Když se před pěti lety stal předsedou Evropské komise Jean-Claude Juncker, stanul před velkými politickými výzvami. Úkoly, které nyní stojí před jeho následnicí Ursulou von der Leyenovou, jsou však ještě mnohem komplexnější.

Von der Leyenová ve své „Agendě pro Evropu“ zdůraznila, že jednou z jejích hlavních priorit je „vnést svěží vítr do plachet demokracie v Evropě“. Demokratickou legitimitu Evropské unie může posílit dvěma způsoby. Měla by zajistit, aby EU naplnila očekávání svých občanů — obzvlášť v časech rychlých změn a eskalujících externích konfliktů. Jako první krok by měla prostřednictvím konstruktivní spolupráce posílit Evropský parlament, a jak sama předeslala, zahájit širokou diskusi o Evropě.

Evropský parlament, proti němuž stojí nová komise, je fragmentovanější a polarizovanější než v dřívějších funkčních obdobích. To komplikuje vytvoření stabilní proevropské komise. Aby Ursula von der Leyenová do budoucna mohla schvalovat návrhy zákonů, je odkázána na podporu konzervativní Evropské lidové strany a sociální demokracie. Vedle toho potřebuje odolné a produktivní pracovní vztahy se zelenými a (post)komunistickou frakcí.

Velmi pravděpodobně se bude muset v závislosti na flexibilní spolupráci u jednotlivých tematických oblastí spokojit s kompromisy. To je nejen časově náročné, ale zároveň se tím zvyšuje riziko politického ztroskotání u obzvlášť sporných otázek.

Zapojit Evropský parlament

Poprvé v historii Evropského parlamentu se po uplynulých volbách spojily proevropské frakce — Evropská lidová strana, Sociální demokracie, Zelení a Liberálové — s tím, že společně navrhnou nadstranický program. Tento proces bohužel ztroskotal, když se jednotlivé strany nebyly s to shodnout na společném kandidátovi na předsedu komise. Nyní je společná Koaliční smlouva zmíněných čtyř frakcí opět ze hry. Ovšem právě kvůli napětím, která se kvůli tomu objevila, by teď měla Ursula von der Leyenová do politického procesu co nejintenzivněji zapojit parlament.

Prvním společným bodem jsou tzv. „Mission Letters“, které členům komise rozešle před zahájením funkčního období. Politické priority, které v nich uvádí, by měla předtím projednat s nově zvoleným předsedou parlamentárních uskupení. Aby svůj příslib věrohodně naplnila, měla by parlamentu de facto uložit právo na zákonodárnou iniciativu, jímž by ho posílila.

Vedle toho by se měla ona i další členové komise pravidelně zapojovat do dialogu s parlamentem a jeho výbory. Aby Ursula von der Leyenová zvládla úspěšně proplouvat komplexním politickým aparátem — parlamentem spolu s Evropskou radou a dalšími institucemi — potřebuje spolehlivý tým. To bude podstatným faktorem i ve snaze zapojit širokou evropskou veřejnost do dialogu o budoucnosti EU.

Proto musí předsedkyně komise při sestavování portfolia komisařek a komisařů věnovat dostatek času a prostoru meziinstitucionálním vztahům ve svém týmu. V předchozí komisi EU byl za vztahy k Evropskému parlamentu zodpovědný místopředseda Frans Timmermans, jednalo se jen o díčí součást jeho rozmanitých kompetencí. V nové komisi by mělo vzniknout samostatné portfolio jen pro institucionální vztahy a jejich rozvíjení a pro oblast demokratizace.

Komisař zodpovědný za vztahy k Evropskému parlamentu

Tyto úlohy jsou pro úspěch předsednictví komise Ursuly von der Leyenové zcela zásadní. Takovou pozici by měl převzít jedině zkušený politik — ideálně člověk, který působil na národní i evropské úrovni, v parlamentu či radě. Vzhledem ke stranické příslušnosti Ursuly von der Leyenové by byl dobrou volbou někdo ze sociální demokracie. Každopádně bude záležet na tom, aby dotyčný byl schopen pracovat a jednat i mimo rámec své strany.

Tento komisař či komisařka by v úzké spolupráci s Ursulou von der Leyenovou a místopředsedou zodpovídal za vztahy s Evropským parlamentem a k Radě pro obecné záležitosti a zároveň by podporoval spolupráci každého komisaře s parlamentem. Dalším bodem tohoto portfolia by byla příprava ročních i víceletých programů komise a obzvlášť prohlášení k ročním prioritám zákonů, o nichž rozhoduje komise spolu s parlamentem.

Díky širokému a nadpolitickému zaměření tohoto portfolia by mohl tento komisař předsedkyni podpořit ve zvlášť naléhavých, sporných či konfliktních tématech, která vyžadují velké politické úsilí. Sem spadá například migrační politika či reforma eurozóny. Zrovna tak by mohl zajišťovat koherentní realizaci nových iniciativ v rámci domácí i zahraniční politiky — od společné zahraniční a bezpečnostní politiky až po evropskou politiku sousedství.

Nakonec by tento komisař či komisařka hrál důležitou roli při realizaci priorit, které Ursula von der Leyenová nastínila ve své „Agendě pro Evropu“: konferenci Budoucnost Evropy, která by měla první výsledky vykázat již příští rok. Tento ambiciózní plán, na němž by se měly rovnoměrně podílet veřejné, občansko-společenské i evropské instituce, si žádá pečlivou přípravu a dohled. V neposlední řadě proto, že Ursula von der Leyenová zde žádá společné pochopení pro cíl a rozsah plánu od parlamentu, rady i komise.

Spolupráce jako priorita

Nejen v této oblasti jsou výzvy pro komisi a parlament větší než v předchozím volebním období. Aby mohli politici občanům představit úspěšné výsledky, musí umět zacházet s velmi rychle se měnícími rámcovými podmínkami, rostoucím tlakem zvečí i interní skepsí vůči EU. Prudký technologický pokrok, klimatická krize či externí ovlivňování v EU tuto výzvu ještě zvětšují.

Právě proto je zcela zásadní úspěšná spolupráce komise a parlamentu — i ve vlastním zájmu jednotlivých institucí. Každoročně by pak měly společně vyhodnocovat politické priority, aby mohly stanovit pokroky a další nutná jednání. Konstruktivní spolupráce je o to důležitější v situaci, kdy se vlády některých členských států staví stále kritičtěji k hledání nadnárodních řešení a více a více se zajímají o spolupráci v malých skupinách a vnitrovládních uskupeních.

Utvářet hladkou a produktivní spolupráci s Evropským parlamentem pro komisi nebude snadné. Možné to ovšem je, pokud si tuto úlohu vezme za svou prioritu. Stejně důležité bude odhodlaně pracovat na úspěšné široké veřejné debatě, kterou plánuje nová komisařka vést od léta roku 2020. Na to se musí nová komise zaměřit, pokud chce posílit vlastní legitimitu i legitimitu EU.

Text původně vyšel na komentářovém portále Friedrich-Ebert-Stiftung Internationale Politik und Gesellschaft. Z němčiny přeložila Markéta Kliková.