Psát o naší největší církvi a hodnotit jejího nejvyššího představitele přísluší v tomto elektronickém listě autoru povolanějšímu. Mé poznámky jsou spíše jenom kostelnické.

Odchodem primase katolické církve kardinála Miloslava Vlka do výslužby končí zhruba dvacetileté období veřejné obnovy duchovního života, o niž ještě za totality začal usilovat jeho předchůdce kardinál Tomášek. Tak se „Desetiletí duchovní obnovy“, program, na němž se výrazně podíleli například Petr Piťha a Tomáš Halík, prodloužilo na dvacet let a klidně by mohlo pokračovat i další léta, aniž by se naše společnost jakkoliv duchovně povzbudila. Ten úkol je kazatelsky a od oltářů kostelů nebo pedagogicky (na hodinách náboženství) těžko splnitelný, katolická církev by musela dělat zřejmě něco jiného, k čemuž asi mají blíže církve reformované, méně zatížené výlučným postavením ve společnosti.