Chránit život každého

Redakce DR

Zveřejňujeme vyjádření RFK, křesťansko-feministického ekumenického uskupení, k Národnímu pochodu pro život a rodinu.

V sobotu 22. dubna byl uspořádán Národní pochod pro život a rodinu, akce podporovaná a z velké části financovaná Arcibiskupstvím pražským a jeho nejvyšším představitelem Dominikem Dukou. Stejně jako loni i letos máme potřebu se k tomuto pochodu vyjádřit.

„V Deníku Referendum zní kritické hlasy emancipovaných žen, které analyzují, ale nenaříkají. A debaty se účastní i muži.“
×

Vedle apelu na starost a péči o těhotné ženy a jejich nenarozené děti s sebou totiž tato akce nese apel na utvrzování tradičních rolí, ve kterých si lidské bytosti nejsou rovny, a na vyzdvihování jednoho typu rodiny nad jiné. Tento typ uvažování přispívá ke stigmatizaci a vylučování rozvedených či svobodných rodičů, stejnopohlavních párů a mnoha dalších typů a forem soužití. Zároveň se vymezujeme vůči národoveckému étosu celé akce.

Pochod se staví na stranu života, ale jenom některého. Život nenarozeného dítěte si podle této logiky zaslouží větší ochranu než život dospělého člověka — ať už je to uprchlík nebo kdokoli, kdo se nevejde do úzce vymezených tradičních představ o tom, jak má vypadat žena či muž.

Pochod se staví na stranu života, ale jenom některého. Repro youtube,com

I život těch, kdo se do těchto úzkých škatulek vejdou, je ochraňován jen zdánlivě. Motivem pro záchranu nenarozeného života mnohdy nebývá respekt k jednotlivci, ale třeba obava o to, že nebude koho zapojit do pracovního trhu. Dominik Duka k tomu říká: „Uvědomte si, kolik lidských životů přijde na zmar a kolik hledáme různým způsobem pracovních sil, protože se tady nenarodily.“

Kromě xenofobního a nacionálního obsahu svým výrokem redukuje hodnotu lidského života na schopnost zapojit se do pracovního trhu. Účelem lidského života tak má být generování zisku.

Každý má právo na svou vlastní identitu. Nemusí ji zakládat na příslušnosti k nějakému národu ani na příslušnosti k určitému genderu či pohlaví. Stejně tak si každý může vybrat, s kým a jak založí svou rodinu.

Vždyť i Ježíš měl dva táty. Nenechme se strašit a mějme se rádi.

    Diskuse
    Jistě.

    Třeba ve žraločí děloze jsou na začátku stovky oplodněných vajíček. Postupem času se v ní nachází asi deset až patnáct malých žraloků, kteří se těmi vajíčky živí. A jsou to rození dravci. Ti si to nakonec rozdají mezi sebou o právo přijít na svět. Zůstane vždy jen jeden, ten nejsilnější. V okamžiku narození už dokonale umí zabíjet.

    Spousta živočišných druhů ztrácí polovinu novorozeňat, některé druhy dokonce i 90%.

    Ale nevím, jestli je to u člověka stejné.

    Samozřejmě, několikatýdenní shluk buněk zcela jistě nemá vědomí, které by se jakkoliv dalo srovnávat s vědomím dítěte nebo dospělého člověka. Dá se k němu přistupovat prostě jako k biologickému materiálu - řekněme - a jeho odstranění považovat za akt svobodné vůle.

    Jenže nepoškozuje tenhle přístup něco hluboko v nás, něco, co nám tiše připomíná, že i my jsme kdysi museli být stejný biologický materiál?

    Navíc zde kromě abstraktních úvah o etice máme i konkrétní žitou praxi, kdy do potratu ženy nejčastěji nutí muži, budoucí otcové.

    Nebo co třeba pokud matka odrostlých dětí ještě zapadne v pětačtyřiceti?

    Jindy zase může potomek přivést matku do sociálního vyloučení...

    Navíc vždyť zde máme spoustu samovolných potratů...............
    ----------------------------------------------------

    Ne, nevolám po zákazu potratů.
    Nic neřeší, spíš věci zhorší.

    Ale naladění společnosti by nemělo být --- potrat je výhradně a jedině věc ženy. To se nám pak rozmohou modré velryby.
    A žraloci.
    Naladění společnosti by mělo být protipotratové ne ve smyslu jejich zakazování, ale směrem k pomoci těm, kteří o něm uvažují.
    A to od poradenství, přes sociální pomoc, až po nejzazší možnost, že se matka vzdá dítěte, které donosí. A o to dítě bude společností postaráno.
    April 25, 2017 v 10.15
    Jestliže dítě je věcí celé společnosti a společnost má na něm zájem, pak je jistě ta společnost povinná se o něj také postarat. Připravit podmínky pro jeho zdárný vývoj. Pak je ovšem naprosto nepochopitelné, když lidovec Bělobrádek řekne o samoživitelkách: ať si najdou jiného muže, který je bude živit.
    JN
    April 25, 2017 v 17.49
    O vědomí toho mnoho nevíme, o mozku snad o něco více.
    Nevím, zda věda už nějak vysvětlila, proč se "Já" cítím být právě tím, kým jsem, proč se cítím být právě tím člověkem, kterému teď koukám na špičky nohou.

    Mohu na základě shodných výpovědí rodiče a dítěte o události, které byli oba přítomni a která se stala, když tomu dítěti byly čtyři měsíce, dosvědčit, že ono "Já" ve čtyřměsíčním dítěti má obrovskou vůli žít a veškerou naději, že bude žít, vkládá do svého rodiče.

    ----------------------

    Souhlasím s Vámi, pane Morbicere, že případná snaha postavit umělý potrat mimo zákon není řešení (natožpak​ dobré řešení), bylo by to špatné řešení, a to mimo jiné i z toho důvodu, že potraty, které jsou teď legální by pak byly nelegální, ale existovaly by stejně dál, jen by představovaly daleko větší ohrožení zdraví a života ženy, nebo by se staly ještě lepším "obchodem".

    K potratu (jako údajnému "právu ženy") často ženu nutí muž, nebo ji nutí strach ze ztráty partnera - viz třeba jeden starší diskusní příspěvek o rozhodování, zda jít na interrupci, pokud je plod postižen Downovým​ syndromem; autorem příspěvku je muž:

    "... Prostě budoucího dítěte, které nebude trpět jen tehdy, pokud jeho rodiče vynaloží obrovské úsilí a obětují starosti o něj podstatnou část svého života. A ono prožije život, ve kterém budou chybět některé bytostné dimenze (ano, i já mohu být v něčem esencialista).
    Nevím, jestli jste zažil ve svém bezprostředním okolí, co taková starost je, ale mohu Vás ujistit, že bych po osobní rodinné zkušenosti , kdyby se musela rozhodovat některá z mě blízkých žen, doufal kvůli ní, že se rozhodne dítě na svět nepřivést."

    Dodatečně na tento příspěvek odpovídám, že osobní zkušenost s lidmi s Downovým syndromem mám a jsem přesvědčen, že mohou prožít šťastný život (francouzský soudní zákaz toto přesvědčení šířit prostřednictvím videa - z ohledu na ženy, které podstoupily potrat, nebo se k němu chystají, považuji za cenzuru). Při nesnadné péči o lidi s Downovým syndromem pomáhají také různé (neziskové) organizace.

    Je třeba ozvat se proti snaze vytvořit ve společnosti dojem, že umělý potrat je nějaké dobro, že je to "právo na rozhodnutí o vlastním těle" - taková propagace "potratu jako práva" je vrcholným pokrytectvím. Je třeba ozvat se proti tomu, aby kritický postoj k umělým potratům byl uměle ztotožňován s xenofobií, rasismem a antihumanismem. To je opravdu hnusná politická strategie, zcela podobná té, když někdo tvrdí, že muslim rovná se terorista. Od té druhé se Deník Referendum oprávněně distancuje, aby tu první bohužel používal.

    JN
    April 25, 2017 v 18.57
    Paní Hájkové
    Z hlediska matky samoživitelky a snad i z hlediska dítěte (materiální zajištění není všechno, důležitá je i zkušenost dítěte s rodiči, která je pak v jeho dospělosti nějak zužitkována, proto píši "snad") je dobré, pokud za neplatícího otce zaplatí alimenty stát.

    Kritici tohoto řešení mají obavu, že to může vést ke změně rodičovského chování, ve smyslu nepřijímání odpovědnosti za své rodičovství. Zda jsou ty obavy oprávněné nevím.
    April 25, 2017 v 19.25
    Ty obavy možná trochu oprávněné jsou, ne že ne. Ale tady jde o logiku. Buď budu zaujímat politický postoj: ať se každý se svou rodinou živí jak umí či jak může (a tedy ať si dělá co chce, je to na jeho zodpovědnosti) nebo – v případě že jsme společnost, která se řídí nějakými společnými hodnotami a nechceme, ať si každý dělá, co chce – jsou všechny děti zároveň našimi dětmi. A pak nám musí jít také o jejich zájem.
    Lidovci by si měli uvědomit, co vlastně chtějí.
    Jinak jsem určitě pro výchovu k rodičovství. Vůbec mi nevadila básnička „k čemu jsou holky na světě – aby z nich byly maminky...“ Jen bych uvítala, kdyby někdo podobně napsal: „k čemu jsou kluci na světě – aby z nich byli tatínci!“
    Myslím si totiž, že muži tu výchovu k rodičovství potřebují jako sůl!
    JN
    April 25, 2017 v 20.14
    No, a pan Bělobrádek zřejmě tu rodičovskou odpovědnost rozšiřuje i na matky,
    aby si vybraly pro své dítě správného tatínka.

    Možná by ta jistota alimentů od státu mohla ovlivňovat i ženy ve výběru partnera. Například, pokud bych uvažoval ryze pragmaticky a byl bych ženou, chtěl bych, aby otcem byl bohatý a dobře zajištěný muž, z jehož vysokého příjmu vypočtené alimenty by platil stát a onen muž by se už dál o nás nezajímal. Takové řešení krátkého vztahu by možná vyhovovalo i jemu.
    April 25, 2017 v 21.25
    To, že si ženy mohou vybrat tak, aby se nemusely rozvádět, je iluze, podobná té, že práce je dost, jenom máme málo domácích lidí. Kdokoliv přece nemůže dělat cokoliv. Vím to jako matka nezaměstnané dcery. (Mimochodem, od arcibiskupa by člověk čekal jiný důvod proti potratům, než národohospodářský).
    Ve skutečnosti vůbec není jednoduché najít si dobrého manžela nebo manželku.
    Nedávno jsem mluvila s jednou mladou matkou, která hrozně trpí tím, že ji opustil muž, a ta mi řekla: Kéž by nebylo tak jednoduché odejít od rodiny!
    Tak jsem teď tak trochu pod vlivem toho rozhovoru....
    Ale jinak samozřejmě nejsem ani pro zákaz potratů ani pro zákaz rozvodů.

    JN
    April 25, 2017 v 22.30
    Národohospodářství, potraty a migrace
    1.) "Motivem pro záchranu nenarozeného života mnohdy nebývá respekt k jednotlivci, ale třeba obava o to, že nebude koho zapojit do pracovního trhu."

    2.) "Motivem pro záchranu uprchlíků či přijetí migrantů mnohdy nebývá respekt k jednotlivci, ale třeba obava o to, že nebude koho zapojit do pracovního trhu."

    ---------------------

    Takovéto důvody (demogragrafická krize Evropy) jsem slyšel na začátku migrační krize. Motivem tedy nebyla záchrana ohrožených lidských životů, ale "národohospodářský prospěch" ze vzdělaných migrantů (nevzdělané jim necháme :-).
    JN
    April 25, 2017 v 22.37
    Takže pokud jde o "národohospodářství",
    nemá redakce DR Dukovi co vyčítat.
    JN
    April 25, 2017 v 23.58
    Myslím, paní Hájková, že rozvody jsou "infekční".
    Děti rozvedených rodičů se v dospělosti rozvádějí "snadněji", než děti nerozvedených. Myslí si, že je normální se při prvním větším konfliktu rozvést.

    Já myslím, že pokud se nejedná o nějaký patologický vztah (domácí násilí, alkoholismus...) měli by spolu rodiče vydržet kvůli dětem alespoň do jejich dospělosti. Děti rozvodem trpí a "nakazí se", takže se to přenáší z generace na generaci.
    + Další komentáře