Brusel kvótami ženy neskutečně poškodil
Tomáš ZdechovskýV konečném důsledku se kvóty obrátí proti ženám jako takovým. Povedou totiž k vytvoření atmosféry ve společnosti, že každá žena ve vedoucí pozici za to vděčí kvótě. A to je špatně.
Je pravda, že ženy nejsou ve vedení velkých firem zastoupeny v takové míře jako muži. To ale přeci nelze vyřešit nějakými kvótami?! Jediným smysluplným řešením je to, že ženy budou samy od sebe o tyto pozice usilovat. Je přeci nesmysl, že při rovnosti předpokladů, k čemuž prakticky nedochází, se bude udělovat přednost dle pohlaví.
V souvislosti s kvótami pro ženy, které už schválil Evropský parlament, a tudíž jsou již na řadě parlamenty členských států EU, mě napadá známé české pořekadlo a to, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Oním dobrým úmyslem je v tomto případě zvýšení podílu žen ve vedení velkých firem.
Evropský parlament se zřejmě inspiroval studiemi, které uvádí, že firmy s vyšším podílem žen ve vedení jsou lépe řízeny a vykazují lepší výsledky. Avšak zde vyvstává základní problém — jak dosáhnout toho, aby žen, které obecně jistě nejsou méně schopné než muži, ve vedení firem přibylo?
A to je kámen úrazu. Plošná regulace v duchu pozitivní diskriminace ignorující sociokulturní rozdíly mezi jednotlivými zeměmi EU podle mého názoru není nejlepším řešením.
Protekce zhorší vnímání žen
Domnívám se, že kvóty pro ženy budou spíše chápány jako neoprávněné a nezasloužené privilegium a zvláštní druh protekce, o kterou se zasloužil Brusel. Navíc, tyto kvóty jsou urážlivé vůči ženám, které se do vedení firem dostaly vlastním přičiněním a prosadily se v poctivé soutěži.
To znamená, že v konečném důsledku se kvóty obrátí proti ženám jako takovým. Povedou totiž k vytvoření atmosféry ve společnosti, že každá žena ve vedoucí pozici za to vděčí kvótě. A to je špatně.
Pro ženy bude takováto atmosféra nakonec ponižující, může jim nabourávat autoritu a to naprosto zbytečně, protože kromě genderové lobby a několika aktivistů po kvótách nikdo netouží. Pozice by přeci neměly být rozdělovány dle pohlaví, ale dle dosažené kvalifikace.
Proto si myslím, že zásah Bruselu tohoto druhu do vedení společností, pokud to podpoří jednotlivé členské státy, bude mít ještě negativní dohru na vnímání žen samotných.
Já mám za to, že základní východisko obhájců kvót pro ženy je takové, že ženy jsou stejně schopné jako muži a stejně ambiciózní jako muži. Pokud pak je takový nepoměr v zastoupení žen ve vedení firem, pak z toho jasně plyne, že dochází k diskriminaci. Pokud tedy píšete o nezasloužených privilegiích žen, pak se vůbec nevypořádáváte s otázkou nezasloužených privilegií mužů, které plynou pravě z diskriminace žen. Pokud navíc mluvíte o ženách, které se prosadily v poctivé soutěži, pak opět zcela přehlížíte ten základní argument protistrany. Ten zní, že o žádnou poctivou soutěž stejně nejde, dochází totiž k diskriminaci. Čili opět se nesnažíte vůbec argumentovat. Vy prostě ignorujete jakékoli argumenty obhájců kvót a jen stavíte jedno (nepodložené) kategorické tvrzení vedle druhého.
Poslední věc: "... kromě genderové lobby a několika aktivistů po kvótách nikdo netouží." Vážně? Máte to něčím podložené? Podle profilu jste sociolog. Co kdybyste nás oblažil alespoň nějakým číslem, nějakým průzkumem?
Samozřejmě se můžeme rozhodnout osobní preference ignorovat a v zájmu vytvoření nového skvělého symetrického světa pomocí zákonných kvót zajistit absolutní symetrii v postavení žen a mužů. Tohle sociální inženýrství ale nemá s rovnými příležitostmi nic společného. Za svoji osobu jsem proti.
Návrh směrnice:
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2012:0614:FIN:cs:PDF
Komentář:
http://europa.eu/rapid/press-release_IP-13-1118_cs.htm
Aby mi ale bylo rozuměno. Ja osobně mám také pochybnosti o tom, jestli takové nařízení může změnit to současné diskriminační prostředí. Jsem sice osobně mírně pro, ale uznávám, že tu jsou relevantní argumenty proč ne. Nemyslím si ale, že se dá celá záležitost jednoduše odbít tím, že se řekne, že ženy jsou méně ambiciózní, takže je všechno vlastně v pořádku. (Případně odkazováním na jekési sociokulturní rozdíly a podobně, jako to udělal pan Zdechovský výše.)
Ona jde vykázat závislost mezi testosteronem a strukturou kulturních motivací? Tedy v jinak, než podle mustru:
Muži v české společnosti častěji zastávají vedoucí funkce.
Muži v české společnosti pijí pivo častěji a ve větším množství než ženy.
ergo:
Nadprůměrná reprezentace mužů ve vedoucích funkcích je v české společnosti důsledkem požívání piva.
Dokonce ani u těch opic to není tak jednoznačné, vyskytují i primáti s hierarchií se samicí na špici. A obecně to u zvířat žijících ve skupinách není nic neběžného. A pokud mám věřit sociobiologům, tak třeba u slonů to dominantní postavení samic způsobují právě nezvladatelné hormony samců.
Současný skleněný strop lze dosti přesvědčivě a nerozporně vysvětlit pomalu odeznívající patriarchální společností. Proč k tomu tedy přidávat nepodložené fantazie přírodovědců (v případě sociobiologů "přírodovědců"). Nemyslím, že by biologické podmínění genderových rolí šlo zanedbávat v té míře, jak to činí dámy a pánové ze gender studies, ale ještě méně je lze považovat za jednoznačnou determinantu sociálního chování.
Kvóty jsou berlička a mají své pro a proti, téměř bych odhadoval, že spíše převažují ty proti, ale problém není v absenci schopných a ambiciózních žen. Jen je mnohem výhodnější pro stávající držitele pozic, aby si dosadili na kvótovaná místa ty neschopné a poslušné (viz historie dovolování povinné místopředsedkyně v ČSSD).
Ve firmách je normální a široce akceptované, že se do pozic dostávají lidé bez patřičných znalostí - příbuzní vedení či majitelů, dobří známí šéfů a pod. Není důvod se domnívat, že by kombinace znalostí a zákonných podpůrných opatření byla méně akceptovatelná.
Naopak, kvóty by mohli paradoxně pomoci k tomu, aby se do vedení dostalo aspoň pád odbornic, když většina chlapů za protekce či vlezdoprdelství :-)
Studie prokazují, že zavedení kvót zvyšuje multiplikačně úctu k ženám i v širším kontextu.
Ale ty kvóty budou asi také ku prospěchu věci. Budu se muset podívat do nějakých statistik, zda je nějaká korelace mezi pohlavím a absencí v práci. To je podle mne jediné aspoň trochu racionální vysvětlení toho, proč mají ženy průměrně nižší platy za stejnou práci.
Jde o to, co taková korelace znamená. Znám nejméně dva páry, kde zůstal na mateřské dovolené otec a dnes hlídá nemocné děti většinou také on. Obě rodiny to zdůvodňují racionálně: muž má v obou případech nižší příjem než žena a méně perspektivní práci, zvolená varianta představuje proto pro rodinu menší existenční risiko.
Pokud stejnou úvahu rozšíříte na českou populaci, vyjde Vám vyšší absence žen jako výsledek zcela racionální volby. Ženské přijmy a perspektivy jsou v této zemi aktuálně nižší než mužské.
Pokud k tomu připočtete společenská očekávání (širší rodiny, zaměstnavatelů, interiorizovaná u obou partnerů), počty osamělých matek atd., byla by stejná výše absencí v práci paradoxní jev, který by žádal nějaké vysvětlení.
Jiné to bude, když místo s podobnými agregovanými údaji budete pracovat s konkrétními kauzami. Pak se vám objeví řada žen, která žebrá a terorizuje u babiček a širokého rodinného zázemí, utrhuje celé rodině od huby, aby bylo na hlídání, ale doma "na paragraf" prostě nezůstane; kruté a důsledné rozhodnutí, podobné vztahu vyléčeného alkoholíka ke skleničce, ale asi nutné -- jediná obrana před přátelskou diskriminací ze strany kolegů, vstřícnou a chápavou diskriminací např. ti na vysokých školách a ve vědeckém výzkumu obvykle chápou, že tahle kolegyně má talent, vzdělání a houževnatost, "ale nezlob se, do týmu ji nechci, neuměl/a* bych ji vyčítat, že musí být doma s nemocným dítětem." Podobně potkáte dost běžně živnostnice, které budou extrémní korektností preventivně čelit předpokládaným předsudkům kotrahentů a klientů o nižší spolehlivosti ženy, která se přeci musí také starat o rodinu.
Prostě taková statistika není zdůvodněním určité situace, ale spíše jejím ideologickým zdůvodněním.
*tuhle větu jsem mnohem častěji slyšel od žen ve vedoucích funkcích než od můžů.
Dobrý protiargument si stačí sám, jakmile něco označíme jako "neskutečné", "neslýchané", "obludné", "absurdní", "svědčící o hlubokém nepochopení", dáváme tím najevo, že naše argumenty nestačí na vysvětlění, proč nás ta věc tak štve.
Argument pana Zdechovského skutečně slabý a otřepaný je. Při každém kroku k zrovnoprávnění žen v minulosti se vždy objevili muži, kteří měli o ženy starost a tvrdili, že to je špatné hlavně pro ty ženy.
Navíc z odkazu laskavě poskytnutém panem Molnárem je patrné, že pan Zdechovský ani neví, co vlastně Evropský parlament schválil.
Ta věc ho asi štve jako muže, protože hrozí, že muži přijdou o další výhodu, kterou na pracovním trhu proti ženám měli. Radši měl zdůvodňovat, proč mu to rozhodnutí EP připadá nespravedlivé vůči mužům. Nejdřív by asi bylo dobré si ho přečíst.
Hlubší rozbor příčin a následků je nad mé možnosti.
Proto je pro mne obtížné vytvořit si názor na účinnost unijního řešení. Kažopádně ale považuji za důležité v pracovně právní oblasti snižovat veškeré diskriminace.
Je tady ale jistý problém s podobnými studiemi – v Západním světě dnes není jednoduché svobodně zkoumat „gender isssues“. Nedávno v jistém významném psychologickém časopise byla diskuse, kde autoři, kteří ji otevřeli, argumentují, že v americké sociální (a přirozeně nejen sociální) psychologii existuje „liberal bias“. To znamená, že naprostá většina psychologů jsou liberálové, příznivci demokratů. Republikány mezi nimi najdete výjimečně. To má za důsledek, že studie, které nejsou založené na liberální ideologii, jsou redakcemi vědeckých časopisů odmítány, neoliberálové mají horší možnost získat výzkumné granty a rovněž tenure na univerzitě.
Pokud tedy sociální věda není skutečně nezávislá a svobodná, což, jak bylo ukázáno, není, může to mít dost závažné sociokulturní důsledky.
A ještě odkaz
http://www.nytimes.com/2011/02/08/science/08tier.html?_r=3&ref=science&
Možná by užitečnější, než sociální inženýrství a boj proti testosteronu mohlo být to, kdybychom se podívali na skutečné, reálné bariéry v uplatnění lidského talentu. V naší civilizační oblasti je sociální, případně rasový původ mnohem výraznější determinantou společenského uplatnění než pohlaví. Děvče z pražské právnické rodiny má NESROVNATELNĚ lepší startovní podmínky pro životní uplatnění než kluk z hornické rodiny v Litvínově, a ten zase mnohem lepší možnosti než kluk z cikánského gheta na Broumovsku. Tohle je reálný, existující, tíživý problém. Jenomže ho jednoduchý trik nevyřeší, a není tady příslušná ideologicky zaštítěná a mocensky motivovaná lobby.
http://www.eurofound.europa.eu/pubdocs/2013/49/en/1/EF1349EN.pdf
Pokud je to proto, že jsou ty rady nudné, je tam stresující prostředí, vládne tam žraločí morálka a ženy prostě do takového prostředí nechtějí -- a nikoli protože zasedat v takové radě znamená peníze a moc - i pak by to byl dobrý důvod pro kvóty. Protože potom by se musely ty rady humanizovat, aby tam ženy byly ochotny jít.
Ach jo, já vlastně nemám kvóty rád, ale tahle diskuse by mě pro ně ještě získala :-)
Jak jsem už napsal, nemám kvóty rád, ale když tady jsou všechny argumenty uváděné proti nim opravdu vědomě či nevědomě mužsky šovinistické. S jedinou moudrou výjimkou Jana Konvalinky, který upozornil na jejich alibistický charakter.
Vidím, že tady diskutují samí muži, takže si přiznejme
Ať si ty ženy mají kvót, kolik chtějí
Jen když bude kam ukládat naše přebytky
K tomu zde:
http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2013&cis=42&cl=03
Nebo je to o jiném?