Dodnes uzavřelo ve Spojených státech amerických manželství více než 820 000 stejnopohlavních párů. Ti všichni a spolu s nimi mnozí další zdaleka nejen v USA s napětím sledovali, jestli tamní Nejvyšší soud přijme stížnost Kim Davisové týkající se manželství stejnopohlavních párů. Otevřela by se tak cesta dalším rozhodnutím o tom, zda manželství stejnopohlavních párů ponechat, či zrušit.

Svoboda vyznání je státem garantovaný štít, nikoli meč

Jim Obergefell a John Arthur tvořili pár dvaadvacet let. Když John onemocněl neurodegenerativní chorobou ALS, chtěli se vzít ještě předtím, než John zemře. Jejich domovský stát Ohio ale tehdy stejnopohlavní manželství neumožňoval, a tak se vzali v Marylandu. Následně chtěli, aby jejich manželství bylo uznáno i v Ohiu. Úřady — konkrétně úředník Rick Hodges, o němž ještě uslyšíme — neměly jinou možnost, než žádost odmítnout. Pár se pak soudil až k Nejvyššímu soudu USA, u něhož nakonec uspěl.

Nejvyšší soud USA v roce 2015 v případu Obergefell vs. Hodges rozhodl, že stejnopohlavní páry mají mít právo vstupovat do manželství na federální úrovni, tedy ve všech státech USA (do té doby je uznalo jen 36 ze 50 států). Šlo o zásadní a oslavované rozhodnutí, které přineslo desítkám milionů lidí důstojnost a rovnoprávnost. John Arthur se ho bohužel ale již nedožil.

Nejvyšší soud USA své pozitivní rozhodnutí zakládal především na čtyřech důvodech:

1. právo na osobní volbu — tedy svoboda každého rozhodnout, s kým chce vstoupit do manželství;
2. jedinečnost manželství — soud zdůraznil, že manželství je nenahraditelné v tom, co symbolizuje a jak je pro páry důležité;
3. ochrana dětí a rodin;
4. manželství jako základní kámen společenského řádu.

Podle mého názoru jsou tyto důvody do značné míry přenositelné i do České republiky. Ať už lidé žijí v manželství v USA, nebo u nás, chápou, co to znamená. Hodnoty manželství jsou v obou zemích velmi podobné, a stejně tak i argumenty pro jeho otevření stejnopohlavním párům mají v obou kontextech obdobnou váhu.

Oslavy rozhodnutí ještě neustaly, když bylo jasné, že organizace, které dlouho a systematicky bojovaly proti uzákonění manželství pro všechny, budou hledat způsoby, jak mu nadále stát v cestě, nebo ho dokonce úplně zrušit. A přesně to se stalo.

Když se David Moore a David Emrold chtěli v Kentucky v roce 2015 vzít, odmítla je úřednice jménem Kim Davisová odmítla. Tvrdila, že oddávání stejnopohlavních párů je proti jejímu náboženskému přesvědčení a měla by mít právo to odmítnout — i když je to zároveň součást její práce jako matrikářky, úřednice veřejného úřadu. Začal další soudní spor, který tentokrát zahájila Kim Davisová.

Nejednalo se ale o izolovanou iniciativu. Zastupovali ji právníci z Liberty Counsel — organizace založené v roce 1989, odborníky označovaná za „hate group“, která se „zasazuje o diskriminaci LGBT+ lidí pod rouškou náboženské svobody“. Spolu s Alliance Defending Freedom patří mezi největší oponenty rovnoprávnosti LGBT+ lidí v USA. A nejde o malé organizace: v roce 2015 činil roční příjem Liberty Counsel přibližně 5,6 milionu dolarů (asi 112 milionů Kč), Alliance Defending Freedom měla v roce 2021 roční příjem 104,5 milionu dolarů (asi 2,2 miliardy Kč).

Zneužívání náboženství v boji proti rovnoprávnosti ostatních je známá a hojně používaná taktika. V USA, kde je spojení víry a politiky nebývale těsné, je to z našeho českého, sekulárního pohledu často až šokující.

Ovšem ani velký finanční a právní kapitál nepomohl. Kim Davisová prohrávala jeden soud za druhým. Soudy konstatovaly, že má samozřejmě svobodu vyznávat své náboženství, nesmí však jako zaměstnankyně veřejného úřadu odmítnout vykonávat svou práci s odvoláním na svou víru — a tím odepřít právo ostatním občanům USA. Jednoduše řečeno, svoboda vyznání je státem garantovaný štít, nikoli meč. Štít chránící před vnějšími zásahy do svobody myšlení, nikoli meč k vedení války proti rovnoprávnosti jiných.

Američtí ultrakonzervativci ovlivňují i poměry u nás

Mezitím v roce 2022 přijaly USA federální zákon známý jako Respect for Marriage Act. Ten zajišťuje, že jakýkoli stát USA musí uznat manželství uzavřené v jiném státě federace. Přijetí tohoto zákona vytvořilo alespoň malou záchrannou síť pro případ, že by bylo stejnopohlavní manželství na federální úrovni zrušeno. Lidem ze států, které manželství pro všechny neumožňují, by pak stačilo vycestovat do státu, kde je legální, a následně si ho nechat uznat doma.

Kromě toho, že soudy rozhodly, že Kim Davisová nemůže odmítnout oddat stejnopohlavní pár kvůli svému náboženskému přesvědčení, jí také nařídily uhradit náklady soudního řízení a náhradu škody, kterou způsobila. Davisová se však soudila dál, aby se úhradě vyhnula, a svůj případ dotáhla až k Nejvyššímu soudu USA. Doufala, že pokud soud její stížnost přijme, využije to jako odrazový můstek ke zrušení rovného manželství na federální úrovni.

Neuspěla. Dne 10. listopadu tohoto roku Nejvyšší soud USA její žádost odmítl. Žádné odůvodnění nezveřejnil, neznáme ani hlasování jednotlivých soudců a soudkyň. Současné složení soudu je většinově konzervativní v poměru šest ku třem. Nejvyšší soud má devět členů a k přijetí rozhodnutí je potřeba alespoň pět hlasů. Šest z devíti soudců jmenovali republikánští prezidenti Bush a Trump (Roberts, Thomas, Alito, Gorsuch, Kavanaugh, Barrettová), tři demokratičtí prezidenti Obama a Biden (Sotomayorová, Kaganová, Jacksonová).

Z devíti členů soudu bylo pět ve funkci již v době rozhodnutí Obergefell vs. Hodges z roku 2015 — tehdy dva hlasovali pro (Sotomayorová, Kaganová) a tři proti (Roberts, Thomas, Alito). Je tedy zřejmé, že při současném odmítnutí stížnosti se ke třem liberálně smýšlejícím soudkyním museli přidat nejméně dva konzervativní soudci — pravděpodobně včetně Coney Barrettové. Ta totiž ještě před odmítnutím stížnosti Davisové prohlásila, že zrušení manželství pro všechny na federální úrovni by příliš zasáhlo do sociálních vztahů a očekávání lidí a jeho efekt by byl pro společnost příliš destabilizující. Je pozoruhodné, že ani takto většinově konzervativní soud nenašel apetit k rušení manželství pro všechny.

Je tedy vyhráno a manželství pro všechny už není v USA ohroženo? Ne tak docela. Snahy náboženských a dalších anti-LGBT organizací pravděpodobně nepoleví, zejména nyní, když cítí podporu v Trumpově administrativě. Jak by ale mohly právně postupovat? To, že se dva muži nebo dvě ženy vezmou, zjevně nikomu nezpůsobí újmu, jejíž náhradu by bylo možné žalovat. Karta s výjimkou pro náboženskou svobodu rovněž nevyšla.

Je tedy možné, že se oponenti rovnoprávnosti pokusí vyprovokovat nějaký stejnopohlavní pár k soudnímu sporu tím, že konzervativní politici omezí určitá práva pouze na manželství párů opačného pohlaví a úmyslně z nich vyjmou manželství párů stejného pohlaví. Pokud by se tyto páry soudily až k Nejvyššímu soudu, mohli by oponenti rovnoprávnosti získat další šanci případ znovu otevřít.

Uvidíme, jakou taktiku zvolí. Nelze však vyloučit ani variantu, že se smíří s tím, že manželství pro všechny je nyní těžko zrušitelné, a soustředí svůj čas a nemalé finanční prostředky na omezování jiných práv — v USA nebo jinde ve světě. Podle novinářů z Investigace.cz ovlivňuje organizace Alliance Defending Freedom dění kolem rovnoprávnosti LGBT+ lidí i v České republice a spolupracovala také s Aliancí pro rodinu.

Zajímavost na závěr — ačkoli pan Rick Hodges figuroval v původním soudním sporu Obergefell vs. Hodges jako druhá strana (protože jako úředník musel), sám rovné manželství podporuje. Jima Obergefella označil za ikonu a gratuloval mu k vítězství slovy: „Nevím, jestli je správné gratulovat, protože to všechno začalo tím, že jste ztratil svého manžela, ale mám radost, že jste vyhrál, a nikdy v životě jsem nebyl tak rád, že jsem prohrál.“ Oba muži jsou dnes přátelé.