Články paní Hájkové pro mne představují odstrašující příklady toho, jak psát špatné eseje. Kulhá forma i obsah.
Paní Hájková obvykle prošpikuje své články nějakými absurdními postuláty („univerzalismus dnes nemá příliš dobrou pověst“, „ liberálové odmítají univerzalismus, abychom nebyli „všichni stejní“„), aniž by kdy vysvětlila, co přesně myslí širokými pojmy, se kterými nakládá (zde např. universalismus a liberalismus, onehdy zase psala o církvích). Chtěla bych paní Hájkové sdělit, že i na poli humanitních věd a diskusí lze postupovat systematicky (tedy vyjadřovat se přesně po obsahové stránce).
Stejně tak její články obsahují mnoho tezí, které jsou přinejmenším sporné a zkratkovité, navíc často vyjádřené hodně nemotorně. („Utváření moderních států dlouhou dobu zbavovalo lidi závislosti na tradičních společnostech.“ a „Poslední třetina 20. století přinesla krizi západní společnosti a definitivní porážku osvícenství, což umožnilo mimo jiné oživení tradičních kultur.“)
Některé články paní Hájkové myšlenkově vedou odnikud nikam. Jak by také mohly, když postrádají metodický postup při rozvíjení myšlenek.
Tentokrát však je však poslední odstavec výjimečný. Vede … přímo ke stupňům vítězů v rádoby hloubavém pseudofilosofickém blábolení.

Budu se příště snažit vyjadřovat své myšlenkové „bláboly“ přesněji, paní Mičkalová. Zatím to bohužel lépe neumím. Měla jsem vnitřní potřebu reagovat na diskusní příspěvek Ivana Štampacha pod článkem o dialogu marxistů a křesťanů
http://denikreferendum.cz/clanek/16926-dvakrat-o-dialogu-krestanu-a-marxistu#comment_38174
Snad vám ten odkaz pomůže zorientovat se v problematice, kterou jsem patrně nedostatečně vysvětlila. Jinak nevím, co bych dodala. Třeba to někdo jiný pochopí.

Pani Hajkova, to, co jste chtela vyjadrit, jste vskutku "nevysvetlila dostatecne". Zarazi, ze neznate// "neumite"// zcela ignorujete naprosto zakladni principy vystavby textu. Jak ma napr. laskavy ctenar tusit, ze jste mela "vnitrni potrebu reagovat na diskusni prispevek Ivana Stampacha pod clankem o dialogu marxistu a krestanu"? K vysvetleni autorovych pohnutek k vyberu tematu slouzi cast textu, ktere se rika uvod! Nikoliv az reakce v diskusi pod clankem. A pokud pisete novy clanek v reakci na nazory z nejake diskuze, bylo by zajiste zadouci seznamit ctenare s myslenkovou pozici oponenta, se svoji vlastni pozici, vymezit pojmy, se kterymi pracujete – a dale rozvijet argumenty a protiargumenty, polemizovat. Coz ve Vasich pisemnych projevech zcela chybi. Poskytnout ctenari orientaci v predkladane problematice by melo byt zakladni ambici autora; pak ctenare neni zapotrebi "ukolovat" dalsi cetbou. Dalsi otazkou je, proc by mel ctenar vyvijet usili o pochopeni takto nezdareneho textu. To je ale spis otazkou pro redakci, ktera dala takovemu textu prostor.

Jistě, články Evy Hájková mají jistě celou řadu nedostatků, stylistických i "logických".
Docela se už ale těším na články Kláry Mičkalové, která k tomu má patrně lepší předpoklady: metodologické, stylistické a intelektuální. O čempak tro asi bude?!
Doufám, že redakce DR dá paní Mičkalové prostor.
Zajímal by mne také její "odborný" názor na texty Zdeňka Vyšohlída nebo Adama Votruby - to jen namátkou.
JZ

Máte úplnou pravdu, paní Mičkalová. Čtenář není povinen vyvíjet žádné úsilí o pochopení textu. On totiž ani není povinen text číst. Autor není povinen ho psát a redakce není povinna ho zveřejnit.
Proč to tedy dělá? Předpokládám, že jsou dvě možnosti: Buď ty mé články nejsou tak úplně strašné, jak soudím z některých jiných reakcí (například http://denikreferendum.cz/clanek/16925-roman-joch-a-ekonomicka-demokracie#comment_37994) nebo opravdu strašné jsou, ale redakce má vážné obavy, že bych mohla páchat daleko horší věci, než psát strašné články, a proto je raději zveřejňuje.

Svět, ve kterém si každý dělá, co chce, není dobrý svět.
Člověk by se měl naopak chovat v souladu s tím, co se od něj očekává - tedy žít v souladu se symbolickým řádem. A pokud toho lidé nejsou schopni, pak je tento tento symbolický řád špatný a je bezpodmínečně nutné nahradit ho jiným symbolickým řádem, který bude daleko lépe odpovídat skutečným lidským možnostem.

Zatím to vypadá tak, že mnozí lidé svou touhu po harmoni, po souladu s "řádem" (přírody?) "ventilují" v ekologických hnutích. Jenže ono nejde (jenom) o životní prostředí (Umwelt), ale o to, jak napsal Karel Kosík, zachránit svět (Welt). Leckomu to asi může znít trochu nadneseně - ale co je to jiného, než třeba křesťanské úsilí o harmonickou společnost?
V několika diskusních příspěvcích tu čtenáři zavadili o "humanismus"; co dnes znamená humanismus (nikoli ve významu osvícenského humanismu - i když souvislost tu je)?

Paní Hájková, opět jednou musím vyjádřit můj obdiv ohledně Vašeho skutečně nevšedního talentu takřečeno "rozčísnout" dané téma přímo v jeho prostředku, uchopit jeho nejvlastnější jádro. A to velice přístupným, srozumitelným, přirozeným, a snad do určité míry i "poetickým" způsobem. Tedy něčím, co osloví jak lidskou mysl, tak i lidskou duši. A snad mohu i přiznat, že co se týče té druhé stránky, někdy Vám i docela tento talent závidím; neboť já sám, jak jistě víte, jsem a zůstávám stále víceméně jenom "suchým teoretikem". ;-)

(K paní Mičkalové: pokud Vám nejsou srozumitelné takové pojmy jako jsou "liberalismus" a "univerzalismus", pak je nutno se obávat, že závada bude daleko spíše na Vaší straně. Diskusní platforma na Deníku Referendum je určena spíše účastníkům na vyšším vzdělanostním stupni, pro které je význam takovýchto obecných pojmů v podstatě součástí základního vzdělání.)

A teď k věci. Paní Hájková, bude pro Vás možná trochu překvapením, že v podstatě přesně tímto tématem, které Vy jste tu nastínila, se svého času zabýval už Karel Marx. A to ve svém - dnes už téměř zcela zapomenutém - spise "K židovské otázce".

Historie vzniku tohoto díla byla ta, že na Marxe - který byl jak známo sám židovského původu - se obrátilo několik představitelů židovské obce s otázkou, jestli je jejich mravní povinností stát se plnohodnotnými příslušníky moderní, sekulární občanské společnosti - za tu cenu, že se vzdají svého exkluzivního židovství, tedy svého primárně judaisticko-religiózního životního způsobu. Anebo jestli naopak mají setrvat na své vlastní - skupinové - tradici a identitě, ovšem za tu cenu, že se nikdy plně neintegrují právě do oné moderní, sekulární občanské společnosti respektive státu.

Nuže, Marx by nebyl Marxem, aby tuto záležitost, tuto otázku "nepřekroutil" ve svém vlastním smyslu.
Pro každého druhého by totiž tato záležitost byla řešitelná právě jenom v té bezprostřední rovině, v jaké byla položena - a odpověď by tedy mohla znít pouze buďto "ano" anebo "ne". Buďto příklon občanskému univerzalismu, anebo příklon ke skupinové, exkluzivní (a izolující) tradici.

Marx však otázku přeformuloval takto: Co je vlastně podstatou židovství? Je to skutečně bůh Jahve? Není tomu ve skutečnosti tak, že nejvlastnější podstatou - ne religiózního, ale reálného - židovství je č a c h r, finanční machinace, a pravým bohem reálného židovství je bůh Zlaté tele?

Marxova odpověď Židům tedy zní: vzdejte se svého reálného, svého materiálního, svého čachrovského židovství - a tím přispějete k tomu, že této své "židovské" podstaty se zbaví i ta občanská společnost, do které se chcete integrovat. Neboť i tato "svobodná" občanská společnost - dokud je její materiální základnou kapitalismus - je ve skutečnosti, ve své žité realitě stejně tak "židovská", jako jste vy sami.
Vy, Židé, se tedy musíte emancipovat od svého reálného, od svého materiálního, od svého čachrářského židovství stejně tak, jako se od něj musí emancipovat politicky svobodná a univerzální, ale světem kapitálu ovládaná občanská společnost.
Teprve všeobecná emancipace od reálného kapitalismu může přinést pravou lidskou svobodu, a tedy i pravý univerzalismus jak Židům, tak i nežidovské občanské společnosti.

Jak vidíte, paní Hájková, Marx tedy vidí celou záležitost v podstatě zcela stejně jako Vy. - Respektive naopak, Vy jste svou přirozenou intuicí a bystrozrakem dospěla ke stejným výsledkům jako Karel Marx - a to už opravdu není malá čest.

Já sám bych k tomu připojil ještě tolik: liberalismus ve skutečnosti v žádném případě nepřichází s ideou, s poselstvím svobody. To je pouze předstírání, pouze ideologie liberalismu. Liberalismus si velice úspěšně v současné době vytvořil vysloveně monopol na pojem "svoboda"; ale ve skutečnosti má s pravou lidskou svobodou asi tolik společného, jako pekáč s chlebem.
To jest, liberalismus je pouze p o d m í n k o u svobody (a to dokonce ani ne zcela nezbytnou) - ale není pravou substancí, pravým naplněním, pravým lidským obsahem svobody.

Český disidentský písničkář Jaroslav Hutka, poté co od života v pseudosocialistickém policejním státu odešel do emigrace, a poznal pravou tvář západní společnosti, tak poté začal rozlišovat mezi "volností" a "svobodou". On Hutka, nedá se nic dělat, přinejmenším v té době měl skutečně jedinečnou schopnost vystihovat podstatu věcí.
Ten celý slavný západní liberalismus - to je jenom volnost. Je to volnost zvířete v divoké přírodě, kterému nikdo nebrání dělat si co se mu zlíbí, jít tam anebo tam.
Ale svoboda - když hovoříme o svobodě, pak máme na mysli vždycky zásadně, byť i třeba nevysloveně, svobodu l i d s k o u, svobodu autentické lidské bytosti. Nikoli pouze nespoutanou volnost zvířete.
A pokud je tedy řeč o lidské svobodě, pak tato svoboda musí také nezbytně mít opravdu pravou, autentickou lidskou dimenzi. Musí za ní stát člověk sám, jako bytost kulturní, jako bytost nadaná rozumem, nadaná duší.
"Svoboda" musí znamenat "neomezený rozvoj všech lidských vloh a schopností", jak to svého času postuloval Karel Marx.

Takže, drahá paní Hájková, jsem s Vámi - opět jednou - plně zajedno v tom, že pravým univerzalismem může být jenom takový, který je založen na - pravé - humanitě.

Howgh.

Děkuji panu Poláčkovi za ocenění.
Jen tak mimochodem by mě zajímalo, proč ty filmy (Hanele a Golet v údolí) natočené podle Olbrachtových povídek, poslední dobou nevysílají v televizi, ačkoli jinými staršími filmy jsme "obšťastňováni" pořád dokola. Buď se televize obává nízké sledovanosi nebo na ty filmy nějak zapomněli nebo je tam někdo nedejbože přehnaně politicky korektní a způsob, jakým tam je vylíčena židovská komunita, se mu nelíbí. Přitom Olbracht židovské obyvatelstvo v zakarpatské Ukrajině velmi dobře znal a pochybuji, že by byl antisemita.
Antisemita je ostatně někdo, kdo je proti Židům jakožto rase, nikoli jen proti jejich náboženství či zvykům. To by musel na základě spisu, který zmiňuje pan Poláček, být antisemitou i sám Karel Marx, který byl zároveň židovského původu.

Rádo se stalo, paní Hájková, to ocenění jste si plně zasloužila. :-)

S tím Marxem, tak s tím je to ale opravdu složitější, on sice na jedné straně byl židovského původu, ale na straně druhé mu přinejmenším určité antisemitské tendence - naprosto nebyly cizí!!

Je to dozajista nemalý paradoxon, který je možno bezpochyby vykládat v prvé řadě psychologicky, že Marx - jako sám Žid, ovšem naprosto a radikálně sekulární - pociťoval vnitřní potřebu se od svého vlastního židovství distancovat, respektive definitivně emancipovat právě tím, že se proti němu postaví veřejně-verbálně.

Pro ilustraci: když svého času přijel na návštěvu do Paříže Proudhon (kterého Marx osobně značně nesnášel), pak ho Marx ve svém dopise Engelsovi označil dokonce jako "negerského Žida"!! A v závěru dopisu ještě s ulehčením konstatuje, že "naštěstí ten negerský Žid už v neděli odjede".)

Na straně druhé ovšem je nutno uvědomit si i to, že v oné době mezinárodní židovstvo bylo skutečně - především na radikální levici, čili v komunistických kruzích - považováno za personifikovaný symbol nenáviděného, vykořisťovatelského kapitalismu. Zkrátka, antisemitismus byl tehdy v komunistických kruzích naprosto naprosto běžným, a dokonce legitimním postojem.

chápu tak, že to je jeho nejmenší jednotka. Každá rodina by si své záležitosti měla rozhodovat sama (bez omezování jiných rodin). Podobně obec, okres, kraj, stát. Vyšší jednotka by měla rozhodovat tehdy, pokud se jedná o společné záležitosti, nebo střety nižších jednotek. Žel, dnešní globalizace jedná naprosto protikladně. Brusel chce rozhodovat i o tom, jak mají být rohlíky rohlíkovité.
V přístupu imigrujících cizinců na Západ byla chyba v tom, že jim nebyla dána možnost buď se asimilovat nebo vytvářet svoji kulturu, aniž by ohrožovali kulturu původní. Což se dnes děje. Je nebezpečí, že se Evropa stane muslimskou.
Popsal jsem univerzalismus nebo liberalismus?

Vždycky se má rozlišovat důležité od nedůležitého. V některých záležitostech není rozumné ustupovat, kdežto v jiných, nepodstatných, ustupování nevadí. Ovšem rozlišit, co je podstatné a co ne, je pro některé lidi značný problém.

Především, pane Pospíšile, z hlediska nejen marxismu, ale třeba i platónismu stavíte věci na hlavu.

Totiž, z obou jmenovaných hledisek to naprosto není tak, že ona Vámi zmíněná rodina se tu jaksi rodila v jakémsi vzduchoprázdnu.
Ona se rodí se zcela určitého, konkrétního prostředí, do zcela konkrétních životních podmínek, které všechny příslušníky této rodiny formují, a to ještě dávno předtím, než vůbec stačili tu vlastní rodinu založit.

Čili: jestliže může platit, že "rodina je základem státu", pak stejně tak platí, že rodina je v ý r a z e m státu (tj. jaký je stát respektive společnost a jejich charakter, taková je i - průměrná - rodina).

Z této vzájemné závislosti pak logicky vyplývá legitimní nárok státu - jakožto představitele celé společnosti - zasahovat i do záležitostí rodin (respektive jiných menších celků), když je toho v zájmu vyšších hodnot zapotřebí. (Což je ostatně názor i Aristotela; podle něj je základním cílem a účelem státu v ý c h o v a občana k dobrému, řádnému životu.)

že vyšší jednotka nemůže zasahovat do nižších. Když se dvě rodiny hádají, řeší to fackovací komise. Ať se i stát stará o dobré školství, ale ať nezabraňuje, když si je rodiny chtějí vytvářet po svém, lepší, a pod.
PS. Nestává se, že se rozpadne stát a zůstávají jen rodiny a jiná menší společentví? Kdo pak dá dohromady nový stát?

Školství, jaké máte na mysli, pane Pospíšile, by bylo přístupné komukoliv? Nebo by bylo čistě soukromé?
Pokud máte strach z islamizace Evropy, obávám se, že soukromé školství (byť na křesťanském základě) jí patrně nezabrání.

Příklady jsem ukazoval na vztah vyšších a nižších jednotek. Soukromé školství existuje a je otevřené všem stejně jako státní. Nevím, jesti se dá zabránit islamizaci Evropy, Růst muslimů v Evropě a prosazování zákona šaríja nevěstí nic dobrého.