Vztah k Evropě: nejtemnější Klausovo dědictví

Jakub Patočka

Je to přesně naopak, než podnes tvrdí Václav Klaus a jeho neblahým dědictvím ke dnu strhávaná ODS: pod deseti letech členství v Evropské unii je jasné, že právě ona je dnes naší největší nadějí na nápravu veřejných poměrů.

K desátému výročí připojení deseti nových zemí k Evropské unii zveřejnil Guardian článek původem nigerijského novináře, šéfredaktora Warszaw Bussiness Journal Remiho Adekoya Jak Evropská unie proměnila Polsko. Autor líčí, jak Polsku deset let jeho členství v EU prospělo.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Navzdory své profesi se africký ekonom nesoustředí pouze na hospodářské faktory, i když i jejich výčet je působivý. Polsko od Evropské unie obdrží v období 2007 až 2020 z evropských fondů částku odpovídající dvěma Marshallovým plánům v přepočtu na dnešní sílu dolaru. Do toho se přitom nezapočítávají masivní dotace pro polské zemědělce. Adekoya to označuje za jeden z největších přesunů bohatství mezi národy v dějinách.

Jakkoli je HDP na hlavu problematickým kritériem, vzestup z 44 % procent průměru EU na současných 67 %, s předpokladem růstu na 74 % v roce 2020, je nutně znát. Ovšem, i Polsko má své potíže: po vstupu do EU z něj odešlo přes dva miliony lidí a přitom trvá čtrnáctiprocentní nezaměstnanost. Ale devět z deseti Poláků pokládá členství Polska v EU za užitečné. Ve Varšavě se vypráví anekdota: Polsko vydělává exportem jídla, nábytku, kosmetiky a nezaměstnaných.

V půvabné pasáži, která by se asi nepokládala za akceptovatelnou, kdyby takto psal bílý novinář o některé africké zemi, si Nigerijec pochvaluje, že peníze nejsou všechno, poněvadž „dekáda v EU a s ní spojená prosperita pomohla Poláky zcivilizovat“. Buď jak buď, většina Poláků, konzervativních i progresivních, by se shodla v tom, že „posledních deset let patří k nejlaskavějším v jejich dějinách,“ uzavírá Adekoya.

V českých zemích je neblahým zvykem, v posledních letech přiživovaným propagandou firmy Agrofert proti polským potravinám, shlížet na Polsko shora. Běžný polský intelektuál ví o české kultuře nepoměrně více, nežli je tomu naopak, ačkoli inspirace v opačném gardu by byla — řekněme shovívavě — přinejmenším stejně podnětná.

Jenomže teď možná už není daleko doba, kdy se začneme ptát, jak je možné, že se nám Polsko tak vzdaluje a mizí někde tam, kam jsme sami chtěli, v čem jsme ale neuspěli: jako fungující demokratický stát. Jistěže Polsko budou, tak jako celou Evropu trápit základní civilizační problémy, prohlubující se nerovnost, postupující ekologická krize, potřeba zkrotit kapitál a korporace, ale jeho způsobilost podílet se na jejich zvládání jako součást evropského soustátí bude nepoměrně vyšší nežli naše.

Pro podstatnou část českých politiků se Evropská unie stala čímsi jako německou tchýní: nerozumí jim, je na ni možné bezpečně všechno svést a přitom počítat se spikleneckým předporozuměním. Foto Archiv DR

Budeme-li přemýšlet, kde se stala chyba, nebude možno obejít úlohu, kterou v nejnovějších českých dějinách sehrál Václav Klaus. Ačkoli se přirozenou tendencí svého osobnostního vývoje dnes již jeví jako okrajová a ve svém krokodýlím hořekování nad tím, že se mu nepodařilo Čechy vycepovat k odporu proti Evropské unii, částečně až komická figurka, všichni víme, že tomu tak bohužel nebylo vždy.

Dlouhou, neomluvitelně dlouhou a dnes tak draze placenou dobu se Klaus těšil respektu prakticky kompletního českého mediálně-politického provozu, ačkoli skutečnost, že se jedná o společnosti nebezpečného fanatika, mělo být univerzálně akceptováno nejpozději v době prvního rozkolu v ODS, který Klaus pojmenoval Sarajevský atentát, což po něm tragicky nekompetentní česká média do omrzení opakovala. I proto bohužel jeho politická „smrt“ tehdy nenastala.

Svou mimořádně temnou úlohu v tom sehrál i Miloš Zeman, který mu hodil záchranný kruh, když zcela v rozporu se strategickými cíli sociální demokracie i zájmy státu učinil hlavního protivníka ČSSD z liberální Unie svobody. Srostlice Klauzemana tehdy zrozená nás tíží jako koule na noze podnes.

Porovnávejme možnosti: zatímco polská pravice přistupuje ryze prakticky jak k otázkám ekonomickým, tak ke členství v Evropské unii, a v osobě ministra Sikorského je schopna dokonce v tradici nejlepšího polského furianství udílet rady, jak se chovat v Evropě, Angličanům, základní směr české pravici, až do jejího tragického pádu v loňském roce, udílel zaslepený eurofóbní dogmatik vybavený souborem ekonomických pouček, jež nikdy nikde nefungovaly.

A připomeňme si, že Klausovou odpovědností je i to, že se rozpadlo Československo, které nám dávalo nesouměřitelně větší vliv v mezinárodní politice, jeho výkonem je i systematické oslabování a podkopávání visegrádské spolupráce. Naše malost, do sebe zahleděnost, póšlosť je jeho zahraničněpolitickým odkazem.

Těžko říct, z čeho Klausův eurofóbní, přímo proti smyslu českých dějin jdoucí, postoj vyplynul, snad na to jednou odpoví nějaký kritický životopisec. Každopádně šel ruku v ruce s jeho dalšími podobně sociálně patologickými a po celou dobu konzistentně zastávanými názory: s nenávistnou přehlíživostí k ekologickým tématům, s nabubřelou povýšeností vůči občanským iniciativám všeho druhu, s ignorováním, zřejmě vypočítavým, narůstající institucionální korupce a konečně se zaplevelením českého národohospodářského myšlení snůškou prakticky nikým již vážně nebraných makroekonomických pouček. Navzdory dodnes ledaskde přetrvávající pověře Klaus nikdy nebyl ani solidní ekonom; něco jako jeho fámulus Ševčík.

Přitom Občanská demokratická strana, v jejímž názvu je tolik příslibů, nebyla k truchlivé dráze odsouzena již při svém vzniku. Konec konců jednalo se o stranu vzešlou z Občanského fóra a přes určitý stupeň technokratismu nepochybně mohla při jiném vedením v souladu s velkou většinou svého členstva zůstat stranou jednoznačně proevropskou, ve svém vztahu k občanské společnosti i ekologickým a sociálním tématům tolerantní.

To, že se to nestalo, je osobní politický výkon Václava Klause. Nikdo by mu ho neměl upírat a takto by měl být jednou připsán v učebnicích dějepisu. Díky tomu lze o Klausovi říct, že kromě Gustava Husáka není v našich moderních dějinách člověk, který by sám svým osobním výkonem napáchal tolik škod. Není to tak, že by závěrečnou korupční amnestií něco pokazil, on jí pouze zcela ústrojně korunoval své politické dílo.

Ale vy, kdo se mu dnes vysmíváte, sáhněte si do svědomí, jak jste mu kdy a v čem dokázali čelit? Ještě pod jeho přímým vlivem se české země během svého předsednictví EU ztrapňovaly obludným sloganem „Evropě to osladíme“, Klaus dělal trapné cavyky kolem Lisabonské smlouvy, kvůli němu jsme si vysloužili pověst země, která je nespolehlivá, staví se na zadní, brzdí. Kapitolou samou o sobě, se zaslepeně ideologickým postojem k EU však přímo související, je tragická nekompetence obou vlád ODS v čerpání eurofondů. To všechno se dělo s účastí, problematizovanou nanejvýš nesouhlasným mručením, Karla Schwarzenberga.

Okolnost, že ODS místo toho, aby Klause odvrhla a pokusila se navazovat na své kořeny v Občanském fóru, dnes vede kampaň k evropským volbám s peticí proti přijetí eura, je chmurným dokladem skutečnosti, že Klausovo vyšinuté myšlení tu zřejmě bude určovat tón až do hořkého konce. Je to škoda, protože úpadek ODS neblaze dopadá na celý český parlamentní systém.

Klausova ODS byla osou transformačního období českých zemí. Také fakt, že se ODS dnes nalézá v úpadku a na okraji, zatímco česká transformace vyprofilovala lídry jako Babiš a Okamura, je přímý důsledek Klausova politického díla.

Jenomže na druhou stranu svést na něj všechno by bylo absolutně nemístné. Jen si vzpomeňme, kdo všechno a jak dlouho mu podkuřoval, anebo alespoň kryl záda, v české politice i v českých médiích. Nikdo, kdo se ho nesnažil zastavit nejpozději v roce 2003, by dnes už neměl s Klausem bojovat nikde jinde nežli sám v sobě.

A konečně: pohlížíme-li po deseti letech v Evropské unii na ni a na nás, musíme si říct, že pro velkou část českých politiků se stala čímsi jako německou tchýní, která jim nerozumí ani slovo. Mohou na ni, hlavně v hospodě mezi svými podobně tupými soukmenovci, beztrestně nadávat, svádět na ni všechny nezdary své péče o stát a předpokládat přitom jakési spiklenecké předporozumění. Jenomže ona nakonec bude muset přijít a zcivilizovat nás tak, jako se jí to před očima jednoho Nigerijce, podařilo s Poláky. Je to dnes naše největší naděje. Už aby to bylo!

    Diskuse
    MP
    May 2, 2014 v 13.8
    Ano, Klaus je a byl škůdce, ale problém českého anievropanství je ještě jinde
    Píšu teď z levicových pozic, přesněji řečeno z pozic českého levicového lidu (jak se jeho názory projevují na internetových fórech):

    Lidé instinktivně a zcela oprávněně negativně reagují na globální kapitalismus, jenže pletou si jej s EU, resp. připisují EU ona zla, která ve skutečnosti plodí globální kapitalismus. Jestliže je tedy možné něco EU vyčítat, pak to, že nedovede negativům globálního kapitalismu čelit, jenže takhle daleko lidé nedokážou dohlédnout.
    Důvod této neblahé a tragické zaslepenosti je ovšem také zřejmý: EU převzala neoliberální agendu, a dokud ji bude provozovat, neřkuli prohlubovat a posilovat, do té doby bude růst euroskepticismus a xenofobie, nacionalismus atd. Je velkou úlohou demokratických levicových politiků, aby tohle občanům vysvětlili - prof. Keller se o něco podobného pokouší, leč jeden blanický rytíř sám nic nezmůže...

    Na současném tristním stavu důvěry Evropanů v EU se totiž především podepsaly socdem strany našeho kontinentu jako celek. Ty trestuhodně neoliberální hospodářskou politiku i ideologii převzaly a s pravicí vesele kolaborovaly. A dnes mají lidé volit nějakého Martina Schultze? Když jeho Parteigenossen přikyvují Merkelové, tentokrát dokonce sedíce s ní v jedné vládě?

    May 2, 2014 v 13.26
    Kdo učinil
    Předesílám, že jsem pochopil, že ten článek je hlavně u EU a o Klausovi. Vloudila se tam ale poněkud zavádějící formulace k jinému tématu. Totiž že Miloš Zeman "učinil hlavního protivníka ČSSD z liberální Unie svobody". Tak to přece nebylo, co si vzpomínám. To byla až odvozená reakce. Hlavní vinu má podle mě jednoznačně Jan Ruml, když jako předseda US-DEU odmítl velmi velkorysou nabídku na účast ve vládě s ČSSD a KDU-ČSL, které byl mohl předsedat Josef Lux.
    DU
    May 2, 2014 v 15.12
    K panu Guthovi
    Miloš Zeman učinil hlavního protivníka Unii Svobody v čele s Janem Rumlem krátce po sarajevském atentátu možná z nevinné analýzy, že US bude místo ODS hlavní silou na pravici. Možná však z vypočítavé skryté podpory Klausovi.

    Jeho velkorysá nabídka po volbách 1998 mu otevřela dveře k opoziční smlouvě. Byl si jist, že ji Jan Ruml nepřijme, protože nedokáže oddělit politické od osobního.

    Z Unie svobody se stala US-DEU mnohem později, až v roce 2001.
    DU
    May 2, 2014 v 15.31
    Klaus je příznak českého antievropanství, ne příčina
    Prototyp Klause jako malého čecháčkovského antievropského Všeználka, je něčím, co se v českých dějinách objevuje od pradávna. Možná bychom se dostali až k dobám husitským. I tehdy byla Svatá říše římská i katolická církev prohnilá, ale některé země se v ní dokázaly diplomaticky prosadit a časem reformovat sebe i Evropu a uhájit si svou hrdost. Jen v Čechách se tehdy 20 let válčilo, aby nakonec husité uhájili jen přijímání pod obojí. Kverulantskému duchu Čech podlehli i (často německy mluvící luteráni) v době českého povstání, které skončilo na Bílé hoře a s ním i veškeré výhody, které obyvatelé zemí Koruny české v říši do té doby měli. Potom už následovala jen staletá švejkovská strategie být u toho, navenek hrát spolupráci, ale zevnitř kazit, co se dá (viz Klausova kverulace s Lisabonskou smlouvou). Ne náhodou proto ty pozitivnější osobnosti českých dějin Komenského, Palackého nebo Masaryka nepocházely z české kotliny, ale až z jihovýchodní a východní Moravy...
    MP
    May 2, 2014 v 20.36
    D. Unger by už měl konečně začít urážet někoho jiného
    než český národ.

    Jenom by mě zajímalo, jestli je opravdu takový duševní chudák, nebo je za to placený.
    JV
    May 2, 2014 v 22.4
    Pan Unger přece nikoho neuráží
    Vážený pane Plevo,
    pan Unger nikoho, ani žádný národ neuráží. To co pan Unger píše, nad tím bychom se měli zamyslet všichni.
    Kdyby totiž ona oficiální verze českých dějin, která se snadno nechá vyjádřit větou – zlí cizáci a dobří Češi, resp. za všechno mohou Němci, Habsburkové, katolická církev, šlechta a nejnověji komunisté – byla pravdivá, dávno už by to muselo být někde znát.

    Ale ono pořád nějak není. U nás se krade jak nikde na západ od nás, odpadky vyhazují kolem sebe, všude je špíny až bůhví kam, na silnicích panuje džungle, o sobotách a nedělích se vesele hlučí čím to jen jde a vandalismus kvete vůkol jak básníkův rudý vřes. Všude panuje ohavná bezohlednost, za kterou se nikdo nestydí. O vulgárním vyjadřování ani nemluvě a neschopnosti se na něčem domluvit jakbysmet. Bohužel, s časem je to horší a horší.

    Vyhnali jsme Němce, roztrpčili jsme se se Slováky (prý jsme na ně dopláceli!), zatočili jsme s Vídní i Římem (jak si pochvaloval prezident Masaryk), zbavili se Sovětského svazu (jemuž jsme předtím s nadšením a svobodnou vůlí padali do náruče) a co jsme předvedli? Teď za všechen náš úpadek prý mohou Romové – ti jediní tu ještě zbyli.

    Dobrou noc Jiří Vyleťal
    DU
    May 2, 2014 v 22.12
    Vážený pane Plevo,
    divil byste se, ale zatím jsou placeni jen ti, kteří soustavně kazí práci těch, kteří se snaží o objektivnější pohled na dějiny a poukázat na odvěkou různorodost tradic zemí Koruny české než je jednotné české nacionální obrozenecké pojetí prosazené koncem 60. let 19. století. Nemusí mě nikdo za to platit, zaplatit takové diskusní příspěvky, které předpokládají určitou znalost historie, politiky a kultury by navíc byl docela problém.

    Nechápu, proč se Vám zdá, že svým popisem český národ "urážím". když poukazuji na jeho chyby a nedostatky. Podle mě ale spíš napravuji nerovnováhu, která tu za posledních 150 let vznikla.

    Češi by se dnes měli vlastně radovat z toho, že se jim podařilo zbavit se všech svých menšin a zůstali po benešovsku ve svém prostoru čistí. Jejich nenávist však s Němci, Židy, Slováky a Maďary neodešla a nyní je vděčným terčem Brusel a EU.

    V dnešní době ani já ani kdokoli jiný snad nemusí být duševním chudákem, když si může zvolit, ke kterým tradicím a národním hodnotám se bude hlásit. V příběhu rodinných předků jsem konzistentní, doufám, že vy také.

    V posledním sčítání lidu zmizelo 2,5 milionu aktivně se hlásících Čechů. To bych já sám nebo někdo opravdu placený jen těžko zvládl...
    MP
    May 3, 2014 v 11.16
    "Oficiální verzi českých dějin",
    jak o ní píše p. Vyleťal, dnes nikdo soudný, žádný historik ani žádný intelektuál, nezastává. Pánové se tedy vlamují do otevřených dveří.

    Jestliže je dnes něco lidem vsugerováváno, je to naopak právě ona kontraideologie, kterou tady "v plné kráse" vykresluje D. Unger. Jen si zalistujte, p. Vyleťale, takovými Lidovými novinami nebo všelijakými "společenskými časopisy" (samozřejmě že pravověrně pravicovými, jak jinak) - a najdete tam za těch 25 let soustavné reinterpretace českých dějin ve smyslu: zlí husité, hodní Habsburkové, hodná šlechta a katolická církev, břídil Masaryk a hlavně Beneš, odsun = málem druhý holokaust atd.

    Takže to, co p. Unger tady bezostyně šíří a co - nevím proč - tak učarovalo vám, p. Vyleťale, kterého považuji na rozdíl od prvně jmenovaného pána za slušného člověka, to není nic nového ani originálního. Je to opět jen ideologie, nemající s historickou skutečností nic společného, jenom vyhovuje např. sudetským Němcům a německé a rakouské pravici (a ti mají dost eur...).

    Dějinám je třeba porozumět - a cestou k takovému porozumění není nahrazování jedněch mýtů druhými...
    May 3, 2014 v 11.45
    "jen" ideologie ?
    To že primitivně nacionální (xenofobní) interpretaci českých dějin nikdo soudný nezastává, není moc uklidňující, pokud tato ideologie působí jako politický faktor. Nerozlišování patriotismu a nacionalismu je dost rozšířený.nešvar.
    Nemluvě o protizápadní propagandě šířené v poslední době z východu jako krytí imperální agendy a nabývající až tragikomických podob - líčí EU jako Čtvrtou říši, jako sionistický a zednářský projekt. jako projev hodnotové dekadence.
    V té ideologické bramboračce se vytrácí úcta k faktům, plastické vnímání minulosti a vítězí uhrančivé obrazy údajného nepřítele. Hnědý stín nad Evropu není přeci iliuze, ale bohužel opět realita,
    I v zemích s demokratickou tradicí a kulturou vzkvétá nějaký ten Jobbbik, prozatím s lidskou tváří Natož pak na balkanizovaném východě Evropy.
    Jaké duševní kořeny má Klausova obsese EU nevím, ale má to i objektivní kořeny - evropská politická unie je a) neliberální pokus o regulaci velkého kapitálu b) globální konkurent v multipolárním světě. Nacionalismus je pro to dobrá "maskirovka".

    DU
    May 3, 2014 v 15.15
    Pane Plevo,
    vskutku zajímavě tu posuzujete slušnost a neslušnost člověka podle jeho názorů na české dějiny.

    Váš poukaz na (cíleně vyráběné) nepřátele v podobě "sudetských" Němců nebo "německé či rakouské pravice z dostatkem eur" je závan padesátých let a celé éry socialismu a pokud dnes převládá v myšlení většiny českých voličů (viz prezidentská volba), nelze se divit, že jsme na cestě do vyspělé Evropy daleko za Slováky a Poláky.

    Jste pozadu. Německo dnes není skutečná velmoc, ale spíše jen americký satelit v Evropě. Ten malý hospodářský růst, který ČR díky Německu dnes má, zřejmě levicovým nacionalistům nesmrdí.
    + Další komentáře