České noviny minulý týden psaly o Polsku. Na varšavském letišti nouzově přistál boeing se dvěma stovkami pasažérů. Nikomu se nic nestalo. Jen letiště bylo dva dny uzavřené, protože vrak letounu blokoval obě ranveje. Nejen v internetových debatách se psalo o hrdinství posádky, která letadlo dovedla na zem. Krátce po přistání se objevila i kritika varšavského letiště. U okének informací stály fronty dlouhé dvě stě metrů. Nikdo nezvládl lidem vyložit rozpor vzniklý oznámením letiště, že bude uzavřeno do čtvrtečního rána, a polských aerolinií, že ruší lety do středečního odpoledne.

Jak dnes vypadá polská společnost, by nám ale v minulém týdnu lépe přiblížily přinejmenším tři jiné zprávy. Ta o krizi v Právu a spravedlnosti, toho času nejsilnější opoziční straně polského sejmu. Ta o blokádě pochodu „fašistů, nacionalistů a rasistů“, kterou na polský svátek nezávislosti chystá občanská koalice 11. listopadu. A nakonec ta o knězi Adamu Bonieckém, bývalém šéfredaktoru katolického kulturně-společenského časopisu Tygodnik Powszechny.

Adamu Bonieckému je sedmasedmdesát let, je členem menšího katolického řádu, přičemž byl v devadesátých letech i jeho nejvyšším představeným. Zároveň se několik desetiletí věnuje novinářské a redaktorské práci, zejména právě v Tygodniku Powszechném http://tygodnik.onet.pl/. České církve se veřejného vystupování straní, a tak je obtížné najít zde člověka, ke kterému bychom Adama Bonieckého mohli přirovnat. Nabízí se českobudějovický teolog a šéfredaktor dnes již zaniklého časopisu Studie Karel Skalický. Druhými v řadě by snad mohli být pražský pomocný biskup Václav Malý, kdyby ovšem pravidelně psal alespoň do Katolického týdeníku, anebo jeden z mála veřejně známých a pravidelně publikujících katolických kněží Tomáš Halík.

Adam Boniecki v publicistickém pořadu polské TVN24, ekvivalentu ČT24, „Tečka nad i“ minulé pondělí na otázku, zda má nebo nemá v jednacím sále polského sejmu viset kříž, řekl, že obě odpovědi jsou správné. Představení řádu Mariánů mu kvůli tomu, alespoň dle Bonieckého zastánců a dostupných zpráv, zakázali veřejně vystupovat či publikovat jinde než v Tygodniku Powszechném. Ze strany řádu jde navíc už o druhý veřejně komentovaný pokyn svému členu v tomto roce. V červenci se Adam Boniecki po několika letech takto přestěhoval z Krakova do Varšavy.

Liberální prostředí včetně toho katolického na zákaz veřejně vystupovat reagovalo jednoznačně odmítavě. Filozof Tadeusz Bartoś se v článku Bonieckého bijí v páteční Gazetě Wyborcze vyslovil pro rozdělení tří mocí — soudní, zákonodárné a výkonné i v církvi, kde jsou dnes spojeny v osobě biskupa. Jinak podle něj není, kam by se Boniecki mohl odvolat. Někteří autoři připomínají, že cenzura existovala v komunistickém Polsku.

Šéfredaktor katolického měsíčníku Więź Zbigniew Nosowski psal na svém blogu o rozhodnutí Mariánů jako o udivujícím, připomněl aktuální snahy vatikánských kardinálů o prolamování zdí mezi církví a ostatní společností a obával se, že za jejich rozhodnutí zaplatí celá církev. Připomněl přitom, že katolická církev je církví univerzální. A nebudeme Nosowského dezinterpretovat, když napíšeme, že podle něj je zákaz veřejného vystupování známému knězi, krok, kterým se církev v Polsku své univerzality, nikým nenucena, sama vzdává.

Jak tyto úvahy pronikají do konzervativní části polské společnosti, nevím. Internetové ankety na stránkách katolických periodik ukazují, že kněz má být poslušen nadřízených. Nařizují-li, aby se nevyjadřoval, není důvod se tomu vzpírat. Ostatně platí, že Boniecki sám uposlechl jen letos dvě nařízení svých představených, která byla i veřejně diskutována.

Katastrofou nebylo pro církev pronásledování — napsal Boniecki před časem - ale politické spojenectví s pozemskými vládci. Problém zavěšení kříže v Sejmu je problém kulturní, nikoliv náboženský. Náboženská je věrnost Církvi a Evangeliu, a ta závisí jedině na nás samotných.