Mezi přáteli mám také několik mladých učitelů. Mám z nich radost, protože vidím, že navzdory tomu, jak byla této generaci během jejich — už popřevratového — života vnucována definice úspěchu jako čehosi, co je oceňováno především finančně, majetkově nebo alespoň nějakou funkcí, tihle lidé chtějí učit. Vím z vlastní životní zkušenosti i koneckonců z literatury, jak je pro člověka důležité, aby v životě potkal ještě jinou než rodičovskou autoritu.

↗

Pracují učitelé ve službách? Foto Jiří Nováček, Mediafax

Mladý člověk v životě něco hledá — a to „něco“, ta kombinace štěstí, uznání, lásky a poznání, dává jeho životu smysl. Na této cestě neexistují zkratky, žádný její úsek se nedá projet rychle nebo přeletět, což ovšem mladý člověk na jejím počátku ještě neví. Postava učitele (na učitelky se to vztahuje také) je na té cestě zásadně důležitá.

Na naší společné cestě po červené značce je důležité i to, že v jejím cíli bude hospoda u silnice, pro ušlé poutníky a pro poutnice. Vedeme rozhovor o tom, kam bychom vlastně zařadili ve struktuře společnosti učitele, do kterého sektoru patří?

Průmysl to jistě není (i když to tak někdy vypadá), obchod také ne (i když…), je to výroba? — poněkud ano, je to pěstování? — některé jeho rysy ta činnost nese, ale do žádné z těchto kategorií učení nepatří, to si jen tak hrajeme. Nakonec nás jeden kamarád s aprobací základů společenských věd poučil, že školství patří mezi služby. Služba? To nezní zrovna moc sebevědomě.

A tímto končí úvaha o školství a začíná úvaha o službách.

Slovo služebník zní v současné společnosti podřadně, protože se příliš nesrovnává s myšlenkou rovnosti, ve služebném poměru vidíme na jednom konci vždy nějakého pána. V pozici služebníka je obsažena podřízenost. A nejde snad jen o to, že pán je ten, kdo službu platí, a služebník je placen (tak či onak).

Hodnota služby je odvozená od hodnoty „pána“, který ji zadává, a nyní si můžeme ukázat několik příkladů špatné služby dobrému pánu i dobré služby špatnému pánu, rozmyslete si to, žáci, a támhle u těch božích muk si řekneme, že obojí může mít katastrofální důsledky.

Být ve službě znamená mnoho omezení (dáte si sklenku, inspektore? — děkuji, ne, jsem ve službě), výhodou takového vztahu je ovšem vědomí smyslu. Nutno připomenout, že mluvíme o službě dobrovolné, nedobrovolná služba je nevolnictví a otroctví.

Součástí poctivé služby je ovšem také neustálé posuzování pána. Služebník nese za morální obsah své služby větší zodpovědnost než třeba dělník za účel jím vyráběné věci. Věc sama o sobě není ani dobrá, ani špatná, záleží na tom, čemu slouží. Dobrá služba je tvůrčí akt.

Takto jsme hovořili na vycházce s mladými učiteli a během těch úvah se původní nevole nad tím, že by se učitelství mělo počítat do oboru služeb, pomalu vytrácela.

Hodnota dobré služby je většinou mnohem vyšší než plat, který za ni člověk dostává. Odměna za dobrou službu se skládá z mnoha faktorů, z nichž část se pohybuje mezi abstrakty jako je čisté svědomí, dobré vztahy, ten zmiňovaný úspěch se rozhodně nemůže měřit jenom materiální mírou. Společnost, která tak činí, dělá ze vztahu služebného vztah obchodní.

Míra naší procházky se pomalu završuje, blížíme se k cíli, k té hospodě. Mladí učitelé jsou nespokojeni s tím, jak se do pojmu služba neustále pletou nějaké obchodní vztahy. Ano, ale uznejte, žáci, že v obchodním vztahu je víc rovnosti než ve vztahu služebném, prodám — koupím, já pán — ty pán, a vás přece trápí ten spodní pocit nerovnosti, ta podřízenost, která je vám — na rozdíl třeba od lékařů nebo soudců, kteří jsou přece také ve službách — dávána najevo.

A to už sedíme u stolu a v krbu praská oheň a pivo už se nese. Ptáme se hostinského: dobrý muži, často se setkáváte s mnoha lidmi, skrze plné i prázdné sklenice jim vidíte do života, kdo je, podle vás, učitel?

A hostinský odpoví: Učitel? To je ten, kdo u stolu, když se sejde společnost, mlčí.