Spor o náboženství byl kdysi pozadím politických konfliktů. Strany inspirované tradičním křesťanským programem byly v konfliktu s politickými uskupeními socialistickými a sociálně demokratickými, která vychází z osvícenského humanismu, jenž náboženství nepotřebuje. Byl to navíc spor politických programů podobných a společně kriticky zaostřených proti různě pojmenovaným stranám tradiční pravice. Ve vyspělé části Evropy je už tato rozepře překonána. Náboženství může stále být posilou, inspirací a zdrojem etických hodnot i pro levicovou politiku, ale má se zato, že nestačí na formování politického programu. Strany, které by mohly být označeny jako klerikální, přestávají být přitažlivé.

Sociální demokracie zůstává sekulární stranou, ale neobává se už křesťanů jako partnerů na politické scéně, ba dokonce ani jako členů a činitelů. Česká sociální demokracie od své obnovy na začátku devadesátých let hledá cestu ke křesťanům, kteří berou vážně křesťanskou sociální etiku. Prostředníkem mezi ní a křesťansky (či jinak nábožensky) motivovanými levicovými občany se stala Křesťansko-sociální platforma, která se po svém znovuoživení před dvěma léty označila též jako Iniciativa pro sociální a náboženský dialog. Toto volné uskupení spolupracující se stranou a složené z jejích členů a sympatizantů se projevuje na webovém zdroji sonapa.cz, vydává stanoviska k různým veřejně zajímavým tématům a pořádá přednášky a semináře.

Propracovalo se ke čtyřapůlhodinovému semináři Náboženství a levice v sobotu 12. února v Lidovém domě za účasti politických osobností. Přítomen byl i úřadující místopředseda a kandidát na předsedu strany Bohuslav Sobotka. Záštitu nad seminářem převzal bývalý ministr vnitra František Bublan. Program semináře je k dispozici na této adrese. Platforma je široce založeným názorovým uskupením, které se snaží poskytovat podněty straně v celé šíři její politiky a naopak tlumočit politiku ČSSD v okruzích, které jsou jí blízké. Nezdvojuje práci subkomise pro náboženské otázky, která je seskupením odborným, a připravuje pro vedení strany podklady k politice ve vztahu k náboženským společnostem.

Z účasti kolem stovky posluchačů diskutovali v prvním ze dvou po sobě následujících panelů pod taktovkou ředitele Masarykovy demokratické akademie Jana Černého publicista, politolog a ředitel New York University in Prague Jiří Pehe, filosof a zakladatel Fakulty humanitních studií Jan Sokol, bývalý předseda strany, premiér a eurokomisař Vladimír Špidla a odborník v oblasti rozvojové spolupráce Tomáš Tožička. Kroužili volně kolem tématu Proč přenechala ČSSD křesťanská témata pravici. Husitský farář a pedagog Martin Chadima moderoval druhý panel, který měl představit sociální učení křesťanských církví. S příspěvky tam přišli religionista a teolog Jiří Hoblík, filosof Erazim Kohák, matematik a ekologický činitel Jiří Nečas a Ivan Štampach.

Na webové prezentaci platformy se možná aspoň některé referáty objeví v písemné podobě. Zde je možné nabídnout jen pár postřehů, které zaujaly v referátech a v diskusi v každém z obou bloků.

Křesťanství je jedním ze zdrojů evropských hodnot a k jeho humanistickému obsahu patří rovnost založená na stejné lidské důstojnosti všech bez ohledu na schopnosti, původ či postavení (Špidla). Křesťansko-demokratický a sociálně demokratický program se ocitají v rozepři, ale mají shodné prvky (Sokol). Křesťanský důraz by mohl sociální demokraty sunout od přílišného zdůrazňování státu a globálních ekonomických celků směrem k novému ocenění lokálních a jiných malých komunit (Tožička). Kritika mocenských struktur a výzvy k tomu, co dnes nazýváme sociální spravedlností, má svůj základ v Bibli, zejména u proroků a prorocký důraz přešel do Nového zákona (Hoblík). Křesťané budou moci být sociální demokracii užiteční, když budou věrní tomu, co je bytostně křesťanské a když se osvobodí od konzervativního, autoritářského pojetí náboženství (Kohák). Křesťanská motivace vede ke konkrétní péči o životní prostředí i o lidi v nouzi (Nečas). Křesťanská sociální etika jak v podobě oficiální nauky, tak ve volných úvahách je velmi blízká socialistickému hnutí, zdůrazňuje však víc neredukovatelnost člověka na pouhou součást dynamiky mas (Štampach).

Některé myšlenky z referátů otevírajících diskusní bloky našly odezvu u nábožensky, politicky a profesně pestrého publika převážně staršího věku. Historický spor gildistického (resp. cechovního) a fabiánského socialismu zmíněný v referátu Tomáše Tožičky má dnes podobu diskuse socialismu direktivního a státního ve sporu se socialismem tržním a samosprávným. Vladimír Špidla poukázal na důležitou, i když zanedbávanou roli státu, totiž garantovat sociální segment lidských práv. Tomáš Tožička tuto jeho roli uznal, ale zdůraznil roli malých komunit.

Jeden z diskutujících křesťanům, kteří chtějí spolupracovat se sociální demokracií, vytkl, že zanedbávají vztah sociálních demokratů k umělému ukončení těhotenství, eutanázii a k „homosexualismu“, jak to nazval, a ptal se zástupců ČSSD na tyto postoje. Nesnadného úkolu korektně debatovat s fundamentalistou se ujal Vladimír Špidla a vysvětlil, že ukončení těhotenství je nesnadné téma a je třeba zachovat rovnováhu mezi ochranou života a právem matky a potomka na důstojný život. Osobně se k eutanázii nekloní, ale domnívá se, že není aktuálním politickým tématem. Partnerství osob stejného pohlaví vždy sociální demokracie podporovala a nakonec prosadila. Nikdo z okruhu platformy v tom podle průběhu diskuse neviděl překážku spolupráce.

Pro diskusi o tak řečených restitucích církevního majetku, která se rozběhla na podnět několika posluchačů, se platforma necítí kompetentní. Vyřadila to při své obnově roku 2009 ze svého programu. Ze strany ČSSD je nejčastěji slyšet, že se musí najít nějaká nová podoba majetkového vyrovnání státu s náboženskými společnostmi ve srovnání s těmi, které byly doposud předloženy.

V době, kdy česká Křesťanská a demokratická unie zapomíná na svůj křesťansko-sociální kořen a stylizuje se v rozporu s křesťanskou sociální etikou i se svým polistopadovým obnovitelem Josefem Luxem do polohy pravicové strany, zůstává platforma garantem tohoto postoje na české politické scéně. Může případně dát lidovcům podnět k revizi jejich politiky i v zájmu možné budoucí politické spolupráce. Semináře jako tento mohou posvítit na kus další cesty.