Sociální polštář a sociální parazitismus

Jiří Dolejš

Vláda ČR se rozhodla zmrazit sociální dávky. Důvodem je motivovat lidi k práci a ne k životu na dávkách. Mluvit o motivaci k práci v souvislosti se sociálními transfery a ne s odměnou za práci se nemůže líbit ani odborům.

Letos v létě vláda ČR slíbila, že bude valorizovat nejen minimální mzdy, ale i životní minimum, které nebylo upravováno od 1. 1. 2012. Přes nízkou průměrnou inflaci životní náklady těch nejchudších nestály. Voliči tedy tato slova uvítali jako potřebné sociální opatření.

Jako první jsme použili termín „obchod s chudobou“. Podpořte nás, abychom mohli dál otevírat témata, která v hlavních zprávách chybí.
×

Na tuto valorizaci už byly v návrhu státního rozpočtu na rok 2015 dokonce vytvořeny prostředky. Proto poněkud překvapila informace, že bude i nadále sociální minimum (které slouží i k propočtu vyplácení sociálních dávek) zmrazené. Copak už neplatí, co jsme nedávno mohli slyšet v předvolební kampani, že pro chudého člověka je každá stovka dobrá?

Podle slov ministryně práce důvodem tohoto rozhodnutí bylo motivovat lidi k práci a ne k životu na sociálních dávkách. Po zvýšení minimální mzdy by se totiž zvýšením sociálních dávek opět snížil rozdíl mezi sociálními a pracovními příjmy.

Skutečnost potvrzuje, že přijetí nízko hodnocené a často nejisté práce místo pobírání nárokových dávek může vést dlouhodobě k poklesu reálných příjmů celých rodin. Je s podivem, že někteří na levici jakoby už přejímali argumentaci, že na chudý lid (a ještě by se mohlo xenofobně dodat na cizince) musí být přísnost.

Mluvit o motivaci k práci v souvislosti se sociálními transfery a ne s odměnou za práci se nemůže líbit ani odborům. Foto web vlády ČR

Pravicová opozice (Miroslav Kalousek) toto rozhodnutí vlády vítá s tím, že připomíná nízkou míru inflace a riziko zneužívání sociálních dávek. Levicová opozice (v tomto případě šlo o můj komentář) to chápe jako zklamání pro voliče, kteří už se těšili, že sociální systém bude byť nepatrně, tak přeci jen štědřejší.

KSČM byla za podstatnější valorizaci jak minimální mzdy, tak sociálních dávek. On i po zvýšení od ledna 2015 bude minimální čistý pracovní příjem pod hranicí příjmové chudoby (EU ji definuje jako 60 % mediánu, OECD jako 50 % mediánu). Pozitivně motivační má být pracovní příjem, sociální škrty motivovat mohou jen v negativním smyslu.

V tyto dny také zveřejnila Agentura pro sociální začleňování výsledky své studie o vztazích zaměstnanosti a závislosti na sociálních dávkách. Např. ukazuje, že domácnost s dítětem zůstává v situaci hmotné nouze až do hrubé mzdy ve výši okolo osmnácti tisíc korun měsíčně, tedy i když budou oba rodiče pracovat za minimální mzdu. Problém tedy není v příliš štědrém sociálním systému, ale ve stále příliš nízké úrovni minimální mzdy v ČR. Sociální tvrdost povede ne k vyšší zaměstnanosti, ale k růstu stínové ekonomiky.

Průzkumy STEM z počátku listopadu potvrzují vysoké preference hnutí ANO i ČSSD. Lidé zatím klíčovým stranám současné vlády pro jejich sliby věří. Kupní síla dávek je prostě nedostačující a těžké bude vyjít i s mírně zvýšenou minimální mzdou. Mluvit o motivaci k práci v souvislosti se sociálními transfery a ne s odměnou za práci se nemůže líbit ani odborům.

Obcházení sociální a pracovní legislativy je věcí kontroly státních orgánů a ne důvod k redukci sociálního státu. Tzv. komunismus v dávkách není problém takového řádu, aby vyřešil existující sociální problémy. Racionalizovat sociální systém je vždy možné, ne však snižovat už nyní podvázaný objem sociálních transferů.

Motivace k práci je důležitá, ovšem hlavně ta pozitivní. Z práskání bičem nad „lenochy“ také čiší jaksi nahnědlá optika. I když míra nezaměstnanosti aktuálně poněkud klesá, jsou regiony a profese, kde zůstává chronická. Zde mluvit o lemplech, co odmítají pracovat a parazitují raději na dávkách, je urážlivé k mnohým z těch, kterých se to týká.

Negativní motivace k práci (strach z trvalé pauperizace celé rodiny) vede spíš k práci na černo a k nárůstu stínové ekonomiky. Zvýšení sociální nerovnosti je jeden z klíčových důvodů, proč je rok 1989 dnes tak často chápán jako promarněná příležitost.

    Diskuse
    OB
    November 20, 2014 v 12.21
    důstojná práce
    O práci, poněkud šířeji, jsme tu již diskutovali.
    K představě a požadavku důstojné práce autor nedochází (stačí když se zvýší platy)... (To je v české nekultuře už jaksi samozřejmé.)

    Pokud jde "o dávky", autor si dělá prostor, aby mohl libovolně měnit svůj pohled na ně. Konkrétně mezi následujícími větami cítím rozpor:
    "Z práskání bičem nad „lenochy“ také čiší jaksi nahnědlá optika."
    A o dvě věty dál už se rétorika lempláctví podmíněně přijímá:
    "Zde mluvit o lemplech, co odmítají pracovat a parazitují raději na dávkách, je urážlivé k mnohým z těch, kterých se to týká."
    Máme tedy chápat autora jakou optikou?
    November 20, 2014 v 15.42
    teď netuším co nechápete
    nejde o to o práci jako matce pokroku filosofovat ale nějakou práci jako zdroj obživy mít. To předpokládá jak nabídku práce tak i přiměřenou odměnu za ní.
    Takže je např. třeba v tripartitě prakticky vyjednat dostatečné tempo valorizaci minimální mzdy, což je základ k té pozitivní motivace. plus navazující nástroje na trhu práce....
    Poklesem kupní síly sociálních dávek se pozitivní motivace nedosáhne tohle sdělení je snad dobře pochopitelné. Nějací lemplové samozřejmě existují, ale nelze se na ně vymlouvat pokud jde o zmrazené životní minimum.
    A ty kteří se nechtějí flákat jen nemohou sehnat práci to opravdu může urážet. To myslím se dá taky pochopit.
    OB
    November 20, 2014 v 18.43
    jen je to trochu málo...
    co říkáte, může být, jen se mi to od komunisty zdá trochu málo.

    pokud jde o "lemplovství", pak by levičák, nadto politik, neměl stavět proti sobě ty, co pracovat nemohou ač "chtějí" a ti co nepracují a snad "nechtějí", což -implicitně- děláte.

    Mez. org. práce definuje důstojnou práci:
    „produktivní práci pro muže i ženy, která se odehrává v podmínkách svobody, spravedlnosti, jistoty a lidské důstojnosti. Důstojná práce zahrnuje příležitosti pro práci, která je produktivní a zajišťuje férový příjem, zabezpečuje jistotu zaměstnání a sociální zabezpečení pro pracovníky a jejich rodiny. Důstojná práce poskytuje příležitosti pro osobní rozvoj,posiluje sociální integraci, umožňuje vyjádřit svobodně své námitky, skloubit rodinný a pracovní život a garantuje rovné příležitosti a rovné zacházení pro všechny."

    Pozitivní motivace skrze valorizaci mezd, opakuji, je MÁLO. (ale už je to tak, kultura zde schází; viz odbory)
    OB
    November 20, 2014 v 18.47
    pardon, myslel jsem, že i valorizace "dávek" je málo
    November 20, 2014 v 20.44
    mít práci je málo ?
    pokud budou lidé v sociálně tíživé situaci, potud bude nutný sociální systém a tedy i problémy valorizace dávek. Jako by vám dělala problém reálná politika, ale do doby než bude svět proměněn v utopii, bude nutná.
    ´Pokud hájíte ty co pracovat nechtěj tak to promiňte ale já dávám přednost těm co chtějí nebo by chtěli kdyby mohli. takže boj za ty druhé neakcentuji ani explicitně, ne jen implicitně. A proměna práce je úkol dlouhodobý, nemohu kašlat na problém že práce chybí.
    Možné se vaši pravnuci dožijí doby, kdy budeme brouzdat po lesích, zírat do oblak a jen psát básně, opečovávat nás budou roboti (i když se bojím že by to byl počátek degenerace) ale do té doby bude třeba snažit se starat o práci.
    PM
    November 20, 2014 v 22.4
    Snaha o optimalizaci balance mezi nabídkou a poptávkou
    na současném pracovním trhu vychází, pokud je mi známo z procentní sazby kolem sedmi procent. Ve skutečnosti to znamená, že společnost ve které každý desátý je nezaměstnaný vládne z hlediska podnikatelů zdravé sociopolitické klima s perspektivou dalšího snižování sociálních odvodů.
    A takovou perspektivu vláda ČR zřejmě podporuje.
    A proč ne - připravenost jedince se nabídnout na pracovním trhu za méně než existenční minimum lze domluvou ovlivnit.
    A někdy značně - jsou společnosti, kde občané absolvují dvě perná zaměstnání a poté ještě frontu na příspěvek pro občana v sociální nouzi........proslýchá se.
    November 20, 2014 v 23.46
    i proto je sociální stát aspoň něco
    v nezaměstnanosti je asi dvacet členských států EU nad ČR, přesto je to problém.
    neříkám že ho minimální mzda řeší, ta jen při kontrole inspektorátu práce brání dělat pod cenou
    takže i nadále budou zapotřebí jak sociální dávky, tak podpora v nezaměstnanosti
    a to takové aby to bylo k dýchání, proto je to reálný problém který nevyřeší nějako slogany
    MP
    November 21, 2014 v 9.34
    Filosofovat o práci a utopie
    Jsou věru milá ta slova o nezbytí pomáhat potřebným tady a teď, neodkládat až na dobu budoucí, po revolučním osvobození prace, dobudování kapitalismu či do jiné budoucnosti, která nejspíše nepřijde či přijde až dlouho po té, co nynější potřební opustí naše slzavé údolí. A vyřčena komunistou jsou ta slova nejen milá, ale i zábavná.
    Jen nevím, proč do toho Dolejš motá jakousi " realistickou politiku". Vždyť prosadit proti masivnímu zájmu kapitálu a držitelů pracovních míst (zájmu účinné prostředkovanému masmédii ovládanými velkým kapitálem, deformovanou strukturou soudobé podoby sociálního státu atd.) minimální mzdu neodpovídajįcí leda reprodukci prostého lidství, to jest životním podmínkám hovada, řečeno s jedním panem, co o práci filosofoval -- to už je mnohem realističtější očekávat světovou revoluci.
    Leda by tím výrazem "realistická politika" chtěl pan poslanec říct: politika, která mi dává reálnou šanci, že si udržím svoje teplé místečko a budu salonfähig pro lepší společnost. To by pak vše dávalo smysl, jen na místo "politika" se pak sluší psát "politikaření".
    November 21, 2014 v 17.19
    sociální stát je salonní zbytečnost ?
    protože nepředpokládám že MP je jurodivé letory, tak snad uzná že existují argumenty pro tezi že politika minimálních mezd (v EU běžná) je přeci jenom nějaký ten palec či píď blíž než světová revoluce.
    A tudíž bych ji nevzdával - leda že by v boji s efemérními či intelektuálně snobskými gesty "pražské kavárny" nebo s pragmatismem v politice považoval cokoliv méně než útok na barikády a paláce za oportunismus neřku-li renegátství.
    Protože taková "zásadní" politika se sice vyhne obvinění z přemíry taktiky a kompromisu, ale snadno se stane prázdnou frází. Levice je sociálně a názorově fragmentovaná, často hašteřivá, reálná politika naopak staví mosty k lidem.
    November 21, 2014 v 22.16
    Když práce musí být – a není
    Dovolila bych si vykreslit obraz toho, jak to vypadá, když je práce povinná, ale není co dělat.
    Zakládá se na skutečnosti.
    V některých zemích světa je součástí nápravy vězňů povinnost pracovat. Někteří vězni si sice mohou vybrat, zda chtějí pracovat – potom se jim trest krátí podle jakýchsi tabulek a výpočtů. Tito vězni chtějí pracovat. Někteří vězni však mají tzv. zpřísněný trest – ti si vybrat nemohou, ti pracovat musí.
    Jenomže jak to zařídit, když je práce povinná (vedle té „dobrovolně chtěné“) a přitom práce jaksi není?
    V jedné nejmenované zemi (kdopak si tipne, kde to je?) to řeší následovně: vězni jsou odvedeni na pracovní směnu do prázdné tovární haly a usazeni. Nesmějí se po hale pohybovat, nesmějí polehávat, nesmějí se mezi sebou bavit. To by byl odpočinek a zábava, ne práce! Dozorci polobděle dohlížejí na to, aby se „práce“ nezvrtla v odpočinek a/nebo zábavu. Po čtyřech hodinách jsou vězni odvedeni na oběd, pak znovu přivedeni, usazeni, po dalších čtyřech hodinách jim končí „směna“ a mohou jít do svých bloků.
    Tato absurdita (která se ale skutečně odehrává!), by mohla být jednou z uskutečnitelných realizací snu o tom, jak to zařídit, aby pracovali všichni - jak ti, kdo pracovat chtějí, tak i ti, kteří se k práci stavějí jinak.
    + Další komentáře