co tím chtěl autor vlastně říci? Že Západ, resp. Sever má svoji imperiální historii - šíření „civilizace“ nebo, jak se říká, „vývoz demokracie“? A že je to hodno kritiky? S ohledem na často hrozivé důsledky, i když úmysly mohly být mnohdy altruistické? To je pravda. Ale to je jedna stránka Západu, a tady bych se už držel osvědčeného termínu Západ. Západ má vedle svých temných stránek i humanistickou demokratickou tradici, která je s onou imperiální v napětí a doslova v rozporu. Na to by se nemělo zapomínat, pokud se nechceme ztratit v absolutním relativismu. Nemyslím si, že bychom se měli za vše omlouvat, a že ona tradice protikladná té imperiální teprve nyní začíná. Ona má své jasné výsledky a přes všechny vážné problémy, kterými Západ zatížil svět a sebe sama, zůstává v mnohém nedostižným vzorem a hodný následování.

Zajímavá obměna tradičních perspektiv. Autor má bezpochyby v mnohém pravdu; ale ve svých důsledcích by to mohlo vést k sotva udržitelnému závěru, že je tady jakýsi lačný, násilnický, imperialistický Sever, který jenom neustále ubližuje nevinnému, mírumilovnému a sociálně harmonickému Jihu.

Není opravdu radno dělat si o onom "Jihu" nějaké přílišné iluze; všechno to vraždění, násilí, zotročování atd. tam opravdu nebují jenom jako důsledek vměšování západních imperialistů a kolonialistů. A ten Sever - to je mu zase nutno přiznat - jak se na jedné straně bezpochyby dopouštěl a dopouští zločinů a imperiálního násilí, tak na straně druhé zase patří k jeho liberálnější tradici, že zde existuje kritický hlas humanismu, který se proti těmto imperialistickým a kolonialistickým choutkám rozhodně staví.

Například, ten zmíněný belgický král Leopold II - poté co se zprávy o brutálních masakrech domorodého obyvatelstva v Belgickém Kongu dostaly na veřejnost, byl z toho obrovský skandál, jeho teror odsoudily jak USA tak i Velká Británie, a Leopold sám se stal v oné době prakticky nejvíce nenáviděnou a nejvíce pohrdanou osobou v celé Evropě.

Takže, ono nakonec nejde ani tak o to, vytvářet nějaký zcela "nový" Sever; jde jenom o to, posilovat a podporovat jeho liberálně-humanistické tradice, oproti těm tradicím imperialisticko-kolonialistickým.

Belgické Kongo, kolonie, která vznikla v roce 1908, byl až následek.
Osobní genocida (viz též vášnivá obžaloba Marka Twaina text "Samomluva krále Leopolda") se odehrávala v Leopoldově soukromém územním výrobním prostředku zvaném Svobodný stát konžský, který vznikl v roce 1885 a zanikl, když ho v roce 1908 pod mezinárodním nátlakem předal svému vlastnímu belgickému království jako státu jako kolonii ... pak byly poměry o něco lepší ...

Ještě náboženský rozměr, pane Outrato, bych jako bezvěrec k Vašim úvahám přidal. Kapitalismus a buržoazní demokracie a s nimi i technický pokrok kvetly nejvíce v protestantském prostředí. Katolictví, k člověku vlídnější a chápající jeho hříšnost, poznamenalo však kolonialismus nerasistickým, rovnostářským přístupem, snahou po asimilaci všech, kteří k jazyku, k náboženství a ke kultuře konvertovali, jak v „koloniích“, tak v mateřských zemích, když šlo o přistěhovalce. Pravoslavná kolonizace na Volze a na Urale, na Krymu, na Kavkaze, ve Střední Asii i na Sibiři se podobala spíše francouzské, španělské (nejen v Latinské Americe, ale i v Africe a na Filipínách) či portugalské, nikoliv tedy kolonizaci britské, německé či búrské resp. nizozemské (v Indonésii i jinde). Protestanti, tedy luteráni a anglikáni, přiznávali domorodcům značnou míru samosprávy. Neolatinská asimilace ovšem nevylučuje tvrdost, otrokářství či jiné zločiny. Katolický belgický král Leopold II se v Kongu po roce 1865 projevoval jako masový vrah. „Katolicky“ se chovala v Latinské Americe i španělská konkista.

Celý konflikt „kultur“ můžeme dnes pozorovat v menších rozměrech v Evropě, jako napětí mezi Evropou jižní a severní. To projevuje extrémně při nátlaku na Řecko, k jehož Syrize chovám sympatie, stejně jako k Podemos a k dalším radikálně levicovým skupinám. Asi více než teror islamistů v Evropě mě děsí krajní či xenofobní pravice, v České republice nová facebooková válka xenofobů proti islámu, v Německu Pegida. Ani ovládání kmenů a národů, jejich vykořisťování a případně i vyvražďování nelze ovšem vysvětlit černobíle jako spor Severu a Jihu nebo náboženský či kulturní svár. Je ale moc dobře, pane Outrato, že poukazujete na historické a světové souvislosti, takový pohled v České republice často chybí.

Na margo reakce Oty Novotného: Sever ovšem není Západ. Ruský a později sovětský zábor Zakavkazska a Střední Asie byl především exportem evropské kultury a politiky (v deformované, státněsocialistické verzi), nejviditelnější tam bylo sovětské úsilí o emancipaci ženy, stejně jako v čínské, často i brutální politice v Tibetu šlo hlavně o překonávání feudálních poměrů. To bylo patrné i v Afghánistánu v 80. letech. Moji političtí přátelé ze Čtvrté internacionály (sjednocený sekretariát v Bruselu) hlasitě a energicky protestovali proti vpádu sovětské armády do Afghánistánu v roce 1979, ale pak nikdy nepodpořili požadavek na stažení sovětských vojsk, argumentujíce, že by se vrátil útisk ženy. A to se po stažení sovětských vojsk stalo, Talibán tam řádil v mnoha směrech.

Západ, nikoliv Sever, je pro mne hlavně kolonizace a expanze do obou Amerik, do Austrálie i do Afriky a Indie, ale třeba také do Číny. A války – v nejnovějších dějinách proti lidem v Jugoslávii (Srbsku), Iráku, Afghánistánu, Libye, Sýrie a málem i v Íránu. Západ, symbolizovaný USA, je pro mne hlavně NATO, chystaná dohoda TTIP a neoliberalimus, zatímco Sever je pro mne spíše parlamentní demokracie, samospráva, politická liberalismus, protestantská morálka, švýcarská přímá demokracie a lidem přístupné vzdělání a zdravotní péče. Opakuju, že jde o tendence, ne zřejmé protiklady či boj jedněch proti druhým.

že začneme-li najednou mluvit o Severu místo o Západu, ocitne se Rusko s námi na jedné lodi... V tom dobrém i v tom špatném.
Sověti i Američané skutečně byli bratranci a kapitalismus a státní sovětský socialismus (nazývaný nesprávně komunismem) mají skutečně společného více, než se zdá. Proto se taky kapitalismus stává posledním stádiem někdejšího státního socialismu - viz nejnověji i na Kubě...