Evropská unie nás prý korumpuje
Jiří PeheProblém s evropskými fondy v ČR nespočívá v tom, že nás, jinak počestné Čechy, Unie vlastně korumpuje. Spočívá v tom, že v české společnosti si nejrůznější „podnikavci“ hledají za každých okolností způsoby, jak krást.
V souvislosti s korupční kauzou Davida Ratha, v níž údajně figurují i pokusy o manipulaci evropských fondů, nabízejí někteří komentátoři a politici poněkud perverzní logiku. Hlavním problémem je podle nich samotné „dávání“ ze strany Evropské unie, které prý v podobě zahlcování nových členských strukturálními fondy pomáhá vytvářet živnou půdu pro korupci.
Což o to, v unijním systému čerpání fondů lze jistě najít organizační nedostatky, například v podobě nadbytečné byrokracie, nedostatečné kontroly, nebo naopak benevolence vůči projektům, které přímo zavánějí zbytečným vyhazováním peněz. Jenže je zároveň třeba jasně říct, že hlavní problém není na straně „dávající“ EU, ale na straně zemí, které fondy mají a mohou čerpat, ale místo toho se topí ve šlendriánu korupci.
Mezi těmito zeměmi existují poměrně velké rozdíly. Některé nové členské státy byly schopny nastavit svoje systémy pro čerpání evropských peněz tak, že zásadním problémům nečelí, jakkoliv i tam se občas vyskytnou potíže, a to jak v podobě snah s fondy manipulovat, tak v nedostatečné absorpční kapacitě.
Na druhé straně jsou země, jako je Česká republika, které mají s čerpáním fondů zásadní potíže. Buď je nedokážou smysluplně čerpat vůbec, protože nejsou schopny připravit řádné projekty, anebo dovolí, aby se s fondy nejrůznějším způsobem korupčně manipulovalo.
Tvrdit, že taková situace je v prvé řadě výsledkem příliš velkého přílivu peněz, je dětinský argument, který staví logiku na hlavu. Ve skutečnosti je takové chování výrazem politické a právní nedospělosti.
1) Hlavní problém spočívá v tom, že v české společnosti, která je ve světle své moderní historie dosti nemocná, si nejrůznější „podnikavci“ hledají za každých okolností způsoby, jak krást.
2) Lze samozřejmě argumentovat, že nové členské země, se svojí krátkou demokratickou zkušeností, se v politickém slova smyslu dětem podobají...
Obě tato tvrzení jistě nelze tak snadno vyvrátit (zejména české buranství je nepopiratelné - stačí si poslechnout vystoupení Karla Schwarzenberga a dalších).
Musím ale namítnout, že:
-- ve velkém se krade - jenom se to děje obezřetněji - i ve "starých" členských zemích. Díky obezřetnosti a profesionalitě (obeznámenosti s pravidly hry) nelze proto příslušné podnikatele tak snadno označit za podnikavce.
-- také ony demokratické zkušenosti jsou v řadě z těchto zemí jen o několik málo let delší.
Problém tedy vidím ve zjednodušujícím sugestivním pohledu na tzv. vyspělost resp. nevyspělost.
Proč sugestivním?
Samo chvatné rozšiřování EU na východ byla, pokud bychom je hodnotili jen optikou "vyspělosti" či "zralosti", veliká pitomost. -- Jenomže motivem rozšíření EU přece nebyly nějaké vznešené ideje, ale prostě obsazení trhů!!
Nechci autorovi podsouvat něco, co si třeba nemyslí.
Jen tu mezi řádky vnímám jeden mlčenlivý předpoklad:
jakoby devastace demokratického smýšlení byla výlučně dílem východního stalinského a poststalinského "socialismu" - a hitlerovský národní "socialismus", španělský frankismus, portugalský Salazarův režim nebo diktatura řeckých plukovníků žádné takové škody nezpůsobily?
Dokonce i Günter Grass si ve své nové "básni" povšiml, že řečtí plukovníci "Evropě" nesmrděli, "zadlužení Řekové" smrdí o to víc.
Anebo si snad dnes EU dělá v první řadě starosti o osud demokracie v Řecku ??!
Je to stejný vzorec úniku před realitou a zodpovědností, jako okopávání romů, cizinců, nepřizpůsobivých, environmentalistů ... a typicky české je, že tohle vehementně podporuje vláda, která sama sebe nazývá "odpovědnou" a zaštiťuje to prezident který si nevidí ani na špičku nosu.
Jenomže Pehe píše o světě jaký by MĚL BÝT (demokratická zralost a pod.) a ne o světě JAKÝ JE. Obávám se, že svět jaký opravdu je, zůstává - navzdory patrné intelektuální poctivosti - jeho zraku radikálního liberála skryt.
Celá dosavadní evropská integrace, jakkoli potřebná, ne-li dokonce nezbytná, je přece zatím permanentně devalvována tím, čemu jednoznačně slouží, čemu všechny ostatní záležitosti bezvýhradně podřizuje. --- Leccos už o tom opakovaně psal Petr Schnur.
--- A tomuto zadání také věrně sloužily zatím VŠECHNY (!) české popřevratové vlády, včetně té současné.
Jaké úkoly to jsou?
- zlevnit cenu pracovní síly
- změnit zákoník práce
- zvýšit příjmy obchodních korporací
- privatizovat zdravotnictví
- privatizovat školství
- privatizovat důchodové systémy
atd.
(zatím chybí snad jen privatizace vězeňství)
Tedy shrnuto a podtrženo, nic nového --- DOBÝT a VYKOŘISTIT
Metody a techniky jsou pochopitelně v roce 2012 sofistikovanější než byly v roce 1912. Ale tak jako tehdy, ani dnes nemůžeme, z uvedených důvodů, mluvit bez rozpaků o této ZEMI jako o naší VLASTNÍ.
Někdy to na mne působí, že Pehe se snaží státotvorně/terapeuticky působit na elitu a nabízí jí důvěru ve schopnost demokratické smýšlení - neupírá ji a apeluje.