Finanční motivace k přijetí práce je u řady lidí malá, důvodem jsou nízké mzdy
Vratislav DostálV řadě případů osobám, které už tak složitě hledají slušně placenou práci, hrozí po přijetí nízko hodnocené práce i pokles reálných příjmů celých rodin. Vyplývá to ze studie Kdy se práce vyplatí, jejíž výsledky představila vládní Agentura pro sociální začleňování.
Přijetí nízko hodnoceného zaměstnání na úrovni minimální mzdy může v některých případech vést k tomu, že rodinám poklesnou příjmy oproti situaci, kdyby jejich členové zůstali nezaměstnaní a pobírali sociální dávky. Finanční motivace k přijetí zaměstnání je u řady lidí malá a významnou roli v tom hrají nízké mzdy, včetně minimální mzdy. Ukazuje to podrobná studie s názvem Kdy se práce vyplatí, jejíž výsledky představila vládní Agentura pro sociální začleňování.
„Výsledky studie umožňují trochu jiný pohled na problematiku nezaměstnanosti a takzvané ,závislosti na sociálních dávkách̛, která je často zmiňována veřejností i během předvolebních kampaní,“ komentuje výstupy šetření ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček.
Studie podle něj ukazuje, že v řadě případů osobám, které už tak složitě hledají slušně placenou práci, hrozí po přijetí nízko hodnocené práce i pokles reálných příjmů celých rodin. „Přijetí často nejistého zaměstnání pro ně může v dlouhodobém výhledu znamenat riziko,“ zdůrazňuje Šimáček.
Studie představuje pět modelů domácností s různými počty dospělých i dětí a to, jak se mění příjmy těchto domácností po přijetí zaměstnání s různou výší mzdy od 8 500 korun měsíčně, což je minimální mzda, až do 14 500 korun měsíčně.
Pokud osamělý dospělý, který žije v nájemním bytě, přijme zaměstnání za minimální mzdu a pokud jsou zároveň jeho náklady na zaměstnání — tj. dojíždění, pracovní oděv či stravování mimo domov — ve výši dvou tisíc korun měsíčně, sníží se jeho měsíční příjmy o 115 korun oproti situaci, kdyby zůstal nezaměstnaný.
Stejně tak domácnosti se dvěma dospělými a dvěma dětmi, ve které první dospělý pracuje a druhý vstupuje do zaměstnání za minimální mzdu, se reálný příjem sníží. Pokud jsou měsíční výdaje na zaměstnání a na děti (školkovné / hlídání dětí) ve výši tří tisíc korun, sníží se měsíční příjem takové rodiny o 731 korun.
Při přijetí lépe placené práce se v řadě dalších případů příjmy domácností zvýší, rozdíl mezi zaměstnáním a pobíráním sociálních dávek je však často velmi nízký.„Zajímavé je například sledovat, že tříčlenná domácnost s jedním dítětem zůstává v situaci hmotné nouze až do hrubé mzdy ve výši okolo osmnácti tisíc korun měsíčně, tedy i když budou oba rodiče pracovat za minimální mzdu,“ uvedla vedoucí expertního oddělení Agentury pro sociální začleňování Alena Zieglerová.
„Spíše než důsledek štědrého systému jde o to, že ani zaměstnání na plný úvazek nedostačuje k tomu, aby domácnost pokryla základní výdaje, příjmy domácnosti zaměstnaných se často pohybují pod hranicí absolutní chudoby. Svou roli hraje i nízká úroveň minimální mzdy v České republice, která patří mezi jednu z nejnižších v zemích OECD,“ připomíná jedna z autorek šetření Lucie Trlifajová z Multikulturního centra Praha.
Studie popisuje i vliv dalších faktorů, které mohou ovlivnit motivaci k přijetí zaměstnání. Jde například o možnosti využití nelegálního zaměstnání, nebo možné zadlužení a uvalené exekuce na mzdu.
„Například v Rakousku je součástí aktivní politiky zaměstnanosti též kompenzace prvotních nákladů, které lidé mají při přechodu z nezaměstnanosti do zaměstnání. Úřad práce jim hradí náklady na dojíždění, školkovné či pořízení nezbytného ošacení,“ navrhuje Zieglerová, jak by bylo možné posílit motivaci nezaměstnaných přijmout zpočátku i hůře placené zaměstnání.
Studie je první částí rozsáhlejšího výzkumu o finanční výhodnosti zaměstnání v České republice. Pro vládní Agenturu pro sociální začleňování ji vypracovala sdružení Multikulturní centrum Praha a SPOT.
Domov → Zpráva
10. listopadu 2014 v 10.21
Související
Diskuse
TT
No to jsou ale novinky. Studie na tohle téma existují už dvacet let a minimálně od konce devadesátých let jsou zveřejňovány i u nás
:-))
:-))
LŠ
a hlavně k tomu mělo být to zásadní pokračování: je to nemotivační systém vyplácení vysokých sociálních dávek!
Pokud babïčka paterčat odmítne za 10000 o ně pečovat s tím, že by se jí to nevyplatilo, neboť by přišla o více na sociální dávkách, je všechno naprosto špatně! To nemá nic společného se sociálním státem, to je stát, který podporuje lenost. A protože snaha levice by měla spočívat v tom, aby každý člověk žil plnohodnotný život, což není možno bez toho, aby byl užitečný společnosti - tedy pracoval - její snaha by měla spočívat ve změně tohoto stavu. Tedy rozhodně bojovat za zvýšení mezd a rozhodně bojovat za změnu systému vyplácení sociálních dávek a to tak, aby byl jednoznačně motivační. Odměnit ty, kteří se snaží, potrestat ty, kteří se válí.
Pokud babïčka paterčat odmítne za 10000 o ně pečovat s tím, že by se jí to nevyplatilo, neboť by přišla o více na sociální dávkách, je všechno naprosto špatně! To nemá nic společného se sociálním státem, to je stát, který podporuje lenost. A protože snaha levice by měla spočívat v tom, aby každý člověk žil plnohodnotný život, což není možno bez toho, aby byl užitečný společnosti - tedy pracoval - její snaha by měla spočívat ve změně tohoto stavu. Tedy rozhodně bojovat za zvýšení mezd a rozhodně bojovat za změnu systému vyplácení sociálních dávek a to tak, aby byl jednoznačně motivační. Odměnit ty, kteří se snaží, potrestat ty, kteří se válí.
November 12, 2014 v 11.05
Pane Ševčíku,
babička paterčat se už o ty děti stará. To je práce, hodně moc práce a zodpovědnosti - a "zadarmo". Ona není líná. Starost o děti je pořádný záhul.
Ale zároveň jako babička na sociálních dávkách může říct, že se u nich střídají pečovatelky jako svatí na orloji a že jsou nevyhovující.
Když by přijala jako zaměstnání to samé, co už dělá, byla by bita hned několikrát. Přišla by o část příjmu. Její šéfová by byla ta samá šéfová, která jí k vnoučatům posílá nevyhovující pečovatelky - ovšem tentokrát by už babička musela držet hubu a krok, aby o tu práci nepřišla. Navíc se o ní a možnosti dát jí takovou práci jednalo - bez ní. Ta skvělá případná šéfová se neobtěžovala zeptala, jak se k tomu její případná budoucí podřízená staví.
To není "státem podporovaná lenost". To je státní lemplovství. Jsem si naprosto jistá, že ti, co nemají práci a jsou na dávkách, nejsou nijak líní. Jen by chtěli, aby mohli žít důstojněji, aby si finančně polepšili. Katastrofa je, že odměna za práci jim to neumožní.
babička paterčat se už o ty děti stará. To je práce, hodně moc práce a zodpovědnosti - a "zadarmo". Ona není líná. Starost o děti je pořádný záhul.
Ale zároveň jako babička na sociálních dávkách může říct, že se u nich střídají pečovatelky jako svatí na orloji a že jsou nevyhovující.
Když by přijala jako zaměstnání to samé, co už dělá, byla by bita hned několikrát. Přišla by o část příjmu. Její šéfová by byla ta samá šéfová, která jí k vnoučatům posílá nevyhovující pečovatelky - ovšem tentokrát by už babička musela držet hubu a krok, aby o tu práci nepřišla. Navíc se o ní a možnosti dát jí takovou práci jednalo - bez ní. Ta skvělá případná šéfová se neobtěžovala zeptala, jak se k tomu její případná budoucí podřízená staví.
To není "státem podporovaná lenost". To je státní lemplovství. Jsem si naprosto jistá, že ti, co nemají práci a jsou na dávkách, nejsou nijak líní. Jen by chtěli, aby mohli žít důstojněji, aby si finančně polepšili. Katastrofa je, že odměna za práci jim to neumožní.
LŠ
vy jste ten díl neviděla, že? Jinak by jste tu nemohla šířit takové bludy.
Tvrdit, že mezi nezaměstnanými nejsou líní, může jen někdo, komu z toho něco kape. Jinak by takovou blbost tvrdit nemohl. Jasně, pokud chci svému chlebodárci vykázat, že pomáhám potřebným a ne darmojedům, pak budu všechny prezentovat jako potřebné a práce chtivé. Nemohu pak ale chtít, aby to bylo v nějakém fóru bráno vážně.
Pokud by byl systém dávek motivační, zůstalo by těm, kteří chtějí žít důstojněji, tolik, aby si opravdu polepšili. Při plošném vyplácení na ně moc nezůstane. A navíc se nikdo nebude snažit zlepšit svoji situaci, protože to prakticky ani nejde. Jak to vyplynulo z chování babičky paterčat.
A na závěr - vy to asi nepamatujete, ale dříve byly početnější rodiny běžné i u většinové populace. A to v době, kdy se to nerentovalo. Naše babičky vychovávaly běžně 7 i více dětí. Bez ošetřovatelek, bez státních příspěvků, bez školek, při práci. A jejich maminky ani nenapadlo, aby si řekly o plat za pomoc vnoučatům. Pokud by jim jakoukoliv pomoc někdo zadarmo poskytl, tak by si jí sakra vážily! My už zde ovšem máme tak vychované sociálně slabé, že vše, co dostávají od státu, podrobují tvrdé kritice. Své chování ovšem nikdy. Tak jsou vychováváni. "Neziskovkami" počínaje.
Tvrdit, že mezi nezaměstnanými nejsou líní, může jen někdo, komu z toho něco kape. Jinak by takovou blbost tvrdit nemohl. Jasně, pokud chci svému chlebodárci vykázat, že pomáhám potřebným a ne darmojedům, pak budu všechny prezentovat jako potřebné a práce chtivé. Nemohu pak ale chtít, aby to bylo v nějakém fóru bráno vážně.
Pokud by byl systém dávek motivační, zůstalo by těm, kteří chtějí žít důstojněji, tolik, aby si opravdu polepšili. Při plošném vyplácení na ně moc nezůstane. A navíc se nikdo nebude snažit zlepšit svoji situaci, protože to prakticky ani nejde. Jak to vyplynulo z chování babičky paterčat.
A na závěr - vy to asi nepamatujete, ale dříve byly početnější rodiny běžné i u většinové populace. A to v době, kdy se to nerentovalo. Naše babičky vychovávaly běžně 7 i více dětí. Bez ošetřovatelek, bez státních příspěvků, bez školek, při práci. A jejich maminky ani nenapadlo, aby si řekly o plat za pomoc vnoučatům. Pokud by jim jakoukoliv pomoc někdo zadarmo poskytl, tak by si jí sakra vážily! My už zde ovšem máme tak vychované sociálně slabé, že vše, co dostávají od státu, podrobují tvrdé kritice. Své chování ovšem nikdy. Tak jsou vychováváni. "Neziskovkami" počínaje.
November 12, 2014 v 21.06
Pane Ševčíku,
už jsem z Vašich mnohých příspěvků pochopila, že Vám lidé pracující v neziskovém sektoru velice leží v žaludku, protože máte na ty lidi a práci v neziskovém sektoru své zkreslené názory, kterými ovšem nehnou žádné argumenty a příklady.
Nezaměstnaní nejsou líní, platy jsou příliš nízké k obživě
To, že nezaměstnaní nejsou líní, neříkám proto, že by mi z toho „něco káplo“. Říkám to proto, že „líných“ je jen hrstka. Vezměte si příklad ženy kolem padesátky, nezaměstnané, která hledá práci. Práce není. I když pracovat chce a práci zoufale shání, nemůže přijmout jakoukoliv pracovní nabídku, když by se za nabízené peníze neuživila, protože by prostě dostala příliš malý plat. Rozhlédněte se kolem sebe, jistě nějakou takovou ženu máte ve svém okolí. Jsou sociálně slabé. a jistě k tomu nebyly vychovány, dokonce snad neziskovkami.
Ani zrušení sociálních odvodů a příspěvků by nepomohlo zvednout platy
I kdyby se zrušily veškeré odvody na sociální zabezpečení a nezaměstnaní a jiní by nedostávali žádné příspěvky, je naprosto iluzorní myslet si, že by se nějak zvedly platy, že by si pracující nějak polepšili. Stačí se podívat na země, kde se dávky v nezaměstnanosti nevyplácejí. Jsou takové – i v Evropě.
K mnohočetným rodinám
Rodina s několika dětmi v e s t e j n é m věku byla, je a bude naprosto výjimečná. Je rozdíl starat se o několik dětí ve stejném věku a několik dětí, které jsou věkově od sebe. Kromě mnoha jiných nároků je například rozdíl, který pořádně leze do peněz, v tom, že když jsou děti po sobě, mohou dědit kočárky, hračky a oblečení.
Nevím, o kterém desetiletí kterého století přesně mluvíte, když píšete o době, kdy bylo běžné vychovávat sedm i více dětí. Na to mohu jen říct, že „běžné“ rozhodně neznamená „snadné“, nebo snad „žádoucí“ – to vzhledem k tomu, že by matka od sedmi či více dětí musela mít ještě ke všemu zaměstnání, neměla příspěvky a školka nikde. Jestliže je fyzické násilí na ženách někde a někdy „běžné“, rozhodně to neznamená, že je to „snadné“, nebo „žádoucí“. Naprosto stejné je to však s ekonomickým násilím - ať v rámci rodiny, nebo společnosti.
Gró článku pana Bittnera upozorňuje na to, že ani dva příjmy za práci na plný úvazek nestačí rodině k tomu, aby nežila pod hranicí absolutní chudoby. Platy jsou hanebně nízké. Za to prostě sociální dávky nemůžou.
už jsem z Vašich mnohých příspěvků pochopila, že Vám lidé pracující v neziskovém sektoru velice leží v žaludku, protože máte na ty lidi a práci v neziskovém sektoru své zkreslené názory, kterými ovšem nehnou žádné argumenty a příklady.
Nezaměstnaní nejsou líní, platy jsou příliš nízké k obživě
To, že nezaměstnaní nejsou líní, neříkám proto, že by mi z toho „něco káplo“. Říkám to proto, že „líných“ je jen hrstka. Vezměte si příklad ženy kolem padesátky, nezaměstnané, která hledá práci. Práce není. I když pracovat chce a práci zoufale shání, nemůže přijmout jakoukoliv pracovní nabídku, když by se za nabízené peníze neuživila, protože by prostě dostala příliš malý plat. Rozhlédněte se kolem sebe, jistě nějakou takovou ženu máte ve svém okolí. Jsou sociálně slabé. a jistě k tomu nebyly vychovány, dokonce snad neziskovkami.
Ani zrušení sociálních odvodů a příspěvků by nepomohlo zvednout platy
I kdyby se zrušily veškeré odvody na sociální zabezpečení a nezaměstnaní a jiní by nedostávali žádné příspěvky, je naprosto iluzorní myslet si, že by se nějak zvedly platy, že by si pracující nějak polepšili. Stačí se podívat na země, kde se dávky v nezaměstnanosti nevyplácejí. Jsou takové – i v Evropě.
K mnohočetným rodinám
Rodina s několika dětmi v e s t e j n é m věku byla, je a bude naprosto výjimečná. Je rozdíl starat se o několik dětí ve stejném věku a několik dětí, které jsou věkově od sebe. Kromě mnoha jiných nároků je například rozdíl, který pořádně leze do peněz, v tom, že když jsou děti po sobě, mohou dědit kočárky, hračky a oblečení.
Nevím, o kterém desetiletí kterého století přesně mluvíte, když píšete o době, kdy bylo běžné vychovávat sedm i více dětí. Na to mohu jen říct, že „běžné“ rozhodně neznamená „snadné“, nebo snad „žádoucí“ – to vzhledem k tomu, že by matka od sedmi či více dětí musela mít ještě ke všemu zaměstnání, neměla příspěvky a školka nikde. Jestliže je fyzické násilí na ženách někde a někdy „běžné“, rozhodně to neznamená, že je to „snadné“, nebo „žádoucí“. Naprosto stejné je to však s ekonomickým násilím - ať v rámci rodiny, nebo společnosti.
Gró článku pana Bittnera upozorňuje na to, že ani dva příjmy za práci na plný úvazek nestačí rodině k tomu, aby nežila pod hranicí absolutní chudoby. Platy jsou hanebně nízké. Za to prostě sociální dávky nemůžou.
LŠ
nejste v politice? Vzhledem k tomu, že mi odpovídáte na to, co jsem nepsal, by to tak mohlo vypadat.
Vrátím se k tomu podstatnému. Mezi nezaměstnanými je určité procento lidí, kterým se pracovat nechce. Protože systém není motivační, svezou se ze zbytkem, kterému ujídají ze společného krajíce.
Peníze, které takto mizí by mohly být použity účelně, mohly by například sloužit k vytvoření pracovních míst těm, kteří pracovat chtějí.
Levice by měla trvat na tom, aby ÚP nepovolovaly práci cizinců tam, kde jsou nezaměstnaní, což je dnes všude. Pokud si od nás vyveze měsíčně mzdu několik set tisíc Ukrajinců, jsou to peníze, které pak v systému chybí dvakrát. Tam napnout síly, tam se dá něco velmi užitečného udělat. Jenže na to nejsou granty......
Nevím, proč sem cpete násilí na ženách. A manipulujete s termíny běžné a žádoucí. Mimochodem - ony ženy, v minulosti, měly děti těsně za sebou, takže to oproti těm pěti naráz až tak moc velký rozdíl nebyl. Jenže - znovu opakuji - nebyly vychovány systémem tak, aby se na pomoc od někoho dívaly vrcholně kriticky, aby jí braly jako něco, na co mají zákonnou povinnost. Většina lidí ráda pomůže, ale když pak vidí povýšenecky kritický vztah ke své pomoci, vede je to k přehodnocení jejich snahy. A dokument Paterčata vlastně ukázal, jak je sociální systém u nás zparchantělý. Pokud se lidé bez práce mají lépe, než kdyby pracovali, jinak jej nazvat nelze.
Vrátím se k tomu podstatnému. Mezi nezaměstnanými je určité procento lidí, kterým se pracovat nechce. Protože systém není motivační, svezou se ze zbytkem, kterému ujídají ze společného krajíce.
Peníze, které takto mizí by mohly být použity účelně, mohly by například sloužit k vytvoření pracovních míst těm, kteří pracovat chtějí.
Levice by měla trvat na tom, aby ÚP nepovolovaly práci cizinců tam, kde jsou nezaměstnaní, což je dnes všude. Pokud si od nás vyveze měsíčně mzdu několik set tisíc Ukrajinců, jsou to peníze, které pak v systému chybí dvakrát. Tam napnout síly, tam se dá něco velmi užitečného udělat. Jenže na to nejsou granty......
Nevím, proč sem cpete násilí na ženách. A manipulujete s termíny běžné a žádoucí. Mimochodem - ony ženy, v minulosti, měly děti těsně za sebou, takže to oproti těm pěti naráz až tak moc velký rozdíl nebyl. Jenže - znovu opakuji - nebyly vychovány systémem tak, aby se na pomoc od někoho dívaly vrcholně kriticky, aby jí braly jako něco, na co mají zákonnou povinnost. Většina lidí ráda pomůže, ale když pak vidí povýšenecky kritický vztah ke své pomoci, vede je to k přehodnocení jejich snahy. A dokument Paterčata vlastně ukázal, jak je sociální systém u nás zparchantělý. Pokud se lidé bez práce mají lépe, než kdyby pracovali, jinak jej nazvat nelze.
Článek naznačuje levicová řešení problému nepříznivého poměru mezi nízkými platy a dávkami - zvýšení minimální mzdy, kompenzace nákladů, které mají lidé s nízkou mzdou v souvislosti s prací.
Existuje i logické pravicové řešení - omezit sociální zabezpečení, vyplácení "nemotivačních vysokých sociálních dávek" činnost neziskovek. To podporuje pan Ševčík. Tady v Referendu asi najde jen omezenou podporu, ale kdyby svoje příspěvky psal do nějakého pravicového média (třeba Neviditelného psa), vzbudí nadšení.
Existuje i logické pravicové řešení - omezit sociální zabezpečení, vyplácení "nemotivačních vysokých sociálních dávek" činnost neziskovek. To podporuje pan Ševčík. Tady v Referendu asi najde jen omezenou podporu, ale kdyby svoje příspěvky psal do nějakého pravicového média (třeba Neviditelného psa), vzbudí nadšení.
LŠ
jestliže chci, aby vyplácení sociálních dávek bylo motivační, tedy rozumné, nemá to zde podporu? Proč? Jedná se zde tedy, dle vašeho názoru, o nějakou sektu, která si hájí svá dogmata a pokud jí něco připomene pravici /s vyjímkou honu na MZ, kde s pravicí stojí v jedné řadě/ zacpe si uši a zažehná se?
Můj návrh na řešení situace spočíval ve dvou bodech. Jednak zvýšit motivaci zvýšením minimální mzdy, jednak motivačními sociálními dávkami. Zeptám se jinak. Je zde někdo, kdo si myslí, že by sociální dávky neměly motivovat člověka k hledání zaměstnání? Pokud je, mohl by napsat proč?
Můj návrh na řešení situace spočíval ve dvou bodech. Jednak zvýšit motivaci zvýšením minimální mzdy, jednak motivačními sociálními dávkami. Zeptám se jinak. Je zde někdo, kdo si myslí, že by sociální dávky neměly motivovat člověka k hledání zaměstnání? Pokud je, mohl by napsat proč?
MK
Já se hlásím. Sociální podpora nemá motivovat k hledání zaměstnání. Protože nemá jak. Jedině snad svou nízkostí a nedostatečností. A to je v konfliktu s jejím hlavním účelem: zajistit i nezaměstnaným důstojné životní podmínky.
Co jsou vlastně ty "motivační sociální dávky"? Takové, které nejsou v součtu vyšší, než minimální mzda? S takovým tvrzením se dá souhlasit, ale je třeba to řešit tak, že se přestane šidit zaměstnanec, ne že se začne týrat nezaměstnaný.
Takové, co s časem klesají? Ale za to, jak dlouho je nezaměstnaný, člověk nemůže. Takové, co požadují přijetí každé nabídky? To poškodí méně kvalifikované uchazeče (zvýší konkurenci) i více kvalifikované (zahození kvalifikace). Nehledě na to že zaměstnavatelé ztratí jakoukoli motivaci nabídnout jiné než minimální podmínky.
Co jsou vlastně ty "motivační sociální dávky"? Takové, které nejsou v součtu vyšší, než minimální mzda? S takovým tvrzením se dá souhlasit, ale je třeba to řešit tak, že se přestane šidit zaměstnanec, ne že se začne týrat nezaměstnaný.
Takové, co s časem klesají? Ale za to, jak dlouho je nezaměstnaný, člověk nemůže. Takové, co požadují přijetí každé nabídky? To poškodí méně kvalifikované uchazeče (zvýší konkurenci) i více kvalifikované (zahození kvalifikace). Nehledě na to že zaměstnavatelé ztratí jakoukoli motivaci nabídnout jiné než minimální podmínky.
November 13, 2014 v 19.55
Pane Ševčíku,
je zřejmé, že nemáte ponětí o tom, jaké to je mít děti "jen" těsně za sebou a starat se o ně (neskutečný záhul), zejména bez pomoci rodiny, a mít vícerčata (nepředstavitelné, nemožné). Není to "skoro stejné", to v žádném případě!
Ony děti v různém věku mají různé nároky na krmení, oblékání, koupání, ukládání ke spánku, hry, schopnost komunikace a míru frustrace, kterou jsou schopné bez újmy zvládnout (např. jak dlouho jsou schopné a na co čekat, jakou fyzickou nepohodu a jak zvládnou atp.).
Zvládat stejné potřeby několika stejně starých dětí najednou je prostě pro samotnou matku nemožné. Nelze opomenout, že také matka/ pečovatelka má své fyzické a psychické limity.
Ne náhodou mají lidé v jednom vrhu jedno - dvě mláďata. Vícečetné těhotenství a mateřství, to je naprosto výjimečná situace.
je zřejmé, že nemáte ponětí o tom, jaké to je mít děti "jen" těsně za sebou a starat se o ně (neskutečný záhul), zejména bez pomoci rodiny, a mít vícerčata (nepředstavitelné, nemožné). Není to "skoro stejné", to v žádném případě!
Ony děti v různém věku mají různé nároky na krmení, oblékání, koupání, ukládání ke spánku, hry, schopnost komunikace a míru frustrace, kterou jsou schopné bez újmy zvládnout (např. jak dlouho jsou schopné a na co čekat, jakou fyzickou nepohodu a jak zvládnou atp.).
Zvládat stejné potřeby několika stejně starých dětí najednou je prostě pro samotnou matku nemožné. Nelze opomenout, že také matka/ pečovatelka má své fyzické a psychické limity.
Ne náhodou mají lidé v jednom vrhu jedno - dvě mláďata. Vícečetné těhotenství a mateřství, to je naprosto výjimečná situace.
bych jen dodal: je krajně nespravedlivé dívat se na každého nezaměstnaného s apriorním nedokázaným přesvědčením, že pracovat nechce. Ten přístup dívat se na lidi bez práce s podezřením a pohrdáním zhoršuje sociální nerovnost: ta není jen v nerovnosti příjmů, ale také v extrémnní nerovnosti sociálního statutu. Velká sociální nerovnost vede k tomu, že společnost je celkově nešťastná, to lze snadno doložit sociologickými fakty.
PL
bych podotknul (bez hodnocení), že ty nespravedlivosti související se sociálním statutem mohou být (asi spíš v nevyloučených lokalitách) zároveň silnou nemateriální motivací najít si nějakou práci spíše než si najít odpovídající a jakžtak atraktivní práci. (Motivace však ještě nemusí vytvořit pracovní místa..)
OH
Trochu Vám zamávám rudých hadrem (nečtěte "vlajkou") před očima - osobně zastávám názor, že sociální dávky, zejména dávky v nezaměstnanosti, by měly mít určitý dekomodifikační charakter - tzn. poskytovat jejich příjemci dostatečnou jistotu a dostatečnou životní úroveň, aby pro něho nebylo likvidační opustit trh práce - jinými slovy, aby nemusel pracovat za každých podmínek a za jakoukoliv mzdu. To v ČR není. Nevím, kde se bere mýtus štědrých dávek, ale jako člověk, který se tím trochu zabývá, vím, že dostat se např. k dávkám hmotné nouze není nijak snadné. Podpora v nezaměstnanosti je u nás směšně nízká a poskytována velmi krátkou dobu a vypadnout z evidence ÚP je nesmírně snadné.
Třeba takový Sir R. Dahrendorf, který je rozhodně považován za pravicového liberála, stanovil jako jeden ze čtyř či pěti základních předpokladů pro fungování občanské společnosti určitou ekonomickou jistotu jednotlivce - neb člověk v nejistotě žijící a zaměstnaný neustálým bojem o finanční přežití, či vázaný v nejisté práci "od nevidím do nevidím" nemůže být aktivní součástí angažované a kultivované občanské společnosti - nemá na to prostor, není reálně svobodný.
Třeba takový Sir R. Dahrendorf, který je rozhodně považován za pravicového liberála, stanovil jako jeden ze čtyř či pěti základních předpokladů pro fungování občanské společnosti určitou ekonomickou jistotu jednotlivce - neb člověk v nejistotě žijící a zaměstnaný neustálým bojem o finanční přežití, či vázaný v nejisté práci "od nevidím do nevidím" nemůže být aktivní součástí angažované a kultivované občanské společnosti - nemá na to prostor, není reálně svobodný.
Co píšete, je velmi zajímavé. Výše a dostupnost sociálních dávek ovlivňuje cenu práce. Já se ve své profesi daleko častěji setkávám s lidmi, kteří přijímají jakoukoliv práci, než s lidmi, kteří se práci vědomě vyhýbají.
Dnes už i v Praze spousta lidí normální práci v zaměstnaneckém poměru nesežene. Pracují za nesmírně nevýhodných podmínek bez jakékoliv jistoty, bez sociálního pojištění, v situaci, kdy nesou veškerá rizika a vydělají si jen, když jejich práce přináší zisk.
To jsou třeba ti různí prodejci, kteří nás oslovují na ulici či po telefonu a které leckdo hlupě uráží, protože nechápe, že to dělají jen proto, že důstojnější práci nenašli.
Kdyby tolik lidí nepotřebovalo pracovat za každou cenu, ty nejhorší nabídky práce by nemohly existovat.
Dnes už i v Praze spousta lidí normální práci v zaměstnaneckém poměru nesežene. Pracují za nesmírně nevýhodných podmínek bez jakékoliv jistoty, bez sociálního pojištění, v situaci, kdy nesou veškerá rizika a vydělají si jen, když jejich práce přináší zisk.
To jsou třeba ti různí prodejci, kteří nás oslovují na ulici či po telefonu a které leckdo hlupě uráží, protože nechápe, že to dělají jen proto, že důstojnější práci nenašli.
Kdyby tolik lidí nepotřebovalo pracovat za každou cenu, ty nejhorší nabídky práce by nemohly existovat.
LŠ
Tolik snahy tolika lidí, aby vyvrátili to, co se jim nelíbí, neboť to nezapadá do jejich šernobílého vidění světa.
Jenže vaše šedivé teorie nemají nic společného se zelenou praxí života.
Především se snažíte sociální dávky zůžit jen na podporu v nezaměstnanosti. Je opravdu směšně nízká a je vyplácena opravdu směšně krátkou dobu. Její zneužívání není nijak velké. Jenže mě se jedná o jiné sociální dávky. Tyto, když se nasčítají, dokáží demotivovat od přijetí práce. Tak jak to před celým národem prokázala babička paterčat.
Pane Kolaříku, sociální dávky musí přece motivovat člověka k hledání zaměstnání. Pokud budou mít stejný standard jak ti, kteří pracují, tak ti, kteří nepracují, je to špatně. Pak máme půl republiky Ukrajinců, Slováků a pracujících důchodců, čímž se brzdí fungovaní ekonomiky a všem se tím sráží životní úroveň. Pokud by jste tohle dokázal pochopit ekonomicky, dáte mi za pravdu. Dále pak - i když netvrdím, jak si někteří naivové myslí, že všichni nezaměstnaní jsou lenoši, přesto vím, že části z nich se pracovat nechce. Proč by měli lenoch i ten, kdo si práci intenzivně hledá, mít stejnou životní úroveň? Ba co víc, mnokráte lenoši mají dokonce lepší životní úroveň než ti, kteří si práci hledají, neboť při například krátkodobých pracovních poměrech nedostanou od státu na vyrovnání tolik, aby jim to dohromady s platem dalo tolik, kolik má lenoch. Pak jsou sociální dávky demotivující.
Paní Hubíková, kdy budete pořádat revoluci? Asi nikdy, že? Stejně jako většina těch, kteří zde radí, jak by člověk neměl brát jakoukoliv mizerně placenou práci.
Takže pokud zde máme kapitalismus a nikdo jej nehodlá odstranit, musíme respektovat jeho pravidla hry. Vylepšovat jej jen v mezích zákona. Pomoci těm, kteří nejsou líní. Motivovat tak k práci a tím lepšímu životu generaci, kterou její rodiče ani k práci nevedou, protože mají své jisté. Tato generace, díky vaší teorii, díky nemotivaci dávek, bude ztracená. Ovšem vy zvítězíte.
Jenže vaše šedivé teorie nemají nic společného se zelenou praxí života.
Především se snažíte sociální dávky zůžit jen na podporu v nezaměstnanosti. Je opravdu směšně nízká a je vyplácena opravdu směšně krátkou dobu. Její zneužívání není nijak velké. Jenže mě se jedná o jiné sociální dávky. Tyto, když se nasčítají, dokáží demotivovat od přijetí práce. Tak jak to před celým národem prokázala babička paterčat.
Pane Kolaříku, sociální dávky musí přece motivovat člověka k hledání zaměstnání. Pokud budou mít stejný standard jak ti, kteří pracují, tak ti, kteří nepracují, je to špatně. Pak máme půl republiky Ukrajinců, Slováků a pracujících důchodců, čímž se brzdí fungovaní ekonomiky a všem se tím sráží životní úroveň. Pokud by jste tohle dokázal pochopit ekonomicky, dáte mi za pravdu. Dále pak - i když netvrdím, jak si někteří naivové myslí, že všichni nezaměstnaní jsou lenoši, přesto vím, že části z nich se pracovat nechce. Proč by měli lenoch i ten, kdo si práci intenzivně hledá, mít stejnou životní úroveň? Ba co víc, mnokráte lenoši mají dokonce lepší životní úroveň než ti, kteří si práci hledají, neboť při například krátkodobých pracovních poměrech nedostanou od státu na vyrovnání tolik, aby jim to dohromady s platem dalo tolik, kolik má lenoch. Pak jsou sociální dávky demotivující.
Paní Hubíková, kdy budete pořádat revoluci? Asi nikdy, že? Stejně jako většina těch, kteří zde radí, jak by člověk neměl brát jakoukoliv mizerně placenou práci.
Takže pokud zde máme kapitalismus a nikdo jej nehodlá odstranit, musíme respektovat jeho pravidla hry. Vylepšovat jej jen v mezích zákona. Pomoci těm, kteří nejsou líní. Motivovat tak k práci a tím lepšímu životu generaci, kterou její rodiče ani k práci nevedou, protože mají své jisté. Tato generace, díky vaší teorii, díky nemotivaci dávek, bude ztracená. Ovšem vy zvítězíte.
OH
velmi zjednodušeně řečeno - mezi ekonomy, sociology, atd. víceméně panuje shoda, že přirozená míra nezaměstnanosti je tak kolem 4%. To je míra, která by byla i v ekonomice, kde je možná plná zaměstnanost. Tvoří jí zejména frikční nezaměstnanost a pak právě lidé, kteří prostě pracovat nechtějí a nebudou ani za dobrých podmínek - kolik % jich tedy asi je?
Pro většinu lidí, zejména dnes, kdy má sféra práce v mnoha ohledech tak ústřední roli v životě zdravého dospělého člověka, je dobrovolně dlouhodobě nezaměstnaných minimum. Nesmíte klást rovnítko mezi dobrovolnou nezaměstnaností jako životní strategií a neochotou pracovat za jakýchkoliv podmínek a jakoukoliv mzdu. V ČR strmě narůstá podíl tzv. prekérních zaměstnání , lidé se ocitají na tzv. sekundárním trhu práce, který je charakteristický nejistotou, neplnohodnotnými pracovními smlouvami, nulovými benefity, nepředvídatelností, špatnými pracovními podmínkami atd. Nízké a nedostupné sociální dávky v kombinaci s ideologií , jakou tu hlásáte vy, to je v dlouhodobém horizontu medvědí služba pro svět práce, protože z toho ,co by člověku kromě peněz mělo přinášet i pocit osobní realizace, se stává dřina za často až ponižujících podmínek.
Pokud Vám leží na srdci nezneužívání sociálních dávek, možná by Vás měl nejvíce trápit problém pracujících chudých (working poverty) - lidí, kteří navzdory tomu, že pracují, mají tak malé mzdy, že ještě k tomu mají nárok na sociální dávky, v některých případech dokonce na dávky v hmotné nouzi! Víte co to vlastně znamená? Že stát prostřednictvím sociálních dávek subvencuje zisky soukromých podniků - ty si mohou dovolit vyplácet tak legrační mzdy jen proto, že stát příjmy dorovná ze sociálních dávek - a jejich mizerně placení zaměstnanci takto jakž takž přežijí z měsíce na měsíc, aniž by strádali hlady nebo přišli o střechu nad hlavou.
A poslední věc - kromě toho, že trvám na tom, že sociální dávky by měly být dostatečně štědré na to, aby dávaly člověku určitou svobodu rozhodnout se nepracovat za jakýchkoliv podmínek, které si zaměstnavatel nadiktuje, je jejich funkcí udržení sociálního smíru - což považuju za dost dobrou dlouhodobou investici.
Alternativou, k níž to v ČR spěje, jsou nízké dávky za přísných podmínek spolu s určitou kriminalizací chudoby a dehonestací chudých a zejména chudých nezaměstnaných .
Pro většinu lidí, zejména dnes, kdy má sféra práce v mnoha ohledech tak ústřední roli v životě zdravého dospělého člověka, je dobrovolně dlouhodobě nezaměstnaných minimum. Nesmíte klást rovnítko mezi dobrovolnou nezaměstnaností jako životní strategií a neochotou pracovat za jakýchkoliv podmínek a jakoukoliv mzdu. V ČR strmě narůstá podíl tzv. prekérních zaměstnání , lidé se ocitají na tzv. sekundárním trhu práce, který je charakteristický nejistotou, neplnohodnotnými pracovními smlouvami, nulovými benefity, nepředvídatelností, špatnými pracovními podmínkami atd. Nízké a nedostupné sociální dávky v kombinaci s ideologií , jakou tu hlásáte vy, to je v dlouhodobém horizontu medvědí služba pro svět práce, protože z toho ,co by člověku kromě peněz mělo přinášet i pocit osobní realizace, se stává dřina za často až ponižujících podmínek.
Pokud Vám leží na srdci nezneužívání sociálních dávek, možná by Vás měl nejvíce trápit problém pracujících chudých (working poverty) - lidí, kteří navzdory tomu, že pracují, mají tak malé mzdy, že ještě k tomu mají nárok na sociální dávky, v některých případech dokonce na dávky v hmotné nouzi! Víte co to vlastně znamená? Že stát prostřednictvím sociálních dávek subvencuje zisky soukromých podniků - ty si mohou dovolit vyplácet tak legrační mzdy jen proto, že stát příjmy dorovná ze sociálních dávek - a jejich mizerně placení zaměstnanci takto jakž takž přežijí z měsíce na měsíc, aniž by strádali hlady nebo přišli o střechu nad hlavou.
A poslední věc - kromě toho, že trvám na tom, že sociální dávky by měly být dostatečně štědré na to, aby dávaly člověku určitou svobodu rozhodnout se nepracovat za jakýchkoliv podmínek, které si zaměstnavatel nadiktuje, je jejich funkcí udržení sociálního smíru - což považuju za dost dobrou dlouhodobou investici.
Alternativou, k níž to v ČR spěje, jsou nízké dávky za přísných podmínek spolu s určitou kriminalizací chudoby a dehonestací chudých a zejména chudých nezaměstnaných .
PL
Podpora v nezaměstnanosti je opravdu celkem krátká (asi půlrok), ale není automaticky směšně nízká a není ani nezneužívaná, protože se počítá jako precento výše jeho dosažené předchozí čisté mzdy (65%, 50% a 45%).
(Což si lze v době dnešního pěkného článku Zuzany Válkové nakrásně rozkliknout: https://portal.mpsv.cz/sz/obcane/pravpov_uch )
Hlavní problém vašeho přístupu je v rozlišování "lenoch"/"nelenoch", to žádný úředník nemůže posuzovat, ale není to ani hlavní problém nezaměstnanosti, takže ani nemá smysl to chtít posuzovat.
(Což si lze v době dnešního pěkného článku Zuzany Válkové nakrásně rozkliknout: https://portal.mpsv.cz/sz/obcane/pravpov_uch )
Hlavní problém vašeho přístupu je v rozlišování "lenoch"/"nelenoch", to žádný úředník nemůže posuzovat, ale není to ani hlavní problém nezaměstnanosti, takže ani nemá smysl to chtít posuzovat.
OH
I kdyby to bylo přesně tak, jak píšete, byla by nízká a příliš krátkou dobu poskytovaná.
Ale ona se odvíjí od dalších faktorů - takže člověk mladší 50 let , který odejde ze zaměstnání z vlastní vůle, má jen 5 měsíců 45% čisté mzdy. To je almužna. A to je právě to, na co poukazuju - nutí lidi akceptovat špatné pracovní podmínky, protože pracovní úřad musí uznat, že jste měl vážný důvod opustit své zaměstnání - to samo o sobě je dost ponižující.
Jinak výše podpory je samozřejmě zastropovaná, asi na 14.tis.
Ale ona se odvíjí od dalších faktorů - takže člověk mladší 50 let , který odejde ze zaměstnání z vlastní vůle, má jen 5 měsíců 45% čisté mzdy. To je almužna. A to je právě to, na co poukazuju - nutí lidi akceptovat špatné pracovní podmínky, protože pracovní úřad musí uznat, že jste měl vážný důvod opustit své zaměstnání - to samo o sobě je dost ponižující.
Jinak výše podpory je samozřejmě zastropovaná, asi na 14.tis.
LŠ
November 14, 2014 v 16.56
Celá ta problematika s nemotivačním systémem je mnohem pestřejší. Vy jste si z ní vybrali jen jeden z fragmentů.
Zkuste se odpoutat od nízkých mezd, ty kritizuji také a především. Na těch jsme se shodli, tak je už do diskuse netahejte. Vraťme se k nemotivačnímu systému dávek.
Vám, zřejmě pro samou starost o to, aby levice vypadala jako ochránce jakýchkoli chudých, uniká, že zde vyrůstá generace lidí, kteří se s prácí ještě nepotkali a systém je k ní ani nemotivuje. Nepracují jejich rodiče, možná ani prarodiče a oni rovněž tak. Nemají motivaci. Vědí, že se systém postará. Mezi svými - na ubytovnách a podobně - nejsou velké sociální rozdíly, takže se necítí chudí, nemají motivaci zlepšit svou situaci. Je dokázáno, že pokud mladí lidé do určitého věku nezískají pracovní návyky, nezískají je pak už nikdy. To je zlé. Pro ně i pro většinovou společnost.
Systém je tedy špatný. Zhoršují jej svým specifickým způsobem i "neziskovky". V takové formě, v jaké jsou fincovány, nejsou samy motivovány ke skutečnému zlepšení situace sociálně slabých. To, že je navštěvují, kamarádí se s nimi, vyřizují za ně sociální dávky a podobně, těm lidem nepomáhá. Opakuji to už posté - chytat ryby je musí naučit, ne jim je rozdávat na potkání. Ovšem za to "neziskovky" odměňovány nejsou. Já bych je financoval za to, kolik lidí začlení dopracovního procesu, kolik dětí z tohoto prostředí díky nim získá výuční list v oborech, které mají velkou šanci na trhu práce, kolika rodinám dokáží vymanit se z ubytoven. To bych je pak bral jako užitečné. To by se ovšem musela změnit značně struktura těchto organizací a těžko by tam hledali práci známé známých, které těžko naučí například děti nějakým řemeslům.
Pokud zde tedy nechceme mít ztracenou generaci, která by byla do budoucna velkým zdrojem problémů, stejně jako je tomu dnes například ve Francii, musíme se snažit tyto lidi začlenit do pracovního procesu. Práce jim změní život. Je jasné, že zpočátku se do ní hrnout nebudou. Proč by měli, když okolo nich nikdo nedělá? Proto systém musí fungovat motivačně. Po dobrém i po zlém.
Zkuste se odpoutat od nízkých mezd, ty kritizuji také a především. Na těch jsme se shodli, tak je už do diskuse netahejte. Vraťme se k nemotivačnímu systému dávek.
Vám, zřejmě pro samou starost o to, aby levice vypadala jako ochránce jakýchkoli chudých, uniká, že zde vyrůstá generace lidí, kteří se s prácí ještě nepotkali a systém je k ní ani nemotivuje. Nepracují jejich rodiče, možná ani prarodiče a oni rovněž tak. Nemají motivaci. Vědí, že se systém postará. Mezi svými - na ubytovnách a podobně - nejsou velké sociální rozdíly, takže se necítí chudí, nemají motivaci zlepšit svou situaci. Je dokázáno, že pokud mladí lidé do určitého věku nezískají pracovní návyky, nezískají je pak už nikdy. To je zlé. Pro ně i pro většinovou společnost.
Systém je tedy špatný. Zhoršují jej svým specifickým způsobem i "neziskovky". V takové formě, v jaké jsou fincovány, nejsou samy motivovány ke skutečnému zlepšení situace sociálně slabých. To, že je navštěvují, kamarádí se s nimi, vyřizují za ně sociální dávky a podobně, těm lidem nepomáhá. Opakuji to už posté - chytat ryby je musí naučit, ne jim je rozdávat na potkání. Ovšem za to "neziskovky" odměňovány nejsou. Já bych je financoval za to, kolik lidí začlení dopracovního procesu, kolik dětí z tohoto prostředí díky nim získá výuční list v oborech, které mají velkou šanci na trhu práce, kolika rodinám dokáží vymanit se z ubytoven. To bych je pak bral jako užitečné. To by se ovšem musela změnit značně struktura těchto organizací a těžko by tam hledali práci známé známých, které těžko naučí například děti nějakým řemeslům.
Pokud zde tedy nechceme mít ztracenou generaci, která by byla do budoucna velkým zdrojem problémů, stejně jako je tomu dnes například ve Francii, musíme se snažit tyto lidi začlenit do pracovního procesu. Práce jim změní život. Je jasné, že zpočátku se do ní hrnout nebudou. Proč by měli, když okolo nich nikdo nedělá? Proto systém musí fungovat motivačně. Po dobrém i po zlém.
PL
November 14, 2014 v 19.27
Paní Hubíková, ale ono to je přesně tak, jak nepřesně to popisuji ;-) - proto jsem tam taky dával aktuální odkaz, kde je vše popsáno včetně té částky "stropu" 14.281,- Kč, na který ovšem asi moc uchazečů o podporu nedosáhne.
Pane Ševčíku, zpráva je velmi úzce vymezena svým názvem "Finanční motivace...", proto zcela logicky nepostihuje celý problém. Bez ohledu na to, jestli se chytání ryb vyplatí i když není provozováno jako pytláctví (ačkoli chápu, že jste příměr použil obrazně).
Pane Ševčíku, zpráva je velmi úzce vymezena svým názvem "Finanční motivace...", proto zcela logicky nepostihuje celý problém. Bez ohledu na to, jestli se chytání ryb vyplatí i když není provozováno jako pytláctví (ačkoli chápu, že jste příměr použil obrazně).
ŠŠ
November 15, 2014 v 7.37
Celá problematika (nejen s nemotivačním systémem)
je mnohem pestřejší.
Dovoluji si upozornit na přístup, překračující jednotlivé fragmenty.
Tenzin Gyatso, jenž v Londýně v r. 1988 definoval egoismus jako myšlení, které pěstuje vlastní dobro spolu s lhostejností k dobru ostatních, zároveň poznamenal, že vzhledem ke spojitosti ekonomiky, k vzájemné závislosti států, k životnímu prostředí, k problémům zdraví a s přihlédnutím k mnoha dalším perspektivám potřebujeme mít jakýsi druh univerzální odpovědnosti. Nevidí v tom nic svatého, žádné morální učení nebo náboženskou záležitost, ale realitu lidské existence (http://buddhismnow.com/2010/06/10/more-compassion/).
Dovoluji si upozornit na přístup, překračující jednotlivé fragmenty.
Tenzin Gyatso, jenž v Londýně v r. 1988 definoval egoismus jako myšlení, které pěstuje vlastní dobro spolu s lhostejností k dobru ostatních, zároveň poznamenal, že vzhledem ke spojitosti ekonomiky, k vzájemné závislosti států, k životnímu prostředí, k problémům zdraví a s přihlédnutím k mnoha dalším perspektivám potřebujeme mít jakýsi druh univerzální odpovědnosti. Nevidí v tom nic svatého, žádné morální učení nebo náboženskou záležitost, ale realitu lidské existence (http://buddhismnow.com/2010/06/10/more-compassion/).
+ Další komentáře