Jiří Pehe, symbol neutrality českých médií

Vojtěch Srnka

Jiří Pehe ve svých textech nabádá k názorové neutralitě. Sám však často podléhá nekriticky proamerickým a proizraelským sklonům.

Na Velký pátek vyšel v deníku Právu komentář Jiřího Pehe. Jeho autor se snaží vyvinit USA ze současné situace na Blízkém východě a potažmo na celém světě. Vzhledem k tomu, že Amerika od konce Studené války fakticky plní v daném regionu roli hegemona, bylo by k polemice s jeho názory třeba využít mnohem více prostoru, než kolik ho nabízí jeden text.

Jeho pokusy o relativizaci nelegální americké invaze do Iráku si nicméně reakci zaslouží. Prvním argumentem, pomocí kterého se Pehe snaží zlehčit americkou vinu za katastrofální důsledky této invaze, je opakované porušování rezolucí RB OSN režimem Saddáma Husajna. K porušování skutečně docházelo. Mezinárodní právo však v žádném případě nepřipouští invazi na základě porušování rezolucí Rady bezpečnosti.

Například v roce 1967 přijala RB rezoluci, prostřednictvím které vyzývá Izrael ke stažení z okupovaných území. O sedmačtyřicet let později se však izraelská přítomnost na okupovaných palestinských území naopak ještě zvýšila a roste každým dne. Ospravedlňoval by snad tento fakt invazi do Izraele?

Dále svou tezi Pehe opírá o údajně dobré úmysly amerických neokonzervativců, kteří podle něj lhali celému světu kvůli tomu, aby v Iráku mohli zavést demokracii. Stejně tak nedává smysl, že Američané v rámci úsilí zavést zde demokracii mučili irácké obyvatele, ani že v roce 2004 během osmiměsíčního obléhání města Fallúdža užili bílý fosfor. Vždyť v následujících letech mnozí tamní novorozenci, kteří si podle Jiřím Pehe nastíněných amerických úmyslu měli užívat demokracie, přicházeli na svět znetvoření nebo rovnou mrtví.

Jiří Pehe se snaží zlehčit americkou vinu za katastrofální důsledky invaze do Iráku. Foto Archiv redakce

Vyváženost na oko

Pehe ve svých textech často vyzývá ostatní ke spravedlivému a vyváženému náhledu na Ameriku, Rusko i na mezinárodní dění obecně. Sám však má velké problémy, aby podobné postoje udržoval. Vzhledem k tomu, že je Jiří Pehe stálicí české mediální scény, a rovněž s přihlédnutím k jeho výzvám k vyváženosti při hodnocení událostí ve světě, se přehled jeho textů dá zobecnit na česká média hlavního proudu celkově. Selhávání této vyváženosti je mimo jiné možné hledat považovat i za kořen úspěchu ruské propagandy.

Od loňského srpna napsal Jiří Pehe minimálně šest článků, ve kterých se vymezuje proti názoru, že by Západ a především USA mohli za všechno špatné, co se v dnešním světě děje. Snaží se polemizovat s extrémně protiamerickými názory, které se v rámci české veřejnosti objevují. V mnoha dalších článcích zase kárá různé představitele české veřejnosti za jednoznačně proruské názory a snaží se s nimi polemizovat.

Pehe má v tomto případě pravdu. Přehnaně protiamerické názory se v české společnosti skutečně vyskytují, stejně jako se v rámci ní vyskytují ty extrémně proruské. Přitom nemá cenu a je naopak spíše kontraproduktivní hledat v Americe velkého Satana, který cokoli dělá, dělá s cílem někomu uškodit. Zároveň není spravedlivé zaujímat nekriticky proruské názory a to nejen z důvodu ruských aktivit na východě Ukrajiny.

Při mírnění protiamerických názorů se Pehe ve svých textech snaží stavět do neutrální pozice toho, kdo uklidňuje vášně a uvádí na pravou míru ty nejextrémnější názory, které se mezi českou veřejností objevují, a že se ji snaží tímto způsobem naučit humanitním hodnotám. Jenže jeho snaha vymezovat se proti extrémním názorům na mezinárodní dění je velmi selektivní.

Jiří Pehe píše, že Západ v čele s USA se dopustil velmi nepřijatelných činů od Iráku po Guantanámo, ale nemůže za všechno zlo, které mu bývá protiamerickými extremisty přisuzováno. Tím nepopírá, že je třeba být k těmto činům z mnoha důvodů kritický. Potvrdil to i ve svém textu v Právu z loňského prosince, ve kterém se brání tomu, že by přehnaně omlouval zřejmé přehmaty americké zahraniční a bezpečnostní politiky. Označil se naopak za velmi kritického vůči těmto americkým aktivitám.

Jenže zatímco se Pehe snaží být spravedlivý a naoko uznávat, že například právě Irák jde na americký vrub, extrémně proamerické názory, které hrůzy invaze do Iráku naprosto ignorují nebo dokonce velmi nepřesvědčivě omlouvají, ho nechávají naprosto klidným. Žádný ze svých textů jim nevěnoval.

Selektivní humanita

Situaci minulého týdne, kdy extrémně proamerické názory pronikly naprosto do všech médií a známé osobnosti i většina českých politiků spolu s tisíci českých občanů nadšeně vítali tu samou armádu, která podnikla nelegální invazi do Iráku, použila zde bílý fosfor a mučila zadržované vězně, využil naopak Pehe k tomu, aby napsal od loňského srpna již svůj šestý text s cílem mírnit protiamerické názory.

Absolutně němý zůstával také loni v létě, kdy izraelská armáda bombardovala Pásmo Gazy, vybíjela tamní obyvatele po rodinách a několikrát zaútočila dokonce i na prostory OSN, ve kterých se schovávali Palestinci vyhnaní ze svých domovů. K tomu, aby se Pehe postavil proti nabádání k jednoznačné podpoře Izraele, které se objevovalo na stránkách většiny tištěných médií, nebo ab zkritizoval cestu několika českých poslanců do Izraele, jej tentokrát nepřesvědčilo ani upozornění vysoké komisařky OSN pro lidská práva na válečné zločiny ze strany Izraele.

Rozdíl mezi tím, do jaké míry se Pehe snaží mírnit extrémně protiamerické a proruské názory, a tím, jak jej přes deklarovanou vyváženost nechávají naprosto klidným extrémně proamerické a proizraelské názory, je opravdu propastný. Názory, které se Pehe v žádném případě mírnit nepokouší, jsou navíc v české společnosti o mnoho více rozšířené.

To znamená, buď že stovky tisíc mrtvých civilistů, zdokumentované použití bílého fosforu, mučení nevinných, bombardování prostor OSN či válečné zločiny podle Jiřího Pehe nejsou v rozporu se spravedlivými humanitními hodnotami, nebo se jeho výzvy k vyváženosti vztahují pouze na některé státy. Pehe tak podstatě říká „buďte spravedliví a nebuďte přehnaně protiameričtí a proruští, ale nehledě na americké nebo izraelské aktivity, klidně buďte nekriticky proameričtí i proizraelští.“

Přestože se česká média včetně těch veřejnoprávních zaštiťují vyvážeností v pohledu na mezinárodní dění (a často k němu veřejnost vyzývají), podobná selekce při výběru zpráv je pro ně typická. Proto není na místě Jiřího Pehe přehnaně kritizovat nebo odsuzovat, ale vzhledem k jeho zkušenostem a opravdu dlouhodobému působení na české mediální scéně lze na příkladu jeho článků ukázat trend užívaný v českých médiích obecně.

Typickým jevem v českých médií je, že teroristický útok v západním světě a statisícové demonstrace v Rusku nebo v Číně se stávají hlavními zprávami dne všech českých médií, zatímco teroristický útok v Rusku nebo v Číně a statisícové demonstrace v západním světě výraznější pozornost českého zpravodajství získávají jen zřídka.

To koresponduje i se zmíněnou selektivností v článcích Jiřího Pehe. Ať už se nicméně do českých médií podobně selektivní zpravodajství dostává náhodou či z nějakého konkrétního důvodu, podobná praxe v dlouhodobém měřítku vede ke ztrátě důvěryhodnosti a ušlapává cestičku alespoň trochu promyšlené cizí propagandě.

Třeba zrovna té ruské.

    Diskuse
    PM
    April 7, 2015 v 12.14
    US liberálně demokratický režim má mnoho tváří
    a má současně problémek s usmrcováním k smrti odsouzených.
    Prý farmaceutické koncerny odmítají kooperovat, a tak nezbývá než opět začlenit mezi exekutivní orgány popravčí čety.
    Pokud k tomu J. Pehe nezajme odpovídající postoj, tak se stává zaujatě proamerickým a škodí procesu prohlubování demokratizace režimu.......bych řekl.
    JP
    April 7, 2015 v 16.52
    Není nad vyvážený postoj
    Pan Petrasek zase jednou svým nenapodobitelným způsobem dokázal vystihnout jádro věci.

    Je skutečně dosti obtížné pochopit způsob argumentace autora článku. Podle všeho mu ve skutečnosti na Jiřím Pehe vadí prostě a jednoduše to, že Pehe sám není aktivním a fundamentalistickým antiamerikanistou.

    Vojtěch Srnka obviňuje J. Pehe, že jeho zdánlivě neutrální, vyvážený postoj k mezinárodním problémům a jejich aktérům ve skutečnosti znamená mlčení ke zločinům USA. Ale jak "vyvážený" je jeho vlastní postoj, dokumentuje V. Srnka při svém líčení událostí v pásmu Gazy, kdy srdceryvně líčí, jak izraelská armáda "vybíjela tamější obyvatele po rodinách" - a přitom ani jediným slovem nezmíní ani ty rakety vystřelované z území Gazy, kterými se aktivisté Hamasu snažili vybíjet i z r a e l s k é rodiny (a že izraelské bombardování bylo až teprve reakcí na tyto rakety, a - nakonec úspěšnou - snahou tomuto ostřelování izraelského civilního obyvatelstva zabránit); ani to, že izraelská armáda prostřednictvím SMS-zpráv předem varovala(!!!) obyvatele domů, které se měly stát cílem bombardování, aby se uchýlili do bezpečí! Která válečná strana si kdy v dějinách dala práci s tím, varovat své nepřátele před svými útoky?!

    Mimochodem, inkriminovaný článek J. Pehe jsem nenašel ani v pátečním, ale ani ve čtvrtečním či sobotním Právu.
    April 7, 2015 v 19.06
    Navrhuji jednotku vyváženosti jeden Pehe.
    Na této škále by podle Srnky ovšem Pehe zaujímal hodnotu 1 ve smyslu proamerickosti. Nulový bod by bylo teprve třeba určit, a po jeho zakotvení bude možno psát dokonale vyvážené články. Jelikož ty články nebudou selektivní, budou psát vždy o všem najednou, takže budou velmi dlouhé, ale zase jich nebude třeba mnoho, protože budou všechny stejné.

    Otázka je, o čem pak bude psát Vojtěch Srnka.
    April 7, 2015 v 20.09
    Pravopisná oprava
    Podle Pravidel českého pravopisu je ta jednotka samozřejmě "jeden pehe", ne "jeden Pehe". Velmi se omlouvám.
    IH
    April 7, 2015 v 21.41
    Za koho kope Jiří Pehe?
    Přečtu-li si něčí (politický) článek stane se jen méně často, že s ním vřele souhlasím. Ovšem i v tom případě je pravděpodobné, že nebudu souhlasit se všemi ostatními články téhož autora. Tak to mám já a tak to máme asi všichni. A to ještě nepočítám, že po čase člověk tu a tam nesouhlasí tak docela ani se vším, co napsal sám.
    Jiří Pehe se podle mne snaží o realistické postoje. Není žádný revolucionář, ale reformista. Zdá se mi být v tomto směru přístupný většině levicových náhledů i opatření. Cení ovšem vysoko individuální svobody, jejich garanty a šiřitele. Ví, že svět není černobílý. Nemyslím, že by se dlouhodoběji vyjadřoval jednostranně negativně k Rusku. Nespojoval ovšem s touto mocností nějaké mezinárodně-politické naděje. Nyní se podle mne ukazuje, že něco takového nebylo vskutku namístě. Jiří Pehe nedával, domnívám se, "ruku do ohně" za kdejaký počin Američanů ani kohokoliv jiného. Věcně však oponuje vlnám či vlnění antiamerikanismu, které mají posílit část levice, jakož i pravice proti jejich početnějším a úspěšnějším rivalům v jejich vlastních částech politického spektra.
    MP
    April 7, 2015 v 21.55
    P. Poláčku,
    kolik mrtvých za sebou zanechaly rakety Hamásu a kolik izraelská válečná mašinérie?
    Utrpení Palestinců a Izraelců je v tomto směru nesrovnatelné. Skazkám o varování SMS zprávami snad nemůže nikdo soudný věřit.

    A to nehovořím o tom, že každý okupovaný národ má právo se bránit (ne však zabíjet civilisty, jak činí někdy Hamás a palestinští teroristé).
    April 8, 2015 v 12.29
    Je to zde vcelku přehledné.
    Skupina těch, jejichž jediným zájmem je obhajoba oficiální neoliberální americké politiky je neměnná. Zbytek se, jako většina samostaně myslících, na něčem občas shodne, občas tvrdě neshodne. Skupina je pevná jako žula. Jak kdyby z jednoho hnízda byla.
    PM
    April 8, 2015 v 15.22
    Ano, pane Ševčíku, ale jde o žulu nestejnorodou
    a je známo, že hrubozrnná méně odolává fyzikálnímu zvětrávání než jemnozrnná.
    A s odolností vůči psychosociálnímu rozpadu soudržnosti to ale takhle přehledné není.
    Rozpad lidské zrnitost je totiž natolik spontánní, že třeba i ten Freud musel nakonec varovně doznat, že se tu bez rukou božích rozplyneme jako kostka cukru ve ...............zrnitost semčitam.
    JP
    April 8, 2015 v 17.22
    Pane Plevo, to že "hamásovské" rakety vystřelované z území Gazy měly na izraelské straně relativně méně obětí nežli naopak (palestinských obětí izraelského bombardování), bylo prostě a jednoduše zásluhou účinné izraelské protiraketové obrany. A v žádném případě ne proto, že by snad Hamás neměl dost "dobré" úmyslu pozabíjet tolik izraelských civilistů, kolik jen možno.

    Izrael opakovaně varoval hamásovské extrémisty, jaké to bude mít důsledky, pokud nepřestanou se svými raketovými útoky. Ti nepřestali - odvetná akce ze strany Izraele byla za daných okolností prostě nevyhnutelná. Jinak by ti hamásovští dobráci své rakety na izraelské obyvatelstvo vesele odpalovali dodnes.

    To že izraelská armáda varovala (civilní) obyvatele prostřednictvím SMS před svými útoky, je prostě realitou, ať se Vám to líbí či nikoli.
    April 8, 2015 v 18.16
    Realita, pane Poláčku,
    je to, že Izrael okupuje vojensky cizí území. Divit se pak, že okupovaní se snaží proti okupaci bránit, je právě to absolutní nepochopení reality.
    MP
    April 8, 2015 v 18.45
    Ano, p. Poláčku,
    technologicky je Izrael v obrovské převaze. A PRÁVĚ PROTO byl jeho zásah v Gaze prachsprostým vražděním, navíc s rasistickým podtextem (vyzabíjíme co nejvíc Palestinců), Jestliže je totiž Izrael dostatečně technologicky schopen zneškodnit rakety a ochtánit před nimi vlastní civilní obyvatelstvo, pak je - nebo by mohl být schopen, kdyby chtěl, postupovat chirurgicky i v Gaze, a ne to tam rozmlátit a rozstřílet hlava nehlava.

    Představte si nějaký demokratický stát, kde se teroriské (nebo jiní nebezpeční zločinci) ukryjí v civilním domě a policie situaci vyřeší tak, že zničí ten dům, i s těmi teroristy, ale i s těmi civilními obyvateli! To je přece nepřijatelné a je to výsměch demokratickým hodnotám.
    IV
    ...by tu někdo v zápalu argumentace mohl připomenout, pod jakou záminkou to ten spravedlivý Izrael do Gazy posledně vtrhl, co že to ten zlotřilý Hamás podle něj provedl a co z toho se prokázalo jako (ne)pravda. Prominte, že mě se ten zápal dnes nějak nezmocnuje.

    P.S.: Jakkoliv se to tu možná některým nelíbí a snaží se jej shodit - když se pokouší osekat kritiku na jediný bod, aby ten mohli snadno napadnout: že problém je snad v tom, co bychom si přáli, aby Pehe psal a on to nepíše - V. Srnka mířil a vystihl dobře. Jiří Pehe si může psát co chce, to nic nemění na tom, že pokud si zalouží kritiku, tak ji dostane. A třeba se kritiky, se kterou bych se ztotožnil, dostane i P. Uhlovi. Stejně jako polemika, ani kritika pro mne neznamená, že bych snad kritizovaného nerespektoval. A tenhle článek je stejně tak k věci, jako ten F. Outraty a možná víc, než výměna velikánů Peheho a Uhla, kteří se oba čemusi nepohodlnému vyhýbají (o prvním bylo napsáno dost, u Uhla například udivuje, s jakou lehkostí div ne ocení anexi Krymu).
    JN
    Pane Poláčku, pan Vlasatý správně připomněl, že podnětem k zahájení války v Gaze v létě 2014 nebyly rakety Hamásu, ale vražda tří unesených Izraelců na Západním břehu Jordánu. Izrael z vraždy obvinil Hamás. Představitelé Hamásu se od vraždy distancovali, ale připustili, že to mohl udělat někdo, kdo se k Hamásu hlásí, ovšem bez vědomí politického křídla hnutí (Wikipedia, http://www.al-monitor.com/pulse/originals/2014/06/hamas-israel-confrontation-hebron-kidnapping.html#).
    V odvetné operaci bylo zabito šest příslušníků Hamásu. V den pohřbu unesených izraelských mladíků byl izraelskými extremisty unesen a upálen šestnáctiletý palestinský mladík.
    Omlouvám se, že obtěžuji s těmito možná známými informacemi, jsou z Wikipedie. Toto tedy předcházelo poslední válce v Gaze.
    Během této války se u nás v tuzemsku objevila výzva jedné organizace, kterou nechci jmenovat, k veřejné sbírce na zaplacení rekreačních pobytů izraelských dětí, traumatizovaných touto válkou. Vzhledem k počtu obětí mezi dětmi v Gaze a v Izraeli (myslím, že asi 400:1), bych takovouto výzvu označil slovem „chucpe“.
    Já s Jiřím Pehe často souhlasím.

    A často taky ne.

    Nejnovější příklad je jeho článek "Co dělá ze Zemanovy cesty do Moskvy skandál", který začíná slovy: "Premiér Bohuslav Sobotka se nechal slyšet, že pokud vláda nevysloví souhlas s cestou prezidenta Miloše Zemana do Moskvy, bude to skandál. Žádná vláda prý v minulosti prezidentům jejich zahraniční cesty nezarazila. Mohli bychom ovšem argumentovat tím, že skandálem zrovna tak bude, když Zeman do Moskvy pojede."

    http://www.novinky.cz/komentare/366628-komentar-co-dela-ze-zemanovy-cesty-do-moskvy-skandal-jiri-pehe.html

    Kritizuje premiéra Sobotku a přitom se opírá o článek 63 ústavy ČR, primárně o body (3) a (4).

    Jelikož je naše ústava elegantně úsporná, dovolím si ho sem zkopírovat:

    Článek 63

    (1) Prezident republiky dále
    a) zastupuje stát navenek,
    b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
    c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,
    d) přijímá vedoucí zastupitelských misí,
    e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
    f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,
    g) jmenuje a povyšuje generály,
    h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,
    i) jmenuje soudce,
    j) nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo,
    k) má právo udělovat amnestii.
    (2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.
    (3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
    (4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.

    Onu konečnou odpovědnost vlády za rozhodnutí prezidenta jak píše Pehe nejde popřít.
    Nicméně prezident republiky pokud jde o zahraniční politiku není jen nějakým vykonavatelem vůle vlády. Vždyť prezident "zastupuje stát navenek", mezinárodní smlouvy nejen ratifikuje ale i sjednává, a toto sjednávání dokonce může "přenést" na vládu (jinými slovy ji zaúkolovat).
    Když k tomu přihodíme ještě třeba článek 49 ústavy, který říká, že k ratifikaci mezinárodních smluv je zapotřebí souhlasu obou komor Parlamentu, dostaneme mnohem plastičtější ústavní obraz zahraniční politiky státu::
    Ministerský předseda a ministři, prezident, poslanci i senátoři jsou SPOLUtvůrci zahraniční politiky. Sice každý v trochu jiné roli, ale jak ukazuje příklad mezinárodních smluv, tedy závažných mezinárodně-politických závazků, ústava vyžaduje jejich spolupráci. VYŽADUJE. Pokud by si měli dělat naschvály, pokud by prezident odmítal ratifikovat, premiér nespolupodepisoval a parlament by pro jistotu odmítal všechno, ať už by s tím přišel prezident, nebo vláda, nebo oba dohromady, nebyla by to paralýza nebo dokonce rozvrat???
    Česká ústava zkrátka vyžaduje spolupráci na základě elementární shody.
    Opravdu je cesta prezidenta republiky na oslavy 70. výročí porážky nacismu tak "skandální", aby premiér musel proti prezidentovi použít atomovou bombu, kterou samozřejmě neschválení financování této cesty je?
    Obzvlášť teď, když Miloš Zeman situaci zvážil a oznámil, že se nebude účastnit vojenské přehlídky na Rudém náměstí.

    Opravdu se s Jiřím Pehe nebojím, že by si celou situaci západní spojenci vyhodnotili tak, že by si popletli Sobotku se Zemanem.
    Spiše by to zřejmě vyhodnotili tak, že v Česku začíná válka ústavních činitelů.
    p.s. K situaci se vyjádřilo i Svobodné fórum
    http://svobodneforum.cz/zeman-do-moskvy-ano-ale-sam-za-sebe/
    , kde se tvrdí, že by Zeman mohl jet na podobnou akci jaksi "sám za sebe". Jenže tak jako má ČR vládu, i když je neděle večer a všichni její členové sedí doma na zahradách a rožní maso, tak by Zeman jel teď do Moskvy jako prezident ČR, i kdyby tam jel za svoje.

    Slušný je i Macháček v Lidovkách.cz
    http://www.lidovky.cz/machacek-jako-jestrab-05v-/monitor-jana-machacka.aspx?c=A150410_132228_monitor-jana-machacka_rof
    Připomenutí bývalých postojů Němcové či Schwarzenberga je miloučké, ovšem k pochopení Sobotky má vcelku daleko a tak mu nakonec nezbyde než dát na pocity a za vším hledat vnitřní techtle mechtle.
    p.p.s. a ta "eleementární shoda" tady přece je - vláda i prezident v otázce Ukrajiny jasně podporují diplomatické řešení a Minsk II.
    Rovněž se např. shodují, že v případě, že by došlo třeba k napdení Mariupole, že by to znamenalo nové přehodnocení našich vztahů s Ruskem
    atd.
    Že se v něčem úplně neshodují?
    Inu, to je zkrátka demokracie...

    A když sociální demokraté před volbama slibovali "fungující stát", určitě neměli na mysli ústavní válku kvůli přehnané zámince.
    + Další komentáře