Zadluž se a žij!
Lukáš SenftSvobodná éra přinesla mladé generaci nejistotu střechy nad hlavou. Domy i nájmy zdražují, média otravují s hypotékami a pod prázdnými apartmány přibývá bezdomovců. Změna politiky je nezbytná.
Metropole jsou jako žravá božstva. Daruji vám školy a práci, tramvaje a metro, divadla a bary. Na oplátku jim musíme obětovat. Nejhonosnější úlitbu vyžadují v podobě nájmů a cen bytů. Podle realitního serveru RealityMix, který sbírá údaje o sto padesáti tisících nemovitostí, se v Praze průměrný nájem těchto bytů vyšplhal na více než čtyřiadvacet tisíc za měsíc. Od minulého roku se tak zvýšil skoro o třetinu.
Londýnští studenti jsou na tom ještě hůř. V posledních dnech proto uspořádali protestní stávky. Vyžadují od univerzit rozumnější ceny za bydlení. Od roku 2010 totiž stouply o čtyřicet procent! Vyučující z univerzity Goldsmiths popisuje celou patálii:
„Tenhle problém ovlivňuje celý život studentů. Berou si nejvyšší studentské půjčky, pracují ve dvou nebo třech zaměstnáních, někteří dokonce čtyřicet hodin týdně.“
Není divu. Panama Papers odhalily, že Londýn je oblíbeným místem arabských šejků. Své dolary investují do budov v centru. Jak by mohli chudí studenti přebít nabídky od ropných magnátů?
A nejsou sami. Dokonce i britský manažer Sam Cookney se na protest proti vysokým nájmům odstěhoval patnáct set kilometrů za město. Do práce létá letadlem.
Město mrtvých bytů
A sice, že pokud se má mladý člověk postavit na vlastní nohy, neřku-li založit rodinu, musí se zadlužit. A zadlužený člověk, to je člověk závislý. Je vazalem svých věřitelů.
Být vazalem, to není dobré. Ukracuje to člověka na jeho důstojnosti a nutí přečasto dělat to, co je v rozporu s jeho svědomím.
Společnost dlužníků je společností nesvobodnou, je to společnost zotročených. Takový stav nemůže nikdo rozumný chtít, protože v takové společnosti jsou nakonec všichni nešťastní. Všichni žijí ve strachu. Jedni ve strachu, aby zaplatili a nepřišli o střechu nad hlavou, a druzí ze strachu o nespravedlivé miliony, ke kterým přišli díky nouzi těch prvních.
Jiří Vyleťal