Financování církevních škol
Ivan ŠtampachOd začátku školního roku 2016/2017 by podle sdělení ministerstva školství měly církevní školy přijít o státní dotaci na provozní náklady. Česká biskupská konference s tím nesouhlasí. Chce být církev opravdu nezávislá na státu, jak deklarovala?
Podle sdělení ministerstva školství z 8. 7. 2014 by církevní školy za dva roky, tedy od začátku školního roku 2016/2017, měly přijít o státní dotaci na provozní náklady. Podle ministerstva totiž církve na základě zákona o takzvaném finančním vyrovnání státu s církvemi (428/2012 Sb.) získávají prostředky na to, aby jako zřizovatel mohly tyto náklady hradit samy.
Sekretář České biskupské konference Tomáš Holub vyjádřil nesouhlas s omezením dotací. Výslovně uvedl: Církevní školství je školství, které se stará o sociálně slabé, není to výdělečná věc a v tomto okamžiku by to šlo proti základním právům lidí, kteří chtějí mít děti vychovávány v náboženské svobodě (Novinky.cz z 9. 7.), jako by snad školy zřizované obcemi a kraji, či jinými subjekty sociálně slabé eliminovaly! Holub tímto výrokem dokonce skandálně zpochybňuje, že běžná školní výchova probíhá v souhlasu s ústavně zaručenou svobodou vyznání.
Církve, pokud by se s názorem sekretáře České biskupské konference ztotožnily, by popřely samy sebe. Údajné vyrovnání odůvodňovaly dvěma způsoby: Jednak říkaly, že co se ukradlo, se má vrátit, jen neupřesnily, jak daleko zpět tato krádež zakládající nárok na vrácené jde.
Zákon jasně za křivdu označuje i rozhodnutí demokraticky z více politických stran zvoleného parlamentu před 25. únorem 1948 (§ 5, odst. a). Mnoho majetku církvím zabrala I. československá republika. Patří také ke zlodějům? A když církev dostávala majetek poražených českých stavů od počátku dvacátých let 17. století, to je krádež, na níž se už povinnost vrátit ukradené nevztahuje?
Druhým odůvodněním zákona bylo zdůrazňování, naznačené i v jeho preambuli, jakoby se teprve tímto zákonem realizovala odluka církve od státu. V 19. století členy římské církve, kteří schvalovali odluku církve od státu (možná neomylně) označovali za kacíře.
Nicméně si oproti autorovi článku nemyslím, že by se to nějak týkalo nedostatečné odluky církví a státu. Církev se tu prostě chová jak každá jiná bohatá a vlivná korporace hájící své vlastní zájmy, vynucuje si na státu vše, co lobbingem, vyhrožováním a mediální váhou dokáže -- zcela stejně jako komora exekutora, lobby solárních baronů anebo ČEZ.
A zájem státu je tady hájen pozoruhodně špatně. MŠMT se nepovedlo veřejně vysvětlit nějméně dva duležité motivy;
A) Záměr se netýká jen církevních, ale všech soukromých škol; a vůči těm církevním má být uplatněn ohleduplněji;
B) I po odstranění dotace na provozní náklady bude jak církevní, tak soukromé školství v České republice z veřejných peněz podporováno tak velkoryse, že nenajdeme obdobu ve starých zemích EU;
Věcně bohužel zůstává v celém systému financování škol chyba snad pochopitelná v první polovině devadesátých let, nikoli dnes. Rozlišujeme financovatelné školy podle zřizovatele, místo abychom je financovali podle potřebnosti z hlediska veřejné služby a podmiňovali toto financování splněním určitých standardů.
Myslíte si, že je silnější, než třeba homosexuální lobby?
Jenže kdo má trochu zkušenost s církevními školami i s římskokatolickou církví, ví, že to tak vůbec není. Znám několik dětí, kteří do církevních škol chodí, znám Otce Juana Provecha od pražských Augustiniánů, který se stará o školu na Kačerově. Nikdy jsem od nich cosi, co by alespoň trochu připomínalo tvrzení autora článku, neslyšel.
Jiří Vyleťal
Ale zase poctivě. Máme dost církevních a soukromých škol, které poskytují služby tam, kde kraje a obce z nějakých důvodů nechtějí -- soukromá a církevní gymnázia, která suplují nedostatek těch veřejných (způsobený absurdní představou o prospěšnosti produkovat nezaměstnatelné absolventy učilišť s maturitou, a tudíž lít peníze do jejich udržení na úkor gymplů); několik dobrých škol se sociálními programy či se zaměřením na specifickou klientelu (mimochodem, těch je mezi církevními pozoruhodně málo).
Prostě takové školy jsou, plní dobře své funkce a nejdou škrtem pera a zaplacením odstupného převést na veřejné (státní téměř nemáme, vesměs jsou školy krajské a obecní). Rušit to, co funguje a co nevznikne přes noc -- i průměrná škola chce pár let -- není asi nejmoudřejší strategie.
Začal bych s docela jednoduchým opatřením, srovnal bych normativ na žáka pro veřejné i soukromé školy a podmínkou jeho čerpání by pro ty soukromé bylo, že nesmí vybírat větší školné než deset procent tohoto normativu (to by u pražského gymnázia bylo významně méně než pět tisíc, něco pod tři). Pochopitelně, škola která chce vybírat víc, může, ale bez toho příspěvku. Mimochodem, zrovna takové omezení by nebyl problém snad ani pro jednu církvemi zřizovanou školu -- a pak, pane Kolaříku, že nejsem k církevnímu školství vstřícný.