„Průběžný důchodový systém je udržitelný. Bez ohledu na to, že populace stárne, z dlouhodobých projekcí je zřejmé, že ani do roku 2080 se demografické parametry nezmění do té míry, aby byly příčinou rozvratu systému,“ řekl při představení studie Úřadu vlády s názvem Penzijní reformy od Chile po středovýchodní Evropu šéf premiérových poradců a někdejší předseda vlády Vladimír Špidla.

Materiál konstatuje, že český důchodový systém žádnou výraznou reformu nepotřebuje. Pro jeho dlouhodobou udržitelnost je třeba zvýšit podíl důchodových výdajů na hrubém domácím produktu a posílit třetí pilíř. Špidla dále uvedl, že stávající důchodový systém je udržitelný za předpokladu, že jeho správa a administrativa bude s to zareagovat na rychlý rozvoj ekonomiky, změny ekonomické činnosti a nástup digitální revoluce.

„Zdá se, že koláč, to znamená hrubý domácí produkt, bude i v budoucnu narůstat. Ale náš současný nůž je tupý. A není schopný z něj uříznout dostatečný díl,“ doplnil hlavní premiérův poradce. A právě budoucí organizace správy důchodového systému, je podle Špidly důležitou otázkou pro všechny následující vlády.

Cílem penzijních reforem bylo získat peníze na úkor občanů

Studii zpracoval odbor analýz a informací Úřadu vlády pod vedením ekonomického experta sociální demokracie Michala Pícla. Jejím cílem je nejprve představit politické a ideové souvislosti, ve kterých se od sedmdesátých let minulého století rodily představy o nezbytnosti reformy penzijních systémů, a následně na příkladech jednotlivých zemí ukázat osud těchto reforem, které byly „v mnoha podstatných ohledech zpochybněny, oslabily nebo byly přímo opuštěny“.

Další části materiálu se zaměřují na ekonomické dopady penzijních reforem v prostoru středovýchodní Evropy s důrazem na země Visegrádské skupiny a pobaltské státy. „Naším základním cílem je ukázat, že pokud byl uváděn jako stěžejní důvod nebo alespoň jeden ze stěžejních důvodů zavádění penzijních reforem stabilizace veřejných rozpočtů, paradoxně reformy vedly k prohloubení finančních tlaků takzvané globální finanční krize a existující finanční propasti,“ uvádí studie.

Její autoři konstatují, že hlavním cílem penzijních reforem, které se v minulých letech prosazovaly v regionu středovýchodní Evropy, nebylo sociální zabezpečení, ale snaha jistých ekonomických subjektů a s nimi spjatých politických skupin získat peníze na úkor občanů. Privatizace systému sociálního zabezpečení totiž ze své podstaty míří proti jeho cílům. „Znemožňuje redistribuci příjmů, která je hlavní charakteristikou většiny systémů sociálního zabezpečení,“ uvádí materiál.

Špidla v závěru diskuse nad studií upozornil, že otázky, které se obvykle v diskusích kolem důchodových systémů kladou, jsou špatně položené. Domnívá se totiž, že není důležité tázat se, zda systém privatizovat či nikoliv. Za prioritní považuje prozkoumání samého fungování systému jako celku. „Všichni vycházejí z faktu, že se střední délka života prodlužuje. Ale ona se neprodlužuje všem sociálním skupinám. Například u vyučených žen bez maturity to neplatí,“ vysvětloval.

Poukazoval na skutečnost, že v České republice ženy pobírají mnohem nižší důchody než muži a jsou tak de facto trestány za péči o děti či blízké osoby. Systém totiž péči nechápe jako práci. Těmito a dalšími otázkami by se podle Špidly měla v budoucnu zabývat důchodová komise.