České noviny minulý týden psaly o Polsku. Na varšavském letišti nouzově přistál boeing se dvěma stovkami pasažérů. Nikomu se nic nestalo. Jen letiště bylo dva dny uzavřené, protože vrak letounu blokoval obě ranveje. Nejen v internetových debatách se psalo o hrdinství posádky, která letadlo dovedla na zem. Krátce po přistání se objevila i kritika varšavského letiště. U okének informací stály fronty dlouhé dvě stě metrů. Nikdo nezvládl lidem vyložit rozpor vzniklý oznámením letiště, že bude uzavřeno do čtvrtečního rána, a polských aerolinií, že ruší lety do středečního odpoledne.

Jak dnes vypadá polská společnost, by nám ale v minulém týdnu lépe přiblížily přinejmenším tři jiné zprávy. Ta o krizi v Právu a spravedlnosti, toho času nejsilnější opoziční straně polského sejmu. Ta o blokádě pochodu „fašistů, nacionalistů a rasistů“, kterou na polský svátek nezávislosti chystá občanská koalice 11. listopadu. A nakonec ta o knězi Adamu Bonieckém, bývalém šéfredaktoru katolického kulturně-společenského časopisu Tygodnik Powszechny.