Ženy se nemusí malovat
Lukáš SenftSázavská škola uspořádala pro své žačky seminář „Jak být krásná“. Žena má prý vypadat dobře. Škola ale nesmí nutit názory a identitu. Měla by naopak učit takovým tlakům odolat.
Škola je základ života. Bohužel. A to i v případě, že život chápete jen jako boj mezi vyprahlými jedinci. Jedinci, z nichž někteří měli tolik „rozumu“, aby se zařadili do pracovního procesu, a někteří i tolik štěstí, že si vydělají třeba na brambůrky k AZ-kvízu. Výchovu k nihilistické filosofii „pracuj a kupuj“ odvážně razí v Sázavě nad Sázavou.
V polovině června proběhl na zdejší škole seminář „Jak být krásná“. S nabídkou debaty a školení přišla kosmetička z Kolína. Ředitelka souhlasila. Dívky totiž prý trápí problém s akné.
Kosmetička dorazila a pomocí výrobků Oriflame předvedla deváťačkám, že vstupují do životní fáze, kdy se ženské tělo mění: z lidí se stávají ozdoby. Chlapci zájem neprojevili, takže mazali hezky do tělocvičny. Inu, kluci — mičuda, odřená kolena a tak. Co od nich čekat víc?
„Patří to k životu. Žena má dobře vypadat,“ posvětila celou předváděčku Hana Stýblová, z neznámého důvodu předsedkyně Asociace ředitelů základních škol. „Pouze o sobě dáváme vědět. Dá se říct, že si tím vychováváme novou klientelu, ale záleží, jak se to podá,“ přiznala apoštolka Oriflamu z Kolína.
Make-up nedělá člověka
Ano, záleží, jak se to podá. A pokud to podáte jako teleshopping naživo, tak škola funguje jen jako sádka zákaznického potěru. Řeknou vám, kdo jste a co máte chtít. Žáci pokorně přijímají předem danou identitu i životní úkol.
Žena musí být krásná, aby vůbec dostala práci a mohla vydělávat a nakupovat. Ideálně pak Oriflame, samozřejmě. Muž by měl sportovat, potit se a neřešit to. Místo člověka-občana, vstává z lavic zákazník-pracant.
Sázava se tak sice proslavila svatým Prokopem, který vyoral brázdu čertem, dnes ale učitelé ryjí se zapřaženými žáky nové brázdy. Brázdy nabídky a poptávky.
Ostatně už francouzský filosof Louis Althusser k tomu sepsal pár bystrých postřehů (tedy ještě předtím, než zabil svou ženu). Škola je podle něj jednou ze zásadních institucí. Skrze ni jsou totiž žáci vystaveni ideologickým výzvám. Aby je náhodou nenapadlo dělat takové zhůvěřilosti jako třeba nesouhlasit nebo se bouřit.
Po brnění zvonku je třeba studenty zpracovat. „Žádný jiný ideologický státní aparát nemá během tolika let k dispozici povinné posluchačstvo — pět až šest dnů ze sedmi, osm hodin denně po dobu celého dětství.“ A v naší společnosti od katedry promlouvá především trh.
Znalosti se mění na seznam kvalit, které budou zajímat budoucího šéfa. Vzdělání je jen další bonus do životopisu pro firmu. A škola zajistí i přerod žáků v kosmeticky upravené a konkurenceschopné zaměstnance.
Husákovy děti zkrátka dorostly a v roli pedagogů vyráží ze sboroven zajistit tržní normalizaci.
Situace ve školství navíc už předem dusí možné změny. Učitelé dostávají podprůměrné platy a k tomu dávky deprese. Jejich povolání pozbylo úcty okolí. Pedagogické fakulty jsou tak víceméně továrnou na vyhoření a její absolventi se často mění v popeláře dětských duší.
Ubitým pohrobkům Komenského už mnohdy nezbývá sil na postupy osvědčené ve světě. Na metody, jak puberťáky zapojit do smysluplných činností. Jak je dokopat k otázkám, jak funguje společnost, do které za chvíli vpadnou, a proč to v ní chodí právě takto. Jak s nimi diskutovat, ptát se na jejich postoje, učit je argumentovat a vyslechnout názor druhého. A jak odolat tlaku okolí.
Představuji si ale učitele z budoucnosti. Učitele, který dokáže prohlásit: „Identita ženy nepovstává ze rtěnky a krémů. A muže netvoří jeho fyzička. Holky se nemusí malovat a kluci nemusí rotovat po žíněnkách. Identity se mění, je to nedokončený proces. A ten proces je ve vašich rukou.
Nepasujete mezi dokonalé holky a kluky z plakátu? Odsoudí vás společnost za vaše akné? Dorůstáte do světa, kde vás zaměstnají jen jako dekorační hostesku nebo dělňase? Změňte ten svět!
To vy v něm budete žít.“
P.S.: Nedomnívám se, že vyšší platy ve školství zapůsobí proti pokušení učitelů.
Školská politika v ČR je neustále pod tlakem požadavků na školy produkující flexibilní a dobře opracovaného a proto ihned použitelného lidské zdroje. Humanitní pojetí školství vede s tímto požadavkem ústupový a beznadějný boj.
Odbory, zaměstnavatelé, banky a většina rodičů prosazují ovlivňování osnov ve prospěch krátkodobých zájmů zaměstnanosti absolventů škol (které vesměs zaniknou, než příslušné věkové kohorty absolvují školu) Jenomže proč by Lukáš Senft četl různé Bílé knihy, Strategie rozvoje atd., když plivnout na "ubité pohrobky Komenského", kteří se musí s následky této politiky vypořádat, je tak snadné.
Má ovšem pravdu v jedné věci -- škola, která za něco stojí, vychovává k rezistenci vůči požadavkům konformity. Jen je to mnohem težší, než kázat o tom, že "identita ženy se nepovstává z rtěnky a krémů..." -- ono je potřeba poskytnout žákyní a žákům dost na to, aby si uměly a uměli vytvořit identitu, která je náročnější. Potkal jsem dost učitelů, kteří to dokážou a nepotřebují k tomu rady "osvědčené ve světě" -- mají mojí úctu a obdiv. A bývají toleratní k výrostkům, tudíž by je asi ten Senftův článek nerozčílil.
p.s. Možná je nejlepší cesta, jak přesvědčit dívku, že se nepotřebuje líčit, naučit ji, jak selíčit dobře. Ono to sebevědomí, že by mohla a uměla dělá hodně.