Řekl bych, že pan Sobotka volá do lesa tímto způsobem, protože dobře ví, co se z toho lesa na toto téma ozývá. Ví dobře, stejně jako to cítím já, že většinová společnost je už natolik zmasírovaná a nevědomá, že porody doma odsuzuje jako něco nebezpečného, nezodpovědného a tudíž odsouzeníhodného. A tak si "lacino sbírá bodíky".

Tentokrát se velmi netradičně zastanu názoru člena ODS proti některým neblahým trendům v Německu a dalších západních státech. Alespoň mě nikdo nebude obviňovat z přisluhování "Sudeťákům", jak se to děje v jiných diskusích.

I otázka svobodné volby porodu se dostala společně s jinými trendy jako dědictví Květinové revoluce do některých států západního kapitalismu. Velkou chybou důrazu na svobodnou volbu za každou cenu je nejen to, že často jde proti kvalitě života, ale především to, že nebere v úvahu historický kontext. Že je dnes spousta žen, které by za normálních okolností neotěhotněla, že rodičky stárnou (čtyřicetileté prvorodičky jsou dnes jevem, který v historii lidstva nemá obdoby), že novorozenci jsou v průměru o 1000 gramů těžší, že ženy mají následkem odlišného životního stylu v dnešní době jiný tvar pánve apod. Zkrátka porody jsou mnohem rizikovější a komplikovanější. Přitom naši předkové na rozdíl od nás byli zvyklí na mnohem vyšší novorozeneckou úmrtnost (v desítkách procent) než my (v promilích).

Jak píše autorka, žádná studie neprokázala, že by porody doma byly rizikovější než porody v nemocnicích, ale taky žádná studie neprokázala, že tomu tak není. Výzkumy ohledně četnosti výskytu komplikací doma a v nemocnici jsou zcela nevypovídající, protože není komplikace jako komplikace. Na konci některé "komplikace" je zdravé dítě a rodička, na konci jiné je vývojově postižené dítě nebo dokonce konec života matky či dítěte. Je velkou otázkou, zda může kvantitativní výzkum vůbec zjistit to, co potřebujeme. Každý porod je individuální, nikdy nevíme předem, u koho bude komplikovaný a kdy budou rozhodovat o životě dítěte sekundy na operačním sále (nebo již nedohnatelné minuty a desítky minut u bezradné porodní asistentky u domácího porodu).

Pokud právně posvětíme domácí porody, zrušení povinného očkování a další vymoženosti liberální postmoderní společnosti, jako první bychom měli zbavit všechny lékaře jejich odpovědnosti poskytovat co nejlepší lékařskou pomoc. Lékaři a porodníci vědí, o čem mluví. Stačí, aby se nachomýtli u zpackaného domácího porodu, za který dostala inkasováno vysokoškolsky vzdělaná porodní asistentka, a jsou jednou nohou v kriminále. Ani oni totiž bez dostatečně vybaveného operačního sálu v případě náhlých komplikací nezmůžou vůbec nic.

Za povšimnutí stojí i to, že za návrhem zkušeného odborníka doc. Svobody stojí odborníci z celého politického spektra - TOP09, KDU-ČSL, ČSSD i KSČM. Zastánkyně domácích porodů vedle aktivistů v nevládních organizacích se může opřít o generaci v porodnici "traumatizovaných" matek, kterým se v při porodech jejich dětí spustila jen jejich vlastní separační problematika ze zdravotní péče v minulém režimu. Nejen že nyní horují pro to, čím byly fakticky traumatizovány (dřívější návrat jejich matek z mateřské do práce, hospitalizace bez matky), ale nezohledňují prostou historickou realitu vývoje našeho zdravotnictví směrem k větší individualizaci a humanizaci. Na to, co potřebují, stačí tlačit na své volené zástupce, aby do zdravotnictví pustili alespoň takové procento HDP, jako ve vyspělých státech, které ty porodní domy mají. Nevidím, že by to dostatečně dělaly.

Také jsem unavený - ono těch porodů na DR je na chlapa skoro až moc. Ale ještě jsem si stačil všimnout, že politická příslušnost je v případě nápadu gynekologa a porodníka Svobody irelevantní.. http://video.aktualne.cz/dvtv/dvtv-19-8-2014-svoboda-sovova-tomasek-szczygiel/r~634b5b8027c711e48a740025900fea04/
..jakkoliv mu jeho stávající poslanecký mandát dává jistě lepší zákonodárné možnosti než "jen" kandidátům a kandidátkám na komunálnězastupitelské posty.

Jen

Je trochu groteskní dožadovat se kontextu a přitom kontext zcela ingorovat nebo vytvářet zavádějící srovnání. D. Unger např. tvrdí: "Přitom naši předkové na rozdíl od nás byli zvyklí na mnohem vyšší novorozeneckou úmrtnost (v desítkách procent) než my (v promilích)."
Dětská úmrtnost byla do přelomu 18. a 19. století v Evropě či USA maximálně desetiprocentní, a to v plošných úhrnech - venkov na tom byl mnohem hůře než města - ale především nemá smysl porovnávat data před staletími s dneškem, protože zcela klíčovým faktorem pro bezpečí porodu, stejně jako třeba omezení šíření nemocí, je masivní nárůst vědomí o hygieně, stejně jako možností hygienu praktikovat.

Jedinou relevantní argumentací může být srovnávání rizikovosti dnešních domácích porodů s dnešními porody v nemocnicích. V USA byla na popud ministerstva zdravotnictví vypracována rozsáhlá metastudie zahrnující desítky tisíc případů z obou typů porodů /http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20598284/ a z hlediska bezpečnosti porodu ukázala, že domácí porod je z hlediska rizika úmrtí dítěte 3x rizikovější, než porod v nemocnici.
To je nepochybně závažný rozdíl, v jazyce statistiky to znamená 0.54 úmrtí na 1000 porodů v nemocnici oproti 1.62 úmrtí při porodu doma. Jak tatáž studie ukázala (rozebírá to například porody v nemocnici preferující autorka zde: http://www.sciencebasedmedicine.org/home-birth-safety/), z mnoha dalších hledisek je domácí porod pro dítě i ženu příznivější. Autorka textu stejně tak připomíná co je třeba mít na paměti u všech "porodních" diskusí, které už některé čtenáře "unavují", že většina žen se rozhoduje pro domácí porod ve snaze vyhnout se paušálnímu invazivnímu praktikování porodu lékařskou cestou, jinými slovy: pokud by porody probíhaly v nemocnici tak, že lékař přichází v případě komplikací, jinak vše řeší sama žena, za přítomnosti duly, je vysoce pravděpodobné, že mnoho žen by bez obav volilo právě tuto cestu.

Medicína v některých zemích (byť i tam jsou regionální rozdíly jako např. v ČR mezi relativně skvělým Brnem a zbytkem republiky) nahlíží na porod jako na jeden z patologických procesů ve škále lidských nemocí a přistupuje vůči němu s perspektivou prevence toho nejhoršího, co se může stát. Většina žen se s tím v důsledku smiřuje, což umožňuje tuto praxi udržet a dokonce z toho učinit masově rezonující politické téma. (Asi bych jako muž, zabývající se tímto tématem v rámci přípravy jednoho dokumentárního projektu, nereagoval, kdybych neviděl ty kategorické reakce ze strany mužů i tady v diskusi…)

Na vývoj vztahu lidu k nebezpečenství porodů v průběhu staletí má krom pokroku v lékařských technikách bezpochyby vliv i historická změna v zodpovědnosti za to, o čem dříve "rozhodoval" Bůh. V této souvislosti se nabízí hned tři otázky:

1) Jak dnes zodpovědní svou "novodobě" nabytou odpovědnost nesou?

2) Jak se vyvíjela religiozita lékařské elity resp. porodniček/porodníků v porovnání s vývojem religiozity veškerého obyvatelstva?

3) Jak se mění postavení slovesa "porodila" v (náboženské, lidové, moderní) písni?

Která z otázek je asi nejjednodušší..

Kontext novorozenecké úmrtnosti před vznikem moderního porodnictví je důležitý. Přesněji jsem měl napsat "desítku procent", a ne "desítky", zkrátka byly to dvojmístná procentní čísla oproti jednotkám promilí dnes. Důležité je to, že současná společnost bere úmrtí novorozence mnohem fatálněji než dříve, zvláště v generaci jedináčků je tomu zcela odlišně než při 7-10 porodech u ženy před dvěma stoletími. Mimochodem je škoda, že si nepřipomínáme, že zakladatelem moderní gynekologie byl rodák z Opavy, prof. Rudolf Chrobak, u nás aby ulici po něm pohledal...

Nemyslím si, že by srovnání rizikovosti porodů doma a v nemocnici bylo JEDINOU relevantní argumentací, jak píše pan Janeček. (A kdo pak je v této diskusi kategorický...) Individuální zkušenosti porodníků s komplikacemi, které se jen těžko daly předvídat a bez toho, aniž by novorozenec byl do minuty na operačním sále by dítě nepřežilo, by jistě stály za kvalitativní výzkum. Pokud však jde o ono srovnání míry úmrtnosti porodů doma a v nemocnici (3x vyšší úmrtnost u porodů doma), je tento výsledek navíc umocněn tím, že předem předpokládané rizikové porody jsou mnohem častěji prováděny v nemocnicích, a nikoli doma. Myslím tím porody dětí nedonošených, u starších rodiček, s rizikovým screeningem, s vyšší předpokládanou porodní váhou apod. Takže se zahrnutím těchto případů je na úmrtnost fakticky mnohem vyšší, což by nás mělo trknout.

Lékaři a medicína obecně vždy budou vnímat více možná rizika. Od toho jsou lékaři. Možná z pohledu potenciálních emancipovaných rodiček, které před porodem berou v potaz více nekontextuální výklad lidských práv než možná rizika, je současná medicína příliš patologizující. Ale propagací domácích porodů se celostnímu přístupu v současném zdravotnictví nepřiblíží ani o píď. To také proto, že zcela odmítají vývoj celého zdravotnictví, tedy i porodnictví za poslední čtvrtstoletí k lepšímu. V něm to už totiž zdaleka dnes není tak jako za minulého režimu a záleží i na pacientovi (rodičce), zda se aktivně přihlásí o to, co chce/nechce, potřebuje/nepotřebuje. Je aktivním účastníkem porodu. Zaznamenal jsem případ, kdy si rodička následně na péči trpitelsky stěžovala, přičemž vyplynulo, že po celou dobu svého pobytu v porodnici mlčela.

Domácí porody však podlehly taky dost virtuální realitě. Není jistě pravda, že "mnoho žen" má obavy rodit v porodnici. Možná jsem příliš v kontaktu spíše se ženami z venkova (nebo z "Venkova"), ale naprostá většina z nich by do rizik domácího porodu nešla, a praktický přístup v porodnici, kterou si dnes může svobodně vybrat, si velice chválí. Je spokojena, že porodní asistentky v dnes značně humanizovaných porodnicích dobře spolupracují s lékaři a SZP. Ony jsou totiž dvě skupiny porodních asistentek. Ty, které jsou schopny týmové práce s ostatními zdravotníky a ty na "volné noze", které buď takové týmové práce schopny nejsou, nebo jsou a priori nastaveny proti zdravotnickému systému, ať již z ideologických nebo ryze zištně finančních důvodů.

Mediální realita však mnohdy uměle vytváří střet mezi rodičkami a porodnicemi, zvláště, když může využít atraktivního mučednického příběhu, zmnoženého do desítek "příběhů pro Ivanu" apod.

Budu rád, když se pan Janeček v rámci přípravy na svůj dokumentární projekt jako kvalifikovaný novinář také poohlédne po učebnici gynekologie a porodnictví pro lékařské fakulty. Může tak pochopit onen "patologizující" pohled lékařů, který spočívá ve snaze všemi dostupnými prostředky zabránit zvláště všem fatálním komplikacím, které mohou nastat.

Dovolím si ocitovat Elišku Wagnerovou shrnující v v bodě 22. usnesení Pl. ÚS 26/11 ze dne 28.2.2012 pohled ESLP:

"Jak uvedl ESLP ve shora citovaném rozsudku ve věci Ternovszky proti Maďarsku, soukromý život je široký pojem zahrnující také právo na rozhodnutí o okolnostech porodu. Stěžovatelce v předmětné věci dle ESLP sice nebylo bráněno v domácím porodu, nicméně za normálních okolností porod doma vyžaduje i účast zdravotníků. Proto má ESLP za to, že právní úprava, která zřejmě odrazuje zdravotníky od asistence u domácích porodů, zasahuje do práva na respektování soukromého života budoucích matek. Když ESLP dospěl k závěru, že došlo k zásahu do práv stěžovatelky, posoudil, zda tento zásah byl stanoven zákonem. Koncept zákonnosti znamená, že zásah musí být nejen v souladu s vnitrostátním právem, ale že toto právo musí být předvídatelné a nesmí být svévolné. V oblasti domácích porodů, jehož volba je právem matky, to znamená, že matka má právo na to, aby existovaly právní a institucionální podmínky, které její volbu umožní, s výjimkou případů, kdy je ho možno omezit s ohledem na jiná práva. Právo na výběr v oblasti porodů v sobě podle ESLP zahrnuje právní jistotu, že zvolená varianta je legální, a že v souvislosti s ní nehrozí přímé či nepřímé sankce. Nedostatek právní jistoty a hrozba sankcí pro zdravotníky asistujících u domácích porodů omezila výběr možností, které stěžovatelka v souvislosti s porodem mohla zvažovat. Taková situace je podle názoru ESLP neslučitelná s požadavkem předvídatelnosti, a tedy i zákonnosti. Tyto úvahy stačily ESLP k tomu, aby učinil závěr, že došlo k porušení čl. 8 Úmluvy. Inspirativní pro řešení dané otázky, a to zejm. ve vztahu ke shora uvedeným vyjádřením státních orgánů, je i konkurující stanovisko soudců Sajó a Tulkens)."

A jak ESLP řeší slučitelnost (neslučitelnost) práva matky na výběr místa porodu a povinnost lékaře poskytnout člověku ( novorozenci i jeho matce) maximálně dostupnou lékařskou pomoc lege artis? Žádný lékař dobrovolně nebude souhlasit, aby byl na blízku nebo v pohotovosti u domácího porodu. Ví totiž, že tam případnou lékařskou pomoc lege artis bez potřebného vybavení prostě poskytnout nemůže.

Lékaři léčí jen ve vykachlíkovaných nemocnicích? A jak to dělají duly / porodní asistentky? To je jen způsob, jak vymýšlet, proč něco nejde.

Sebezkušenější lékař v případě náhlé a nečekané komplikace bez specializovaného operačního sálu, kde bude rodička do minuty, nic nezmůže. Porodní asistentka už vůbec ne. Lékař je od toho, aby léčil, porodní asistentka zase od toho, aby asistovala.

nevíte náhodou jaké procento porodů si vyžaduje lékařský zásah a v jakém procentu proběhne porod spontánně a bez komplikací? Docela by se to hodilo vědět při úvahách, kolik je potřeba asistentek/asistentů při rození a kolik je potřeba lékařů/lékařek při porodech.

Vřele doporučuji tento zajímavý text p. Šichtařové zde: http://sichtarova.blog.idnes.cz/c/423083/Zakazme-domaci-porody.html

Ono je asi trochu problém to, že lékaři berou porod jako nemoc, a tak k tomu přistupují. Zároveň vnímají rodičku jako objekt své péče, nikoliv jako subjekt. Kdyby z jejich strany trochu ubylo paternalismu a chuti rozhodovat o jiných, co je pro ně dobré, místo servisu a pomoci, tedy přístupu služebníka, nikoliv pána, možná by bylo méně sporů a vášní.