Z pedagogických důvodů je jistě dobré připomenout Václavu Klausovi i naší veřejnosti, kdo byl a co udělal Václav Havel a co oslovený.

Jinak si ale myslím, že Václav Havel je natolik výrazná osobnost, že není třeba ji glorifikovat a to ani ve srovnání s Klausem a Zemanem, ale kriticky se vztáhnout také k jeho chybám.

Pánové ex/prezidenti si jaksi vypomáhají silnými slovy a tezemi, aby dostali tu pozornost, kterou chtějí. A vychází jim to.

Nevím jak vy, ale já bych do takového výzkumu své peníze neinvestoval.

(aha, to je dobrý, ty titulky tam)

Jak si můžete dovolit napadat člověka, který byl přesně vašim opakem? Člověka, který netoužil po moci a tím, že to opakovaně říkal, to jasně dokázal. Člověka, který netoužil restituovat rodinný majetek, což také opakovaně říkal a vzal si jej jen proto, aby tím posílil demokracii v naší zemi. Člověka, který na podporu svých názorů pokaždé vypisoval referenda. Člověka, který tvrdil, že v případě kroků, které se mu budou zdát nedemokratické, či povedou k rozbití republiky, odstoupí ze své funkce, což dokázal tím, že to také mnohokrát opakoval. Člověka, jehož knihy a eseje jdou na dračku. Člověka, který usiloval o ukončení NATO a jeho destrukci začal tím, že do něj naši republiku přivedl. Člověka, který nikdy nepoklonkoval mocným tohoto světa a nikdy by se nesnížil k tomu, aby psal dopisy, nabádající k agresi v jiných zemí. A to vše bylo dáno tím, že "vyrostl v kultivovaném a kulturně bohatém zázemí". Jen tam se mohou rodit lidé tak dokonalí.
Zbytek národa, který to štěstí na takové rodinné prostředí nemá, se pak hloupě domnívá, že rozdíl mezi oběma Václavy spočívá v tom, že jeden je za 18 a druhý bez dvou za 20. A že srovnání VH a Masaryka je výsměchem Masarykovi, neboť ten, už ze své podstaty, bojoval za český národ. VH jim pohrdal.

Je to nevkusné, kýčovité. Snad bychom mohli čekat, že zde bude něco intelektuálního, kritického, a ne tyto sentimentální bláboly. A navíc lži.
Jako by Havel zrovna nebyl jednou osob - která kromě mnoha jiných věcí - velice účinně rozbíjela po roce 1990 Československo.
Nezapomenu na to, jak v létě 1992, aby nemusel řešit politické problémy, práskl do bot a rezignoval na funkci prezidenta. A ten samý den se přišli dojatí havlofilové se se svým panem presidentem loučit na Hrad. Čekali, že president je pozdraví a promluví k nim. A pronese útěšná slova v téžké chvíli. A Vašek nikde. Protože právě popíjel v Lánech se svými kamarády z mokré čtvrti. A ve večerních zprávách jsme viděli neuvěřitelnou reportáž, jak v Lánech před 18. hodinou s lahví sektu tato rozveselená skupina odpočítává - asi tak, jako na Silvestra - sekundy, které je dělí od ukonční presidentkého mandátu. A když hodina odbila, s hurónským řevem si připíjeli. To však tomuto povedenému pánovi nevadilo, aby v roce 1992, když se situace uklidnila, se zase funkci prezidenta neomaleně cpal.
Charakter k pohledání. Někdo tomu ovšem říká "morálka", stejně tak jako obcování s milenkou v době, kdy mu na smrtelném loži ležela věrná žena. Prostě, někdo tomu řekne morálka.

Pokud výše uvedený příspěvek nevymažeš, žaloba na ochranu osobnosti.

je potřeba mít v čele silného vůdce. K tomu je potřeba dvojího: vůdce, který má ambice a lidi, kteří vůdce přijímají a adorují.

U nás na vůdce aspirovali či ještě aspirují: Václav Klaus, Miloš Zeman a Andrej Babiš. V Rusku na post vůdce jistě aspiruje Putin.

Na tyto tendence je nejlépe reagovat ironií, kritikou, vtipem a satirou. Tendence tu jsou, ale dlouhodobě neprojdou!

Lidé, kteří zde adorují svého bývalého silného vůdce VH a nepřipouštějí jeho kritiku, označují jeho kritiky za členy fašizující lumpen scény, i když dle rozboru pana Šimsy tou fašizující potřebou trpí sami.
Ono to ale zase tak zvláštní není. Mnoho zdejších karatelů břevno v oku svém nevidí, ale smítko u druhého na dálavu „zpozoruje“

Kdy pak byl Václav Havel "silný vůdce"? Tento plachý, nerozhodný intelektuál byl opravdu vším jiným, nežli prototypem nějakého "silného vůdce".

Je sice skutečností, že určitá skupina "havlofilů" si z něj nakonec stejně udělala svého maskota a svou ikonu, kterou nekriticky adorují, ale ani to z něj nemůže ani dodatečně udělat nějakého "silného vůdce".

a také prezident, jímž byl zvolen jako symbol listopadové revoluce. Jsem přesvědčen, že i jako prezident byl mnohem lepším reprezentantem naší země než Klaus a Zeman, za něž jsem se musel a často i nyní musím stydět. Více si ho však vážím jako spisovatele a disidenta. VH je možné za různé politické kroky oprávněně kritizovat, např. za posun doprava oproti centristickému politickému postoji, který zastával v disentu, či za přílišné vycházení vstříc americké zahraniční politice, zvláště v době, kdy byl americkým prezidentem G.Bush mladší. Na vůdce typu Klause či Zemana neaspiroval a nevím zde na DR o nikom, kdo by ho nekriticky adoroval.

Jak to z vás leze. Plachý a nerozhodný VH byl, ovšem jen když to vyžadovala jeho role. Jinak byl politik se všemi nectnostmi, tvrdý a nelítostný, jeho odkopnutí přátelé by mohli vyprávět. Co se týká jeho vůdcovství, je neodiskutovatelné. A je jedno, jestli byl jen figurou, přes níž hrál někdo jiný. Pro většinu obyvatel prostě vůdcem byl. Naplňoval všechny znaky. Mimochodem vzpomínám jen na dva kandidáty, kteří měli své placky - Havel a Švarcenberk. Zeman tedy měl také, ovšem anti, od příznivců Švarcenberka. Jinak se takovými odznaky zdobili jen Komanči a před nimi nácci. Klasická adorce silných vůdců.
Jeho knižní tvorba je srovnatelná s tvorbou Brežněva. Prostě - kdyby nebyl disident a pak prezident, nikdo by jeho knížky nečetl.
Co se týká jeho disidentsví - měl velkou motivaci. O pár set milionů větší, než ti, kteří byli disidenti pro svůj odpor vůči nedemokratickému systému. Taky to tak po revoluci dopadlo. Svůj k svému.
Za Zemana se přece nestydíte pane Šimso. Volil jste knížátko a tak je váš stud jen průhlednou hrou proti Zemanovi. Ukazujte lidem okolo sebe, že přes to, že jste nevolil s lůzou čtvrté cenové, musíte za ní trpět.
Ve skutečnosti všichni trpíte jen tím, že volby vyhrál někdo, kým jste nepřátelsky posedlí, což jste zdokumentovali nekonečným množstvím výpadů vůči jeho osobě. Pochopte, že když jste se už takto odkopali, nemůže vaši kritiku brát nikdo vážně. Zní stejně pravděpodobně jako od Kalouska. A je s jeho až neuvěřitelně totožná. Jakpak je to u nezávislých levičáků možné?

Já opravdu nepatřím k obdivovatelům Václava Havla. Ani jeho her. Ale pokud tvrdíte, že by jeho hry nikdo nečetl, a přirovnáváte ho k Brežněvovi, ke kterému nemůžu najít žádné dílo, a o pár řádků později někoho označíte za posedlého nepřátelstvím, dopouštíte se slušného pokrytectví.

považuji za trpké stížnosti nenaivního na naivního vyznavače neoliberalismu. Oba se vyznačovali nedomrlou péčí o demokracii, o rovnováhu společenského vlivu všech zájmových seskupení.
A hlavně, oba zcela obešli poznatek, že sebekratší právní vakuum je ireversibilní vybídkou bezohledným ke zištnosti na úkor společného.
Klaus se šarmem Thatcherové celebrací brutality,
Havel se šarmem poety celebrací morálky ...........bych řekl.

pokud jste neslyšel o žádné Brežněvově knize, tak to neznamená, že neexistuje. Nás na vojně nutili do četby jeho knihy Malá země, kterou ovšem nikdo nečetl. VH nemusím. Ale abych jím byl tak posedlý, jako levicoví intelektuálové MZ, tak to ani náhodou. Jen se podívejte na DR, na všechny ty nekonečné diskuse o něm. Vždyť má na DR i svoji speciální rubriku. Pokud jste četl mé příspěvky k němu, tak víte, že mou snahou je, aby tihle lidé nechali své posedlosti a energii, kterou vůči němu vydávají, věnovali užitečným věcem.
Jak dnes v Právu píše Keller : ve veřejném prostoru vybičovala pravicová média situaci tak, že kdokoli řekne, že situace na Ukrajině není černobílá, hned je oběť ruské propagandy, neĺi Putinův agent. A já tuhle myšlenku rozšířím: kdokoli nepřistoupí na obraz MZ, takového, jak jej neoliberální média vykreslují, je hloupý zemanovec, primitivní hlupák čtvrté cenové skupiny, zde doplněno navíc jako fašizující příznivec silného vůdce.
Mě je MZ šumák. Ale když tu bude někdo bez zjevné důkazu účelově tvrdit, že Kalousek je pedofil, tak proti němu vystoupím stejně, jako proti "kritikům" MZ. Myslel jsem, že DR není bulvár a není placen Bakalou, či Terazkym, pro to, aby prosazoval něčí zájmy na úkor pravdy, na úkor serioznosti. Že se zde budeme pokoušet vidět svět jinou, než neoliberální optikou. Zatím ale ubohá forma kritiky MZ je jak vystřižená z MF a kdyby se autoři nepodepisovali, mohl bych věřit, že autorem je přímo Kalousek.
Já modly nestavím. Raději je bourám. Dospělým lidem a národům nejsou třeba.

Pane Ševčíku, pokud přirovnáte tvorbu Václava Havla k tvorbě Brežněva, tak žádné mýty nebouráte, ale zesměšňujete se stejně jako byste přirovnával tvorbu Stalina k tvorbě Dostojevského nebo tvorbu Hitlera ke tvorbě Franze Kafky. Je to známka toho, že jste od Václava Havla žádné literární dílo nečetl anebo četl a nepochopil.

I když jsem Miloše Zemana za prezidenta nevolil, můžu se za něj stydět, stejně tak jako jsem se styděl za Václava Klause. Za Václava Havla jsem se nestyděl, ale v řadě věcí jsem s ním nesouhlasil.

Musím ale říci, že jsem ocenil, že Miloš Zeman vcelku věcně odpovídal na otázky a to i kritické otázky autorů dokumentu o Expremiérech. Tedy, zachoval se lépe a profesionálněji než Václav Klaus a Tošovský, kteří se nenamáhali s žádnou odpovědí.

já jsem od Havla četl Audienci a stačilo mi to. To byla parodie na literaturu, kde se autor pokoušel stlačit různé směry a to pomocí ne umně skrytých vykrádaček autorů světových. Velmi mi to připomínalo dort, který pekl pejsek s kočičkou a také po tom byl stejný břichabol.
Vaše srovnání Stalina a Dostojevského je, na rozdíl od srovnání Brežněva a Havla, neskutečně absurdní. Dostojevský nebyl politik, jehož vydávali jen pro jeho politickou činnost. Havel a Brežněv ano. Chápete?
VH byl větším nebezpečím demokracie, než VK a MZ. Ti alespoň přistupují k národu s určitými předvídatelnými politickými názory, stojí na viditelných místech stran barikád. VH rozehrával své dramatické hry, při nichž národ vědomě táhl naprosto jinam, než tvrdil. Jestli výsledek jeho her není dodnes jeho příznivcům jasný, těžko co dodat.
Vy jste se za Havla nestyděl, já ano. Ale váš stud, ani stud můj, nejsou relevantními hodnoceními skutečných kvalit prezidentů. Jen ten můj stud se nekryje se "studem" neoliberálů, jako ten váš. O tom by jste měl přemýšlet.

své základní literární a dramatické práce napsal v 60. letech a tehdy žádnou politickou moc neměl. To, že se se Vám nelíbila Audience, ještě neznamená, že nemá žádnou literární hodnotu. Četl jste nebo viděl jste v divadle nějakého Becketta nebo Ionesca? Ty se Vám líbily? Vaše srovnání Havla s Brežněvem je opravdu spíše komické než absurdní. Myslím, že Havel by se tomu od srdce zasmál. Jinak ten argument, že Havlovo literární a dramatické dílo nemá žádnou hodnotu a že ho na Západě vydávají jen proto, že "bojuje proti komunismu" se průběžně objevoval v Rudém právu v 70. a 80. letech, proto ho nelze brát vážně.

Ionesca nemusím, Becketta snesu více. ale nejsou můj styl. Jenže oba jsou, oproti VH, alespoň původní, sví. Žádná těžkopádnost, žádné vykrádání jiných autorů.
To Právo v 70. letech mělo zřejmě pravdu. Stačí se podívat, jak si dnes vedou díla VH. Král byl nahý, pane Šimso.

Posoudit autora na základě jednoho jediného přečteného textu vypovídá více o posuzujícím než o posuzovaném autorovi. Podobně tvrzení, že Rudé právo mělo v 70. letech pravdu, protože si dotyčný dnes myslí totéž, je přiznání nekritické naivity.

nechme toho. Nečetl jsem jeden text ve smyslu málem jedné věty, jak se snažíte překroutit. Havel prostě není excelentní spisovatel a dramatik. Byl vydáván pro svoji politickou činnost. Víte jak byl titulován? Dramatik, spisovatel a kritik komunistického režimu, přičemž c) je správně. Jiří Pehe přímo říká, že : " Vzhledem k tomu, že forma literárního projevu sloužila Havlovi od počátku především ke zdrcující kritice totalitního systému a jeho jazyka, zdá se, že Havel byl vždy svým bytostným založením spíše politik. "
Mohl bych zde oponovat vaší nekritickou naivitou, s níž se snažíte dílo VH adorovat a budu pravdě blíž. Jenže tato debata je zbytečná, protože nás stejně nemůže nikdo rozsoudit. Prosím ale, aby jste nepoužíval výroky mistra Jana Husa v souvislosti s VH. Mohlo by to nabudit dojem, že mají něco společného, což není naprosto pravda.

S panem Ševčíkem vcelku souhlasím ...

... ovšem s výjimkou hodnocení Havlova díla. Srovnání Havla s Brežněvem je vskutku absurdní. To, že není Havel nějaký genius nic nemění na tom, že zájem o jeho díle nebyl závislý na politice (v opačném gardu než u Brežněva tedy ne jako od vládce ale naopak od disidenta) přinejmenším v 60. letech nemohl ještě být ... ale ani později nelze tvrdit, že jeho dílo závisí na tom, že je napsal disident - a že jinak by to bylo na úrovni té "Malé země" od Brežněva ...

Politik Havel kolem roku 1965?

Ostatně např. Audience nepatří k mým oblíbeným hrám - i když pasáž, jak sládek přemlouvá Ferdinanda Vaňka, aby psal zprávy estébákům sám na sebe a dával je sládkovi, který je slíbil tajnejm dodávat ... to jsem se smál dlouho, protože tak krásně český nápad může vyprodukovat jen někdo, kdo tu v době normalizace žije ...

Havel jistě ledacos vykrádal, ale jeho mechanicko-opakovací dějový proces je původní a hru od Havla - jak si dovoluju tvrdit - v zásadě poznám s tím, že vím, že existují i jiné přístupy od něj jako od autora (Žebrácká opera, Zítra to spustíme).

Libreto "Pokoušeni" i film "Odcházení" se mi skutečně líbily ...

Havla jako politika jsem silně nemusel dokonce i v první polovině 90. let - a na svém vyjádření v Britských listech ani po dvou či tří letech nemám co měnit.

to, že se vám Havlovo dílo líbilo, nic nemění na jeho ne/kvalitě. Ostatně film Odcházení má na ČSFD má o dost horší hodnocení než Slunce, seno a pár facek a to je už řádná konina. Ovšem ani to nemusí o ničem svědčit.
Tohle tu prostě nerozlouskneme, tak zůstaňme každý na svém a tuto debatu ukončeme. Rozsoudí nás dějiny a ty se přiklánějí ke mě. Dílo VH trčí bez zájmu v knihovnách a kinosály při jeho filmech jsou téměř prázdné.
Možná, že v některé vesnické knihovně jsou jeho knihy ve stejně zaprášných a pavučinami zatáhlých policích jako Břežněvova Malá zem.

že Václav Havel je ztroskotanec, zaprodanec a jeho dílo nemá žádnou uměleckou hodnotu. Také se ohánělo dějinami, které jsou prý na jejich straně a smetou všechny nepřátele pokroku a reálného socialismu.

Zůstává směšné neprofesionální posouzení literárního a dramatického díla Václava Havla na základě jediného díla - Audience. O srovnání s Brežněvem ani nemluvě.

a dosud zůstává nedosažitelné v českém překladu (hledal jsem a nenašel) je proslov Durrenmatta, který po listopadové revoluci adresoval tehdy čerstvě zvolenému Václavu Havlovi: "Švýcarsko - vězení", v němž vykreslil socipolitickou situaci neoliberalismu na obrazu Švýcarska.
Odůvodnění ignorace projevu spadlo Havlovi do klína a zůstalo dodnes skryto.
I neoliberálnímu smýšlení upsaný politik je povinen se vyvarovat cenzuře, nemluvě o umělci upsanému kritickému duchu .....bych tvrdil.
Jsou příznačná gesta, která nelze obejít....bych dodal.

i Rudé Právo se občas trefilo. Mimochodem, já jsem netvrdil, že VH je ztroskotanec a zaprodanec, jak se snažíte podsunout.
Jestli je moje neprofesionální posouzení díla VH směšné, je vašim osobním názorem. Stejně jako je mým osobním názorem, že je směšné, když se snažite dělat z VH dobrého spisovatele a dramatika. Stejně jako je směšné, když těm, kteří nepodlehnou pravicové hystérii proti MZ, vyčítáte jejich posedlost vůdcem, přičemž na svého vůdce nedáte dopustit. I když to je už spíše tragikomické.

Nedá se nic dělat, ale pro tentokrát se musím postavit na stranu pana Ševčíka (s jedním určitým omezením, viz dále).

Napřed tedy k Havlovu působení jakožto dramatika, autora divadelních her (případně filmů): s tou výhradou, že neznám jeho díla z šedesátých let, nemohu bohužel jinak nežli konstatovat spolu s panem Ševčíkem, že divadelní hry tohoto autora jsou - mírně řečeno - výtvory z uměleckého hlediska neobyčejně slabé.

Budiž to řečeno jasně: V. Havel prostě neměl (na rozdíl třeba od takového Kohouta) fundamentální schopnost dramatizace.
Havlovy hry jsou typickým příkladem "umění z hlavy": to jest, autor má nějakou myšlenku, nějaké společensky či politicky závažné sdělení, a tuto svou myšlenku chce mezi publikum rozšířit uměleckou formou. Zásadní problém takovéhoto způsobu sdělování je ten: jakmile se začne tvořit umění doslova podle plánu - tak v tom okamžiku je s uměním jako takovým prostě konec.
Nic proti tomu aby za uměleckým dílem stála nějaká idea, nějaká závažná myšlenka (naopak, teprve tohle dělá umění skutečně vysokým uměním) - ale musí se jednat o spontánní záležitost, divák/posluchač nesmí být s touto myšlenkou seznamován jako při výkladu učitele, nýbrž musí dostat příležitost si tuto ideu z předkládaného příběhu sám objevit, sám vyčíst.

Krátce řečeno: Havel jako autor se nakonec dostal do té samé pozice, jako to umění "reálného socialismu", které natolik kritizoval: jeho vlastní tvorba byla zoufale tézovitá. Jeho hry byly obsahově prvoplánové, průhledné, bez jakéhokoli překvapení, dramatického zvratu. Těch několik málo originálních nápadů beznadějně utonulo v oné tristní omáčce fádních dialogů.

Jmenovitě třeba ten moment, kdy disident Vaněk v pivovaru je požádán - očividně nepříliš intelektuálně zdatným - nadřízeným, aby na sebe sám psal zprávy tajné policii: ano, to by samo o sobě skutečně mohl být velice originální nápad, ale opakuji znovu, Havel prostě vůbec neměl schopnost dramatika, dramatické zápletky a zvratu, takže i tato opravdu originální myšlenka se nakonec utopí v celkově mdlém textu.

A Havlovo "Odcházení" - to už nebylo vůbec ničím jiným nežli trapným souborem otřepaných politických klišé, je sice hezké a chvályhodné že Havel, který se jak známo sám jakýmsi podivným zvratem osudu dostal do vysoké politiky, ačkoli pro ni měl ještě méně předpokladů a schopností nežli pro psaní divadelních her - je tedy záslužné že tento Havel se dokázal kritickým a satirickým pohledem podívat na tento svět politiky s celou její nemorálností, ale to celé je podáno v podobě natolik průhledného klišé, že na vytvoření takovéto "zápletky" by stačil i průměrný žák při své slohové práci na téma "politika a korupce".

A co se samotné "umělecké kvality" tohoto díla týče, pak asi nejlépe to vystihla umělecká recenzentka "Práva" J. Hrdinová, že to působí jako "zamrzlé v absurdním divadle šedesátých let minulého století".

Zkrátka, ještě jednou: V. Havel měl bezpochyby vlohy k lecčemu, ale k psaní dramatických textů docela rozhodně ne. A nelze nežli dát za pravdu panu Ševčíkovi i v tom, že jeho hry se uvádějí jenom díky jeho statutu politického prominenta. Nebýt toho, pak by po jeho hrách s největší pravděpodobností skutečně - s odpuštěním - neštěkl ani pes.

-------------------------------------------------------

Na straně druhé ovšem - a to je ta zmíněná výhrada z úvodu - pokud hodnotíme Havla jako autora, nesmíme zapomenout na jeho dílo jiné, totiž na jeho úvahy na společenskopolitická témata. A tady - a to se zase také nedá popírat - tady jako by psal a působil najednou nějaký zcela jiný Havel, nikoli tézovitý a nikoli schématický, nýbrž uvážlivý, rozmýšlivý, s hlubokým citem pro vystižení mnohdy i velmi skrytých závad a nectností tohoto světa. A - budiž mu obzvláště toto připsáno k dobru - alespoň v době kdy byl ještě "jenom" disidentem a ne ještě politikem, dokázal vidět i hluboké existenciální deficity nejen politické totality, ale i světa Západu - tedy toho světa, který mu vlastně byl přirozeným spojencem.

Takže, závěrem: Havlovy přednosti tkvěly skutečně v tom, čemu se říká "kritický intelektuál". Dokud ještě dokázal zůstat kritickým glosátorem tohoto světa, a pokud nepodlehl pokušení své myšlenky násilně a křečovitě vtlačovat do rádobyuměleckých forem, potud by bylo skutečně nespravedlivé neuznávat jeho autorské kvality.