Analýza čerpání fondů EU a konkurenceschopnost

Nemalé peníze, které do ČR proudí z fondů EU, mají sloužit k vyrovnávání rozdílu rozvinutosti jednotlivých regionů – s tím je ovšem v rozporu struktura konkrétních dotačních programů. Nečasova vláda navíc v čerpání prostředků zaspala.

V pondělí 22. dubna uspořádala nadace Friedrich-Ebert-Stiftung veřejnou prezentaci studie ekonoma a člena NERVu Petra Zahradníka, která analyzuje dosavadní stav čerpání fondů EU v České republice. Kromě toho se také zaměřuje na doporučení pro nadcházející programové období 2014-2020. Po samotném představení studie následovala diskuse, které se kromě Petra Zahradníka zúčastnil i první náměstek ministra pro místní rozvoj ČR Daniel Braun, stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek a ředitel Regionálního operačního programu Střední Čechy Tomáš Novotný.

Podle Petra Zahradníka by Česká republika jako stále podrozvinutá ekonomika měla, co se týče fondů Evropské unie, zastávat pozici tradiční, silně kohezní politiky. Jejím smyslem je pomoci méně rozvinutým regionům a lokalitám, aby jejich rozvinutost vzrostla a mohly se reálně zapojit a využívat prostředí Jednotného vnitřního trhu EU a dalších forem vzájemnosti a součinnosti v EU. Petr Zahradník ve svém vystoupení zdůraznil, že Česká republika by kohezní politiku neměla vnímat jako pouhý nástroj dodatečné fiskální redistribuce, jako dárek evropského daňového poplatníka, ale jako nástroj integrovaného přístupu k udržitelnému rozvoji regionů, sub-regionů a lokalit. Hlavním kritériem tak nemá být vyčerpat dané prostředky, ale přispět k budoucímu rozvoji příslušného území.

Čerpáme méně, než bychom mohli
Důležité je, že letošním rokem končí programové období 2007-2013. Od momentu členství v EU zaujímá Česká republika pozici čistého příjemce finančních prostředků z rozpočtu EU. Otázkou je, co chtít do budoucna. Podle Petra Zahradníka bychom měli jít střední cestou mezi tím usilovat o to být věčným čistým příjemcem a snažit se dělat se bohatší než ve skutečnosti jsme. Po roce 2007 u nás došlo k výraznému navýšení čerpání finančních prostředků. Petr Zahradník se přesto domnívá, že výše čisté pozice ve prospěch České republiky by mohla být ještě vyšší, kdyby docházelo k optimálnímu procesu uvolňování prostředků Rozpočtu EU na Kohezní politiku EU v souladu s časovým rozvrhem v rámci Národního strategického referenčního rámce ČR.

Prostředky z evropských fondů představují významnou součást systému veřejných financí České republiky. Jedná se o 7-8 procent veřejných financí. Petr Zahradník ale upozornil, že by to mohlo být i 10 procent. Objem proplacených prostředků je podle něho s ohledem na fázi programovacího období nízký. Ještě závažnější je nízká úroveň certifikovaných prostředků ze strany Evropské komise (obsahové, procedurální, administrativní nedostatky).

Skrytý fiskální stimul Nečasovy vlády
Podle náměstka ministra pro místní rozvoj Daniela Brauna Česká republika nemá jako například Řecko problém s nedostatkem projektů či kofinancováním. Potíže nastávají až ve fázi certifikace, kdy je třeba doložit výdaje Evropské komisi. Co se týče chybovosti projektů, tak naprostá většina chyb podle Daniela Brauna vzniká neúmyslně.

Stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek na úvod svého vystoupení uvedl, že závěry studie Petra Zahradníka jsou trochu moc kulantní, což mu umožňuje některé závěry přiostřit. Jan Mládek tvrdí, že kdybychom v roce 2013 vyčerpali v poměru stejné množství prostředků, jako do té doby, tak naše čistá pozice zůstane ochuzena o 293,7 mld. Kč. Hlavní drama vidí Jan Mládek v přehledu čerpání k lednu 2013. Celková alokace prostředků pro Českou republiku je podle něho 784,2 mld. Kč. Co se týče jejich čerpání, Jan Mládek zmiňuje dva problémy:

První spočívá v tom, že u 18 procent všech prostředků (141mld. Kč) dosud není schválen ani projekt a hrozí, že nedojde ani k pokusu o jejich vyčerpání. Ještě je čas, ale přesto podle Jana Mládka můžeme přijít o 40-80 mld. Kč. Druhý problém vidí stínový ministr financí v tom, že projekty budou muset být proplaceny z národních peněz, protože peníze z Bruselu nepřijdou. Jan Mládek se obává skrytého dluhu, který bude ponechaný příští vládě. Je těžké odhadnout, kolik to bude. Nicméně rozsah 150–250 mld. Kč je podle něho realistický odhad. Peníze budou proinvestovány, ale ne proplaceny evropským rozpočtem. Současná vláda tak podle Jana Mládka dělá fiskální stimul, ale nechá ho zaplatit příští vládu. Většina tohoto problému naskočí postupně a to hlavně v době mandátu příští vlády.

Menší tolerance chybovosti projektů
Ředitel Regionálního operačního programu Střední Čechy Tomáš Novotný ve svém příspěvku zdůraznil, že do konce roku 2012 jsme vyčerpali jednu třetinu všech prostředků. Dvě třetiny ještě zbývají. Jedná se o 560 mld. Kč, což je více, než je dohodnuto na další programové období (522 mld. Kč). Odhad Jana Mládka 150 – 250 mld. Kč, které nám nebudou proplaceny, je Podle Tomáše Novotného nadsazený. Přesto je ale přesvědčený, že velká část prostředků se už do České republiky nedostane. Tomáš Novotný mluvil o 90-100 mld. Kč. Podle něho se několik let zaspalo, řídící orgány tento problém odkládaly a dnes už není v lidských silách to zvládnout.

Důležité je, že s postupujícím časem je u projektů kladen čím dál větší důraz na dodržování pravidel a nižší míru chybovosti. V tomto ohledu dochází k jednoznačnému zpřísňování. Daniel Braun doplnil, že do minulého roku, když byla chybovost do pěti procent, nic se nedělo, nyní se ale tolerovaná míra chybovosti snížila na dvě procenta. Bývalý eurokomisař Vladimír Špidla později z publika upřesnil, že zavedení dvouprocentní chybovosti není primární úvahou Evropské komise, ale že se jedná o ústup Komise pod tlakem Evropského parlamentu, který sám jako eurokomisař zažíval a který vychází z mezinárodních účetnických standardů.

Konkurence
Tomáš Novotný ve svém vystoupení upozornil také na to, že Evropská komise pod rouškou inovace a konkurenceschopnosti prosazuje programy, které k inovaci a konkurenceschopnosti nevedou. Čerpání peněz táhnou města, obce a kraje. V regionálních operačních programech je tak převis žádostí např. na školky či místní komunikace, ale v jiných programech se prostředky vrací. Podle Tomáše Novotného by sice bylo hezké, kdyby se z ČR stalo Silicon Valley, ale bohužel na to není absorpční kapacita. Zbožštění konkurenceschopnosti podle něho není dobré.

Lidé oceňují přínosy evropských fondů ve školství, zdravotnictví, dopravě a životním prostředí. Podnikání je až na posledním místě. Cesta, kterou se jde, je ale právě opačná. V dalším období jde padesát procent prostředků na vědu a výzkum. Na regionální operační programy bude zbývat o dvacet procent méně než dnes. Tomáš Novotný zdůraznil, že dotační programy byly tvořeny podle vyspělých států, jako je Německo, místo aby se vyjednalo, že nám budou šité na míru. Z hlediska zaměření na konkurenceschopnost tak budeme mít problém s absorpční kapacitou.

Kohezní politika EU a Strategie Evropa 2020
V souvislosti s velkým důrazem, který je dnes kladen na konkurenceschopnost, se v analýze Petra Zahradníka píše toto: „Ztělesnění priorit konkurenceschopnosti je Strategie Evropa 2020; mezi ní a budoucí kohezní politikou bude jistě existovat nezanedbatelný průnik, na nějž by měla být připravena i Česká republika…Kohezní politika EU po roce 2013 si však ve vztahu ke Strategii Evropa 2020 musí udržet svůj primární cíl a smysl: být nástrojem snižování disparit (rozdílů) v úrovni rozvoje regionů a členských států EU. Zde pak zřejmě spočívá základní strategické dilema při pojetí Kohezní politiky EU po roce 2013: do jaké míry má tato zajišťovat právě konvergenční funkce méně rozvinutých regionů a zemí EU, a do jaké míry se má podílet na řešení kvalitativně vyšších náročnějších projektů, obsahově ztělesněných ve Strategii Evropa 2020?“

Toto dilema je velmi vážné. Ne vždy sice zvyšování konkurenceschopnosti a pomoc podrozvinutým regionům a lokalitám stojí nutně proti sobě, ale jak ve své studii uvádí sám Petr Zahradník: „Tematická koncepce, navazující na Strategii Evropa 2020, pokud by byla realizována způsobem a v rozsahu, který zatím předpokládá Evropská komise, by mohla způsobit, že některé opatření, jež jsou v České republice považována za potřebná, a která by měla být financována v rámci kohezní politiky, by financována být nemohla.“ Důraz na konkurenceschopnost se tak paradoxně obrací proti rozvoji méně rozvinutých oblastí. Výzvy, které z toho plynou pro příští vládu bez ohledu na to, čí vláda to bude, jsou zjevné.

Text vychází v rámci spolupráce se zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Jana Maláčová - Uherské Hradiště

pár poznámek Čtvrtek, 2.Května 2013, 11:29:38

Úvahy jakou kohezní politiku vlastně chceme v rámci popsaného dilema jsou cca tři roky opožděné, v současné době se akorát technicky dojednávají jednotlivá nařízení v Radě a Evropském parlamentu. A prostor pro nastavení programů v ČR není až tak široký. Poslední velká šance ukázat, jakou kohezní politiku chceme, padla při vyjednávání Víceletého finančního rámce, kdy si premiér Nečas myslel, že za členství v obou proti sobě stojících skupinách (čistí plátci požadující zkrácení rozpočtu Kohezní politiky a ostatních kapitol versus příjemci z Kohezní politiky) bude odměněn. Což se nestalo.
Možná bych k textu ještě dodala, že přesně v těch oblastech, které jsou pro příští programové období vnímány v EU jako priorita, čerpáme nejhůře - jedná se o programy MŠMT a MŽP. Ne proto, že by po takovýchto projektech u nás nebyla poptávka či absorpční kapacita, ale protože je prostě neumíme dělat.
Zásadní problém u fondů EU z mého pohledu spočívá v tom, a v textu to bylo lehce naťuknoto, že 1. nemáme vlastní investice do regionálního rozvoje a nahrazujeme je fondy EU, že 2. nemáme žádnou středně- či dlouhodobou koncepci rozvoje, která by byla připravena napříč politickým spektrem a že 3. jsme si sami rozhodli, že na fondy EU si může "šáhnout" každý a na všechno namísto určité koncentrace na několik málo priorit...

Veronika Srbová - Praha 4

Chtěla bych jen připodotknout, Čtvrtek, 2.Května 2013, 16:13:25

že stávající operační programy jsou dílem naší politické reprezentace, tj. jednotlivých ministerstev a regionů. Dobře si pamatuji, že nám je v Bruselu napoprvé neschválili, právě pro jejich velký počet, roztříštěnost a naprostou absenci nějaké spojující vize. Leč, jak si rovněž pamatuji, prosadili jsme si je. Teď je horko těžko realizujeme, ono se to asi snadno napsalo, ale vymyslet smysluplnou náplň pro ty bláboly, které jednotlivé OP popisují, to už je oříšek.
A k chybovosti je třeba si uvědomit, že ta je přímo úměrná složitosti (zbytečné!) pravidel, která realizaci projektů přímo dusí. Chtěla bych alespoň jednou v životě vidět projekt, který se do takových "pravidel" dovedl vměstnat. Zdůrazňuji: ta pravidla, to je dílo našich ministerských a regionálních úředníků. Bruselem se sice dovedou ohánět, ale když si člověk dá práci a příslušné směrnice si najde, obvykle jsou v nich jen velmi obecná doporučení.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.