Média se loučí s Margaret Thatcherovou, ikonou konzervativní pravice

Petr Jedlička

Jak obdivovatelé, tak kritici přiznávají zesnulé expremiérce razantnost, důslednost a dokonalé zvládnutí politického řemesla. Liší se ovšem v hodnocení, čeho s pomocí těchto kvalit dosáhla, resp. co způsobila.

Sérií portrétů, bilančních textů a nekrologů se loučí média po celém světě s Margaret Thatcherovou, britskou premiérkou z let 1979 — 1990. Děje se tak den po jejím úmrtí. V prvních hodinách po oznámení skonu převažovala kladná až adorační hodnocení „velké vůdkyně“, „skvělé političky“ a „mimořádné osobnosti“. Postupně ale přibývaly i kritické reflexe.

Čtete rádi analýzy zahraničního dění z dílny Petra Jedličky? Podpořte rubriku Svět a pomozte jí rozšiřovat kapacity.
×

Jak obdivovatelé, tak odpůrci Thatcherové přiznávají expremiérce razantnost, zvláštní druh charismatu a mistrné zvládnutí všech složek politického řemesla, včetně rétoriky.

Bezmála všichni oslovení se také shodují, že byla vzorem neokonzervativního politika, resp. političky, evropského typu — vzorem, jenž nebyl doposud překonán, a je tak předmětem uctívání svého druhu.

„Její smrt je pro všechny stoupence svobody, demokracie, trhu a kapitalismu obrovskou ztrátou,“ okomentoval událost Václav Klaus.

Politická bilance

Jak připomínají v zásadě všechny životopisy, Margaret Thatcherová se začala angažovat v politice již v mládí během studia chemie na Oxfordu. V roce 1950, tedy v pětadvaceti letech, kandidovala poprvé do parlamentu; poslankyní za Konzervativní stranu se stala v roce 1959. Poté zastávala několik ministerských funkcí a v roce 1975 byla zvolena stranickou předsedkyní. Konzervativce dovedla k prvnímu volebnímu vítězství v roce 1979, po sérii zimních hornických stávek.

Volby vyhrála Thatcherová během jedenácti let vládnutí celkem třikrát: v roce 1979, jak uvedeno; v roce 1983 po válce o Falklandy a v roce 1987, kdy založila kampaň na slibu snížení daní a na nutnosti důsledné obrany před hrozbou sovětského komunismu, včetně zápasu s tehdy radikálně levicovými odbory.

Z vnitrostátních politik připomínají média nejvíce premiérčinu liberalizaci trhu s byty, privatizaci řady podniků a centralizaci státní správy, zjednodušení daňového systému a systematické udržování nízké inflace.

V letech 1984 a 1985 Thatcherová neustoupila velké hornické stávce, jež se tak protáhla na jedenáct měsíců, a dala polici podnět k rozhánění průvodních demonstrací. Ve druhé polovině premiérské kariéry pak nechala schválit zákony, jež značně znesnadnily vyhlašování stávek, a v důsledku přispěly k definitivnímu úpadku síly odborů v zemi.

Ze zahraniční politiky Margaret Thatcherové je nejvíce připomínána zmíněná válka o Falklandy, blízká spolupráce se Spojenými státy Ronalda Reagana, ideologická ofenzíva proti sovětskému režimu a vyjednání rabatu, totiž vrácení značné části britského příspěvku do tehdejších Evropských společenství, předchůdce dnešní EU.

Kriticky se mluví zejména o podpoře apartheidního režimu v Jihoafrické republice a Pinochetovy hrůzovlády v Chile.

Sporně hodnocena je zbrojní politika Thatcherové, konkrétně podpora rozmísťování amerických střel Pershing v západní Evropě a nákup nových mezikontinentálních střel Trident s jadernými hlavicemi pro britské ponorky. Téměř bez povšimnutí naopak zůstává prodej zbraní či další podpora opresivním režimům v Kambodži a v Indonésii, jakož i premiérčiny rasistické předsudky.

Síla formy

Margaret Thatcherová svedla bravurně využívat dobových spin-doktorských postupů a píár technik. Pečlivě si pěstovala, resp. nechala pěstovat dvojrozměrnou image ženy-lídryně a ženy-Železné lady. Razantní postoje a dikci premiérky soustavně doplňovaly články v bulváru popisující Thatcherovou jako rodinný typ, na venek tvrdou, ale uvnitř citlivou bytost, a konečně —  jako přičinlivou hospodyni.

Image skutečné opory Velké Británie dovářela i sama Thatcherová, a to vzorovým vystupováním na veřejnosti, proslulými bonmoty či znamenitými odpověďmi na interpelace poslanců. Ty nejlepší z nich slouží doposud jako studijní materiál v různých kurzech mediální zdatnosti.

Novináři a stoupenci Thatcherové si obzvlášť cenili faktu, že se premiérka jen zřídka odchylovala od zásad vlastního světonázoru a z něj plynoucích politik — ekonomického liberalismu, hodnotového konzervatismu, bytostného odporu k rovnostářství a důrazu na individuální odpovědnost jednotlivce za vlastní osud ... byť by byl tento zatížen okolnostmi, které nemůže jedinec ovlivnit.

Léta po odchodu

Z nejvyšší politiky odešla Thatcherová v roce 1992 — dva roky poté, co ji koalice několika stranických křídel sesadila z předsednické funkce. Ještě v devadesátých letech získala šlechtický titul a královniným dekretem i křeslo ve Sněmovně lordů do konce života; v minulé dekádě se ale již stranila veřejnosti.

Rokem 2002 počínaje lze v britských novinách dohledat expremiérčino soustavné ujišťování, že se eurozóna rozpadne „do tří let“, že je pro britské vystoupení z EU a že její myšlenky zradila vlastní strana. Vzhledem k pokročilému věku Thatcherové a jejím nemocem stáří reagovali politikové na její výtky jen zřídka a když už, tak se zdvořilou shovívavostí. 

Margaret Thatcherová zemřela podle vyjádření rodiny v pondělí 8. dubna časně ráno po mozkové mrtvici. Bylo jí 87 let.

Živý odkaz

I kritikové přiznávají, že politika Margaret Thatcherové přinesla Británii v dané době prosperitu a vrátila sebevědomí; zároveň ovšem dodávají podstatná ale. Prosperita vzniklá po privatizacích, uvolnění trhu a zmenšení vlivu státu vzešla z boomu zejména finančních služeb a obchodu s realitami. Na prvním bohatla Británie až do příchodu krize v roce 2008, avšak disproporčně (podstatně vzrostly sociální rozdíly) a za cenu úpadku tradičních odvětví. Privatizací státních podílů v korporacích se vzdal stát možnosti kontrolovat velké strategické podniky. Privatizací bytů a ukončením podpory bydlení pak vznikla realitní bublina, jež činí doposud nemovitosti v Británii dražší než ve zbytku Evropy.

Obnovené sebevědomí zase vrátilo do britské zahraniční politiky velmocenské reminiscence a sklony k opakování chyb z doby poválečného koloniálního impéria. Jeho důsledkem byl i vpád do Iráku, dosud konzervativci i částí labouristů hájený.

Vedle ideologické ofenzívy praktikovala Thatcherová vůči východnímu bloku klasickou churchillovskou politiku udržování a rozšiřování zón vlivu. Kampaně poukazujícím na porušování lidských práv soustavně kritizovala.

Jak v listu Guardian, tak v Independentu lze najít konstatování, že Thatcherová byla ideálním typem neokonzervativce — člověka pevných individualistických zásad, který jde za cílem bez ohledu na vedlejší škody i dlouhodobé důsledky. Totéž pak přitom požaduje od zbytku společnosti.

Média patřící do impéria Ruperta Murdocha shodně konstatují, že Margaret Thatcherová přerostla svoji zemi i dobu. Jak ale připomínají editoři BBC, lze si takové tvrzení vyložit z obou stran. Stoupenci Thatcherové na expremiérce obdivují důraz na přičinlivost každého jedince, rozhodný postup a prosazování politik, jež nejsou z okamžitého hlediska populární. Mnozí Britové jí ale doposud pro dlouhodobé následky téhož nenávidí.

Další informace:

BBC News Commentators divided on Thatcher's legacy

BBC News Thatcher funeral set for next week

BBC Sport Margaret Thatcher: No silence from football and cricket

The Guardian Margaret Thatcher's death: reaction from around the world

The Guardian A Thatcher state funeral would be bound to lead to protests

Democracy Now Margaret Thatcher (1925-2013): Tariq Ali on Late British PM’s Legacy from Austerity to Apartheid

AFP 'Cold, aggressive, odious': Argentines remember Thatcher

BuzzFeed.com 21 Incredibly Angry Songs About Margaret Thatcher

Mirror.co.uk Margaret Thatcher dead: Street parties held across the UK to mark passing of PM

    Diskuse
    April 9, 2013 v 23.46
    Návštěva post-thatcherovské Anglie
    V roce 1991 jsem spolu s několika dalšími lidmi z obnovené české a slovenské Ymky na pozvání britské a evropské Ymky navštívil severní Anglii. Týden jsme strávili v centru Ymky v Lakesidu a týden nám ukazovali různá střediska Ymky v severní Anglii. Zvláště silně na nás zapůsobila situace v Liverpoolu, kde byla 14 % nezaměstnanost, protože Thatcherové se podařilo vyhrát boj s liverpoolskými odbory v docích tím způsobem, že podpořila vznik doků v Blackpoolu a slavné doky v Liverpoolu po několika desítkách či stech letech skončily. Město bylo den po "Dni starosty" špinavé, rozbité výlohy, rozbité odpadkové koše a ve středisku Ymky řada mladých lidí bez práce, kteří tam mohli být jen pokud byli čistí, tedy nebrali drogy. O mladých lidech, kteří byli bez práce více než 5 nebo 6 let mluvili jako o zcela ztracených a neperspektivních, protože takové prý už nikdy nikdo nezaměstná. Jeden ředitel střediska Ymky u jednoho velkého obchodního domu na kraji města pravil: "Thatcherové se podařilo opětně dikensiovat Anglii. Londýn a jih zbohatly, sever, Skotsko a Wales zchudly". Za její největší kousek považovali daň z hlavy. Tedy, že by milionáři platili roční daň asi 230 liber stejně jako bezdomovci, co jsou pod mostem. Vzbouřilo se především Skotsko, kde zaplatilo daň asi jen 40 nebo 45 % lidí. Vznikla spontánní akce, kdy lidé žádali, aby daň chodili osobně vybírat poslanci konzervativní strany. Její úspěch byl vykládán kombinací mužského a ženského postupu, své oponenty či ministry, které vyhazovala z vlády tvrdě "mužsky", na útoky levice reagovala jako jemná žena, která je šokována tím, co si na ni ti hrubiáni dovolují. Díky dani z hlavy ovšem skončila. Za její vítězství nad "rudými" odbory A'nglie tvrdě zaplatila, i když ji mnozí právě za tohle obdivovali a naše pravice reprezentovaná Klausem dosud obdivuje. V oblasti Lakesidu, která je mimo jiné opravdu krásná, na nás zapůsobily dvě věci. Byly tam ony krásné louky a vřesoviště s kamennými zídkami, ale mohli jsme se na ně dívat jen ze silnice, nebyly tam žádné cesty, všechno to byly soukromé pozemky. Nebyla tam žádná veřejná doprava. Když jsme se ptali, jak se dopravují lidé, kteří nemají auto, dostali jsme odpověď, že nikdo takový tam není, protože na venkově žijí jen bohatí, kteří mají pozemky a auta, chudí žijí jen ve městech. Pro mnohé z nás to bylo první setkání s odvrácenou tváří kapitalismu.
    JJ
    April 10, 2013 v 8.44
    Rodiny typ, pricinliva hospodyne...
    Co jsem kde cetl, tak malokdo v mainstreamu vzpomnel, ze pani MT vedle sve obetave prace pro nespolecnost, byla take matkou a jake dite se ji povedlo vychovat... To by bylo dobre treba na ilustraci tech konzervativnich hodnot.
    April 10, 2013 v 11.1
    Jestli, pane Janečku, myslíte to zapojení Marka Thatchera do plánování převratu v Rovníkové Guineji, tak o tom se docela psalo, připomínali to i v hlavních zprávách na ČT. Já ale na ty analýzy rodinných poměrů politiků moc nejsem ... nu, třeba na to bude mít chuť někdo jiný
    FO
    April 10, 2013 v 13.18
    Privatizovat pohreb
    Velmi pěkný způsob pocty MT vymyslel režisér Ken Loach: privatizovat pohřeb. Prý by si to ona sama přála... což nakonec může být pravda.
    April 10, 2013 v 13.40
    :-)
    Nápad je to vtipný, tojo ... ale opravdu si to nepřála. Nechtěla pouze státní pohřeb ... a tak bude mít nakonec jen "reprezentativní, s vojenskými poctami". A jak napsali autoři z ihned, "po pohřbu bude následovat soukromá kremace v rodinném kruhu".

    Myslím ostatně, že kdyby na tu privatizaci jejího pohřbu, jak ji Loach popisuje, skutečně došlo, vznikla by nějaká sbírka. Výsledek by byl pak mnohem okázalejší a Loachův podnět – totiž nechat ji pohřbít tím, kdo nabídne co nejvíce za co nejméně peněz – by se minul účinkem.
    JJ
    April 10, 2013 v 17.20
    Tak to se omlouvám, televizi nesleduji... Hlavním zprávám na ČT se dokonce vyhýbám, i pokud je možnost sledovat televizi.
    Poznámka taky nebyla mířena proti vašemu článku... Spíš mne napadlo po přečtení několika vzpomínkových textů vynášejících kvality MT (vesměs teda od patlalů typu Jana Zieglera nebo Ivany Řápkové), jestli výchova dětí není jednou s nejzákladnějších konzervativních hodnot. I když možná Mark Thatcher je slušný člověk, jen s přehnaně rozvinutou iniciativností a podnikavostí...
    MP
    April 10, 2013 v 17.58
    Bylo by skvělé, kdyby se spolu s baronkou
    podařilo pohřbít i "její ideje" - ona a Reagan, tito černí apoštolové neolioberálního dysangelia, se musí škvařit v pekle, kdyby ovšem nějaké peklo existovalo, samozřejmě...:)
    MP
    April 10, 2013 v 18.15
    Jinak myslím, že tento nekrolog na DR
    je až příliš a ostudně pravicový.
    Žádná prosperita se nekonala, to je naprostý mýtus, Británie byla daleko za většinou západoevroských zemí v HDP na obyvatele, průmysl naprosto v troskách, v 80. letech ji přestihla v průmyslové výrobě i Itálie.

    Jen jedno číslo (dají se dohledat další): průměrný růst britského HDP v "břídilských 70. letech" za labouristických vlád byl 1,4 % (1974-1979), v "úžasných thatcheristikých" 80. letech 1,0 % (1981-1985).

    Čili NENÍ to tak, že Thatcherová obětovala sociálno, ale pozvedla ekonomiku - ne, obětovala sociálno a ekonomika při nejmírnějším hodnocení žádná sláva (a to nezapomínejme, že byly v té době objeveny zásoby ropy a zemního plynu v Severním moři /!!/ - deviza, kterou žádná jiná západoevropská země s výjimou Norska neměla a nemá!).
    BT
    April 10, 2013 v 20.35
    Pane Plevo,
    bodejť by nebylo těžké pohřbít reaganovsko-thatcherovskou ideologii (Krugman je nazývá zombie-ideologie), když západní média a vzdělávací instituce ovládají ti, kteří z této ideologie profitují více než z čehokoliv jiného. To je doslova investice stonásobku!

    Vždyť je to pro ně jako pohádka, tato ideologie vytvořila něco v co už příliš nedoufali - vedla ke znovuobnovení oligarchické šlechty ne někde v náboženském Íránu, ale přímo v kulturně a vzdělanostně vyspělém světě. Tj. něco co bylo po WWII nepředstavitelné.

    Takže MT musí být pro KlausoKellnera doslova božská bytost a její nápady jako mana nebeská. 200 mld. Kč KlausoKellnera "vydělaných" za 23 let, no nekupte to!

    Jinak vřele doporučuji přednášku F. Koukolíka na youtube o mocenské posedlosti politiků (http://www.youtube.com/watch?v=PpMJkaf117g). Margaret je tam označena za plnohodnotného sociopata vedle T. Blaira a G. Bushe jun. (dle britského politika a psychiatra D. Owena), část: 28-33 minuta přednášky.

    Tento biologicko-psychiatrický nekrolog MT je myslím celkem příznačný. Byl by div, kdyby takováto persona lidstvo nějak výrazně myšlenkově obohatila v pozitivním slova smyslu (pokud nemyslíme jako odstrašující příklad).

    Jako biolog dodávám: MT zřejmě nepochopila, že úspěšnost Homo sapiens je založena na kooperaci, že tento druh je druhem silně sociálním, ne jako třeba pampeliška, kde skutečně každý jedinec konkuruje ostatním. Že skupinový zájem často bývá pro přežití lidských komunit významnější než zájem individuální.

    Ono i člověka lze pokládat spíše za společenství organismů než za organismus jediný: jeho tělo obsahuje spousty kooperujících mikroorganismů. A konečně plavou v něm dokonce jeho vlastní, ale samostatné jednobuněčné organismy (např. bílé krvinky). Dokud všechny tyto organismy kooperují, člověk je zdráv, jakmile se některé zvrhnou a začnou přehnaně konkurovat, je to začátek konce. V extrémním případě vznikne rakovina.

    Chápu, že MT postrádala hlubší biologicko-filosofické vzdělání. Neštěstí bylo, že jí chyběl i zdravý selský rozum.
    April 10, 2013 v 21.10
    Nevím, jak pampelišky,
    ale pokojové rostliny rostou lépe ve skupinách, kdy každá má svůj květináč, přitom však stojí jedna vedle druhé. Tak se totiž mezi nimi vytváří příznivé mikroklima, které prospívá jejich růstu.
    + Další komentáře