Templetonovu cenu si Halík zaslouží

Daniel Soukup

Udělení Templetonovy ceny Tomáši Halíkovi vyzdvihuje „českou zkušenost“ druhé poloviny 20. století a upozorňuje nás na význam náboženství v dnešním světě.

Jen málokdy se nějaký Čech ocitne v symbolickém sousedství globálních osobností, jako je Matka Tereza, dalajlama, Desmond Tutu nebo filozof Charles Taylor. Udělení Templetonovy ceny („Nobelovy ceny za náboženství“) Tomáši Halíkovi proto patří k nejvýznamnějším českým událostem poslední doby.

V laureátovi každé velké ceny se obvykle zosobňuje širší příběh. Když roku 1984 dostal Nobelovu cenu za literaturu Jaroslav Seifert, v jistém smyslu ji s ním získala jednak celá generace české básnické avantgardy, jednak všichni umělci umlčovaní za normalizace.

Templetonova cena pro Tomáše Halíka, jak sám při jejím převzetí připomněl, vlastně patří i jeho učitelům: dvěma generacím českých teologů a filozofů, jimž komunistický režim poničil život a znemožnil svobodně bádat, učit a publikovat.

Halíkovo stěžejní téma, snaha propojovat „věřící“ a „nevěřící“, vyvolává u řady lidí podezření. Foto Jakub Poláček, Mediafax

Vedle setrvalého mezinárodního uznání pro Václava Havla jsme nyní dostali další signál, že český disent nebyl jakýmsi pomíjivým pitoreskním ghettem, ale společenstvím, ze kterého vzešly trvale a široce inspirativní impulzy.

To pochopitelně neznamená, že bychom si z Havla nebo nyní z Halíka měli dělat nedotknutelné modly. Naopak: svými mediálními výstupy si Halík přímo říká o polemiku. Ledaskdy formuluje věci velmi ostře a ledaskdy se nejspíš mýlí. Nicméně právě to patří k úloze skutečného veřejného intelektuála; naopak šířit konejšivou všeobjímající pohodičku dokáže každý.

Halíkovy knihy o víře v dnešním světě, jeden z hlavních důvodů udělení Templetonovy ceny, bývají v Česku kritizovány zleva zprava: ať už jako příliš křesťanské, příliš nekřesťanské, příliš nevědecké anebo prostě příliš početné.

Jako každý plodný spisovatel se i Halík někdy opakuje nebo sklouzne k banalitě. To ale patří k jeho naturelu; sotva si lze představit, že by dokázal přijít s jediným geniálním opusem a pak se navždy odmlčet.

Coby bytostně dialogický autor zkrátka musí průběžně reagovat na nové podněty i vývoj vlastního myšlení: tedy psát pravidelně a hodně. Přitom si ovšem dokáže udržet obdivuhodně stabilní úroveň.

Halíkovo stěžejní téma, snaha propojovat „věřící“ a „nevěřící“, vyvolává u řady lidí podezření. Na jedny působí jako pokoutní evangalizace, na jiné naopak jako záludná demontáž křesťanství.

Protináboženské kritice čelí i sama Templetonova nadace: třeba Richard Dawkins posměšně podotkl, že Templetonova cena obnáší „ohromnou spoustu peněz... udělených obvykle přírodovědci, který se nezdráhá říct něco hezkého o náboženství.

Vztah přírodních věd a náboženství je rozsáhlý a spletitý problém. Nicméně názor některých lidí, že vynikající přírodovědec musí být agnostik či ateista, se očividně míjí s realitou. A je jen přirozené, že nábožensky založení badatelé o možných spojitostech mezi vědou a náboženstvím uvažují.

Mýlí se také ti, kdo prohlašují, že náboženství je zdrojem málem všeho zla na světě. O historické a společenské roli světových náboženství se dá spravedlivě říct velmi mnoho „hezkého“ i „ošklivého“ — stejně jako o lidské přirozenosti, jejímž jsou plodem.

A pletou se konečně i ti, kdo pokládají náboženství za cosi překonaného. Ze současného Česka to tak vypadat může. Nicméně kdo náboženství v jeho rozmanitých projevech ignoruje, ten nemůže do hloubky porozumět ani vlastní tradici a kultuře, ani dnešním etickým dilematům, existenciálním krizím, sociálním snahám či geopolitickým střetům.

I to nám připomíná Templetonova cena.

    Diskuse
    PM
    March 19, 2014 v 11.59
    Plně souhlasím s cenou
    Méně souhlasím s hloubkou schopnosti pana Halíka porozumnět vlastní tradici a kultuře.
    Být vzýván pražskými Kondelíky se nedá obejít....exkizé.
    MT
    March 19, 2014 v 12.18

    U mě skutečně nehrozí, že bych dělal z Havla nebo Halíka modly.

    A domnívám se, že do banalit může - z hlediska sémantické logiky - sklouznout pouze figura, která se JINAK vyskytuje MIMO takovou banalitu.

    Ne osoba, pro kterou je banalita a morální kýč normálním prostředím a mnohomluvná sebeprezentační prázdná dramaturgie způsobem projevu ...

    ... právě jako v případě Havla a Halíka ...



    ... ale v případě Havla byly alespoň jeho hry uměním, které tu zůstane ...

    PM
    March 19, 2014 v 14.45
    To z hlediska logiky významu beru na svá bedra pane Tejkle
    V mým případě nesouhlasí mnohomluvnost. Zato sedí ta nonkongruence a předstíraná skromnost ......kápl bych božskou.
    March 19, 2014 v 20.51
    Pane Petrasku,
    v čem přesně Vám připadá, že Halík nedokáže dostatečně hluboce porozumět vlastní tradici a kultuře?
    March 19, 2014 v 20.52
    Pane Tejkle,
    nebojte, proti sémantice ani logice se rozhodně neprohřešuji. Jen mám jiný názor než Vy.
    PM
    March 19, 2014 v 23.4
    Znám texty pana Halíka pouze v souvislosti s populární obhajobou religiozity
    jako zdroje dobra. Příkladně v proslovu u výročí Havla.....Vítězství pravdy a lásky je předmětem naší eschatologické naděje. U lidí je to nemožné, ale nikoliv u Boha, ale tato naděje musí znovu a znovu oživovat naše hledání pravdy a čelit pokušení beznaděje..................
    Jeho péči o analýzu psychologie lidské destruktivity neznám také jinak než zběžně, ale jeho odkaz na výrok .....Oddanost pravdě musí doprovázet oddanost nenásilí, jinak se sama oddanost pravdě stane zdrojem násilí........ analytický přístup k lidské destruktivitě naznačuje.
    Domnívám se proto, že při hodnocení vlastní tradice a kultury tu schází k ucelenějšímu postoji hlubší zájem o zmíněné..
    Dobrá vůle být oddaný nenásilí je v politickospolečenské rovině - ve které se pohybuje - tak trochu málo...myslím si.
    March 19, 2014 v 23.40
    Pane Petrasku,
    děkuji za objasnění. Chápu to správně, že Halík by se podle Vás měl více zabývat analýzou lidské destruktivity (snad v návaznosti na Fromma, Anatomie LD?). A tou vlastní tradicí a kulturou myslíte spíš českou, anebo spíš evropskou (ne že by se to vylučovalo)?

    Pokud vím, z velkých postav psychoanalytické tradice Halík navazuje nejvíc na Junga.
    PK
    March 20, 2014 v 7.4
    Tomáš Halík patří k duchovní elitě národa
    O tom není nejmenší pochyby.
    MT
    March 20, 2014 v 14.27

    ... o tom samozřejmě mohou být pochyby - a veliké.

    Halík je produktem určité promyšlené prezentace ve veřejném prostoru (jako v jiné oblasti např. ekonom Tomáš Sedláček, velmistr velmi chytře stylizované prázdnoty) ...

    ... aby si co nejvíc lidí řeklo spolu s panem Kolaříkem

    "Tomáš Halík patří k duchovní elitě národa ... o tom není nejmenší pochyby."

    a opakovalo znovu a znovu takové tvrzení - možná s kolaříkovskou arogancí, ale možná jen tak, salónně a bezmyšlenkovitě, protože to slyšelo v určitých okruzích lidí pětkrat, desetkát, sedmnáctkrát ...

    March 20, 2014 v 18.15
    Pane Tejkle,
    když ono je to těžké. Kdo se mediálně neprezentuje, toho si nikdo nevšimne. A kdo se mediálně prezentuje, u toho vždycky hrozí, že mu otlučou o hlavu, že za tou mediální prezentací nic není.

    Třeba není; ale třeba taky je. To bychom se ovšem museli bavit o tom, co leží mimo oblast bezprostřední mediální prezentace (tedy např. o Halíkových knihách, přednáškách, kázáních); ale nezdá se mi, že byste k tomu byl ochotný.

    Jinak představa "určitých kruhů", kde se sedmnáctkrát za sebou mumlá "Halík patří k duchovní elitě národa", mi připadá docela zábavná. Takové kruhy někde fakt jsou?
    + Další komentáře