Na začátku měsíce jsme byli seznámeni s novou vládní komisí, která má připravit zase jeden návrh na majetkové narovnání mezi církvemi a státem. Ani uvnitř pravicové koalice pod Topolánkovým vedením neprošel návrh, že se církvím poskytne nestydatých a nerealistických 270 miliard korun, které jim měly být vypláceny postupně během šedesáti let. Jaký návrh z možných variant komise přijme a jak ji ho schválí křehká většina ve sněmovně, není ještě zřejmé. Z informací a úvah, které v těchto dnech proudí veřejným prostorem, se zdá, že základní idea komunisty zestátněného majetku a jeho vrácení zůstává zachována a že se možná budou církvím předávat spíše pozemky a budovy, a peněžní plnění bude v této šetrné atmosféře výrazně nižší. Otázkou je, jak nízké, aby to politicky obstálo.

Potíže spojené s poskytováním naturálního majetku měly podle dřívější koncepce být řešeny čistě finančním narovnáním, s tím, že peníze by spravoval nějaký orgán zastupující všechny vlastníky a proporcionálně podle jasně stanoveného klíče by je všem rozděloval. Budou-li se církvím dávat např. pozemky, které jim prokazatelně dříve patřily, resp. patří, vznikne problém. Právní subjekt jménem Církev římskokatolická vznikl roku 1991 registrací podle českých zákonů, v tomto případě recepcí dřívějších právních aktů. Takový subjekt nic před restituční bariérou, tedy před rokem 1948 nevlastnil. V této náboženské společnosti je tisíce právnických osob, mezi nimiž mohou být uznatelné nároky rozloženy velmi neproporcionálně. Značná část takového majetku by (v závislosti na době, která by nakonec byla určena jako rozhodující) připadla dvěma subjektům, a sice Strahovské kanonii premonstrátů a Olomouckému arcibiskupství. Pro stovky farností by nula od nuly pošla. Jaký orgán by koordinoval další dělení, není jasné, protože na českém území nemá nikdo církevní kompetenci zároveň nad oběma zmíněnými právními subjekty. Pokud by se ony a další nezřekly svých historických nároků dobrovolně, musel by zřejmě rozhodnout Řím.