Ve vlaku z Plzně do Prahy přečetla jsem si v Lidových novinách v příloze Orientace dva obsáhlé články, týkající se ještě sporu, který se vede kolem proklamovaného zákona o vysokých školách. Téma dostal na starosti redaktor Petr Kamberský, přistoupil k němu tak sobotně žoviálně, jak se teď v Lidových novinách píše, redaktor se s odborníkem trochu hádá a trochu popichuje. Pan redaktor tentokrát svou práci odvedl dost špatně.

Začíná efektním konstatováním, že na vysoké školy se dnes hlásí sedmašedesát procent celého populačního ročníku, což musí znamenat, že dost značná část maturantů přijatých na vysokou nemá ani průměrnou inteligenci. Je-li tomu tak, pak to je hodně špatná zpráva o úrovni maturantů a středních škol — člověk s podprůměrným IQ (pokud to je nějaká měrná jednotka vůbec) by přece neměl ani odmaturovat. Vždyť otázky pro státní maturitu tak, jak jsem je četli v novinách, když se o tom vloni tolik psalo, jsou do značné míry založené na schopnosti logického vyhodnocení úkolu, na schopnosti úvahy a interpretace, ne pouze na znalostech, které by eventuelně mohl nabiflovat i student s dobrou pamětí a chabým intelektem. Ten údaj je nějaký divný a já mu moc nevěřím — přece se ještě stále dělají na vysoké školy přijímačky, které — opět — by podprůměrný hlupák udělat neměl. Ale hlavně — jak může tento bídný stav ducha našich studentů změnit kterýkoliv z bodů navrhovaného zákona?

V článku se mi nelíbí také pasáž, kde se píše o dalším z bodů navrhovaného zákona, v němž se usiluje o to, aby profesoři a docenti neměli svůj titul doživotně, ale jejich akademický titul by byl spojen pouze s konkrétní funkcí na konkrétních školách. Zabrání se tím prý tomu, aby „někdo, kdo si potichu opatřil titul na detašovaném pracovišti v Užhorodu“ byl stejně ctěn a vážen jako profesor s titulem z univerzity, kterou my si považujeme. Nevím o žádném profesorovi, který by si opatřil titul z detašovaného pracoviště kdekoli, i když existovat asi může, zato znám vynikající vědce, kterým jejich akademické hodnosti ze zahraničních univerzit ty naše neuznaly. Jeden z nich dokonce přišel po rozpadu SSSR skutečně z Užhorodu a taková Západočeská univerzita, kdyby ho byla přijala na svou katedru historie, získala by vynikajícího odborníka na dějiny východní Evropy, systematického vědce, který při svém zaměstnání na gymnáziu v Chebu, kde věru nemohl ohrozit žádného z profesorů plzeňské univerzity, napsal a v českých i zahraničních nakladatelstvích vydal několik podstatných publikací. Xenofobní pohrdavý tón pana redaktora se mi nelíbí a dost se podobá postojům české „vzdělané“ veřejnosti v devadesátých letech, pro kterou nebyl dobrý nikdo ze socialistického bloku, jen my tady doma jsme byli na špici. Ostatně jeden německý germanista z Bavorska, dnes docent pardubické univerzity, mi onehdy řekl, že většina jeho studentů němčiny dnes jsou Vietnamci. Že by to byli ti s IQ pod 100?