Co přeji svému synovi a jeho dvěma adoptivním tatínkům
Mariah MacCarthyováSvému synovi přeji, aby měl vzory, mužské i ženské. Přeji mu, aby věděl, že rodina může vypadat mnoha různými způsoby. Přeji mu, aby měl možnosti, které jsem sama neměla.
Svému synovi přeji, aby měl vzory, mužské i ženské, a věděl, že rodina může vypadat velmi různě. Rodinu mohou vedle dětí tvořit tatínek s maminkou, nebo jen jeden z rodičů, čtveřice rodičů, anebo to může být jako v našem případě pár gayů z různých etnik a rodná matka, která přijíždí jednou za pár měsíců na návštěvu; a nadto samozřejmě zástup kmotrů a kmotřiček, tet a strýčků, a prarodičů. Přeji mu, aby své představy o rodině neměl spoutány žádnými genderovými normami či očekáváními.
Přeji svému synovi, aby měl mužské vzory, čehož se mu naštěstí dostává v štědré míře; jeho tátové jsou hodní a skvělí. Jeden tatínek je chirurg a druhý pracuje v divadle, takže si doma užije vědu i umění, a je zahrnován nezměrnou láskou.
Přeji svému synovi, aby měl také ženské vzory — což je rovněž zvládnuté. Dva muži, kteří jej vychovávají mají spoustu sester a kamarádek, které jsou bez výjimky milé a vtipné a taky pěkné rošťačky. Chci mezi ně patřit. Dělám co můžu, aby na mě mé dítě mohlo být hrdé, ačkoli ho sama nevychovávám.
Až bude mít můj syn vlastní děti, což se hned tak nestane, jsou mu totiž teprve tři, přeji mu, aby se tak stalo z jeho vlastního rozhodnutí. Přeji mu, aby se jemu i jeho partnerkám dostalo znamenité a vyčerpávající sexuální výchovy i dostupné antikoncepce. Přeji jim, aby mohli vstoupit do plánovaného rodičství, aniž by na ně kdokoli vytvářel jakýkoli tlak.
A pokud by počali dítě nezamýšleně, přeji jim, aby měli více možností, než se naskýtalo mě. Neměla jsem peníze, neměla jsem partnera, měla jsem dvě spolubydlící a nechtěla jsem k potratu. Jak jsem měla žít s miminkem, aniž bych opustila život a společenství, které jsem si pět let snažila v New Yorku vypěstovat a o něž jsem musela bojovat?
Přeji svému synovi, aby vyrůstal ve světě, kde je placená rodičovská dovolená normou. Nikdy bych svému synovi naopak nepřála, aby musel propočítávat všechno to, co jsem musela propočítávat během svého těhotenství já. Kolik neplaceného volna si mám ze své práce vzít, když vím, že si sotva mohu dovolit dva týdny? A pokud bude jeho partnerkou žena, přeji jim, aby žili ve světě, kde nikdo nebude brát za samozřejmost, že na sebe matka naloží všechnu péči o dítě.
Přeji svému synovi, aby mohl vystudovat bez ochromujícího dluhu za studentskou půjčku, který tak tížil jeho mámu. Jako spisovatelka mu přeji, aby se mohl vydat na uměleckou dráhu bez smíření se s faktem, že patrně zůstane chudým.
Přeji mu, aby vstoupil na trh práce, kde budou ženy odměňovány stejně jako bude odměňován on. Přeji mu, aby poznal svobodné matky, které budou moci vychovávat své děti, aniž by nad nimi pozdvihovalo obočí, bez nutnosti snášet poznámky o nezodpovědných děvkách či o tom, jak si mají vyžrat, co si samy nadrobily. Jistě jsou mezi nimi také umělkyně, a doufám, že nežijí v bídě.
Přeji svému synovi, aby věděl, že ho miluji víc, než jsem si dříve dokázala představit, že vůbec lidskou bytost milovat lze. Přeji mu, aby věděl, že umožnit mu, aby prožil co nejlepší život pro mě bylo důležitější, než má vlastní možnost vidět ho každý den. Přeji mu, aby věděl, že jsem nedokázala dospět k žádnému smysluplnému výsledku rovnice, v němž by mu jeden milující rodič mohl přinést víc než tři milující rodiče. Přeji si, aby věděl, že přenechání není opuštěním a že tu pro něj vždycky budu, děj se co děj.
A samozřejmě přeji svému synovi milion dalších věcí, jež nijak nesouvisejí s okolnostmi, které mě přiměly nabídnout ho k adopci. Přeji mu, aby věděl, že může milovat, koho bude chtít, být, kým si vybere, změnit si pohlaví, jméno i příjmení, bude-li si to přát. Přeji mu, aby mohl jít za svými sny a žít život přesně tak divoký či usedlý, výstřední či konvenční, jak si sám zvolí.
Ze všeho nejvíc mu přeji, láskou prozářený, výbušně šťastný život. Tak jako každá jiná máma.
Z anglického originálu What I Want for My Son and the Daddies Who Adopted Him vydaného časopisem YES! přeložil JAKUB PATOČKA.
Ale jinak máte pravdu -- na světe je příliš mnoho dětí žijících s rodiči, kterým se nedostává milostných a přátelských vztahů. Třeba matek, které dřou, aby dítě uživily a sotva si urvou čas pro ně, natrož pro hledání partnera.
A také, bohužel, spousta z těch, které nežijí s rodiči.
Zatímco ten kluk z článku má štěstí a bude prožívat šťastné problémy zahalčivých blahobytných středních tříd ( že by poslední rezervace levice, pane Plevo?)
Přání skvělých otců na skvělém porostu parku ve skvěle zajištěném láskou prozářeném světě výbušně šťastného života...........
Si vynucuje otázky, protože ani ten chirurg a divadelník nepatří k bezproblémovým existencím.
Tutam jsou doby kdy lékařům stačila jedna láhev Bordó před spánkem k "bezproblémovému" zvládnutí následujícího běžného pracovního dne.
Tutam jsou doby kdy divadlo bylo více pódiem umění, než vzájemného loktaření principálů o prachy před poloprázdným hledištěm ..................
bych poznamenal k možnostem realizace velmi amerického snu velmi libertínské matky.