Nenávistný Ortel uspěl v Českém slavíku. Navazuje na neonacistický Conflict 88
František KostlánÚspěch kapely Ortel v soutěži Český slavík by nás měl zarazit. Kapela totiž prokazatelně navazuje na svou neonacistickou minulost.
„Nenáviděl komunismus, proti němu bojoval, byl obětí humanismu, v našich srdcích žije dál… Rudolf Hess, Rudolf Hess, bojovník za bílou jednotu, Rudolf Hess, svoboda za celou Evropu.“
Takto oslavovala Rudolfa Hesse, svého času třetího muže nacistické „třetí říše“, plzeňská hudební skupina Conflict 88 („88“ značí nacistický pozdrav Heil Hitler). V ní působil, a prý ji i spoluzakládal, neonacista Tomáš Ortel (vlastním jménem Tomáš Hnídek). Ten v roce 2002 založil kapelu Ortel, která loni a letos uspěla v anketě Český slavík.
„Ku Klux klan zničí negra navždy“
Na koncertech Conflictu 88 se běžně hajlovalo… Bodejť by ne, když ve svých textech vyjadřovala své smyšlení kupříkladu takto:
- „Ku Klux klan zničí negra navždy…“
- „Rychlejší byl silnější, tak sláva vítězům, kdo vyhrává, stává se vůdcem a usedá na trůn, sláva vítězům. Heil! Heil!“
- „Probuďte se válečníci v naší český zemi. Sražte hvězdu šesticípou, co chce zářit na nebi. Probuďte se válečníci bílý Evropy, sražte konečně na kolena ty židovský psy.“
- „Proto ať zní Glory aleluja, vlajka jižanů vlaje dál… Pak rozezněly zrady zvony, osud nepříteli více přál. Kdo nesouhlasil s vítězů zákony, se mnou založil bílej klan.“
- „Lidi, vyjděte ze svých domů, pojďte se přidat k nám. Už bylo dost těch všivejch Romů, jejich mrav bude potrestán.“
Tomáš Ortel zvolil podobnou taktiku jako Daniel Landa. Tváří se, že jeho názory doznaly vývoje a z neonacistické polohy se posunul k vlastenectví. Vyslovil se k tomu v jednom z rozhovorů:
„Už to, že jsem si založil v roce 2002 svou kapelu Ortel, která jde odlišným směrem, je posun mého přesvědčení či smýšlení.“ Za svým působením v neonacistické skupině Conflict 88 si však stojí: „Každý máme nějaký vývoj a já se rozhodně za své předchozí působení nestydím, ani toho nijak nelituji. Naopak vše, co nás posouvá nějakým pozitivním směrem, je vždy dobrou zkušeností.“
Své působení v Coflictu 88 tedy Ortel stále pokládá za něco, co jej „posunulo pozitivním směrem“. Je to znát. Onen „posun“ nespočívá ve změně názorů, ale v jiné formě jejich vyjadřování. Protimuslimské, protiromské a homofobní útoky zůstávají, vše je ale podáno o stupeň mírněji, například: „Zakážeme diskuze a přejmenujem jejich kmen, na úřadech jednat s romem, nikoliv už s cikánem.“ Nebo: „Kdybys hubu neotvíral, nebyl bys na kolenou a nedřepěl v kriminále, kde už Čech je menšinou.“ (Kolenou — menšinou, to je skutečně štěpný verš.)
Hymna DS a vzbuzování strachu
Prvním tehdejším Ortelovým počinem byla skladba Hadr, která se stala hymnou neonacistické Dělnické strany (viz níže). Správci portálu Bandzone tehdy zablokovali prezentaci skladeb skupiny Ortel s odůvodněním, že podporují xenofobii a homofobii. Na Ortel začaly dokonce postupně upozorňovat i zprávy o extremismu, produkované do té doby tradičně spícím ministerstvem vnitra.
Nejsledovanější jsou nyní Ortelovy písně o muslimech, mešitách: „V zemi křesťanů mešita stojí, ať mi někdo z vás na to odpoví. Proč kostel nestaví v arabských zemích a proč země má všude je pro smích? Je to prokletí, cítím se v zajetí mediálních lží a strachem o děti. Nebudu ti lhát i ty se budeš bát, až v burce budou stát a modlitbu svou řvát… Cítím se podveden, když ti, co vedou zem, diskutovat chtěj s arabským vrahem. Xenofobní strach bije na poplach, řeknu jen pár vět: Nechci multi-kulti svět! … Kde nenávist je ctnost a vražda poslušnost, kde ukamenujou klidně ženu tvou…“ (Skladba Mešita vznikla již v roce 2013, kdy se Ortel účastnil neonacistické demonstrace v Plzni — viz níže.)
Vzbuzováním strachu a nenávisti se Tomáš Ortel zabývá i nadále, zvolil však formu, která je přijatelnější pro širší okruh posluchačů. O tom ostatně svědčí i jeho letošní umístění v Českém slavíku: druhé místo kapela Ortel, třetí místo zpěvák Tomáš Ortel. Skupina se v této anketě loni umístila na čtvrtém místě, ale ohlas nebyl tak velký, nejspíš proto, že takzvaná uprchlická krize ještě nebyla v plném běhu. Hudební kvality skupiny i frontmanova zpěvu se přitom limitně blíží nule, takže je zřejmé, že jeho příznivci obdivují především texty a nenávistnou atmosféru, kterou Ortel spoluvytváří.
Není třeba tuto anketu přeceňovat, nesmíme však zapomínat, že vyhlašování cen přenášela nejsledovanější česká televize Nova, výspa maloměšťácké tuposti a symbol absence myšlení.
„Dojení sociálního systému menšinami“
Že se Tomáš Ortel nezměnil, dosvědčuje i jeho účast na protiromském pochodu v Plzni 24. srpna 2013. Byl dokonce jedním z řečníků. „Jde o dojení sociálního systému menšinami a jejich mentalita už překračuje meze slušnosti,“ horlil Ortel ve svém projevu.
Tuto demonstraci pořádali sympatizanti extremistické Dělnické strany sociální spravedlnosti. DSSS je nástupnickou organizací Dělnické strany, kterou v roce 2010 rozpustil Nejvyšší správní soud pro její navazování na hitlerovský nacismus i pro její rasismus, xenofobii a šíření neonacistické ideologie. Vedení DSSS přitom zůstává v podstatě personálně stejné jako v Dělnické straně. I DSSS navíc spolupracuje s německými neonacisty.
Plzeňský pochod byl součástí vrcholící protiromské kampaně. Na ten den byly ohlášeny protiromské pochody v pěti krajích, které navazovaly na obdobné akce pořádané na celostátní úrovni i místními neonacistickými bojůvkami po celý rok 2013.
Tomáš Ortel se pochopitelně účastní různých současných protimuslimských demonstrací, bez ohledu na to, kdo je pořádá. Vystoupil i na akci otevřeně antisemitské i islamofobní Národní demokracie (ND), v jejímž čele stojí Adam B. Bartoš, tvůrce seznamů Židů či pravdoláskařů v ČR (rozuměj vlastizrádců a nepřátel vlasti). ND také vyzvala své příznivce, aby skupině posílali hlasy do ankety. Po oznámení výsledků jak Národní demokracie, tak DSSS Ortelu gratulovaly.
Nekupujte matonku
Někteří dnešní či minulí slavíci se Ortela zastávají (možná i proto, že neznají jeho neonacistickou „minulost“), například Zagorová či Vojtek ze skupiny Kabát. Kritiku sklízejí i další umělci přítomní na slavnostním vyhlášení, protože nedali žádným způsobem najevo, co si o této věci myslí. Proti jejich vstřícnému postoji vůči Ortelu i svému mlčení se zpětně vymezil člen kapely Chinaski František Táborský: „A česká pop music tomu spokojeně tleská!! Ano, stydím se za sebe. Nemohu mluvit za celou kapelu, ale toto je můj soukromý názor,“ napsal na facebookové stránce skupiny.
Na sociálních sítích se objevila i kritika pořadatelů ankety, agentury Musica Bohemica, a jejího hlavního sponzora společnosti Karlovarské minerální vody, která „vyrábí“ minerálky Mattoni a Magnesia. Uživatelé například sdílí tradiční symbol společnosti — orlici s nápisem Mattoni. Orlice však na obrázcích drží ve svých drápech hákový kříž.
Viktor Stoilov, zakladatel a majitel významného nakladatelství TORST, se rozhodl nezúčastnit se letošní soutěže Magnesia Litera, kterou také sponzorují Karlovarské minerální vody. „Slavíka nesleduji, ale rozčílilo mne, že nikdo z přítomných nereagoval na to, že cenu hlasováním získal náckovský Ortel. Nevadí to ani sponzorovi Mattoni, asi je v kurzu být s neonacistama na pódiu. A ještě v porovnání s předloňským vyřazením horrorcorovýho Řezníka to smysl nedává vůbec,“ řekl Stoilov. Viktor Stiolov naráží na vyřazení Martina Pohla alias Řezníka z Českého slavíka 2013, na jehož vyloučení údajně tlačil, hádejte kdo, hlavní sponzor Mattoni.
Raper Řezník otevřeně propaguje násilí na ženách, ale rapuje například i o své touze zabít druhého člověka, prodává oslavná trička s Breivikem či s rakouským tyranem Fritzlem, jenž ve sklepě svého domu téměř čtvrt století věznil svou dceru, opakovaně ji znásilňoval a zplodil s ní sedm dětí.
Řezník se společně se svými kolegy Hrobkou a Pitvou dostal v roce 2011 před soud. Policie je vinila z rasismu a extremismu kvůli klipu, v němž chtěli násilím „vyřešit problém“ bezdomovectví, Romů, přistěhovalců či gayů. „Vymysleli jsme řešení, na somráky z Karláku necháme spadnout lešení, na Ukrajince zase čeká hromadný oběšení,“ zaznělo mimo jiné v jejich klipu.
„Neposuzujeme uměleckou stránku Řezníkovy produkce. Rozhodně však nechceme a nebudeme podporovat propagaci extrémního násilí, kterou systematicky dělá ve svých textech i obchodních aktivitách… Kromě našich hodnot jsme vázáni právními předpisy České republiky, které nám mimo jiné zakazují spojovat naše reklamní aktivity, kam spadá i uvedená soutěž, s propagací násilí či snižováním lidské důstojnosti,“ napsali tehdy organizátoři Českého slavíka.
Vida, vida, dnes již zjevně právní české předpisy neplatí, propagace násilí a snižování lidské důstojnosti již nevadí. Čím to asi je?
Co takhle začít s řešením příčin a ne až následků?
Vždyť koho by lákaly nácci na nějaké texty, které by byl liché? Na nichž by nebylo zbla pravdy?
Tady je třeba začít. Pokud občané pochopí, že sociální systém je motivační, že je nemožné jej zneužít, že v něm neexistují žádné exkluzivní skupiny, takže jsme si rovni a zároveň že je efektivní a tedy nepřiživují se na něm žádné neefektivní, čí přímo kontraefektivní skupiny, koho bude zajímat nějaký Ortel?
Není řešením zakazovat těmto kapelám účast v ZS. To jejich podporu ještě zvýší.
Nebo si snad myslíte, že soused nepřizpůsobivých, který se vrátí k večeru z mizerně placené práce a vidí své spokojené sousedy, jak se chystají na pravidelný noční žůr, čímž mu zajistí špatný odpočinek, po zákazu Ortelu změní svůj pohled na sociální systém? Že starobní důchodkyni, která celý život pracovala a u poštovní přepážky, při čekání, kdy příjde na řadu, zjistí, že mladý, zjevně zdravý muž dostane na sociálních dávkách měsíčně více peněz, než ona, přesvědčíte zákazem účasti nějakých nácků ve ZS, že je vše v systému v pořádku?
Že invalidé a zdravotně postižení, kterým je tvrzeno, že jim stát nemůže přidat ani korunu a pak tento stát chystá stamiliony na přijetí ekonomických migrantů, budou po zákazu Ortelu hned osvícení a pochopí že nácci jim lžou? Já si myslím, že určitě ne.
A vy se snažte pochopit, že když pěstujete podhoubí, tak je pokrytecké žehrat nad úrodou!
Podle vás jsou zřejmě texty typu "Rudolf Hess, svoboda pro celou Evropu" nejsou liché a je na nich něco pravdy, když píšete doslova, cituji: "Vždyť koho by lákaly nácci na nějaké texty, které by byl liché? Na nichž by nebylo zbla pravdy? "
Kdyby ty problémy někdo účinně a demokraticky řešil, neměli by se svými názory šanci. Ale on je nikdo skutečně neřeší! Naopak občané se dozvídají, že na exkluzivní skupiny se bude vydávat více prostředků, aniž by se začal naplňovat princip motivace. Děti sociálně nejslabší skupiny jezdí třeba k moři, což je pro značnou část dětí, jejichž rodiče pracují, neuskutečnitelné. Sice pak posloucháte hloupé brepty "neziskováků" o tom, že děti za své rodiče nemohou a že je třeba jim ukázat něco pěkného. Ale že tím vysílají těmto dětem signál, že je jedno, jestli budou jako rodiče pracovat, neboť jejich děti se k moři s "neziskovkou" k moři dostanou, tak nač se snažit a v té druhé skupině dětí vytvářejí nenávist vůči sociálně slabším, neboť ti se mají prakticky lépe než oni a také je tak navádějí k tomu, aby se na vše vykašlali, pak se budou mít líp, to už je nenapadne. Ono je toho nenapadne víc. A proč by vůbec mělo? Stát sype, tak co se vzrušovat?
Strašné je, že když někdo příjde s něčím logickým, tak na něj zaútočí svorka "neziskovek" a udělá z něj nácka. Logicky, neboť ohrožuje jejich byznys. Kdyby pravidla byla nastavena rozumně a byla přípustná diskuse, byly by zachovány významy slov a když by někdo označil někoho za nácka, zbytek společnosti by označeného odsoudil. Teď to celkem nikdo neudělá, neboť za nácka je označen každý druhý kritik špatného systému, takže už není ani vidět, kdo skutečným náckem je.
Tohle nadužívání termínů se tak obrátí proti těm, kteří jej vyvolávají. Je otázkou, zda jsou schopni to pochopit, či zda jim to vůbec vadí.
Její splodina - neoliberalismus si vynucuje formu diskursu, který vede k libovolné diskreditaci čehokoliv - o demokratickém režimu nemluvě.
Někde mám schovaný radiointervjů se spoluzakladatelem frankfurtské školy Loewenthalem, které dal v sedmdesátých letech, již jako devadesátník neoliberálně indoktrinovaným žurnalistům. Občas si to vyslechnu, když se mi zasteskne - jak po schopnosti vyjádření humanistické zodpovědnosti vůči sociálnímu státu a demokratickému režimu - tak po schopnosti umýt neoliberálům hlavu.
Dnes ale nežijeme v posttotalitním, ale v pretotalitním modusu, kdy i nácek má neoddiskutovatelnou objektivní pravdu.
A umyje palici komukoliv ......bych si s vámi posteskl.
Že se dožiji chvíle kdy někdo v klidu řekne že fandové Rudolfa Hesse by se neměli diskreditovat kritkou protože si za ně můžeme.sami bych nikdy nevěřil. A nachází v tom hlubokou logiku
Tak tohle vyviňování nácků a součansě přijímánhí logiky otírání se o tzv.nepřizpůsobivé nikomu nepřidá ani na rohlík - tak proboha proč to dělat ? Nácek je nácek. A skupinový egoismus solidarity jen pro vybrané "slušné občany" se mu nebezpečně blíží.
V tomto přžíapdě nejde o nálepku ale o diagnózu. Že žádné nadužívání - naopak žádfné umlčování podobné kritiky šíření hnědého myšlení . To že fašistická většina není demokratická většina.(M.Šimša) bych v této souvislosti preventivně podtrhl.
Vyslechl jsem si totiž "hymnu" Dělnické strany nazpívanou právě zmiňovaným "Ortelem".
A nedá se nic dělat, jeden moment je zde skutečně nepřehlédnutelný: totiž naprostá, beznadějná životní frustrace určité sociální vrstvy. Co se tu jako leitmotiv opakuje neustále dokola, je oslovení "malý dělníčku". Je to pocit naprosté bezmoci pracujícího člověka, který je sice - na rozdíl od režimu totalitního - vnějškově svobodný; ale ve skutečnosti je tímto světem naprosto přehlížen ve své existenciální bezvýznamnosti. On nemá ani velké peníze, ani nijak jinak exkluzivní postavení, aby mohl být "někdo".
On je fakticky nikým, bezvýznamnou nickou odsouzenou k tomu nějakým způsobem - většinou za mizerný plat - proexistovat svůj pracovní život, pak ještě nějaký čas přetrvat v důchodu, a potom už čeká jenom brána krematoria.
Ano, ten jejich výkřik vzdoru a hněvu je skutečně nenávistný, zlobný, násilnický a brutální - to všechno je pravda.
Ale - při všem oprávněném odporu proti těmto násilnickým a nenávistným projevům jejich životní frustrace - nelze zavírat oči ani před tím faktem, že tato jejich životní beznaděj má své zcela reálné kořeny.
Nalézáme se zde stále ještě v tom "starém dobrém" kapitalismu bez přívlastků - který si svůj lumpenproletariát vždycky vyprodukuje. A tak se příliš nepodivujme tomu, že ten lumpenproletariát tady je, a že si svůj hněv nenechává pro sebe.
Svým způsobem je to opravdu jenom nastavené zrcadlo naší společnosti; dokud pro tuto společnost nebude člověk ničím jiným nežli jenom "výrobním faktorem", jenom nicotným kolečkem v tom monstrózním soukolí (nad)produkce, konzumu a zisku, dotud se zde stále budou hlásit znamení tohoto patologického stavu.
Zlobit se na zapomenutou třídu, že svůj hněv nesměřujie vůči neoliberálům, je naivní. Co mají asi tak dělat? Vždyť i levice bere neoliberalismus jako nutné zlo.
Přesto si to zde lidé, kteří jsou frustrováni a opuštěni, odskáčou. Jak to, že si dovolují hledat ochranu u nácků, když na ně všichni kašlou? A já jsem zase terčem, když poukážu na to, že levice a "neziskovky" pracují na popularitě nácků. Jenže pracují, to se nedá okecat. Na to je sofistika krátká. Nácci jsou sice nácci. Ale položil jste si tu někdo otázku, proč k nim začínají lidé vzhlížet? Proč má ta opuštěná třída dojem, že u nich najde pomoc? Asi ne. Je lehčí urážet, zesměšňovat, srovnávat nesrovnatelné.
Jsou snad všichni z té opuštěné třídy hlupáci? Není nic pravdy na tom, že se zde věnuje značná část financí exkluzivní skupině obyvatel, která je je pak tou přemírou péče paralyzována? Že zde není napojena na státních penězovodech silná skupina "neziskovek", jejichž činnost je neproduktivní a často až kontraproduktrivní? Že zájem ekonomického migranta není často povýšen nad zájem nemohoucího občana, který celý život sypal do státní kasy? Že rozhodování vedení EU často nehraničí se zdravým rozumem?
Proč tato témata nezvedne levice? Proč nezačne prosazovat motivační pomoc potřebným? Proč se nedistancuje od špatně fungujících "neziskovek", a nezačne požadovat kontrolu jejich účelnosti? Proč se ztotožňuje i s hloupými a to až nebezpečně hloupými rozhodnutími vedení EU? Vždyť to pak celé vypadá, jako když se levice hrbí před mocnými, na nižší třídu kašle a zajímá se jen o tzv. nejslabší.A tak její tradiční elektorát osiřel.O co jde? Však je to jen plebs. Opuštěný zůstat může, ale hledat ochranu nikde nesmí!
A zkuste si někde nastudovat, co je to solidarita. Ať neztrácíme čas.
Já mám obrácenou obavu. Že se zde kritika špatných kroků umlčuje jednoduchým označením této kritiky jako projevu fašizace. To je opravdu to zcestné. Ale pohodlné.
Co nesou cejch nepřizpůsobiví si ji přeci nezaslouží, vždyť jsou přemírou exkluzivní péče zdrojem sociální nákazy.
takže nakopnout lidi od jinud znamená nehrbit se před mocnými, ukázat ta jediná správná levicová ramena.
A označit kritiku fašizujících tendencí za umlčování kritiky - ... jaká jiná než solidární řešení navrhují se opět nedovíme.
Tenhle byznys má šanci přinést víc, než přicmrndávání nějaké „svorce neziskovek“! Jen se to musí dělat šikovně, ti zarytí demokrati nejsou vždycky tak úplně blbí.
Vítejte ve Výmarské republice rok 1931.
Takže k té solidaritě. Její synonymum, český výraz, je vzájemnost. O té tu těžko mluvit. Pojďme tedy dál. Vynucená solidarita, ta státní, má být "určena pouze pro ty, kteří nemohou uspět na trhu práce a má především vytvářet podmínky, které brání jejich vyloučení ze společnosti a motivují k návratu na trh práce". Srovnejte se reálem.
Dále pak: zatímco sociálně demokratický typ sociální politiky má být postaven na dominantní roli státu, s omezenou působností nestátních subjektů a konzervativní naopak, "naše levice" se tímto netrápí.
Stačilo by přitom, aby sociální politika byla aplikována, tak jak má být. Vždyť nikdo s vážnou tváří nemůže říct, že by se tomu tak dělo. Nemotivačně se rozhazuje, příčemž výsledek je nulový.
Kdykoliv se s tímto ozvu, tak jsem nácek. Přitom já necílím a ani skrytě na sociálně slabé, či nepřizpůsobivé. Já cílím na ty, kteří se jimi zaštiťují a přitom pro ně nic nedělají, jen z nich mají profit. A nebo na ty, kteří nejsou schopni prohlédnout ideologickou mlhu a jen opakují demagogická kliše, příčemž přehlížejí, že sociální systém přináší zisk ledaskomu, jen tomu, komu má sloužit, neslouží.
Vidíme pak v televizi dojemné pořady o lidech na ubytovnách, ve kterých ale vůbec nezazní to podstatné: kdo je vlastně na ty ubytovny tahá a co z toho má. Gro celého problému a ani slovo o něm.
Tak nějak se dělá ze sociální politiky a ze solidarity parodie. A čím je větší, tak tím více se tu budeme ohánět bojem s nácky, jejichž popularitu bychom přitom mohli lehce zaříznout.
Jenže by to zřejmě znamenalo víc práce a také méně možností dostat se k lizu. Není lehčí a ziskovější hledat v kriticích nácky?
Domníval jsem se, že jsem na to zcela nedvojsmyslně poukázal; takže ještě jednou zcela výslovně:
Samozřejmě že se u daného vzorku populace jedná - ohledně jejich projevů a způsobů jednání - o lidskou sedlinu. Proti které je nutno bojovat všude, kde začne vystrkovat své - vyholené - hlavy. Případně zvedat své pravice.
Ale to všechno ještě nemění nic na skutečnosti, že vznik a existence této společenské sedliny má své zcela objektivní - společenské - příčiny a kořeny. A že my ani před touto skutečností nemůžeme natrvalo zavírat oči. Existuje prostě zákon příčiny a následku; a určité společenské podmínky prostě nevyhnutelně vedou k určitým následkům. A jestliže my tyto podmínky, tyto příčiny necháme nadále existovat a působit, pak je to z naší strany svým způsobem jenom pokrytectví, když se pak rozčilujeme nad tím, že tyto příčiny mají odpovídající následky. Veškerou naši snahu těmto jevům zamezit pak směřujeme pouze na symptomy, nikoli na příčiny.
Svým způsobem je to stejná záležitost, jako rozhodování o tom, jak se společnost má stavět k odsouzeným zločincům.
Dřívější názor byl čistě represivní: delikventy zavírat, na pokud možno nejdelší dobu. A více se už o ně nestarat. A až se dostanou z vězení a spáchají další zločin, pak je strčit za mříže znovu.
Naštěstí se ve vyspělých demokratických státech v poslední době čím dál tím více prosazuje postoj a přístup mnohem diferencovanější. Tento postoj vychází v podstatě z jedné základní premisy: že totiž i pachatel trestného činu je člověk. A že se ke své trestné činnosti většinou nedostal jenom tak nějak z plezíru; ale že za tím zcela pravidelně stojí jeho deformované životní okolnosti, v prvé řadě devastované rodinné prostředí. Ale i jeho další sociální prostředí a okolí.
A základní snahou těchto resocializačních opatření je pak to, v onom "kriminálníkovi" najít a obnovit zase to původní lidské jádro. Podpořit v něm to pozitivní, co v něm stále je někde ukryto. Pomoci mu nalézt zase jeho vlastní cestu jeho životem.
Jak řečeno, tento přístup je diferencovaný; snad přesněji by bylo možno říci, že je podvojný: ano, trestat - a to zcela důsledně - čin; ale zároveň nezavrhovat samotného člověka.
Takže, ještě jednou k těm českým náckům: ano, bez jakékoli pochybnosti je to krajně odporná sorta lidí.
Ale zkusme si položit otázku: kolik z nich by se takovými odpornými nácky nikdy nestalo, kolik z nich by necítilo potřebu svou hlubokou životní frustraci vybíjet výlevy nenávisti vůči jiným, ještě slabším, kdyby žili v prostředí, kde by mohli mít oprávněný pocit, že jsou platnými a respektovanými členy společnosti, že tato společnost má o ně opravdový zájem, že zde mohou plně uplatnit svou osobnost?... A to je právě to, o co se jedná.
A úplně nakonec si můžeme položit otázku, co my sami děláme pro to, aby naše společnost měla opravdu humánní charakter, kde každý člověk může prožívat pocit smysluplnosti své vlastní existence - namísto současného typu společnosti, kde nějaký vyšší stupeň platnosti a respektu požívá jenom ten s naditou prkenicí.
Jednou příčinou byla přímo nestoudná chamtivost vítězných mocností po první světové válce, s níž vysávaly poražené Německo jako banda upírů. Tento pocit národního ponížení byl pak nevyhnutelně zdrojem německého nacionalismu a revanšismu.
A druhou základní příčinou byl samotný kapitalismus, jmenovitě jeho globální krize z roku 1929. Se svými důsledky pauperizace velkých částí německého obyvatelstva.
A právě až tento stav dopomohl nacistům k jejich vítěznému tažení: neboť to byli právě oni, kdo se účinně zasadili o "malého" německého člověka. Tedy o toho, kdo nejvíce trpěl pod oběma zmíněnými ranami. Byli to nacisté, kdo se s komunisty vysloveně "přetahoval" o dělnickou třídu; vedle ní ovšem nacisté pro sebe dokázali získat i velkou část středních i vyšších vrstev.
A také jsou nebezpečnější ti, které popisuje Luděk Ševčík -- pracující, odpovědný občan, který se hrbí před nadřízenými a frustraci si vylévá na sousedech, co nemají práci ani šanci, ale přesto si, na rozdíl od něj, uchovali alespoň družnost a potřebu bavit se.
Mohu mít s tou či onou formou pokřivené lidské existence soucit, mohu vědět, že za tím pokřivením je drastická nerovnost a vykořisťování, ale nemohu to vybíjení frustrace na nejslabších ani schvalovat, ani omlouvat řečmi o "zrncích pravdy". Křivá huba je křivá huba a nic na tom nezmění, že ji zdeformovala vyšší síla.
Prostě cokoliv nejapného, jen nepřiznat, že vinu na nárůstu sympatií k náckům nese i politika levice.
Je to lehčí a neohrozí to byznys.
Ale alespoň jsou karty na stole. Zatímco nás aktivisté nutí k solidaritě a soucitu k lidem, kteří na systém kašlou a prakticky se na něm přiživují, zatímco se snaží se z jejich nectností udělat jakési bohulibé ctnosti, u opuštěné třídy k tomu přistupují opačně. Tam se žádný soucit, solidarita a hledání pochopení neaplikuje. Tam je to jasné. Jsou to křivé huby, jen ty nejtemnější frustrované osobnosti které si jistě svou frustraci vylévají na těch báječných družících a bavících se.
Já mám vůči této třídě jen jednu větší výtku. Že uvažují jako malé děti, které také těžce nesou, když jejich rodiče výrazně upřednosťnují sourozence, který se, na rozdíl od nich nesnaží a přesto je na jejich úkor protěžován.
Měli by se měli zlobit na ty rodiče. Ale jsou ponechání napospas náckům kteří je využijí k boji proti sourozencům. Není to dobře, ale když ti nácci jsou jediní, kdo o ně projevuje alespoň nějaký zájem. Pro pravici nejsou dost bohatí, "neziskovky" nezajímají, neboť na ně nejsou granty a pro aktivisty jsou to křivé huby. Vcelku není co dodat.
Co je složitého na tom říci STOP nenávisti? Snahu toto relativizovat považuji za dost neuvěřitelnou, to není půda pro akademické úvahy o míře korektnosti A nic na tom nezmění řeči o nepracovitých špindírech jako o nelidských bytostech s nimiž nelze mít soucit. kteří mají být hromosvodem atavismů. Hledat pro to alibi vylučuje rozumnou diskusi.
chce-li někdo plastičtější a diferencovanější přístup k životu - ano, ale ne za touto hranicí. Nepřizpůsobivý parazit na odpis má zachraňovat něčí šovinistickou důstojnost? A mlčet když to někdo programově propaguje. Z toho co je za takovou hranicí se mi dělá spíš šoufl. Že za to může nějaký -ismus není ospravedlnění.
Hůř je spíše u nás. Hrdina první světové války Radola Gajda byl na výsluní veřejnosti přibližně v době první poloviny druhé dekády mého života. Hrdinný zpěvák Daniel Landa sklízí značný obdiv v době končící deváté dekády mého života.
Ideály obou pánů patří do stejného soudku a pokud mě paměť neklame, Gajda se takové přízni jako dnes Landa zdaleka netěšil.
To není právě povzbuzující konstatování.
Jde o to, jestli se kvůli tomu zlobíme na zrcadlo. anebo, jestli z té křivosti zkoušíme dělat něco, co by mělo být normou:
"Křiv hubu jako já, jinak pohrdáš prostým, pracujícím lidem (zapomenutou třídou)".
Právě proto, že jím nepohrdám, štve mě, když zkoušíte o karikatuře tvrdit, že je ideál.
A to jak pro politiky demokratického smýšlení, kteří jsou povoláni/povinni nejen říci stop nenávisti, ale tenhle stop i prosadit riskujíce svou existenci.
Tak i pro občanskou masu, která zmateně hledá v odstátém neoliberálním guláši pravé zdroje a pravé nositele nenávisti.
Ten šoufl pocit může někdy být i zavádějící kategorií .............bych řek.
Samozřejmě, že kdykoli se setkáme s jakýmikoli projevy fašismu, rasismu, xenofobie atd.atd. - že v d a n o u chvíli a v dané situaci neexistuje jiný legitimní postoj, nežli se takovýmto projevům postavit čelem s veškerou rozhodností, důsledností a NEtolerancí.
To je naprosto stejné jako v těch zmíněných případech zcela obecné kriminality: vidíme-li násilníka při činu, pak se samozřejmě v tu chvíli (nakolik je nám to možno) postavíme na obranu napadeného. Jakékoli další úvahy by v tu chvíli byly zcela zcestné.
Jenže: poté co tato bezprostřední situace pominula, pak je skutečně čas k tomu se pozastavit, a začít přemýšlet. Začít přemýšlet o tom, co se tu vlastně stalo, a proč se to vlastně stalo. A toto přemýšlení je naprosto nevyhnutelné jmenovitě v tom případě, když se nejedná o nějaký ryze individuální počin, ale zcela evidentně o širší společenský fenomén. Tady je pouhé vrhání verbálních mravních odsudků prostě příliš málo. A může to být dokonce nakonec i aktem alibismu.
Protože jestliže se opravdu jedná o společenský, a tedy společensky podmíněný fenomén, pak je to zase sama společnost, která je povinna ho vyřešit. A tato společnost - to nakonec není nikdo jiný nežli my sami.
Ta hluboká životní frustrace těch "asociálů", ten jejich pocit existenciální marnosti, bezvýznamnosti a společenské "upozaděnosti" - to všechno vyplývá ze zcela reálných systémových faktorů této společnosti. A dokud tyto faktory, a z nich vyplývající životní podmínky určité části společnosti budou existovat - do té doby budou i příslušníci této vrstvy náchylní k tomu, ochotně naslouchat hnědé propagandě. Neboť ta je ta jediná, která jim v současné době dodává alespoň určitý pocit hrdosti nad vlastní existencí.
Protože fašizmus a nacizmus jsou společenské fenomény, počkáme si, až je společnost vyřeší, neb jest to její povinností.
Ta necelá desítka mých židovských spolužaček ve třídě na Reformním reálném gymnaziu pro dívky v Moravské Ostravě se kýženého společenského odstranění národního socializmu, jak se tehdejší evropský fašizmus jmenoval, vzhledem k jistému konečnému řešení již nedočkala.
Štěpánce Šprynarové
Možná není třeba demokracii propagovat. stačí za ní stát. Já vím, že se dnes nezdá, ale myslím, že za ní v této zemi stojí ještě pořád dost lidí.
Já tvrdím že ano. A znovu opakuji, že je zde tzv. opuštěná třída, které nabízí zastání jen oni náckové.
Pravice na tuto třídu kašle, levice se věnuje jen exkluzivním skupinám.
Není náhodou, že třeba Romové nejsou mezi bezdomovci, jak informovalo Právo a to i přes to, že se zadlužují více, než stejně příjmová běžná populace. Škoda, že takový servis, který je jim poskytován, není i pro tu zbývající populaci, neměli by nácci střelný prach. Tak by se dalo pokračovat. Jestliže se zloději dnes už ani nesnaží skrýt tvář, protože tresty za krádeže, pokud vůbec padnou, jsou směšné, přičemž škoda není nahrazena, nezačnete jako poškozená uvažovat o tom, že by nebylo špatné, kdyby tak otřesnou bezpečnostní situaci někdo změnil? A asi těžko budete hledat zastání u těch, kteří mají jen starost o to, aby vězení bylo maximálně fešácké.
U nás totiž ochrana lidských práv zparchantěla. Poškozený jich má méně než pachatel. Ochrana práv menšin je taková, že běžný člen většiny je v neustálých obavách, aby se náhodou svým konáním nějak menšin nedotkl, členové represivních orgánů dokonce raději proti méně závažnému kriminálnímu chování menšin nezasahují, jen aby jejich zásah nebyl klasifikován jako rasistický.
Menšiny toho logicky využívají. Další střelný prach pro nácky.
Pokud je sociální systém koncipován tak, že ten, kdo se nejméně snaží, tak dostane nejvíce, tak toho využívají nejen menšiny. Další body pro nácky.
Možná se vám popsané zdá být nedostatečné k tomu, aby člověk hledal pomoc u nácků. Ale věřte tomu, že když budete bydlet delší dobu vedle nepřizpůsobivých a žádná z demokratických institucí vám neposkytne pomoc, tak budete ráda, když bude po pochodu holých lebek ve vaší čtvrti pár dní klid.
A když pak následně budete v televizi sledovat ministra pro lidská práva a ombudsmana, jak je nesmírně rozhořčilo, že lidé, kteří vám dělají denně za života peklo /což tyto "spravedlivé" nezajímá/, jednou museli zažít sami příkoří, že se jejich děti, které vaše děti okrádají, bijí a když je lepší den tak jenom poplivají, tak tyto děti se doma prý bály /což vaše děti zažívají pernamentně/, tak si řeknete takovou demokracii si strčte někam! To raději ty nácky!
Nebo si to neřeknete, pokud máte silné povědomí o tom, jak by měla fungovat demokracie a o tom, jak se dá demokracie opět nastolit. Jenže kolik takových lidí vůbec je? A vyplývá z toho, že ti, kteří ztratili víru v demokracii, jsou hluboce odsouzeníhodni? O tom já také vedu diskusi.
Jenže někomu proto, aby využil jejích mechanizmů ke zničení jí samé, jinému k využití jejích mechanizmů k obohacení (finančnímu, materiálnímu, mocenskému, sociálnímu) jedince stejně jako organizace.
Proto si myslím, že je třeba za demokracií nejen stát, ale zároveň ji též propagovat a možná i objasňovat.
Svobodnost člověka je podmíněna jeho rozumnými i nerozumnými touhami, jejichž zdroje jsou člověku utajeny.
Svoboda ve smyslu touhy po zodpovědnosti, která zavazuje a je ve svém důsledku normativní je nám tu všem bez výhrady stále odepřena.
Zůstává nedosažitelným ideálem osvícenství a nám nezbývá než akceptovat i koncept/pojetí svobody " zapomenuté třídy" či jakéhokoli jiné sociologického (či amatérské-sociologického) pomyslu .........bych se domníval.
b) Tato svoboda se nevylučuje s kauzalitou, ale ta musí být konkrétní. A taky, ono to tu vychází tak, že příslušníkem "zapomenuté třídy" je ten, kdo má xenofóbní sklony, nikoli opačně.
b) Ano pouze nesvobodný má xenofobní sklony nikoliv svobodný. Jde ale o velmi těžkou volbu, obzvláště bez přístupu ke vzdělání a emancipovanému zázemí.
A jsme u zapomenutých a zneužívaných nás páriů......bych si posteskl.
Až před lety se mi konečně podařilo osvobodit se ze sítě názorů, ideálů, víry a předsudků, již někteří významní jedinci (a v menší míře každý z nás, obyčejných lidí) s pomocí nejrůznějších mechanizmů (mocenských, psychologických, finančních, materiálních a dalších) vytvářejí a v ní udržují, terorizují a manipulují jiné jedince – jinak řečeno, s jejíž pomocí ovládají moderní kastu páriů.
Odmítám považovat sebe sama za páriu a tak nezbývá, než abych každou svou životní situaci pozorně posuzovala a opět a znovu vážila, jak je třeba jednat jako odpovědná svobodná žena.
Jediní, kdo se mohou ohánět varováním a voláním "pozor fašista, nácek, podpora neonacismu..." jsou putinovci, proruští věční apriorní kritici všeho západního, panslavisté a všichni ti, kteří považují Západ v čele s USA za říši zla, zatímco se mohou přetrhnout, aby v rozličných diskusích uhájili právo Ruska s jakoukoli reprezentací na to, aby se v širokém páse kolem ruských hranic neodehrálo něco, co by náhodou mohlo potenciálně ohrozit jejich pocit bezpečnosti, nebo rovnou jejich imperialistické choutky.
Zkrátka strašit nacismem a fašismem (na Ukrajině i jinde) má právo jen přítel Ruska a Východu. přítel mocnosti, která byla v letech 1939-1941 přímým spojencem hitlerovského Německa, ale o tom pšt...
Jsem člověk a jsem povinna jednat jako člověk.
Nachází se v područí těch, z nichž někteří (viz.nesvobodní) vzniklé afektivní reakce (mj agresivní - nacismus) i zacíleně zneužívaní.
Ono je to těžké, když nesvobodě navyklá společnost dostane za úkol uspořádat liberální demokratický režim a do mocenských center si tak svobodně volí nesvobodné.
Povinnost jednat jako svobodný člověk pak setsakra tíží
....bych si s Vámi povzdechl.
Stačí, že jsem ji jako mladá ve světě, ve kterém jsem žila, tolerovala.
Při tom těžkém svobodném rozhodování ale může objektivní analýza pomoci.
M. Petrasek: "Svobodnost člověka je podmíněna jeho rozumnými i nerozumnými touhami, jejichž zdroje jsou člověku utajeny."
Máme zde tedy dán zcela principiální protiklad: na straně jedné co, co zcela spontánně chápeme jako absolutní, nepodmíněnou svobodu lidského jedince k jeho konání, a s tím spojenou odpovědnost za jeho činy - a na straně druhé prostě nepopiratelnou fakticitu všeobsáhlé podmíněnosti, a tedy i determinovanosti lidské bytosti jejími reálnými životními podmínkami.
A máme zde před sebou ten samý fenomén, který jako základní axióm dialektiky zformuloval Sokrates, vycházeje přitom z Héraklita: Věci tohoto světa mají charakter navzájem spojených protikladů, přičemž čím více máme ze strany jedné, tím více ubývá na straně druhé.
Právě proto se naše - běžné - vědomí natolik vzpírá tento svět navzájem spojených protikladů akceptovat: protože právě v daném případě čím více uznáme vliv determinace na lidskou osobnost, tím více se nám zdá mizet svoboda člověka, a tedy jeho odpovědnost za jeho činy. A v našem přirozeném světě se samozřejmě spontánně vždycky přikloníme na stranu té - bezprostředně dané - svobody a odpovědnosti.
Jak naprosto je to s tou otázkou svobody a životních okolností složité a propletené, v jedné ze svých povídek tematizoval například Karel Čapek. Jeden muž ke konci své životní pouti bilancuje svůj život - vzpomínám-li si ještě správně, v dialogu s Bohem. Onen muž se dostal ve svém životě na šikmou dráhu, a tedy podle obecných měřítek musí platit jako odsouzeníhodný člověk, jako zločinec. Ale v tomto rozhovoru s Bohem onen muž upomíná na jednu událost ze svého časného mládí - která není blíže konkretizována, ale on poukazuje na to, že kdyby tehdy okolnosti do kterých se dostal byly jenom o trochu jiné, on by se mohl dostat na životní dráhu zcela jinou - a dneska by zde stál jako čistý a řádný člověk.
A Karel Čapek k tomu poznamenává, že v propletencích našich životů jsou naše viny a neviny namnoze natolik nerozlišitelné, že opravdu spravedlivě by naše činy mohl soudit opravdu jenom vševědoucí Bůh.
Pro přiblížení si nekonečné složitosti posouzení odpovědnosti člověka za jeho činy (a tedy jeho svobody jednat nepodmíněně) je ale možno vzít si i příklad z reálné praxe.
V soudních trestních procesech se, jak známo, v moderním právním procesu přibírají ke komplexnímu posouzení osoby pachatele a míry jeho zavinění i soudní psychiatři. To je bezpochyby pokrok proti dřívějším časům, kdy se hledělo pouze na samotný čin; dnes se přihlíží i k osobě pachatele, jeho psychickým i jiným životním faktorům. V bavorském Mnichově je přední autoritou v daném oboru forenzní psychiatr Norbert Nedopil - a přesto právě on je v poslední době mnichovskými soudci jako znalec z jejich procesů víceméně vyloučen.
Proč? - Prostě proto, že Nedopil je opravdu velice důkladný znalec; a všechny ty - pachatelem samotným neovlivnitelné, a tedy nezaviněné - okolnosti které predestinovaly jeho čin rozebere natolik do hloubky, že soud má pak krajní problémy ho odsoudit - buďto vůbec, anebo k trestu tak vysokému, jak soud původně zamýšlel. A protože soud je taky od toho aby odsuzoval, tak soudci (a jmenovitě přísní bavorští soudci) raději objednají jiného psychiatra, který jim nebude dělat takové "potíže".
Ten protiklad mezi svobodou člověka a jeho podmíněností je skutečně tak zásadní, že je stálou výzvou i pro nejvyšší patra světové filozofie. Pokud mně je známo, jediný skutečně komplexní model řešení tohoto protikladu přinesl Hegel, se svou dialektikou jednotlivého (podmíněného) a obecného (nepodmíněného). Tento model je ovšem natolik složitý a filozoficky náročný, že je pro běžnou životní praxi prakticky nepoužitelný.
Takže já bych přece jenom setrvával u onoho modelu, který jsem zde už předložil: prostě si uvědomit, že člověk se svým životem pohybuje vždycky po dvou různých kolejích. Po koleji svobody na straně jedné - a po koleji podmíněnosti, determinovanosti na straně druhé.
Nebojme se této podvojnosti; tím že přiznáme - evidentní a nepopiratelný - fakt, že člověk je t a k é podmíněný svými životními okolnostmi, proto ještě nerušíme jeho p r i n c i p i á l n í svobodu myslící lidské bytosti pozdvihnout se nad jakoukoli determinovanost, a ve své vlastní odpovědnosti konat své vlastní činy.
A ti nacisté zvítězili právě proto, že jim o b j e k t i v n í podmínky a danosti tehdejší německé společnosti hrály do ruky.
Takže, ono je sice vždycky chvályhodné být demokratem (alespoň pokud lidstvo ještě nedospělo k něčemu lepšímu) - ale nedá se nic dělat, jenom čistě osobně hlásat demokratické ideály a hodnoty leckdy nestačí; abychom dokázali pozitivně ovlivnit příslušné sociální procesy (včetně atraktivity těch či oněch ideologií), musíme si vypěstovat i schopnost do těchto procesů aktivně a cílevědomě zasahovat.
Jinak řečeno: kdyby tehdy neexistoval kapitalismus se svou drtivou krizí, která jmenovitě v poválečném Německu víceméně rozvrátila celý společenský pořádek, nepostihl by Vaše židovské spolužačky onen tragický osud, a celá Hitlerova NSDAP by zůstala jenom extrémistickou, ale v zásadě neškodnou politickou sektou.
Jakékoli konstatování, zjištěný fakt objektivního dění slouží pak jedincům ke zdůvodnění nezodpovědnosti za své činy.
Ubil jsem bezdomovce, podpálil nepřizpůsobivému byt a dopřál si podobných radovánek? Za to přece nemohu já, to ty nemožné společenské podmínky, ty dojné neziskovky a další hniloba demokratické společnosti a taky moje nepodmíněné dědictví po savčích předcích.
Pokud se takové zdůvodnění nezodpovědnosti zdá trochu příliš, je možno se odvolat na principiální nezrušitelnost svobody myslící lidské bytosti pozdvihnout se nad jakoukoli determinovanost, a ve své vlastní odpovědnosti konat své vlastní činy.
Odpověď je jasná. Pěstuje se pro ně podhoubí. Nic není jen tak z ničeho. Proč aktivistům, sluníčkářům dnes většinová veřejnost nemůže přijít na jméno a raději se obrací k náckům?
Protože v nich vidí menší nebezpečí! Tak daleko to aktivisté dopracovali! Šílené kroky v migračním kolapsu jen doplnily znechucení opuštěné veřejnosti, která se právem cítí opuštěná, neboť je plnou pravdou, že člověk, který celý život těžce pracoval, nemá pro ně stejnou hodnotu, jako členové exkluzivních skupin. Což ani pro ty není výhra, neboť jsou nadměrnou péčí paralyzování. Opičí láska je likviduje.
Právem veřejnost vidí nebezpečí v tom, že aktivisté jsou schopni zničit už tak chatrný sociální systém tím, že by nejraději otevřeli hranice a pozvali sem kohokoliv, kdo o sobě prohlásí, že je ohrožený válkou, aniž by vůbec měli prověřené, o koho že se to jedná. A je jim jedno, že migranty musí stát živit z prostředků, které do systému musel někdo vložit, musel si je tam našetřit. Oni by je velkoryse rozházeli a že budou potřebným chybět, je netrápí. Podobně je netrápí ani bezpečnostní rizika migrací vzniklá a už vůbec ne bezpečnostní a sociální rizika která logicky vzniknou střetem odlišných kultur. Z pohádky o multikulti přece praxe udělala tragickou komedii.
Já se nedomnívám, že by všechen elektorát nácků, že by všichni, kteří dali hlas Ortelu, byli nácci založením, nebo jim skutečně fandili. Jedná se spíš o protestní hlas. Upozornění, že se lidé cítí ohroženi a opuštěni.
Ovšem jak vidno, zde to na úrodnou púdu nepadlo. Volí se zde raději cesta pohodlnější a pro některé protagonisty ziskovější. Co na tom, že vede do pekel?
Možná ale směřujete k tomu, že by se takto měla zastavit migrace. Ono to bude asi jediné rozumné řešení. Experiment s otevřenými hranicemi, který nemá v moderní době obdoby, shořel stejně jako multikulti. Není na tom nic překvapujícího. Pokud existují různé sociální systémy, vždy bude tlak dostat se do toho lepšího. Na to nemusí být člověk Einsteinem. Ovšem řádným volem je ten, který nepředpokládá, že otevřené hranice bohatých zemí skončí logicky kolapsem, neboť těch, kteří si chtějí polepšit je mnohem více, než jsou bohaté země schopny uživit. Otevřít hranice, přes něž proudí statisíce lidí nekontrolovaně a neregulovaně, je prostě zločin na místním obyvatelstvu, který musí být utnut. A měl by být potrestán. Ale to bychom museli trestat viníky válek, bankovních krizí atd. atd.. Takže alespoň uzavřít ty hranice. Pak by se už dalo pomoci skutečným uprchlíkům, jimž potřebné nyní odebírají ekonomičtí migranti, na něž náklady jsou neskutečně vysoké. Uťaly by se příjmy přepravním mafiím a jiným příživníkům na této katastrofě.
Tolik tedy, pokud odpovídám skutečně na Váš dotaz.
Svým způsobem přesně to samé se stalo v únoru roku osmačtyřicátého v poválečném Československu: demokraté se spoléhali na pravidla formální parlamentární demokracie, zatímco komunisté pro sebe dokázali získat lid; především jeho rozhodné a radikální složky - doposud podprivilegovaného - dělnictva.
Znovu opakuji - žádný jiný stát, ani společenství státu, v moderní době neotevřely dobrovolně svoje hranice a nenechaly přes svůj prostor procházet nekontrolovatelně statisíce lidí. Zkusila to pitomě jen EU a je to katastrofa. Takže žádná opona, žádná pevnost, to je hodně pitomá a zavádějící dezinpretace /vím, že je často používána/, ale dodržování stanovených pravidel.
Experiment celkem logicky prokázal, že je nebezpečně hloupý a tak je tedy potřeba vrátit se ke kontrole hranic. Aby hranice mohly být kontrolovány, aby bylo zaručeno, že přes ně nebudou dále proudit statisíce lidí jak se jim zachce, je třeba je mimo hraniční přechody uzavřít. Tak, jak je to se světě normální. Jsou USA uzavřenou pevností, když mají postavený plot na hranicích s Mexikem? Tam by asi s argumentací železné opony nikdo neuspěl. Jen u nás se takový nesmysl může uchytit u dospělých, vzdělaných lidí. Je to zmatečný pojem a racionální diskusi neprospěje.
Pane Ševčíku, tady nejde o to nekontrolovatelně otevřít hranice státu, jak to - do značné míry vzhledem ke zcela specifickým národním okolnostem - po jistou dobu učinilo Německo.
Tady jde o zcela zásadní otázku, jestli daný národ je či není ochoten učinit něco pro jiné (a to evidentně trpící) - a přitom také obětovat něco ze svého. Neboť "solidarita", která nic nestojí, nezaslouží vůbec toho jména.
A až doposud je z celé východní Evropy slyšet prakticky jenom jediné: "Ano, my chceme být solidární - ale jenom když nás to nebude vůbec nic stát! Jenom když nebudeme muset obětovat ani to nejmenší z našeho vlastního pohodlí!"
Protože viníci utrpení válkou potrefených migrantů jsou nedotknutelní je nutné ochránit alespoň znejištěné domorodce, kteří stykem s migranty trpí a podléhají svodům/ slibům těch, kteří nabízejí spolehlivá řešení.
Myslím pane Poláčku, že to pro některá území platí.
Obzvláště s postkomunistickým pozadím......bych dodal.
A zase ten postkomunismus. Vás, i pana Poláčka to pořád svádí k nějakým mylným hodnocením.
Jaký postkomunismus třeba ve Francii, kde se tak lepenovci vyšvihli? A že jejich retorika sakra ostřejší Konvičky, či Okamury!
A abych nezapomněl. kde jste se pane Poláčku dočetl, že " z celé východní Evropy slyšet prakticky jenom jediné: "Ano, my chceme být solidární - ale jenom když nás to nebude vůbec nic stát! Jenom když nebudeme muset obětovat ani to nejmenší z našeho vlastního pohodlí!"? Nikde jsem nic takového nezaregistroval. Jo, kdyby jste napsal, že Východní Evropa nechce nést náklady vojenských dobrodružství té Západní, či nést náklady jejich nezdpovědných /či potrefených/ politických rozhodnutí, dalo by se o tom uvažovat. Jenže to by padl mýtus, který se zde traduje o sqělém Západu a ostudném Východu.
On, mezi námi, už padl. Ale zde se pořád hraje hra, ve které přežívá. Neboť mnozí zdejší přispívatelé jej mají jako nosný kámen svého přesvědčení a mají strach, že po přiznání pravdy by se jim svět zhroutil.
Co jsem měl jen diskusí s těmi frustrovanými - Proč si nezaložíte odbory? - Ale, kdo by se s tím namáhal, vždyť by mi dali výpověď!
Ti frustrovaní jsou prostě až moc přizpůsobiví k těm nahoře a náramně bojácní s tím něco dělat. Ale za to může levice. Levice samozřejmě může za hodně, je také bojácná a oportunistická, ale lidé jsou proto lidmi, aby se uměli postavit bezpráví, nízkým platům.
Postoj člověka, který je zde pouze jako na návštěvě, kritizuje a používá klišé o exkluzivitě skupin (lživé hoaxy) běžně šířené pro zvýšení nenávisti, je ostudný.
A že jste nikde pane neregistroval, že pomáhat uprchlíkům, jen když to nebude nic stát? Nemusíte nic registrovat, stačí se pozorně dívat.
Poznámka na konec: těm všem, kteří rozšiřují poplašné zvěsti, bych nechal uhradit miliony, které by mohly jít na pomůcky do škol, a které teď bude muset vyplácet MŠMT jako náhradu za odhlašované jazykové zájezdy dětí. Ale možná nás čeká za tu "vstřícnost k uprchlíkům" malý Schengen bez nás a posléze rozpad EU. Ale to je maličkost, že?
Já poukazováním na jejich exklizivitu nezvyšují vůči nim nenávist. Tak maximálně vůči sobě. Od těch, kteří z jejich exkluzivity mají byznys.
Co se týká migrantů, pozorně se dívám. A nikde vámi proklamované nemohu najít. Tak se mi zdá, že ti, kteří se hoaxy nejvíce ohánějí, je sami tvoří. To vaše tvrzení bude asi jedním z nich.
Smysl vaší poznámky nakonec mi zůstal utajen. Jaké poplašné zvěsti vedou k odhlašovaným zájezdům? Nějaké moje zde, nebo se snad domníváte, že v Paříži se nic nestalo, nebo že nehrozí nebezpečí teroristických útoků? Měl by jste to trochu rozvinout.
Pokud máte obavy, že když se nebudeme podřizovat vůli větších evropských států a ty si proto vytvoří minischengen, doporučuji se do těchto států přesunout. Budete mít své jisté. Mě unie založena na takovýchto pravidlech chybět nebude. A asi žádnému skutečnému demokratovi.