Dva miliardáři a vydavatelé v jedné osobě, Jeff Bezos deníku Washington Post a Patrick Soon-Shiong deníku LA Times, zabránili během amerických prezidentských voleb v roce 2024 svým redakcím vyjádřit podporu Kamale Harrisové (karikaturistka Washington Postu z deníku odešla poté, co nebyla publikována její karikatura Jeffa Bezose, Soon-Shionga a dalších miliardářů, ponižujících se před Trumpem). Věříme-li sloganu deníku Washington Post, že „demokracie umírá v temnotě“, pak prvním, kdo zhasnul, byl jeho majitel.

Soon-Shiong také zabránil publikaci redakčního komentáře vyzývajícího Senát, aby plnil svou ústavní povinnost a vyslovil se k výběru kandidátů do Trumpova kabinetu. Dále zpravodajská divize ABC News, vlastněná konglomerátem Disney, souhlasila, že zaplatí Trumpovi patnáct milionů dolarů v rámci urovnání žaloby za pomluvu a jeden milion dolarů za právní služby.

Žaloba přišla poté, co George Stephanopoulos ve svém nedělním pořadu prohlásil, že Trump byl shledán odpovědným za „znásilnění“ spisovatelky E. Jean Carrollové. Fakticky byl shledán vinným ze „sexuálního zneužití“, neboť newyorská soudní porota uvěřila její výpovědi, že jí Trump zasunul prsty do vagíny, ale nebyla si jistá, zda přitom použil i penis. Podle newyorských zákonů se totiž za znásilnění považuje pouze penetrace penisem.

Divize ABC mohla jednoduše počkat na rozhodnutí soudu, ale z politických důvodů — či lépe řečeno v rámci prostého handlu — se rozhodla tak neučinit, protože Disney má asi tolik kuráže, co se za nehet vejde.

Trump nyní žaluje list Des Moines Register a jeho analytičku veřejného mínění za předvolební průzkum, který naznačoval, že si Trump v Iowě nevede příliš dobře. A i když bychom zprávy z Facebooku neměli brát příliš vážně, Markem Zuckerbergem ohlášené zrušení „fact-checkingu“ na platformě Meta ve Spojených státech, jímž si vysloužil pochvalu od nastupujícího prezidenta Trumpa, jejich důvěryhodnosti nepřidá.

Žurnalistika zotročená korporacemi

Jak se zdá, shora řízená autocenzura má předejít očekávaným právním útokům na kritická média ze strany nastupující administrativy, jimiž vyhrožoval Trumpův kandidát na ředitele FBI Kash Patel a pochopitelně i Trump sám.

Nejde přitom jen o důsledek vzestupu pravice na celostátní americké úrovni, ale také projev dlouhodobého úpadku americké žurnalistiky a jejího uchvácení korporacemi. K oslabení veřejné informovanosti výrazně přispěl rovněž nástup internetu jako selektivního zdroje informací, posilujícího stávající předsudky pomocí algoritmické infrastruktury, jejímž účelem je udržet návštěvníky webů déle online, a jejich majitelům tak zvýšit zisky.

Zatímco se miliardáři a technologičtí „bros“ jako Elon Musk a Zuckerberg k trumpismu a Trumpovi vyloženě lísají, jsou to novináři, kdo jsou líčeni jako součást elity. Trump je označil za „nepřátele lidu“ — hlavně proto, že odhalují machinace mocných, nastupujícího prezidenta nevyjímaje.

Jsem novinářem na volné noze už půl století. Podle studie společnosti Zippia, která se zabývá zprostředkováním zaměstnání, pracuje ve Spojených státech na volné noze téměř patnáct tisíc novinářů. Z demografického hlediska je mezi nimi oproti celoamerickému průměru o něco více bělochů a žen. Oproti novinářům zaměstnaným na plný úvazek, kteří berou v průměru 86 000 dolarů ročně, si průměrně vydělají jen 61 000 dolarů. Novináři na volné noze přitom tvoří třetinu z celkového počtu 45 000 novinářů ve Spojených státech.

Snadno si můžete spočítat, že zpravodajství netvoří žádné mediální „elity“ šířící „fake news“, ale lidé jako já, kteří přinášejí informace o válkách, politice, pandemiích či klimatické krizi.

Na začátku tohoto století jsem měl příležitost školit v ekologické investigativní novinařině kolegy v Polsku, Turecku, Tunisku a dalších zemích. Vzpomínám si, jak jsme v Turecku probírali základy investigativního zpravodajství a mluvili jsme o tom, že je vždy potřeba si svědomitě vést poznámky, pečlivě datovat nahrávky a nepřestat s jejich archivováním, protože z některých příběhů se mohou stát kauzy, které vás budou provázet po zbytek života.

Ukrajinský kolega Sergej Kiseljov, který se věnoval černobylské havárii, k tomu dodal: „Jen bych vám doporučil, abyste si poznámky a záznamy uchovávali jinde než doma nebo v kanceláři, aby je policie jen tak nenašla.“ Jeho radu bude dobré mít na paměti i v následujících letech.

Prekérní práce novinářů

V případě většiny novinářů je samozřejmě pravděpodobnější, že budou vyhozeni z práce než uvězněni. Ostatně mnoho mých přátel a kolegů, kteří byli v minulosti zaměstnáni v novinách, se ocitlo podobně jako já na volné noze, protože novinářský průmysl je v téměř terminálním stádiu rozkladu.

Důvodem je především ztráta příjmů v důsledku online reklamy, korporátní „konsolidace“ a drancování hedgeovými fondy, které dosud fungující podniky skupují, vyždímají (propustí služebně starší, lépe placené reportéry, kteří dělali náročnou investigativní práci) a následně po částech (tiskařské stroje, databáze, nemovitosti) rozprodávají. To vede k masivnímu úbytku pracovních míst.

Podle studie Pew Research Center klesla mezi lety 2008 a 2020 zaměstnanost v redakcích o celých dvacet šest procent a nadále klesá. Vím o jednom novináři oceněném Pulitzerovou cenou, který, aby zabránil další vlně propouštění kolegů v redakci, raději souhlasil se snížením vlastního platu o třetinu.

Úbytek vzájemně si konkurujících novin se projevuje úpadkem kvalitního zpravodajství — zejména na místní a regionální úrovni, kde každoročně zaniká řada titulů. Jelikož většina seriózního zpravodajství místních televizních kanálů závisí na investigativě lokálních novin, má jejich úbytek lavinový efekt na přístup veřejnosti k důvěryhodným informacím o těch, kdo mají moc, a o tom, jak ji využívají — od výborů pro územní plánování přes místní firmy až po orgány státní správy. Mnoho lidí se z hladu po informacích proto obrací k nespolehlivým internetovým sociálním médiím, bloggerům a influencerům.

Kdo ještě věří médiím?

Šíření dezinformací a zavádějících zpráv, podněcování k nenávisti na sociálních sítích nebo využívání podvrhů vytvořených umělou inteligencí rovněž vyvolává otázky, kdo zprostředkovává to, co pokládáme za zpravodajské informace a zda ještě dokážeme odlišit fakta od výmyslů, tím spíš v době, kdy velká část veřejnosti dává za pravdu Trumpovi.

Podle průzkumu společnosti Gallup z října 2024 šedesát devět procent veřejnosti médiím „nedůvěřuje“ nebo „nedůvěřuje příliš“. Když jsem v roce 1974 s novinařinou začínal, důvěřovalo zpravodajským médiím více než sedmdesát procent veřejnosti. Důvody jsou nasnadě.

V době, kdy jsem dělal válečného reportéra v konfliktech ve Střední Americe, zeptal jsem se svého přítele, fotoreportéra Johna Hoaglanda, jak chápe naši úlohu. „Nevěřím v objektivitu, protože každý má svůj pohled na věc,“ řekl. „Nikomu nebudu dělat propagandistu. Když někdo udělá něco správně, vyfotím ho. Pokud udělá něco špatně, vyfotím ho taky.“ Následujícího roku zemřel během přestřelky.

Je přitom ironií, že nejlepším filmem z poslední doby, který dobře zachycuje chování reportérů ve stresových situacích, je snímek Občanská válka — odehrává se v blízké budoucnosti v Americe, která válčí sama se sebou.

„Zasloužilé“ zpravodajské stanice ABC, CBS a NBC nyní kontrolují společnosti Disney, Comcast a ViacomCBS, tedy velké korporace závislé na regulačních rozmarech Donalda Trumpa. „Zpravodajské kanály“, jako je Fox a Sinclair Broadcast Group, která vlastní 294 televizních stanic pokrývajících čtyřicet procent amerických domácnosti, působí spíše jako propagandistické odnože kampaně MAGA než jako tradiční média televizní žurnalistiky. Připočteme-li k tomu Trumpova slova o zrušení veřejného financování PBS (a jejích zpravodajských relací „News Hour“ a „Frontline“), je pravděpodobné, že kritického mediálního obsahu se během druhé Trumpovy vlády příliš nedočkáme — a to ani před očekávanými žalobami, obviněními a pronásledováním novinářů.

Abych parafrázoval jeden citát z temnějších časů: „Nejdřív si přišli pro novináře a pak už nevíme, co bylo dál.“

Z anglického originálu Dying in Broad Daylight: Media Outlets That Self-Censor for Trump publikovaného na webu Common Dreams přeložil OTAKAR BUREŠ.