O takzvaných adopcích pro homosexuály se hovoří déle než dva roky. Pro pochopení veškerých souvislostí legislativního návrhu ministrů Dienstbiera a Pelikána se musíme vrátit do roku 2005, kdy byl předsedou vlády Jiří Paroubek, který tehdy usiloval o přijetí zákona o registrovaném partnerství. V té době sněmovna projednávala již historicky čtvrtý návrh legislativní úpravy soužití osob stejného pohlaví.

Návrh byl nakonec přijat, ale okolnosti nebyly nejpříznivější. Vládní koalici tehdy tvořila ČSSD, US-DEU a KDU-ČSL, pro kterou byl takový návrh nepřijatelný. Proto vznikl poslanecký návrh zákona, který podporovali poslanci napříč politickým spektrem.

Registrované partnerství však nemělo podporu u celé řady poslanců za ČSSD, což se pokoušeli změnit třeba Gay a lesbická liga, dnes již neexistují organizace, tým Jiřího Paroubka, Mladí sociální demokraté a další spolky a organizace.

Nakonec se podařilo přesvědčit několik poslanců především z řad sociální demokracie, kteří měli problém pro tento návrh hlasovat, aby při hlasování o návrh opustili jednací sál. Výměnou za to byla do návrhu zákona přidána věta: „Trvající partnerství brání tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte.“ Jednalo se tedy o jakousi neformální dohodu s poslanci, na kterou přistoupili i někteří zástupci tehdejších gay organizací.

Již v té době existovaly pochybnosti o souladu tohoto bodu zákona o registrovaném partnerství s ústavou — vždyť zákony do té doby umožnovaly v principu osvojení každému, pokud to bylo v zájmu dítěte. Před přijetím zákona o registrovaném partnerství v tom rodinný stav osvojitele vůbec nehrál roli. Ve společnosti však existovala euforie z dílčího vítězství v oblasti LGB práv.