorem, měl by ještě více pracovat a zasloužit si to. Kdežto stařectví plíží se samo a nikoho k ničemu nezavazuje. Stařectví souvisí s nemohoucností, seniorství právě naopak — člověk furt musí být nějak činorodej. Do poslední chvíle musí aspoň puzzle skládat, smrt si musí zasloužit, normálně se k ní proklimbat je málo přijatelné.

Zpět k důchodové reformě. Podle mého by postačilo to, co navrhují ve svém volebním programu Zelení: každý, kdo dosáhne důchodového věku a požádá si o starobní důchod, by dostával paušálně stanovený důchod stejné výše, podle Zelených například patnáct tisíc. Bez ohledu na to, jak si kdo takový důchod zasloužil. A každý, kdo chce, může si ještě přispořit.

Odvozování výše důchodu z výše výdělku na základě odpracovaných let je nejen zbytečně složité, ale také nespravedlivé. Například vůči kreativním profesím nebo ženám, které se více staraly o rodinu. Foto Cade Martin

Podle Zelených jde o sociální opatření vylučující vyměřování zejména nízkých důchodů, které nezajišťují důstojnou existenci člověka. Na hranici důchodové bídy totiž nejsou pouze lidé způsobem svého málo produktivního života sociálně slabí, takzvaně z okraje společnosti, ale také téměř všichni (často tvůrci z různých oborů a umělci) na „volné noze“, za nimiž je úctyhodné dílo; rovněž i ženy, které se musely z různých důvodů více starat o rodinu než o lepší výdělek. Podle Zelených by se asi zavedla místo nynějšího povinného sociálního pojištění nějaká důchodová daň.

Ono současné zdánlivě logické odvozování výše důchodu z výše výdělků na základě odpracovaných let je nejen zbytečně složité, ale také nespravedlivé! Někomu se prostě finančně nevede, přestože dělá, co může, peníze se ubírají někam jinam a jinými cestami. Významem své práce ale může být docela úspěšný, jenom fiskální politika o tom neví. A z té finanční askeze se mu jako za trest vypočte i nouze důchodová? To je přeci asociální! Domnívám se, že většina z nás se snaží pracovat pro společnost co nejlépe a co nejvíce, čemuž ovšem výše výdělků vůbec nemusí odpovídat, a ani neodpovídá.

Stejná výše důchodu by byla uznáním toho, že člověk během života vytváří společensky prospěšné dílo různé povahy, jehož hodnotu neumíme (spravedlivě) stanovit a často ani docenit. Takové rovnostářství není projevem přehnané solidarity bohatých s chudými, ale spíše projevem jakési společenské rehabilitace — a ti, kteří by se tím cítili vzhledem ke svým „úspěšným“ výdělkům naopak dotčeni, vskutku mají možnost si k důchodu přispět sami.

Strašení nízkým důchodem se nejvíce dotýká skupiny obyvatel, která kupodivu patří ke společensky nejvlivnější, ale mnoho možností si na důchod šetřit nemá: učitelé, pracovníci kulturních institucí, zdravotnický personál, úředníci ve veřejné správě a další. Představa, že s největší pravděpodobností právě oni budou ve stáří třít bídu s nouzí, jim ochromuje životní optimismus, kterého je jim pro výkon jejich povolání nejvíce zapotřebí. Šíření optimistické vize života je hlavní složkou jejich povolání.

Proč mají žáci podezírat své učitele, že vědění a dovednosti do nich rvou ze zištných důvodů, aby pak dokázali vydělat na jejich učitelské důchody? Proč mají důchody zatěžovat mezigenerační solidaritu, od níž žádáme něco podstatnějšího a osobnějšího, například aby se děti více staraly o své staré rodiče?

Onen prázdnící se důchodový fond je podle mého stavem umělé nouze. Pokud si stát stanoví, tedy jeho politici si to uvědomí, že lidé si důchody zaslouží za to, co pro společnost dělají, jak budují stát, pak se nikdo svého důchodu nemusí bát a nikdo nemusí strašit žádnou důchodovou reformou, kterou „žádná politická moc nemá odvahu uskutečnit, protože bude nepopulární“.

    Diskuse
    September 5, 2017 v 10.59
    Inu, to není zlé...
    ... ale je třeba přiznat si, že kousek paušálu je v důchodech již nyní. Penze se skládá ze složky základní a procentní. Ta pevná, základní je dnes bohužel velmi nízká (tuším 2.550 Kč). A pamatuji se, že je k tomu nějaké rozhodnutí Ústavního soudu, po němž se "zásluhovost" (podíl procentní složky) musel zvýšit.

    Jsem příznivcem zvyšování pevné složky, stejně u penzí jako u mezd a platů. (Lepší zaměstnancům přidat dva tisíce plus dvě procenta než čtyři procenta).

    Tak jako má zvíře krmnou dávku (spotřebu živin) základní a na produkci, firma náklady fixní a variabilní, má i člověk výdaje nezbytné k přežití a výdaje na kvalitu života. Ty první je třeba saturovat pevnou (a valorizovanou) platbou.
    IH
    September 5, 2017 v 12.48
    Bylo by to spravedlivější, kdyby se na "systém Vaculík" postupně najíždělo
    Zkusme se na výši důchodů podívat očima špatně a dobře placeného zaměstnance.

    Člověk, který má čistý plat řekněme jen 12 nebo 15 tisíc Kč, bude mít nejspíš pocit, že průměrný důchod je vlastně dost vysoký, vždyť důchodci nepracují. V případě starodůchodců může mít názor, že jde (dokonce) o zbytečně vysokou rentu, jež nakonec často poslouží jiným. Důchody jsou tedy "ufinacovatelné". Blíží-li se "náš" zaměstnanec již důchodovému věku, bude ovšem rád, kdyby mu jeho nízký příjem mohl v budoucnosti aspoň zůstat.

    Zaměstnanec s platem řekněme 50 tisíc Kč bude důchody skoro nutně považovat za nízké a má proto sklon je vidět jako "neufinacovatelné" (na úrovni, aby nebyl pokles jeho příjmu po odchodu do důchodu dramatický). Celkově bude zdůrazňovat, že jemu (a podobně placeným) bude důchod krýt jen malý díl potřeb, takže bude nakloněn hledat řešení v šetření na penzi, a to ovšem nejen v případě svém a podobně vydělávajících.

    No, a nyní řekněte tomu člověku zvyklému po dlouhá leta utrácet aspoň třikrát víc než "náš první figurant", že mají mít stejný důchod! Uvědomme si, že lépe situovaní často nepřejí hůře placeným ani nemocenskou od prvního dne! Stěží si lze, podle mého, představit politicky méně průchozí neztřeštěný návrh.
    September 5, 2017 v 14.8
    To, že současný systém je do budoucna nefinancovatelný se píše tak často, že se lidé ani moc nezabývají otázkou, zda je to pravda. Hned nalevo je ale odkaz na vládní studii, která to popírá.

    Ústavní soud už dal za pravdu soudci, který si stěžoval na přílišnou nivelizaci důchodů, takže ten návrh rovného důchodu asi snadno průchodný nebude. To je asi to, o čem píše pan Jedlička. Ono to vypadá spravedlivě, ale pro důchodce není snadné radikálně měnit způsob života, například se na stáří stěhovat, takže obava z obrovského propadu příjmů je pochopitelná. Nejde jen o nějaké pocity.
    JV
    September 5, 2017 v 16.43
    Na co všechno je
    Naprosto souhlasím s panem Vaculíkem. Návrh Zelených na jednotný důchod je vlastně totéž, jako základní příjem.

    Oboje, základní příjem i základní jednotný důchod, mají přece zajišťovat důstojný život každého člověka. Tak je to také správné, protože důstojnost člověka je něco, co je člověku dáno s jeho početím. Nikdo jej o ní nesmí a nemůže připravit, na ničem pozemském není a nesmí být lidská důstojnost závislá.

    Že na takové důstojné důchody není a nebude? Ale ale, jen se podívejme, na co všechno je!

    Jiří Vyleťal
    September 5, 2017 v 17.28
    Naprosto souhlasím, že důchody by měly být pro všechny stejné. Kdo vydělával víc, mohl si přece něco našetřit.
    A důchod by měl být tak vysoký, aby stačil k slušnému životu bez finančního stresu.
    Ale co budeme dělat, když se to neprosadí? Budeme se nějak bránit? Už teď spousta lidí, hlavně těch mladších, přistupuje na rétoriku, že na důchody v budoucnu nebude.
    September 5, 2017 v 18.55
    Na důchody pravděpodobně bude, protože je to otázka politické vůle. A ta pravděpodobně bude. Seniorů bude přibývat a tudíž budou mít velkou voličskou sílu. Někteří lidé si na stáří šetří, někteří ne, je to vždy na úkor něčeho. Když si například na důchod šetří otec rodiny s manželkou na rodičovské, tak je to na úkor jeho rodiny. Ovšem velká jistota v tom není, lidé, kteří měli našetřeno z doby První rebubliky o ty peníze v padesátých letech přišli. Tehdy byly důchody pro bývalé živnostníky a ženy v domácnosti opravdu mizerné.

    Z reakcí mám pocit jakoby respondenti žádné skutečné důchodce neznali a řešili to jako čistě teoretický problém abstraktní spravedlnosti. Dokonce i v komunismu to mělo být "každému podle jeho potřeb" ne "každému stejně".

    Kladu si otázku, jaký mají smysl články navrhující něco, co se zcela jistě nestane.
    September 5, 2017 v 19.29
    Pane Kubičko,
    ovšem v tom komunismu zřejmě neměl být nikdo, kdo by rozhodoval, jaké má kdo potřeby. Každý by si prostě bral, co by chtěl, neboť se předpokládalo, že bude všeho hojnost.
    September 5, 2017 v 20.18
    Paní Hájková
    Ten citát je přímo z Komunistického manifestu nebo je to parafráze? Je v tom přece jen obsažen předpoklad, že lidé nemají stejné potřeby. Starší lidé mají například potřebu neměnit příliš svůj způsob života, nechce se jim například stěhovat se někam, kde jsou nižší náklady na bydlení. Co by tam dělali, na místě, kde nikoho neznají a tamějšímu způsobu života nerozumí.

    Už sociolog Durkheim v 19. století zjistil, že k častějším sebevraždám nevede chudoba, ale zchudnutí, kupodivu ale také rychlé zbohatnutí.
    September 5, 2017 v 20.27
    Myslel jsem Manifest komunistické strany.
    September 5, 2017 v 20.34
    Nevím, odkud je ten citát. Ale často se to takhle říkalo nebo psalo. Že jako v socialismu ještě platí každý podle svých schopností, každému podle jeho práce (protože zatím nejsme tak bohatí). A v komunismu už bychom se prý omezovat neměli. Ony už v tu dobu také neměly být peníze.
    Ake to už je teď asi zbytečné řešit, že?

    Vy zřejmě poukazujete na to, že starší lidé se neradi stěhují, a proto někteří budou potřebovat víc peněz na větší a lepší byt, ve kterém jsou už zvyklí a který si dříve mohli dovolit. Zatímco jiní, co bydleli v zahradním domku bez teplé vody, už tam mohou zůstat, protože tam jsou také zvyklí. A do domova důchodců je později, až budou potřebovat nutnou péči, přijmou i s malým důchodem, že?
    Ale to bydlení by se přece také mohlo řešit zvlášť (že by jim na ně třeba někdo přispíval) a ne nutně větším důchodem, že?

    + Další komentáře