Lidskoprávní žonglérství Jiřího Pehe

Josef Poláček

V českém veřejném prostoru v nedávné době silně zarezonovalo téma lidských práv. Před časem se mu věnoval ve svém textu „O sebemrskačství Západu“ také Jiří Pehe, který vychází z konference pořádané Knihovnou Václava Havla.

Je to docela zajímavý úkaz: po dlouhou dobu se veřejné debaty vyčerpávají ve víceméně bezkrevném komentování stále se opakujících rituálů běžné politické rutiny; a náhle se jakoby z ničeho vynoří nosné téma, které svým principiálním světonázorovým nábojem daleko přesahuje ono každodenní politické hašteření.

A tak se stalo, že v nedávné době ovládlo veřejnou diskusi v českém komunikačním prostoru téma lidských práv — bezmála se stejnou intenzitou a stejnou ideologickou zaujatostí, jakou mělo svého času v posledním období existence a agónie totalitního režimu.

Naposled se k tomuto tématu vyjádřil politolog Jiří Pehe, ve svém článku „O sebemrskačství Západu“ (Právo, sobota 4. října). Pehe zde vychází z konání konference pořádané Knihovnou Václava Havla, na které byli účastni i dva laureáti Ceny Václava Havla za lidská práva, jeden z Běloruska a jeden z Ázerbájdžánu. Přesněji řečeno, osobně byl účasten jenom jeden, ten druhý právě seděl ve vězení (na konferenci ho zastupoval jeho otec), zatímco ten letos přítomný byl zavřen v minulém roce.

A stalo se, že během panelové diskuse několik jejích účastníků, jak Pehe se zjevnou nelibostí sděluje, „proneslo monology na téma prohnilosti západní demokracie i prohnilosti českých politických, lidskoprávních a justičních poměrů.“ K čemuž Pehe ještě připojuje: „Bialiatski a Mammadli tyto tirády poněkud překvapeně sledovali. Co by za to dali, kdyby v jejich zemích měli jen část oné údajné prohnilosti!“

Sdělení Jiřího Pehe k lidským právům je v podstatě toto: Protože někde ve světě je ještě hůře nežli u nás, protože jsou někde ve světě lidská práva porušována eklatantnějším, brutálnějším způsobem nežli u nás — tak proto sklapněme ústa, zavřeme oči před omezeností, licoměrností a selektivním uplatňováním celé té západní koncepce tzv. „občanských a lidských práv“, vzdejme se jakékoli kritiky a buďme rádi, že jsme rádi!

Máme se vzdát svého práva kritizovat právě panující režim, jeho mocenské struktury a jeho státní ideologii, jenom na základě toho, že někde jinde je ještě hůř? Foto pehe.cz

Sotva je možno si v této souvislosti nevzpomenout na demagogii minulého, pseudosocialistického režimu, který jakoukoli kritiku své samovládné moci od počátku přiškrcoval jediným, podle tehdejších mocipánů ovšem nevývratným argumentem: „Vždyť my vám přece v tom našem socialismu dáváme ta největší možná sociální práva! Jak skvěle se vám přece daří v porovnání s obyvateli brazilských nebo amerických černošských slumů! Mlátíte jenom prázdnou slámu svými řečičkami o jakýchsi ‚občanských právech a svobodách' — nedokážete si vůbec představit, jak by vám ten váš život v socialismu záviděl žebrák z první republiky?!“

Ona demagogie totalitního režimu, který neustále omílaným poukazem na to, že se člověku může vést stále ještě o něco hůře než za podmínek — relativně umírněné — totality odmršťoval předem jakoukoli svoji kritiku, se nám jakýmsi podivným obloukem dějin vrací za podmínek politického systému institucionální liberální demokracie.

Už zase se máme vzdát svého práva kritizovat právě panující režim, jeho mocenské struktury a jeho státní ideologii, jenom na základě toho, že někde jinde je ještě hůř.

Bezpochyby, na rozdíl od apologetů a ideologů režimu totalitního, kteří právě ten svůj mocenský režim prohlašovali s fundamentalistickým zápalem striktně za ten nejlepší ze všech možných světů bez jediné poskvrnky, Jiří Pehe je už poněkud skromnější, a připouští, že i tento svět liberální demokracie může mít své určité nedostatky.

Jestliže pro demagogy totality byl ten jejich systém tím „nejlepším“ ze všech vůbec, pro apologety liberální demokracie je tato už jenom tím „nejlepším ze všech špatných systémů“, jak výslovně uvádí Pehe.

Tato teze o „nejlepším ze všech špatných systémů“, která vychází ze slavného, ovšem buďto zásadně nepochopeného anebo vědomě překrouceného slavného výroku Winstona Churchilla, ovšem sama o sobě není ničím jiným nežli naprostou argumentační manipulací.

Když se totiž pronese tato věta o „nejlepším ze všech špatných systémů“, pak se tím sugeruje — velice úspěšně — dojem, že my, zastánci a představitelé tohoto systému, jsme si skutečně plně vědomi jeho zásadních nedostatků a deficitů, a tudíž nepřetržitě pracujeme na jejich odstranění. Že neúnavně a neustále hledáme možnosti a cesty, jak tento konec konců špatný systém změnit, překonat, jak ho nahradit nějakým světem podstatně a zásadně lepším.

Ve skutečnosti je ale vyřčením této věty sledován účel zcela jiný; a jeho adresátům má být sděleno toto: „Ano, my sice nejsme tak zcela dokonalí; ale přesto jsme pořád ještě ti nejlepší mezi všemi ostatními, kteří tu právě jsou k nalezení. A tak se už konečně přestaňte hnidopišsky rýpat v těch našich nedostatcích, v tom pouze povrchním a leckdy jenom fiktivním charakteru všech těch našich ‚občanských a lidských' práv, a buďte rádi a vděčni, že máte alespoň nás! Mohlo by být stále ještě hůře!“

Anebo, to celé vyjádřeno ve zkratce, současný politický režim sděluje svým oponentům toto: „My vám přece tak velkomyslně poskytujeme právo kritiky; tak ne abyste přišli na nápad, toto právo kritiky zneužít na kritiku nás samých! V tom okamžiku vás obviníme z nevděčnosti, ze sebemrskačství zpovykaného a svými svobodami přesyceného měšťáčka Západu!“

Nutno přiznat: jen málokdy byla niterná faleš a licoměrnost celé té ideologie občanských a lidských práv vyslovena tak zřetelně a nedvojsmyslně, jako ústy prominentního českého politologa.

    Diskuse (21 příspěvků)
    PL
    Petr Litschmann
    October 27, 2014 v 12.18
    3 poznámky
    Je trochu rozdíl mezi brbláním na poměry a kritikou. Č.wiki o tom druhém jmenovaném píše třeba toto:
    "Účelem a smyslem kritiky je analyzovat, rozlišovat, hodnotit a výsledné posudky čili kritiky nebo recenze publikovat, nejčastěji v časopise. Ideálem je kritika nestranná, věcná, jak to klasicky vyjadřuje požadavek, aby kritik posuzoval vycházeje „z věci samé“ (kata to auto, Aristotelés). To vyžaduje, aby se kritik s kritizovanou věcí do hloubky seznámil, aby ji dokázal porovnat s jinými a dokázal přiměřeně rozlišit její dobré a špatné, slabé a silné stránky."

    --
    J.Pehe dnes žádnou moc od občanů nemá. Zkoušet opravovat jeho názory tedy nemá na výkon stávající moci žádný vliv, natož aby to zlepšovalo správu věcí veřejných.

    ---
    Já osobně bych neváhal podrobit kritice stávají moc - konkrétně pak výkon prezidenta, který zrovna v těchto dnech ubezpečuje Čínu, že si na svém a "svém" území může dělat co se jí zlíbí (hlava nehlava).
    TT
    Tomáš Tožička
    October 27, 2014 v 12.55
    Hřebík na hlavičku
    Pánové z Běloruska a Ázerbájdžánu měli alespoň možnost seznámit se s tím, že situace tady není procházkou růžovým sadem. Sledoval jsem podobné debaty v západoněmecké televizi a taky mi z nich šla hlava kolem. Celé to bylo najednou komplikovanější než pomněnkový kapitalismus Svobodné Evropy či Hlasu Ameriky. Kdyby to vědělo více lidí, možná bychom po 1989 nedělali takové blbosti.

    Problém je v tom, že pokud se nebudeme snažit zlepšovat situaci tady, skončíme jako Azerbajdžánu.

    Trochu naivní mi připadá bagatelizovat moc "mienkotvorných" osobností. Rektor univerzity a pravidelný komentátor mainstreamových médií jistě není někdo, jehož slova nemají žádnou váhu...
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    October 27, 2014 v 13.16
    Pehe, Zeman a čínští soudruzi
    Pane Litschmanne, v podstatě už za mě odpověděl pan Tožička: nejde o to jestli J. Pehe má či nemá nějakou "moc od občanů"; jde o to, že on je za prvé jedním z nejprominentnějších českých politologů, a tedy dozajista autoritou, jejíž mínění má reálný dosah.

    A hlavně: nejde o J. Pehe osobně, jde o to, že on ve svém textu prezentoval v podstatě dominantní postoj celého stávajícího politického establishmentu. Totiž právě v tom uvedeném, nakonec vyloženě perverzním smyslu: my jsme ti velcí demokraté, my jsme ten výkvět celých dosavadních dějin - tak ne abyste vy té naší demokracie z n e u ž í v a l i k tomu, že budete kritizovat nás samotné a poměry v té naší demokracii!

    Tohle a právě tohle je ta zcela zásadní věc, aby se lidé konečně přestali nechat mást a klamat tím zdáním demokracie - jako by jenom tím, že je tu dána určitá množina tzv. "občanských práv", jako by jenom tím byly vyřešeny (či alespoň řešeny) základní problémy člověka a společnosti.

    Skutečností je pravý opak: celá ta ideologie "občanských a lidských" práv nakonec neslouží k ničemu jinému, nežli ty pravé a palčivé problémy nenápadně odsouvat někam do pozadí.

    -------------------------------

    Co se pak týče toho, kritizovat současného prezidenta za jeho počínání v Číně (či kdekoli jinde) - pro mou osobu v podstatě už nemám, co bych na tomto člověku ještě kritizoval. To jest: on je takový jaký je, a bylo by bláhové se domnívat, že nějakou kritikou on bude schopen i té sebemenší vlastní sebereflexe. Stejně tak jako jeho (pravicový) předchůdce, i (vnějškově levicový) Zeman je v prvé řadě posedlý touhou po moci, po dominanci nad ostatními. A proto není nijakým překvapením, naopak je to jedině logickým projevem základních charakteristik jeho osobnosti, že společnou řeč najde s jinými mocipány kdekoli na tomto světě, zcela bez ohledu na jejich morální kvality.

    Zeman je vyznavačem kultu moci, a čínští soudruzi mají moc jak politickou (totalitní), tak i ekonomickou - jak se pak podivovat tomu, že sklízejí jeho obdiv?
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    October 27, 2014 v 13.31
    Pomněnkový kapitalismus?
    No ano, pane Tožičko, celá ta "sametová revoluce" byla do značné míry právě proto natolik naivní a v důsledku toho bezbranná vůči nově restaurovanému kapitalismu, protože její prominenti byli pupeční šňůrou svázáni s Vámi jmenovanými zahraničními (emigrantskými) vysílačkami, které celá léta do vlastní země vysílaly nikoli snad pravdu o reálných poměrech v západním světě a jeho ekonomickém a politickém systému, nýbrž jenom jeho narůžovělou, líbeznou idylku.

    Mělo to někdy až téměř groteskní rysy: především Svobodná Evropa neustále dštila oheň a síru na režimní ideology a propagandisty za to, jak tristní skutečnost totalitního režimu neustále převraceli v obraz kvetoucího ráje - a přitom právě tato Svobodná Evropa nakonec dělala přesně to samé, jako ti placení pisálkové za komunismu - jenomže namísto komunismu glorifikovala kapitalismus!

    Václav Havel se nějaký čas po revoluci vyjádřil v tom smyslu, že bez Svobodné Evropy by listopadový převrat vlastně vůbec nemohl proběhnout - tím vyslovil daleko větší pravdu než sám tušil, celý tento politický, společenský a ekonomický převrat probíhal v naprostém celonárodním zaslepení onou iluzí "zlatého Západu", kterou v národě celá léta usilovně pěstovala a udržovala právě Svobodná Evropa.

    A bylo zapotřebí celé řady let, a především celé řady mnohdy velmi trpkých a velmi drastických vlastních zkušeností s "reálným kapitalismem", aby se národ z této své iluze zase probudil.
    PL
    Petr Litschmann
    October 27, 2014 v 14.13
    Panu Tožičkovi trošku i o naivitě na DR
    Neřekl bych, že zrovna Jiřího Pehe (který patříval k autorům DR: http://denikreferendum.cz/autor/4-jiri-pehe jak jsem ostatně zmiňoval už ve svém příspěvku, kterým jsem na Poláčkův inspirační článek upozornil) lze zařadit k nekritickým obhájcům "poměnkového kapitalismu" a také bych podotknul, že mým úmyslem nebylo bagatelizovat dopad názorů kohokoliv, nýbrž jsem jen reagoval na nepříhodnost srovnávání „apologetů a ideologů režimu totalitního“ s údajnými „apologety liberální demokracie“
    autorem tohoto komentáře na DR. Toto Poláčkovo sáhodlouhé srovnávání je krátkodeché již z toho prostého důvodu, že J.P. by se jistě smysluplné diskusi na téma nedostatatečnosti liberální demokracie nebránil, když se jí účastní v míře provokující k diskusi na téma lidských práv pana Poláčka.
    PL
    Petr Litschmann
    October 27, 2014 v 14.48
    Doplnění
    K problematice lidských práv se Jiří Pehe vyjádřil také 15.října:
    http://www.pehe.cz/zapisnik/zapisnik_view#%C5%98%C3%ADjen

    Ještě se chci omluvit případným čtenářům: v poslední větě předchozího příspěvku mám samozřejmě špatný slovosled.
    TT
    Tomáš Tožička
    October 27, 2014 v 17.58
    Pane Litschmanne
    Pokud máte na mysli Peheho Lidskoprávní schizofrenie v Praze, je to opravdu ukázka demagogie a neporozumění základům lidských práv. Nakonec Pehe prokazuje, že nerozumí ani tomu, co se dělo v Praze 1989. Navíc se plete i v otázce Tibetu, stejně jako jeho exhradní přátelé, a vystupuje proti politice Dalajlamy.
    Jsem rád, že lidé jako Pehe do DR píší, protože to pomáhá diskusi, a je to cennější, když to můžeme srovnat s jejich polistopadovým vystupováním a nekritickým hájením kapitalismu.
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    October 27, 2014 v 18.24
    Do názorové ankety jenom stručně uvedu
    že Jiří Pehe má jak v článku "Lidskoprávní schizofrenie v Praze", tak v "Sebemrskačství Západu" úplnou pravdu.
    PL
    Petr Litschmann
    October 27, 2014 v 18.58
    Pane Tožičko
    Ten odkaz jsem dával spíše pro dokreslení zájmu J.P. o lidská práva (a pak taky proto, že pan Poláček na text, s kterým polemizuje přímý link neměl). Nechtěl jsem odvádět pozornost jinam.
    Když už jste tak ale učinil, téma by stálo by za podrobnější výklad,v čem a kde konkrétně se pan Pehe dopouští demagogie (je to poměrně odvážné ale neprokázané tvrzení).
    Postoj Dalajlámy (který již snad rezignoval i v tibetské exilové vládě v Indii) přeci Pehe nezmiňuje. Píše o historické události - násilné anexi Tibetu, kterou snad nelze popřít ani po tolika letech. Ostatně o Tibetu se zde již diskutovalo: http://denikreferendum.cz/clanek/17918-zaoralek-cinska-media-nezajimal
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    October 28, 2014 v 13.57
    Pehe, kapitalismus a establishment
    Pane Litschmanne, v prvé řadě je nutno objasnit, že já jsem v žádném případě J. Pehe neoznačil za nějakého skalního zastánce kapitalismu (k tomu později).

    Jádrem celé věci je Vámi zpochybněná oprávněnost "srovnávání 'apologetů a ideologů režimu totalitního' s údajnými 'apologety liberální demokracie'".

    I tady musím v prvé řadě konstatovat určitou záměnu pojmů respektive mých výroků: já jsem samozřejmě osobně kultivovaného a seriózního Jiřího Pehe neházel do stejného pytle s oněmi trapnými, prodejnými a prolhanými služebníčky režimu totalitního.

    To o co se jedná je to, že - přes všechny vnější rozdíly - nakonec přece jenom dochází k onomu podivuhodnému fenoménu, že obě strany při obhajování a glorifikování právě toho svého systému používají v podstatě přesně ten samý způsob argumentace, přesněji řečeno pseudoargumentace.

    Jednou větou, v obou případech je dána snaha zamezit kritice na vlastním společenském a politickém uspořádání (či takovou kritiku alespoň diskreditovat) poukazem na to, že někde jinde (či v jiných dobách) je či bylo j e š t ě o něco hůře.

    A já opravdu nedokážu spatřit jeden jediný faktor, který by v tomto směru počínání "demokrata" J. Pehe mohl podstatně odlišit od počínání apologetů režimu totalitního.

    -----------------------------------

    Co se pak poměru J. Pehe ke kapitalismu, respektive vůbec k celému ekonomicko-společenskému a politickému uspořádání s kapitalismem spojeného týče, pak je nutno uznat, že právě tento autor představuje skutečně velice mezní případ.

    Například ve sborníku "Krize, nebo konec kapitalismu?", jehož byl J. Pehe sice "jenom" editorem, nicméně i tak z něj bylo možno dosti zřetelně rozpoznat jeho vlastní názory a sympatie - tak v tomto sborníku zaznívala v naprosté většině nejen tvrdá kritika kapitalismu, ale dokonce zde bylo možno i vyčíst převládající tendenci právě k tomu názoru, že ta poslední krize kapitalismu nebyla jenom nějakou "vadou na kráse", nýbrž zcela zásadní systémovou chybou, a že dějinný vývoj směřuje objektivně k překonání kapitalismu, a k jeho nahražení systémem novým, progresivnějším.

    A nadto: v tomto sborníku byl mnohdy s až překvapující důsledností a radikálností brán v potaz i samotný p o l i t i c k ý systém s kapitalismem spojený - tedy systém institucionální liberální demokracie!

    To jsou právě momenty, kdy se zdá, že Pehe přece jenom už konečně nahlédl, že c e l ý tento komplex ekonomicko-společensko-politických vztahů s kapitalismem spojených (tedy včetně oné liberální demokracie) je ve svém samotném principu vadný, nepravý, falešný.

    Jenže: právě tady je ta hranice, kterou takoví jako Pehe nikdy nedokáží překročit: tam kde se začne zpochybňovat strukturální, institucionální demokracie jako taková, tam je pro ně okamžitě konec. Oni si opravdu nedokáží uvědomit, že tento způsob "buržoazní" demokracie je nakonec opravdu něco jiného, nežli skutečná a autentická "vláda lidu nad věcmi svými".

    Ale ještě hůře: nejen že oni si to nedokáží uvědomit (tohle nedokáže naprostá většina lidí) - ale daleko více váží podezření, že oni sami jsou s tím existujícím systémem čistě osobně natolik srostlí, že nakonec nikdy závažně nepomyslí na to, ho zcela zásadně negovat, zrušit. Zkrátka, oni si nakonec nikdy nebudou řezat tu větev, na které sedí.

    Marx svého času používal posměšná označení pro jistou sortu opozičních aktivistů v tehdejším Německu: "salónní socialisté", respektive "katedroví socialisté".

    To jest, ona to tehdy v určitých kruzích byla bezmála "móda", kritizovat kapitalismus a propagovat socialismus - ovšem ale jenom čistě verbálně, ve společenských salónech a z kateder univerzit. Ale, když pak mělo opravdu dojít k nějakému reálnému činu, pak "skutek utek". Všichni tito napohled tak radikální revolucionáři zůstali jenom u svých salónních a katedrových řečiček, ale nakonec se všichni aranžovali s právě panujícím režimem.

    A přesně tohle jsou takové případy jako J. Pehe: ve svých abstraktně-akademických rozborech ukáží prohnilost a neudržitelnost stávajícího systému - ale ve skutečnosti jsou s ním vnitřně natolik spojeni a svázáni, že nejenže se k jeho radikální proměně nikdy nerozhoupou, ale navíc ještě difamují všechny, kdo nutnost takovéto radikální změny vidí, a také ji skutečně provést chtějí.
    + Další komentáře