V situaci okolo Řecka jsou jasné dvě věci. Řekové nejsou s to splácet dluhy, které nasekaly předchozí vlády. I kdyby se postavili na hlavu, tak za současné situace jejich ekonomická výkonnost je tak nízká, že s bídou uživí sami sebe a zčásti poplatí své závazky. Pokud budou věřitelé Řecka přísně trvat na dodržování přísné fiskální politiky a na splácení dluhů v plné výši, tak své peníze stejně nedostanou a Řecko se bude potácet v dlouhodobé stagnaci provázené obrovskou nezaměstnaností, až nakonec spadne do bankrotu.

Život v Řecku podle pravidel naordinovaných jeho věřiteli bude pro většinu obyvatelstva plný beznaděje a zmaru. A to na dlouhou dobu. Co udělá zoufalé obyvatelstvo, je otázka, ale nelze vyloučit násilný revoluční výbuch proti stávajícímu politickému systému a proti EU ústící v nějakou formu autoritativního režimu. A Řecko není jediným státem, u něhož extrémně krizový vývoj hrozí. Podobný scénář se pravděpodobně připravuje i ve Španělsku.

↗

Řecká vláda je koaliční, Syriza je v ní však dominantní silou. Foto Thierry Ehrmann, flickr.com

Program Syrizy je z tohoto hlediska možná poslední rukou podanou Západu zradikalizovaným Řeckem, které stále ještě chce na půdorysu západní demokracie řešit svojí ekonomickou krizi. Dnes není v sázce nic jiného než demokracie v Řecku a to něco stojí. Pokud chce Západ udržet Řecko ve svých demokratických řadách, tak musí aspoň dočasně ustoupit od vymáhání dluhů. Konec konců za řecké dluhy nesou vedle řeckých vlád i jistou část odpovědnosti banky, kterým muselo být jasné (nebo to minimálně musely tušit), že Řecko nebude půjčky schopné splácet. Kdo jiný než banky a finanční trhy má opravdu přehled o reálném stavu ekonomiky jednotlivých států. Je velmi pravděpodobné, že bankéři dobře věděli, že Řekové si žijí nad poměry, ale spoléhali jako obvykle na to, že jejich dluhy pokryjí v případě insolvence evropské státy ohrožené případnými potížemi bank. Stejně tak je nutné se ptát, co dělaly kontrolní orgány EU v Bruselu, když dostávaly prolhané řecké statistiky a zprávy o ekonomice.

Program Syrizy je plný ekonomických nesmyslů a nesplnitelných populistických slibů typu distribuovat jídlo, energie a zdravotní péči zadarmo potřebným, státní dotace 30% na hypotéky, zrušení dluhů u občanů převyšujících 20% jejich příjmů apod., ale obsahuje jednu racionální věc: chce vázat splácení dluhů na ekonomický růst.

Pokud se EU s Řeckem dohodne na nějakém kompromisu ohledně splácení jeho dluhů, pak tato filosofie splácení dluhů jen za předpokladu růstu by mohla vyvést Řecko z krize. A současně by asi byla tou nejefektivnější cestou splácení dluhů, respektive touto cestou by se asi věřitelé dostali k nejvyšší částce splacených peněz. Splácení za každou cenu, tedy i za cenu trvalé stagnace, je cestou beznaděje, cestou do pekel. Splácení spojené s růstem je cestou naděje. Ekonomická krize není jen ekonomický fenomén. Velkou roli hraje atmosféra ve společnosti. Naděje hnaná otevřením nových pracovních příležitostí (byť státem dotovaných), hnaná rozšířením vzdělávacích možností a uchováním důstojných sociálních výdobytků, může vykonat ekonomické zázraky.

Syriza celkem rychle přijde na to, že většina jejího programu jsou nesplnitelné nesmysly a bude od nich muset upustit. Pokud se Syriza bude držet zmíněného racionálního jádra a pokud to EU pochopí a přistoupí na filosofii splácení spojeného s růstem, pak má Řecko velkou šanci. Pokud bude Syriza lpět na svých populistických nesmyslech a na druhé straně EU neopustí svůj „účetnický“ přístup, pak to nedopadne dobře.