Fondy EU jako promarněná šance

Výsledky dosavadního čerpání fondů EU jsou tristní. Odhaduje se, že celkem se nestihne vyčerpat od 100 do 250 miliard Kč. V současné době je již pouze možné minimalizovat rozsáhlé ztráty finančních prostředků.

Novotn_

Tomáš Novotný

13.08.2013 08:01

Ke svému konci se blíží rozpočtové období Evropské unie 2007-2013. V rámci těchto sedmi let a dvou následujících čili do roku 2015 má Česká republika k dispozici 798 miliard Kč z fondů EU. Jednalo se v roce 2006 o nejvyšší částku, kterou na počet obyvatel získal pro podporu svého rozvoje členský stát EU. Výsledky správy těchto prostředků jsou v pololetí roku 2013 tristní.

Česká republika nevyužila tuto unikátní příležitost maximálně podpořit v letech hospodářské krize ekonomický růst právě s pomocí evropských fondů. Jedná se o zásadní pochybení, které také vede k dalšímu zhoršení už tak špatné pozice ČR v rámci EU.

Česká republika k 3. 7. 2013 vyčerpala z fondů EU pouze 260 miliard. Jedná se o 32 % a dosud nevyčerpaná částka dosahuje téměř 540 miliard Kč. Je to dokonce více, než 522 miliard Kč, které Nečasova vláda získala pro budoucí programovací období 2014-2020. Na vyčerpání těchto prostředků zbývá již pouze dva roky a pět měsíců.

Nevyužité prostředky, které mohly pomoci českým firmám a ekonomice jako celku, budou enormní. Odhady se pohybují od 100 do 250 miliard Kč. Česká republika patří k zemím nejhůře čerpajícím evropské fondy v EU. Jaké jsou hlavní příčiny tohoto selhání? Jaká existují řešení na snížení této ztráty? Pokusím se na tyto otázky dát odpověď.

Jednou z hlavních příčin byla rozsáhlá výměna úředního aparátu ministerstev odpovídajících za evropské fondy v roce 2006 a 2007 po vítězství ODS ve volbách. Došlo tak k narušení odborné kontinuity na většině ministerstev. Tehdy nové operační programy se tak začaly spouštět se značným zpožděním.

Nejvíce odstrašujícím případem bylo Ministerstvo školství, které mělo skluz v zahájení čerpání z programu vědy a výzkumu několik let. Další osudovou chybou byla špatná koordinace čerpání eurodotací. Resorty odpovědné za kontakt s Evropskou komisí a nastavení jednotných pravidel tj. Ministerstvo financí a Ministerstvo pro místní rozvoj nestanovily všem ministerstvům a tzv. ROPům (instituce spravující fondy EU na krajské úrovni) mimo jiné jednotná kritéria pro výběr projektů či jednotné smlouvy s příjemci dotací.

Správci dotací zejména na ministerstvech (dopravy, životního prostředí, pro místní rozvoj, školství, práce a sociálních věcí či průmyslu) nastavily v roce 2006 oblasti, na které chtějí poskytovat prostředky, velice rozsáhle a ambiciózně. Jak se posléze ukázalo, v řadě oblastí se přecenila schopnost vytvářet životaschopné a kvalitní projekty. Namísto toho, aby zodpovědní manažeři reagovali po několika letech čerpání přesunem prostředků do oblastí, kde se naopak čerpat daří, zůstali pasivní a své priority neměnili.

Oblasti, na které budou použity evropské prostředky na devítileté období, a rozdělení peněz mezi ně se nedají na začátku přesně odhadnout. Když už zklamali jednotliví správci dotací z ministerstev, měla aktivní roli sehrát vláda a navrhnout v roce 2010-2013 přesuny, jak v rámci jednotlivých programů, tak mezi nimi. Právě podle klíče úspěšnosti a prospěšnosti čerpání eurodotací.

K tomu chyběla odvaha a rozhodnost. Podle dosavadního průběhu čerpání mají patrně největší potenciál absorbovat prostředky ze špatně fungujících ministerských programů právě krajské ROPy kromě ROPu Severozápad. Přesto k tomuto přesunu vláda z politických důvodů nepřistoupila (levicové kraje pravicová vláda, radši vrátíme miliardy do Bruselu, než abychom je svěřili našim politickým oponentům).

Na začátku čerpání bylo další chybou příliš široké nastavení priorit, na které evropské dotace využít. Každý chtěl na svou oblast část prostředků z velkého evropského krajíce. Ty se měly správně koncentrovat na několik málo nejpotřebnějších oblastí, k tomu ovšem nedošlo. V neposlední řadě selhal a selhává systém kontroly čerpání evropských fondů (Česká republika již za chyby při správě fondů EU zjištěné audity zaplatí EU téměř 17 miliard Kč).

Zde měla opět klíčovou roli sehrát prevence a jednotné nastavení systému kontrol na samém začátku u všech správců dotací. Na všech ministerstvech a ROPech mělo například vzniknout samostatné právní oddělení kontrolující veřejné zakázky před jejich zahájením, které by provedení veřejných zakázek v rozporu se zákonem v naprosté většině zabránilo. Právě chyby ve veřejným zakázkách jsou nejčastějšími nálezy následných auditů projektů čerpajících evropské fondy.

Dalším klíčovým systémovým opatřením mělo být důsledné kontrolování hospodárnosti projektů podle obvyklých cen stavebních prací či výrobků na trhu. Eliminuje se tak předražování projektů, snižuje se prostor pro korupci a nesmyslně ziskové marže. Zároveň se získají prostředky na více projektů.

Velkou roli tak sehrálo při chybách v řízení fondů EU nemístné politikaření a resortismus, kdy není politická vůle převést prostředky z oblastí, kde se je nedaří čerpat, do oblastí s vysokou schopností absorpce. Velkou chybou je a bylo také nepřiznat si rozsah problému, jeho zamlčování a bagatelizace od odpovědných institucí.

Jaké je řešení této neradostné situace, která nastává navíc v době, kdy v důsledku hospodářské krize trpí veřejné rozpočty zásadním nedostatkem prostředků a právě fondy EU by měly být klíčovým zdrojem růstu životní úrovně, zakázek pro soukromý podnikatelský sektor a celkového růstu ekonomiky ČR. Bohužel na nalezení řešení, aby ČR nemusela vracet žádné prostředky, je již nyní pozdě.

Vláda ČR by měla do konce roku 2013 rozhodnout o přesunutí prostředků mezi programy ze špatně čerpajících do těch, které čerpají dobře a jsou schopny dodatečné prostředky využít. Dalším nutným krokem je přesunout prostředky v rámci špatně fungujících operačních programů do oblastí, kde je poptávka vysoká, a nenamlouvat si, že v oblastech, kde se nedařilo šest a půl roku, se najednou stane zázrak.

Kromě výše uvedených opatření existuje řada kroků na úrovni správců fondů EU, kterými lze čerpání fondů EU urychlit. Mezi ta hlavní opatření patří urychlení frekvence výzev pro předkládání žádostí, zkrácení termínů pro hodnocení žádostí o dotace, zkrácení termínů pro posuzování žádostí o platby u schválených projektů, proplácení prostředků u všech operačních programů ve lhůtě splatnosti faktur a nikoliv následně, což nutí žadatele platit zbytečné úroky za úvěry od bank, intenzivní proškolování žadatelů jak vyplňovat žádosti o platby či realizovat výběrová řízení, kde dochází k četným chybám, zrychlení činnosti stavebních úřadů při udělování stavebních povolení k projektům financovaných z fondů EU, zrychlení činnosti ÚOHSu při rozhodování o napadených výběrových řízeních u projektů z fondů EU.

Projekty v oblastech, kde jich není dostatek, je třeba vyhledávat, aktivně pomáhat žadatelům a nikoliv pasivně čekat na předložení žádostí. Zároveň si různé úrovně státní správy a samosprávy nesmí dělat naschvály.

V současné době je již pouze možné minimalizovat rozsáhlé ztráty finančních prostředků, které mohly přispět ke zvýšení zaměstnanosti, růstu ekonomiky a životní úrovně. To ovšem znamená přiznat si rozsah problému a formou krizového managementu zachránit, co se ještě na jednotlivých programech zachránit dá. Lze pochybovat, zda je toho naše státní správa a politická reprezentace v současné době schopná, a snad jen doufat, že pozdě, ale přece, zvítězí racionalita a zdravý rozum.

To je úkol současné přechodné vlády a vlády vzešlé z předčasných voleb, protože je nutno konat okamžitě. Nemalovat věci na růžovo a přiznat si reálný stav. Nedoufat v zázraky, vždyť jde o desítky miliard korun, které mohou zásadně zlepšit kvalitu života občanů ČR, a chovat se pragmaticky a rychle.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.