Jak jsme to Evropě osladili (oficiální motto kampaně) v roce 2009, má i většina nás dříve narozených v živé paměti. Namísto kostek cukru obsahoval koktejl z Entropy Davida Černého, aféry ProMoPro a pádu vlády Mirka Topolánka náhražkový sacharin, po kterém zůstala jen hořká pachuť.

V momentě, kdy selhaly kulturní i politické elity, mohli situaci zachránit již jen schopní diplomaté a vyškolení úředníci, kteří se v Bruselu orientovali. Tehdy jsme se přesvědčili, že klíčovým faktorem úspěšného výkonu předsednictví je dostatečná a dobře připravená odborná a organizační kapacita státní správy.

Jak jsme to Evropě osladili za minulého předsednictví, má ještě většina z nás v živé paměti. Repro Česká televize

Soudě dle rétoriky zaznívající v momentální fázi příprav to ale vypadá, že až na nás v polovině roku 2022 znovu přijde řada zasednout v čele společenství, na podobnou záchrannou síť nebude možné spoléhat. Právě na lidech se totiž současný premiér rozhodl v plánovaném rozpočtu nejvíce ušetřit.

Požadavky úřadů osekal na třetinu, takže se do budoucna počítá pouze se dvěma stovkami pracovníků, jejichž posláním bude předsednictví realizovat. Ani Ministerstvo financí, ani Úřad vlády přitom toto rozhodnutí nezdůvodnilo žádnou analýzou, proces spíše připomíná handl na arabském trhu.

Necelých 60 by jich mělo posílit řady na Stálém zastoupení ČR při EU v Bruselu (namísto požadovaných 130), zbytek by měl pracovat na jednotlivých resortech v Praze a v případě potřeby dojíždět přes půl Evropy. Sama ministerstva, která čeká v příštích dvou letech snižovaní stavů, se právem obávají, že budou nápor práce obtížně zvládat.

„V případě, že nedojde k adekvátnímu personálnímu navýšení na Stálém zastoupení, bude nutné většinu činností souvisejících s předsednictvím vykonávat z Prahy, což ovšem povede k nutnosti dalšího personálního posílení ministerstva a také ke zvýšeným finančním nákladům na logistiku,” uvedla nedávno pro Český rozhlas tisková mluvčí ministerstva dopravy Lenka Rezková.

Předsednická země v průběhu šesti měsíců vede na půldruhého tisíce zasedání a pracovních skupin, tedy v průměru více než deset denně. Od roku 2009 došlo vlivem Lisabonské smlouvy k významnému nárůstu unijní legislativy a s tím souvisejícího počtu tzv. trialogů, koordinančních jednání, na nichž se musí dohodnout představitelé všech tří hlavních institucí, tedy Evropského parlamentu, Komise a Rady.

Zatímco ostatní členské země EU vnímají předsednictví jako jedinečný způsob posílení prestiže a možnost, jak ovlivnit na půl roku každodenní chod i dlouhodobé směřování EU, Babiš na březnovém jednání vlády jeho význam zpochybnil a označil za „žvanírnu s chlebíčky“. Jeho hlavní prioritou je totiž úspornost státního rozpočtu.

Do politických karet mu bohužel hraje precedens v podobě tunelu ProMoPro, kterým odtekla část prostředků minulého předsednictví neznámo kam. Z celkových 3,4 miliardy korun inkasovala firma za technické zajištění akcí přes půl miliardy, jak nedávno prokázal soud, většina byla za smyšlené služby.

Babišem navrhovaný rozpočet ve výši 1,2 miliardy korun (50 milionů eur) je ve srovnání s ostatními státy, které v uplynulých letech Evropské radě předsedaly, výrazně menší. Výjimku tvoří Malta, která je sice co do počtu obyvatel jen o něco málo větší než Brno, do hlavního města Unie ovšem povolala na zajištění úkonů předsednictví na 210 odborníků. Česká republika jich tam podle současného plánu bude mít 156.

Premiér je hluchý vůči apelům komisařky Věry Jourové, ministerstev, ministra zahraničních věcí i vlastních vládních úředníků, kteří mu opakovaně připomínají, že příprava předsednictví si žádá dostatečné množství kvalifikovaných pracovníků. Že by na jeho adekvátní průběh mělo být k dispopozici 2—2,5 miliardy korun, se shodují oba bývalí tajejmníci pro evropské záležitosti. Současná tajemnice Milena Hrdinková se za základě instrukcí premiéra k podobně důležitým otázkám veřejně nevyjadřuje.

„Je pravděpodobné, že bychom se nedokázali vyhnout problémům, nedorozumněním a neprofesionálně odvedené práci, která by se pak na dlouho stala vizitkou ČR,“ uvedl k hrozící personální katastrofě vysoce postavený diplomatický zdroj, který si nepřál být jmenován. Otázkou podle něj není, kolik ohňostrojů uspořádáme, jestli budou chlebíčky či dárkové kravaty. „Tady není nutné investovat téměř nic a újma bude malá, stejně jako úspora. Jde především o to, jakou práci odvedeme, což je nutně dáno počtem a kvalitou stávajících a nově najatých úředníků a diplomatů.“

Ta je v současném návrhu pod důstojným minimem, přestože se jedná z hlediska celkového rozpočtu státu o zanedbatelné částky. V případě takového osekání ministerstev a zastoupení v Bruselu nelze o šíření dobrého jména navenek vůbec hovořit. Hlavním cílem bude jednoduše eliminace rizika a rozsahu ostudy.

Je tedy nasnadě, že předsednictví, potažmo prosazování českých zájmů v EU, není pro současné vládnoucí elity důležité. Pokud budou ministerstva postavena před dilema, zda investovat peníze do předsednictví, nebo do domácí agendy, nelze jim vyčítat druhou volbu.

Babiš se i v otázkách personálních drží svého kréda „řídit stát jako firmu“: úředníky sedřít z kůže, ale ti, ač se budou snažit sebevíc, vyrobí i při největším nasazení maximálně šmejdy.

Nehledě na to, kdy a kým budou české priority stanoveny, konkrétní agendu budeme vypracovávat společně s Francií a Švédskem, které budou EU předsedat před námi a po nás. O co slabší bude námi odvedená výsledná práce, o to méně budou mít naši politici do budoucna právo rozhlašovat, že si staré členské státy EU vždy vše udělají po svém.

Měli bychom se proto svým výkonem a zodpovědností snažit zařadit mezi západoevropské státy a nestavět je do situace, v níž nebudou mít jinou možnost. Další šanci ukázat, že jsme schopni o společný evropský strom také přičinlivě pečovat, ne z něj jen otrhat nejzralejší ovoce, budeme mít zase až v příští generaci.