Brusel kvótami ženy neskutečně poškodil

Tomáš Zdechovský

V konečném důsledku se kvóty obrátí proti ženám jako takovým. Povedou totiž k vytvoření atmosféry ve společnosti, že každá žena ve vedoucí pozici za to vděčí kvótě. A to je špatně.

Je pravda, že ženy nejsou ve vedení velkých firem zastoupeny v takové míře jako muži. To ale přeci nelze vyřešit nějakými kvótami?! Jediným smysluplným řešením je to, že ženy budou samy od sebe o tyto pozice usilovat. Je přeci nesmysl, že při rovnosti předpokladů, k čemuž prakticky nedochází, se bude udělovat přednost dle pohlaví.

V souvislosti s kvótami pro ženy, které už schválil Evropský parlament, a tudíž jsou již na řadě parlamenty členských států EU, mě napadá známé české pořekadlo a to, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Oním dobrým úmyslem je v tomto případě zvýšení podílu žen ve vedení velkých firem.

Evropský parlament se zřejmě inspiroval studiemi, které uvádí, že firmy s vyšším podílem žen ve vedení jsou lépe řízeny a vykazují lepší výsledky. Avšak zde vyvstává základní problém —  jak dosáhnout toho, aby žen, které obecně jistě nejsou méně schopné než muži, ve vedení firem přibylo?

A to je kámen úrazu. Plošná regulace v duchu pozitivní diskriminace ignorující sociokulturní rozdíly mezi jednotlivými zeměmi EU podle mého názoru není nejlepším řešením.

Protekce zhorší vnímání žen

Domnívám se, že kvóty pro ženy budou spíše chápány jako neoprávněné a nezasloužené privilegium a zvláštní druh protekce, o kterou se zasloužil Brusel. Navíc, tyto kvóty jsou urážlivé vůči ženám, které se do vedení firem dostaly vlastním přičiněním a prosadily se v poctivé soutěži.

To znamená, že v konečném důsledku se kvóty obrátí proti ženám jako takovým. Povedou totiž k vytvoření atmosféry ve společnosti, že každá žena ve vedoucí pozici za to vděčí kvótě. A to je špatně.

Pro ženy bude takováto atmosféra nakonec ponižující, může jim nabourávat autoritu a to naprosto zbytečně, protože kromě genderové lobby a několika aktivistů po kvótách nikdo netouží. Pozice by přeci neměly být rozdělovány dle pohlaví, ale dle dosažené kvalifikace.

Proto si myslím, že zásah Bruselu tohoto druhu do vedení společností, pokud to podpoří jednotlivé členské státy, bude mít ještě negativní dohru na vnímání žen samotných.

    Diskuse (24 příspěvků)
    JS
    Jiří Silný
    November 29, 2013 v 9.6
    Netroufl bych si
    narozdíl od autora mluvit za ženy, které se prý budou cítit ponížené, ale věřím mu, že on sám chápe kvóty pro ženy jako nezasloužené privelegium. Jestlipak chápe jako nezasloužené privilegium také to, že muži za stejnou práci dostávají zpravidla asi o 25% peněz víc než ženy?
    DF
    Daniel Fišer, programátor
    November 29, 2013 v 10.25
    "Jediným smysluplným řešením je to, že ženy budou samy od sebe o tyto pozice usilovat." Hezké, že nám, pane Zdechovský, hned ve třetí větě sdělujete univerzální recept ("jediné smysluplné řešení") na to, jak tento problém vyřešit. Bohužel nepředkládáte vůbec žádný argument. Z té věty mi navíc plyne, že za důvod nízkého zastoupení žen ve vedení velkých firem považuje to, že ženy o tyto pozice prostě neusilují. Co na tom pak řešit, že?

    Já mám za to, že základní východisko obhájců kvót pro ženy je takové, že ženy jsou stejně schopné jako muži a stejně ambiciózní jako muži. Pokud pak je takový nepoměr v zastoupení žen ve vedení firem, pak z toho jasně plyne, že dochází k diskriminaci. Pokud tedy píšete o nezasloužených privilegiích žen, pak se vůbec nevypořádáváte s otázkou nezasloužených privilegií mužů, které plynou pravě z diskriminace žen. Pokud navíc mluvíte o ženách, které se prosadily v poctivé soutěži, pak opět zcela přehlížíte ten základní argument protistrany. Ten zní, že o žádnou poctivou soutěž stejně nejde, dochází totiž k diskriminaci. Čili opět se nesnažíte vůbec argumentovat. Vy prostě ignorujete jakékoli argumenty obhájců kvót a jen stavíte jedno (nepodložené) kategorické tvrzení vedle druhého.

    Poslední věc: "... kromě genderové lobby a několika aktivistů po kvótách nikdo netouží." Vážně? Máte to něčím podložené? Podle profilu jste sociolog. Co kdybyste nás oblažil alespoň nějakým číslem, nějakým průzkumem?
    JK
    Jan Konvalinka, biochemik
    November 29, 2013 v 12.48
    Chyba
    Domnívám se, že se pan Fišer mýlí. Ženy nejsou stejně ambiciózní jako muži, jsou jinak ambiciózní. Podle všech průzkumů osobních preferencí, které jsem kdy viděl, jsou pro ženy (v průměru) důležitější vztahy než věci, rodina než kariéra, osobní naplnění než mocenské postavení. Pro muže naopak. Sociobiologie to jednoduše vysvětluje tím, že muži získávají z dominantního postavení větší výhody než ženy - a proto o ně víc stojí. Taky ti muži mají víc testosteronu, který vemi ovlivnňuje chování a osobní preference (společenští vědci mají tendenci pro samé gender na ten sex zapomínat). U opic tomu není jinak.

    Samozřejmě se můžeme rozhodnout osobní preference ignorovat a v zájmu vytvoření nového skvělého symetrického světa pomocí zákonných kvót zajistit absolutní symetrii v postavení žen a mužů. Tohle sociální inženýrství ale nemá s rovnými příležitostmi nic společného. Za svoji osobu jsem proti.
    Bohumír Molnár, podnikatel
    November 29, 2013 v 14.46
    Kdyby ...
    DF
    Daniel Fišer, programátor
    November 29, 2013 v 14.56
    Re: Chyba
    Dobrá, já vážně žádné průzkumy na tohle téma neznám, takže nedokážu přesně říci, jak jsou na tom ženy se svojí ambiciózností. Přesto bych si asi tipnul, že poměr žen, které mají ambice stát ve vedení firem, a jejich skutečné zastoupení jsou od sebe diametrálné odlišné. A řekl bych,  že to nebude tím, že jsou méně schopné nebo prostě tím, že nejsou schopné uspět v "poctivé soutěži".

    Aby mi ale bylo rozuměno. Ja osobně mám také pochybnosti o tom, jestli takové nařízení může změnit to současné diskriminační prostředí. Jsem sice osobně mírně pro, ale uznávám, že tu jsou relevantní argumenty proč ne. Nemyslím si ale, že se dá celá záležitost jednoduše odbít tím, že se řekne, že ženy jsou méně ambiciózní, takže je všechno vlastně v pořádku. (Případně odkazováním na jekési sociokulturní rozdíly a podobně, jako to udělal pan Zdechovský výše.)
    MP
    Martin Profant
    November 29, 2013 v 19.58
    Janovi Konvalinkovi
    A kde jsi ty výzkumy viděl? A jak vznikaly? A jak myslíš, že by v podobném výzkumu odpovídala taková prof. Syková? Nejspíš by mluvila o rodině atd., protože ví, že se to čeká a jako ženská, která má ambice nebude riskovat zbytečnou nekonformitu (a anonymitě dotazníku jako většina české populace spíše nevěří). Mimochodem v roce 1911 se zcela vážně probíralo na pražské universitě dobrozdání o tom, že žena nemůže studovat matematiku, protože by se ji přehříval mozek. Vědecké a výzkumy dokázané dobrozdání.
    Ona jde vykázat závislost mezi testosteronem a strukturou kulturních motivací? Tedy v jinak, než podle mustru:
    Muži v české společnosti častěji zastávají vedoucí funkce.
    Muži v české společnosti pijí pivo častěji a ve větším množství než ženy.
    ergo:
    Nadprůměrná reprezentace mužů ve vedoucích funkcích je v české společnosti důsledkem požívání piva.

    Dokonce ani u těch opic to není tak jednoznačné, vyskytují i primáti s hierarchií se samicí na špici. A obecně to u zvířat žijících ve skupinách není nic neběžného. A pokud mám věřit sociobiologům, tak třeba u slonů to dominantní postavení samic způsobují právě nezvladatelné hormony samců.

    Současný skleněný strop lze dosti přesvědčivě a nerozporně vysvětlit pomalu odeznívající patriarchální společností. Proč k tomu tedy přidávat nepodložené fantazie přírodovědců (v případě sociobiologů "přírodovědců"). Nemyslím, že by biologické podmínění genderových rolí šlo zanedbávat v té míře, jak to činí dámy a pánové ze gender studies, ale ještě méně je lze považovat za jednoznačnou determinantu sociálního chování.
    Kvóty jsou berlička a mají své pro a proti, téměř bych odhadoval, že spíše převažují ty proti, ale problém není v absenci schopných a ambiciózních žen. Jen je mnohem výhodnější pro stávající držitele pozic, aby si dosadili na kvótovaná místa ty neschopné a poslušné (viz historie dovolování povinné místopředsedkyně v ČSSD).

    JH
    Jaroslav Hajek, Přisluhovač globálního kapitalismu
    November 29, 2013 v 23.12
    v "poctivé soutěži"
    To jste mě rozesmál, pane Fišere. Globální kapitalismus neuznává "poctivou soutěž", nýbrž jen "soutěž". Stejně jako nezná "spravedlivou odměnu". Kdo chce lepší místo, musí se drát dopředu přes ostatní, a vyhraje zpravidla ten největší sviňák nebo nejdrzejší chvástal. Jojo. :-)
    TT
    Tomáš Tožička
    November 30, 2013 v 11.14
    Merklová si kvóty užívá
    V CDU/CSU mají kvóty od osmdesátých let. Nevypadá to, že by kvůli tomu měla Merklová nějaké frustrace ze své pozice, nebo že by jí to někdo předhazoval.

    Ve firmách je normální a široce akceptované, že se do pozic dostávají lidé bez patřičných znalostí - příbuzní vedení či majitelů, dobří známí šéfů a pod. Není důvod se domnívat, že by kombinace znalostí a zákonných podpůrných opatření byla méně akceptovatelná.

    Naopak, kvóty by mohli paradoxně pomoci k tomu, aby se do vedení dostalo aspoň pád odbornic, když většina chlapů za protekce či vlezdoprdelství :-)

    Studie prokazují, že zavedení kvót zvyšuje multiplikačně úctu k ženám i v širším kontextu.



    David Lobpreis, Socio-ekononický migrant
    December 1, 2013 v 7.44
    Povinné párování...
    ..mateřské dovolené je podle mne dlouhodobě výhodnější řešení pro všechny.
    Ale ty kvóty budou asi také ku prospěchu věci. Budu se muset podívat do nějakých statistik, zda je nějaká korelace mezi pohlavím a absencí v práci. To je podle mne jediné aspoň trochu racionální vysvětlení toho, proč mají ženy průměrně nižší platy za stejnou práci.
    MP
    Martin Profant
    December 1, 2013 v 9.26
    Davidovi Lobpreisovi
    Pokud takové statistiky najdete, zjistíte pravděpodobně, že korelace mezi pohlavím a absencí v práci je v neprospěch -- i když to nebude příliš výrazné.
    Jde o to, co taková korelace znamená. Znám nejméně dva páry, kde zůstal na mateřské dovolené otec a dnes hlídá nemocné děti většinou také on. Obě rodiny to zdůvodňují racionálně: muž má v obou případech nižší příjem než žena a méně perspektivní práci, zvolená varianta představuje proto pro rodinu menší existenční risiko.
    Pokud stejnou úvahu rozšíříte na českou populaci, vyjde Vám vyšší absence žen jako výsledek zcela racionální volby. Ženské přijmy a perspektivy jsou v této zemi aktuálně nižší než mužské.
    Pokud k tomu připočtete společenská očekávání (širší rodiny, zaměstnavatelů, interiorizovaná u obou partnerů), počty osamělých matek atd., byla by stejná výše absencí v práci paradoxní jev, který by žádal nějaké vysvětlení.
    Jiné to bude, když místo s podobnými agregovanými údaji budete pracovat s konkrétními kauzami. Pak se vám objeví řada žen, která žebrá a terorizuje u babiček a širokého rodinného zázemí, utrhuje celé rodině od huby, aby bylo na hlídání, ale doma "na paragraf" prostě nezůstane; kruté a důsledné rozhodnutí, podobné vztahu vyléčeného alkoholíka ke skleničce, ale asi nutné -- jediná obrana před přátelskou diskriminací ze strany kolegů, vstřícnou a chápavou diskriminací např. ti na vysokých školách a ve vědeckém výzkumu obvykle chápou, že tahle kolegyně má talent, vzdělání a houževnatost, "ale nezlob se, do týmu ji nechci, neuměl/a* bych ji vyčítat, že musí být doma s nemocným dítětem." Podobně potkáte dost běžně živnostnice, které budou extrémní korektností preventivně čelit předpokládaným předsudkům kotrahentů a klientů o nižší spolehlivosti ženy, která se přeci musí také starat o rodinu.

    Prostě taková statistika není zdůvodněním určité situace, ale spíše jejím ideologickým zdůvodněním.

    *tuhle větu jsem mnohem častěji slyšel od žen ve vedoucích funkcích než od můžů.

    + Další komentáře