Některé Ukrajinky zahájily svérázný bojkot Ruska, pod názvem Не дай русскому (Nedávej Rusovi). Sexuální bojkot Ukrajinek kvůli ruské okupaci Krymu našel ohlas i na sociálních sítích a k pohlavnímu bojkotu svých partnerů jsou vyzývány i Rusky, pod heslem „naši kluci jsou ještě doma, ale ti vaši jsou už ve válce...“

Iniciativa se zviditelnila i tričky se symbolem akce: sepnutými dlaněmi připomínajícími ženský pohlavní orgán, nápisem Nedávej Rusovi a veršem ukrajinského buditele Tarase Ševčenka z básně Kateryna z roku 1838, vybízejícím dívky k milování, nikoli však s „Moskaly“, jak na Ukrajině hanlivě říkají východním sousedům. Akce zaujala i hodně rozdílná média v blízkých i vzdálených zemích, od listu Belorusskij partizan až po arabskou zpravodajskou televizi Al-Džazíra.

Primitivní Aristofanes?

Nejde ovšem o to, zda je tato forma protestu primitivní a vulgární, jak ji označují některé komentáře na internetu (pravděpodobně frustrovaných ruských mužů). Důraz je i v tomto případě na slovu „protest“, nikoli na způsobu, kterým jej některé Ukrajinky projevují, ty pouze užívají zbraně, které mají k dispozici.

Myšlenka sexuálního bojkotu se zrodila přinejmenším před 2 500 lety, soudě alespoň podle komedie Lysistrata řeckého dramatika Aristofana. Hlavními hrdinkami jsou ženy, které se rozhodly odepírat mužům sex, dokud nepřestanou válčit.

Převést tuto myšlenku z divadelní scény do reálného života se v poslední době pokusily pacifistky v Libérii, které tak v roce 2003 pomohly ukončit občanskou válku, v Kolumbii o tři roky později protestovaly touto formou proti válce gangů a v Keni v roce 2009 proti sporům mezi prezidentem a premiérem země.

Na tomto protestu je důležitá snaha zapojit do něj ruské ženy. V tom vězí podstata věci: nejde o nenávist Ukrajinců vůči Rusům, nýbrž o protest proti těm, kteří „válčí“. Je ovšem sporné, jestli tento způsob protestu zabere, vzpomeneme-li myšlenku Fjodora Michajloviče Dostojevského, kterou formuloval ve Zločinu a trestu: „Člověk si zvykne na všechno, lotr...“

I Stalin kdysi řekl myšlenku, která dodnes vystihuje způsob, jakým uvažují „válečníci“ či lidé s kágébáckou mentalitou, Putinova typu: „Pokud opozice složí zbraně, dobrá. Pokud ne, odzbrojíme ji sami.“

A z původního, téměř žertovného ladění se náhle přenášíme k násilí, od uvažování normálních lidí, k rozhodování mocných.