Františkova výzva a naše církve

Filip Outrata

Je v zájmu všech, dokonce i těch, kdo nejvíc bojují proti restitucím, aby byly církve schopné a ochotné čerpat z hloubky evangelijní zvěsti a aktivně a nebojácně rozvíjet politickou diakonii ve prospěch těch nejslabších a nejzranitelnějších.

V roce 1989 se zdálo, že křesťanské církve mohou sehrát v budování svobodné a demokratické společnosti významnou úlohu. Po téměř čtvrtstoletí je možné říci, že naděje vkládané v pozitivní potenciál církví byly značně přehnané.

Jako první jsme použili termín „obchod s chudobou“. Podpořte nás, abychom mohli dál otevírat témata, která v hlavních zprávách chybí.
×

Česká společnost je dnes v krizi tak mnohorozměrné, že by bylo těžké najít oblast, které se netýká: krize politického systému, státní správy, médií, vzdělanosti, schopnosti domluvit se i na těch základních věcech, důvěry a důvěryhodnosti. Krize církví, kterým za víc než dvě desetiletí od návratu svobody ubyla většina těch, kdo se k nim v roce 1990 hlásili.

Asi největším zklamáním pro ty, kdo s křesťanskými církvemi jako přirozenými nositelkami hodnot spojovali své naděje, je jejich mlčení k velké většině závažných sociálních problémů současnosti, stejně jako celé polistopadové doby. Pokud nemlčely zcela, byl jejich hlas většinou nezřetelný, nevýrazný.

I proto se tradičně protiklerikální a k církvím nepřátelské či lhostejné naladění české veřejnosti, které skutečně není až dílem komunistické propagandy, ale má mnohem hlubší a starší kořeny, nepodařilo změnit v příznivější a chápavější postoj. I proto je dnes odpor k restitucím tak silný.

Je velice nešťastné, že z prostředí církví, zejména té největší, římskokatolické, zaznívá na podporu restitucí i argumentace typu: „Správně bychom měli dostat ještě mnohem víc. To by bylo spravedlivé; my se však spokojíme jen s částí toho, na co máme nárok.

Ve jménu spravedlnosti za každou cenu jsou naše církve ochotny obětovat svou věrohodnost. Média budou v následujících měsících nemilosrdně rozmazávat soudní kauzy spojené s navracením majetku. Celý národ se tak například již dozvěděl, že představitel rytířského řeholního řádu vyhrožuje českým úředníkům, že je bude fackovat, pokud nebudou dostatečně rychle vracet jeho řádu majetek.

Paradoxní je, že zatímco papež František navrací srozumitelnost a věrohodnost hlásání evangelia v celosvětové perspektivě, u nás dochází spíš k opačnému procesu. Zatímco František se obrací do budoucnosti, naše církve jsou fixovány na minulost. Zatímco římský biskup má starost především o palčivé bolesti současnosti, jeho čeští a moravští kolegové si jich sotva povšimnou.

Je dobře, že se Františkovi podařilo získat na svou stranu i sympatie mnoha těch, kdo jinak mají k církvím (ne ke křesťanství jako takovému) vztah negativní či obezřetný. Jen ať zahrnují křesťany a jejich církve ostrou kritikou za pohodlnost, uzavřenost do sebe, neangažovanost.

Bude to vítaná pomoc pro ty, kdo v rámci církví nejsou spokojeni s vystupováním a působením církevních představitelů. Ale nejen jich: v každé církvi, nejen té římskokatolické, by mělo platit „my jsme církev“. Když nebudou mluvit všichni ti, kdo se podílejí na daru Ducha seslaném na všechny učedníky, bude každá církev němá.

Církve přitom ještě mohou přispět k obnově a povznesení společnosti. Nebude ale stačit, když se oddělí od nepřátelského, „socialistického“ státu a budou si v režimu odluky budovat svoje školy, gymnázia a hospice. Pokud za jejich zdmi bude stát devastovaný soukromými zájmy a privatizační ideologií kolabovat, budou to vždy jen nedostatečné ostrůvky, které na osudu společnosti jako celku nic nezmění.

Je v zájmu všech, dokonce i těch, kdo nejvíc bojují proti restitucím, aby byly církve schopné a ochotné čerpat z hloubky evangelijní zvěsti a aktivně a nebojácně rozvíjet politickou diakonii ve prospěch těch nejslabších a nejzranitelnějších, ve prospěch obecného dobrého. Zda tak budou činit či nikoli, však na množství navraceného majetku ani na výši finančních náhrad nezávisí.

    Diskuse
    November 13, 2013 v 11.29
    Paradoxní?
    Esi to nebude jako možná trochu tím, že papež bydlí ve Vatikánu, zatímco my řešíme situaci ve státě, kde stále neproběhla odluka státu od církve .-)
    MP
    November 13, 2013 v 17.28
    Krásný článek...
    Povinné čtení pro některé militantní katolíky:) na tomto serveru...
    MK
    November 13, 2013 v 21.10
    Pane Kolaříku
    nevím, jestli mne také řadíte ke zdejším militantním ateistům. Skutečně nevím, jak bych to poznal, protože si pod tím souslovím představujeme každý něco jiného. Já si představím někoho, kdo se projevuje jako mnoho členů OSA ČR, a nic takového jsem zde na Deníku Referendum nezaznamenal. Ale vy jste asi přísnější.
    FO
    November 13, 2013 v 23.19
    Vážení pánové,
    musím říci, že mě upřímně pobavila vaše debata nad tím, jestli je článek určen spíš militantním katolíkům, nebo militantním ateistům. Jako autor jsem polichocen a řekl bych, že je vhodný pro ty i ony. Jsem rád, že se toto jisté pokračování "dialogu křesťanů a marxistů" zde na DR děje a srdečně vás zdravím.
    November 14, 2013 v 5.4
    Papež František vzbudil zvědavost dokonce i u mě, militantní ateistky :-), a tak jsem si koupila jednu jeho knížku (O nebi a zemi).
    FO
    November 14, 2013 v 13.31
    Vážený pane Fraňku,
    argumentace typu "nemá žádnou odpovědnost, ať raději mlčí", mi přijde hodně nefér a hlavně nesmyslná. Každý má prostě jiné postavení, jiné úkoly a obdarování - někdo je "intelektuál s břitkým jazykem". Z Vašeho pera to zní jaksi hanlivě, ale snad se mi to jen zdá.

    Jinak Vás mohu ujistit, že se pohybuji hodně mezi členy jiných církví a to o čem píšete dobře znám. Své úsilí tímto směrem již druhým rokem zaměřuji. Ale každou pobídku k většímu úsilí beru. Vždycky je možné dělat víc.
    MP
    November 14, 2013 v 17.43
    P. Fraňku,
    tisíce lidí v tomto státě musí opravovat střechu, kterou jim zatéká, další desítky neziskovek jakbysmet. Nikdo jim miliardy nedá.

    Na opravy památek existují dotace - z čeho by ty kostely, kláštery a fary byly opraveny? Vždyť velká část z nich nejsou ruiny... Nejsme v roce 1989.
    A jestliže je ve vesnici deset babiček na jeden barokní kostel s plesnivějícími stěnami a děravými okapy, pak je to jen a jen důkaz toho, že celý pastorační model, pocházející ještě z raného novověku, by dnes cíkev měla změnit. Místo polností by potřebovala spíš autobusy na svážení věřících do větších center. A památky nechat památkářům...
    PM
    November 14, 2013 v 22.4
    Přeji všem investorům uspokojivý zisk
    A především všem věřícím investorům přeji přívětivou neviditelnou ruku trhu při nákupu nabízených finančních derivátů.
    Neb ne všechny miliardy je možné bohulibě uložit do opravy děravých chrámů.
    DK
    November 15, 2013 v 2.3
    praktické starosti
    Diskuse byla stočena směrem, kterým jsem si říkala, že bych snad měla taky ukázat. Trošku to uzemnit. Aneb problémy levicových intelektuálů s církvemi bych jako farářka malého sboru fakt chtěla mít :-)
    V ČCE teď se na nás valí ze Synodní rady zasejc dotazníky. Synod v květnu 2014 prostě musí nějaké rozhodnutí učinit. Tak tu máme dotaz, jak naložit s restituční náhradou. Samozřejmě budu doporučovat staršovstvu model D, polovina náhrady se užije na službu diakonickou a spol. Což znamená nárůst Personálního fondu (nyní 81000 na 100% faráře) o 6% ročně nad inflaci. Tak si to tak propočítávám. Jak dlouho se to dá táhnout. A děsím se, o kolik vyšší ten růst bude, jestli přistoupíme ČSSD na nějakou tu revizi. Taky se po nás chce se rozhodnout jakou zvolíme strategii na následující desetiletí, včetně možnosti, že si sbor zaškrtne, že do 10 let zanikne. O nepamátkové budově v tristním stavu nemluvím vůbec. Je mi z toho úzko, z té restrukturalizace po 65 letech více méně petrifikovaného stavu. Ne že bych na čemkoliv lpěla. Těším se, až se třeba určitá roztříštěnost z finančních důvodů začne poněkud tmelit, pokud k tomu dojde. Ale přece jen jde o konkrétní živé lidi a zodpovědnost za rozhodnutí pokud možno moudrá a neignorující Ducha svatého.
    November 15, 2013 v 11.0
    Mě je líto, paní Kubíčková,
    že má vaše církev tolik problémů. Úpřímně bych vám přál, aby jste je mít nemuseli.
    Zároveň bych přál všem chudým lidem, aby nemuseli žít v bídě, která je čím dál větší. Všem nemocným, aby se jim dostalo skutečně kvalitní lékařské péče. Všem starým a nemohoucím, aby nežili jak odpoad společnosti. Všem mladým, aby se jim podařilo dosáhnout vzdělání, které by nebylo limitováno příjmy jejich rodičů. Všem bez práce, aby se jim podařilo sehnat důstojné, jejich kvalifikaci odpovídající zaměstnání s odpovífajícím příjmem. A že by toho ještě bylo!
    Teď zrovna se pokoušíme, se známými, pomoci jedné rodině se třemi dětmi a napolo invalidním otcem, aby je nevyhodili z bytu. Přes obec jsme jim bydlení nesehnali, neboť tam se byty rozdávají známým /u nás vládnou lidovci/.
    Dcera, dva měsíce po mateřské, nemůže sehnat práci. Rozeslala stovky životopisů, nikdo jí ani neodpověděl. Obchází obchoďáky, chodí na konkursy na prodavačku, i když má lyceum. Zatím bez úspěchu.
    Takže takové mám teď starosti. Věřte, že bych chtěl bych mít starosti farářky malého sboru. Takové osobně neexistenční.
    + Další komentáře