Svoboda proti lidským právům?

Ivan Štampach

Lidská práva jsou dnes posměšně nazývána humanrightismem a označována za levicový výmysl. Lidská a občanská práva skutečně jsou tématem autentické levice. Pozoruhodné je, že jsou tato v teorii zpochybňována a v praxi oklešťována ve jménu svobody.

Za komunistické éry jsme si stěžovali na masivní porušování lidských práv. Pokládali jsme režim za nesvobodný. Rádio Svobodná Evropa se věnovalo porušovaným právům občanů a dávalo prostor zdejším lidskoprávním iniciativám, pokud se jim dokumenty podařilo propašovat ven. Ústavní dokumenty demokratických států mluví jedním dechem o svobodách a právech. Česká Listina základních práv a svobod říká mj., že každý má právo na život (čl. 6,1); že osobní svoboda je zaručena (čl. 8,1); a že svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny (čl. 17,1). Téma lidských a občanských práv a téma svobod takto splývá. Až v poslední době se cosi změnilo. Krajní (podle vlastního vyjádření důsledná) pravice náhle přestala levici vyčítat porušování lidských práv. Došlo k propagandistickému obratu o sto osmdesát stupňů. Levicovou agendou se u nás v pojetí nejen hradní pravice stal tak řečený humanrightismus. Toto žonglování s pojmy by nás nemuselo tak překvapovat, protože z budov na pražském pahorku Opyši splývají k pospolitému lidu tady dole stále ještě ochotnému poslouchat poučení stárnoucího Profesora o tom, že například některé položky na jídelníčku jsou levicové, zatímco jiné, které hradnímu pánovi a prvnímu občanu Republiky více chutnají, jsou pravicové.

Pravice se nemýlí. Lidská a občanská práva jsou tématem autentické levice. Sociálně demokratické vlády kolem začátku minulého století a dál postupně prosadily nejen práva sociální (zakotvená v okleštěné verzi i našem ústavním pořádku), ale i práva ryze občanská, jako volební právo nezávislé na bohatství nebo rovnost mužů a žen před zákonem (v některých evropských prý svobodných zemích až od sedmdesátých let minulého století). Pravicový odstup od lidských práv nepřekvapuje. Vládní ideologický guru Roman Joch, pokud by se držel svých dřívějších veřejných vyjádření, může radit premiérovi, že všechna práva lze redukovat na právo vlastnit, že pravicoví džentlmeni mohou za jistých okolností nastolit autoritativní pravicový režim a že volební právo by mělo být podmíněno daněmi, ochotou mužů sloužit v armádě a ochotou žen rodit potomky.

×
Diskuse
SH
July 21, 2011 v 11.28
Decentně.
Přiznávám se, že velice nerad se vyjadřuji ke svobodě, už proto, že jde o tak široký pojem, že si pod ním představuje skoro každý především to, co právě jemu nejvíc vyhovuje. Jestli vůbec mám nějaký názor, tak ten, že svoboda je tím skutečným opiem lidu. V určité dějinné fázi ho vždycky dostanou ovládaní v určité dávce, aby si neuvědomili, že jim byl sebrán do té doby alespoň formálně společný majetek, a tak místo něho dostali svobodu si nějaký nový zase vytvářet. Klasické bylo podle toho mustru poskytnutí svobody otrokům či nevolníkům.
Přes všechna odborná dělní svobody uznávám za skutečnou svobodu pouze svobodu ducha, čili tvorby. Jinak jde vždycky pouze o osvobození od cizí nadvlády, vlivu, či dokonce horších forem útlaku. Za největší problém reálné svobody považuji nemožnost určení jejího rozsahu pro jedince, protože ho může najít jenom řešením konfliktu zájmů. Přece nikdy předem nevím, kde začíná skutečný zájem jiného, dokud si to neověřím pokusem o uplatnění svého zájmu. Ergo kladívko. Svoboda v prostředí nerovných je zase tím opiem, kterým ohlupují mocní, vlivní, bohatí, úspěšní všechny ostatní.