Přeplněná největší posluchárna právnické fakulty, aplaudující jedné zdrcující a intelektuálně vybroušené kritice zákonů z dílny Dobešova ministerstva za druhou. Děkani, prorektoři a emeritní rektoři promíchaní s prostými členy akademické obce, vyučujícími i studenty. Skupiny z jednotlivých fakult, v diskusi se střídající řečníci z přírodních věd, teologie, práva. Pak živé až interaktivní dotváření společného provolání, a jeho působivé schválení drtivou „optickou většinou“, následované potleskem vestoje. Opravdu se zdálo, že se v něčem vrátila atmosféra listopadu 1989, kdy se táž posluchárna, vedle mnoha jiných, stala svědkem nejvýraznějšího zápisu studentů do naší novodobé historie.

Tak jako před dvaadvaceti lety, přítomní byli daleko více sjednoceni v tom, co nechtějí, než v tom, co chtějí. Že nikdo nechce nepropracované, nejasné, z právního hlediska pochybné návrhy zákonů, ani ministra, z jehož dílny přišly, bylo víc než jasné. Když ale řečníci od konkrétních vad legislativních „paskvilů“ přešli k obecnějším souvislostem, především těm sociálním, zazněly poprvé disharmonické tóny. Jeden z přítomných, učitel na přírodovědecké fakultě, se ohradil proti vystoupení Miroslava Jašurka, stávajícího předsedy Studentské komory Rady vysokých škol. Ten přitom velmi srozumitelně a věcně „rozcupoval“ návrh zákona o finanční pomoci studentům, který představuje fakticky vytunelování veřejného financování VŠ a předhození tučného sousta bankám. Návrh zákona označila za velmi nekvalitní dokonce i expertka TOP 09 na školství Anna Putnová. Jašurkovo vystoupení ale bylo pro dotyčného politizací a něčím nevhodným pro seriózní akademickou půdu.