Hlasy církve
Patrik EichlerKatastrofou nebylo pro církev pronásledování, ale politické spojenectví s pozemskými vládci. Problém zavěšení kříže v Sejmu je problém kulturní, nikoliv náboženský. Náboženská je věrnost Církvi a Evangeliu, a ta závisí jedině na nás samotných.
České noviny minulý týden psaly o Polsku. Na varšavském letišti nouzově přistál boeing se dvěma stovkami pasažérů. Nikomu se nic nestalo. Jen letiště bylo dva dny uzavřené, protože vrak letounu blokoval obě ranveje. Nejen v internetových debatách se psalo o hrdinství posádky, která letadlo dovedla na zem. Krátce po přistání se objevila i kritika varšavského letiště. U okének informací stály fronty dlouhé dvě stě metrů. Nikdo nezvládl lidem vyložit rozpor vzniklý oznámením letiště, že bude uzavřeno do čtvrtečního rána, a polských aerolinií, že ruší lety do středečního odpoledne.
Jak dnes vypadá polská společnost, by nám ale v minulém týdnu lépe přiblížily přinejmenším tři jiné zprávy. Ta o krizi v Právu a spravedlnosti, toho času nejsilnější opoziční straně polského sejmu. Ta o blokádě pochodu „fašistů, nacionalistů a rasistů“, kterou na polský svátek nezávislosti chystá občanská koalice 11. listopadu. A nakonec ta o knězi Adamu Bonieckém, bývalém šéfredaktoru katolického kulturně-společenského časopisu Tygodnik Powszechny.
přijde mi, že překládat se má tak, aby druhý porozumněl. A kdybych měl do češtiny přeložit A. Bonieckého, tak mi K. Skalický přijde asi nejvýstižnější - uznávaný teolog, bývalý šéfredaktor, blízký AB věkem. T. Halík, pokud vím, nikdy neměl tak vysoké formalizované postavení a je mladší.
Identická postava v českém prostředí není, tak jsem zkusil alespoň pár přibližných, aby se čtenář mohl zorientovat.
Z toho, co jsem řekl první větou rovněž vyplývá, že nikdo, tedy ani církev, by neměl „lobovat“ za či proti.
Pokud kanonické právo limituje chování funkcionářů katolické církve, pak je to čistě její věc. Pokud jsou při tom dodržena obecná lidská a občanská práva, jde pouze o jakousi církevní odpovědnost za svou obec vůči celku.