Severní hodnoty

Filip Outrata

Užitečnější než mluvit o Západu a západních hodnotách je podívat se na otázku z perspektivy Severu. Namísto dvou táborů ohánějících se bojovými hesly objevíme bohatší a zajímavější obraz.

Jakékoli úvahy o Západu a západních hodnotách dnes nutně narážejí na zásadní potíž, a tou je konflikt na Ukrajině a obavy z Ruska, které část české společnosti sdílí, někteří jiní se pak podobně silně obávají projevů těchto obav a protiruského zaměření. V této atmosféře je prakticky nemožné vést debatu o Západu a západních hodnotách; Západ se stává buď bojovým heslem a zástavou, nebo obrazem nepřítele. Oběma stranám je společné vyprázdnění obsahu, o který jim nakonec ani tolik nejde.

Velmi podobně je tomu v případě těch, pro které hlavním nebezpečím dnes není Rusko a Putin, ale islám a (někdy skrytě, ale ve skutečnosti především) muslimové. I pro odpůrce islámu je většinou Západ především vyjádřením pro jejich odpor k nepřátelské ideologii a jejím nositelům, spíše než živým celkem s bohatou vlastní tradicí, pozitivní stejně jako negativní.

Pro některé je tak dnes kritické uvažování o Západu a západních hodnotách nepřijatelné, protože je vnímáno jako zrada vlastního tábora, skryté nadbíhání prokremelské (proislámské) propagandě či prostě pomýlenost, která nevidí skutečné ohrožení a místo toho se věnuje sebemrskačství. Pro jiné je zase přihlášení se k Západu pro změnu projevem zrady, nadbíháním neoliberální a neoimperialistické politice bloku v čele se Spojenými státy. Opět, obě krajnosti neposkytují příliš prostoru pro úvahu.

Přitom je velmi důležité debatu o hodnotách, které zastáváme, a o jejich kořenech vést. Kritický pohled na vlastní minulost, stejně jako na minulost i aktuální počínání našich spojenců nejsou projevem slabosti, nejsou ani zaslepenou střelbou do vlastních řad. Právě naopak jsou jednou z nejdůležitějších hodnot, jež sdílíme, ať už jim chceme říkat „západní“ či jakkoli jinak.

Možná lepší a užitečnější než mluvit o Západu a západních hodnotách a tím se nechat chtě nechtě zavléct do myšlení přítel/nepřítel vlastního dnešní situaci studené války s Ruskem (a pořádně horké války na Ukrajině) je podívat se na věc z jiné perspektivy. Lépe řečeno z jiné světové strany: namísto Západu nám lépe poslouží Sever.

×
Diskuse
ON
February 18, 2015 v 12.43
Souhlas, ale....
co tím chtěl autor vlastně říci? Že Západ, resp. Sever má svoji imperiální historii - šíření „civilizace“ nebo, jak se říká, „vývoz demokracie“? A že je to hodno kritiky? S ohledem na často hrozivé důsledky, i když úmysly mohly být mnohdy altruistické? To je pravda. Ale to je jedna stránka Západu, a tady bych se už držel osvědčeného termínu Západ. Západ má vedle svých temných stránek i humanistickou demokratickou tradici, která je s onou imperiální v napětí a doslova v rozporu. Na to by se nemělo zapomínat, pokud se nechceme ztratit v absolutním relativismu. Nemyslím si, že bychom se měli za vše omlouvat, a že ona tradice protikladná té imperiální teprve nyní začíná. Ona má své jasné výsledky a přes všechny vážné problémy, kterými Západ zatížil svět a sebe sama, zůstává v mnohém nedostižným vzorem a hodný následování.
JP
February 18, 2015 v 12.45
Jaký Sever?
Zajímavá obměna tradičních perspektiv. Autor má bezpochyby v mnohém pravdu; ale ve svých důsledcích by to mohlo vést k sotva udržitelnému závěru, že je tady jakýsi lačný, násilnický, imperialistický Sever, který jenom neustále ubližuje nevinnému, mírumilovnému a sociálně harmonickému Jihu.

Není opravdu radno dělat si o onom "Jihu" nějaké přílišné iluze; všechno to vraždění, násilí, zotročování atd. tam opravdu nebují jenom jako důsledek vměšování západních imperialistů a kolonialistů. A ten Sever - to je mu zase nutno přiznat - jak se na jedné straně bezpochyby dopouštěl a dopouští zločinů a imperiálního násilí, tak na straně druhé zase patří k jeho liberálnější tradici, že zde existuje kritický hlas humanismu, který se proti těmto imperialistickým a kolonialistickým choutkám rozhodně staví.

Například, ten zmíněný belgický král Leopold II - poté co se zprávy o brutálních masakrech domorodého obyvatelstva v Belgickém Kongu dostaly na veřejnost, byl z toho obrovský skandál, jeho teror odsoudily jak USA tak i Velká Británie, a Leopold sám se stal v oné době prakticky nejvíce nenáviděnou a nejvíce pohrdanou osobou v celé Evropě.

Takže, ono nakonec nejde ani tak o to, vytvářet nějaký zcela "nový" Sever; jde jenom o to, posilovat a podporovat jeho liberálně-humanistické tradice, oproti těm tradicím imperialisticko-kolonialistickým.
MT
February 18, 2015 v 18.39
Belgické Kongo, kolonie, která vznikla v roce 1908, byl až následek.
Osobní genocida (viz též vášnivá obžaloba Marka Twaina text "Samomluva krále Leopolda") se odehrávala v Leopoldově soukromém územním výrobním prostředku zvaném Svobodný stát konžský, který vznikl v roce 1885 a zanikl, když ho v roce 1908 pod mezinárodním nátlakem předal svému vlastnímu belgickému království jako státu jako kolonii ... pak byly poměry o něco lepší ...
February 18, 2015 v 18.43
Ještě náboženský rozměr, pane Outrato!
Ještě náboženský rozměr, pane Outrato, bych jako bezvěrec k Vašim úvahám přidal. Kapitalismus a buržoazní demokracie a s nimi i technický pokrok kvetly nejvíce v protestantském prostředí. Katolictví, k člověku vlídnější a chápající jeho hříšnost, poznamenalo však kolonialismus nerasistickým, rovnostářským přístupem, snahou po asimilaci všech, kteří k jazyku, k náboženství a ke kultuře konvertovali, jak v „koloniích“, tak v mateřských zemích, když šlo o přistěhovalce. Pravoslavná kolonizace na Volze a na Urale, na Krymu, na Kavkaze, ve Střední Asii i na Sibiři se podobala spíše francouzské, španělské (nejen v Latinské Americe, ale i v Africe a na Filipínách) či portugalské, nikoliv tedy kolonizaci britské, německé či búrské resp. nizozemské (v Indonésii i jinde). Protestanti, tedy luteráni a anglikáni, přiznávali domorodcům značnou míru samosprávy. Neolatinská asimilace ovšem nevylučuje tvrdost, otrokářství či jiné zločiny. Katolický belgický král Leopold II se v Kongu po roce 1865 projevoval jako masový vrah. „Katolicky“ se chovala v Latinské Americe i španělská konkista.

Celý konflikt „kultur“ můžeme dnes pozorovat v menších rozměrech v Evropě, jako napětí mezi Evropou jižní a severní. To projevuje extrémně při nátlaku na Řecko, k jehož Syrize chovám sympatie, stejně jako k Podemos a k dalším radikálně levicovým skupinám. Asi více než teror islamistů v Evropě mě děsí krajní či xenofobní pravice, v České republice nová facebooková válka xenofobů proti islámu, v Německu Pegida. Ani ovládání kmenů a národů, jejich vykořisťování a případně i vyvražďování nelze ovšem vysvětlit černobíle jako spor Severu a Jihu nebo náboženský či kulturní svár. Je ale moc dobře, pane Outrato, že poukazujete na historické a světové souvislosti, takový pohled v České republice často chybí.

Na margo reakce Oty Novotného: Sever ovšem není Západ. Ruský a později sovětský zábor Zakavkazska a Střední Asie byl především exportem evropské kultury a politiky (v deformované, státněsocialistické verzi), nejviditelnější tam bylo sovětské úsilí o emancipaci ženy, stejně jako v čínské, často i brutální politice v Tibetu šlo hlavně o překonávání feudálních poměrů. To bylo patrné i v Afghánistánu v 80. letech. Moji političtí přátelé ze Čtvrté internacionály (sjednocený sekretariát v Bruselu) hlasitě a energicky protestovali proti vpádu sovětské armády do Afghánistánu v roce 1979, ale pak nikdy nepodpořili požadavek na stažení sovětských vojsk, argumentujíce, že by se vrátil útisk ženy. A to se po stažení sovětských vojsk stalo, Talibán tam řádil v mnoha směrech.

Západ, nikoliv Sever, je pro mne hlavně kolonizace a expanze do obou Amerik, do Austrálie i do Afriky a Indie, ale třeba také do Číny. A války – v nejnovějších dějinách proti lidem v Jugoslávii (Srbsku), Iráku, Afghánistánu, Libye, Sýrie a málem i v Íránu. Západ, symbolizovaný USA, je pro mne hlavně NATO, chystaná dohoda TTIP a neoliberalimus, zatímco Sever je pro mne spíše parlamentní demokracie, samospráva, politická liberalismus, protestantská morálka, švýcarská přímá demokracie a lidem přístupné vzdělání a zdravotní péče. Opakuju, že jde o tendence, ne zřejmé protiklady či boj jedněch proti druhým.
MP
February 18, 2015 v 20.39
Nejzajímavější na optice F. Outraty je to,
že začneme-li najednou mluvit o Severu místo o Západu, ocitne se Rusko s námi na jedné lodi... V tom dobrém i v tom špatném.
Sověti i Američané skutečně byli bratranci a kapitalismus a státní sovětský socialismus (nazývaný nesprávně komunismem) mají skutečně společného více, než se zdá. Proto se taky kapitalismus stává posledním stádiem někdejšího státního socialismu - viz nejnověji i na Kubě...
FO
February 18, 2015 v 21.44
Děkuji za všechny příspěvky do diskuse,
je z nich myslím patrné, že operování s paušálními kategoriemi jako je Západ či Sever a s hodnotami od nich odvozenými je ošidné. V něčem je to užitečné, ale v něčem naopak zavádějící a matoucí.

Pan Novotný se ptal, co jsem článkem vlastně mínil. Právě toto - že je třeba si být této složitosti a nebezpečných úskalí vědom, když se pouštíme do hledání skutečně pozitivních, humanistických hodnot. O to jde především, s tím naprosto souhlasím.