Média se loučí s Margaret Thatcherovou, ikonou konzervativní pravice

Petr Jedlička

Jak obdivovatelé, tak kritici přiznávají zesnulé expremiérce razantnost, důslednost a dokonalé zvládnutí politického řemesla. Liší se ovšem v hodnocení, čeho s pomocí těchto kvalit dosáhla, resp. co způsobila.

Sérií portrétů, bilančních textů a nekrologů se loučí média po celém světě s Margaret Thatcherovou, britskou premiérkou z let 1979 — 1990. Děje se tak den po jejím úmrtí. V prvních hodinách po oznámení skonu převažovala kladná až adorační hodnocení „velké vůdkyně“, „skvělé političky“ a „mimořádné osobnosti“. Postupně ale přibývaly i kritické reflexe.

Jak obdivovatelé, tak odpůrci Thatcherové přiznávají expremiérce razantnost, zvláštní druh charismatu a mistrné zvládnutí všech složek politického řemesla, včetně rétoriky.

Bezmála všichni oslovení se také shodují, že byla vzorem neokonzervativního politika, resp. političky, evropského typu — vzorem, jenž nebyl doposud překonán, a je tak předmětem uctívání svého druhu.

„Její smrt je pro všechny stoupence svobody, demokracie, trhu a kapitalismu obrovskou ztrátou,“ okomentoval událost Václav Klaus.

Politická bilance

Jak připomínají v zásadě všechny životopisy, Margaret Thatcherová se začala angažovat v politice již v mládí během studia chemie na Oxfordu. V roce 1950, tedy v pětadvaceti letech, kandidovala poprvé do parlamentu; poslankyní za Konzervativní stranu se stala v roce 1959. Poté zastávala několik ministerských funkcí a v roce 1975 byla zvolena stranickou předsedkyní. Konzervativce dovedla k prvnímu volebnímu vítězství v roce 1979, po sérii zimních hornických stávek.

Volby vyhrála Thatcherová během jedenácti let vládnutí celkem třikrát: v roce 1979, jak uvedeno; v roce 1983 po válce o Falklandy a v roce 1987, kdy založila kampaň na slibu snížení daní a na nutnosti důsledné obrany před hrozbou sovětského komunismu, včetně zápasu s tehdy radikálně levicovými odbory.

Z vnitrostátních politik připomínají média nejvíce premiérčinu liberalizaci trhu s byty, privatizaci řady podniků a centralizaci státní správy, zjednodušení daňového systému a systematické udržování nízké inflace.

V letech 1984 a 1985 Thatcherová neustoupila velké hornické stávce, jež se tak protáhla na jedenáct měsíců, a dala polici podnět k rozhánění průvodních demonstrací. Ve druhé polovině premiérské kariéry pak nechala schválit zákony, jež značně znesnadnily vyhlašování stávek, a v důsledku přispěly k definitivnímu úpadku síly odborů v zemi.

Ze zahraniční politiky Margaret Thatcherové je nejvíce připomínána zmíněná válka o Falklandy, blízká spolupráce se Spojenými státy Ronalda Reagana, ideologická ofenzíva proti sovětskému režimu a vyjednání rabatu, totiž vrácení značné části britského příspěvku do tehdejších Evropských společenství, předchůdce dnešní EU.

Kriticky se mluví zejména o podpoře apartheidního režimu v Jihoafrické republice a Pinochetovy hrůzovlády v Chile.

Sporně hodnocena je zbrojní politika Thatcherové, konkrétně podpora rozmísťování amerických střel Pershing v západní Evropě a nákup nových mezikontinentálních střel Trident s jadernými hlavicemi pro britské ponorky. Téměř bez povšimnutí naopak zůstává prodej zbraní či další podpora opresivním režimům v Kambodži a v Indonésii, jakož i premiérčiny rasistické předsudky.

Síla formy

Margaret Thatcherová svedla bravurně využívat dobových spin-doktorských postupů a píár technik. Pečlivě si pěstovala, resp. nechala pěstovat dvojrozměrnou image ženy-lídryně a ženy-Železné lady. Razantní postoje a dikci premiérky soustavně doplňovaly články v bulváru popisující Thatcherovou jako rodinný typ, na venek tvrdou, ale uvnitř citlivou bytost, a konečně — jako přičinlivou hospodyni.

Image skutečné opory Velké Británie dovářela i sama Thatcherová, a to vzorovým vystupováním na veřejnosti, proslulými bonmoty či znamenitými odpověďmi na interpelace poslanců. Ty nejlepší z nich slouží doposud jako studijní materiál v různých kurzech mediální zdatnosti.

Novináři a stoupenci Thatcherové si obzvlášť cenili faktu, že se premiérka jen zřídka odchylovala od zásad vlastního světonázoru a z něj plynoucích politik — ekonomického liberalismu, hodnotového konzervatismu, bytostného odporu k rovnostářství a důrazu na individuální odpovědnost jednotlivce za vlastní osud ... byť by byl tento zatížen okolnostmi, které nemůže jedinec ovlivnit.

Léta po odchodu

Z nejvyšší politiky odešla Thatcherová v roce 1992 — dva roky poté, co ji koalice několika stranických křídel sesadila z předsednické funkce. Ještě v devadesátých letech získala šlechtický titul a královniným dekretem i křeslo ve Sněmovně lordů do konce života; v minulé dekádě se ale již stranila veřejnosti.

Rokem 2002 počínaje lze v britských novinách dohledat expremiérčino soustavné ujišťování, že se eurozóna rozpadne „do tří let“, že je pro britské vystoupení z EU a že její myšlenky zradila vlastní strana. Vzhledem k pokročilému věku Thatcherové a jejím nemocem stáří reagovali politikové na její výtky jen zřídka a když už, tak se zdvořilou shovívavostí. 

Margaret Thatcherová zemřela podle vyjádření rodiny v pondělí 8. dubna časně ráno po mozkové mrtvici. Bylo jí 87 let.

Živý odkaz

I kritikové přiznávají, že politika Margaret Thatcherové přinesla Británii v dané době prosperitu a vrátila sebevědomí; zároveň ovšem dodávají podstatná ale. Prosperita vzniklá po privatizacích, uvolnění trhu a zmenšení vlivu státu vzešla z boomu zejména finančních služeb a obchodu s realitami. Na prvním bohatla Británie až do příchodu krize v roce 2008, avšak disproporčně (podstatně vzrostly sociální rozdíly) a za cenu úpadku tradičních odvětví. Privatizací státních podílů v korporacích se vzdal stát možnosti kontrolovat velké strategické podniky. Privatizací bytů a ukončením podpory bydlení pak vznikla realitní bublina, jež činí doposud nemovitosti v Británii dražší než ve zbytku Evropy.

Obnovené sebevědomí zase vrátilo do britské zahraniční politiky velmocenské reminiscence a sklony k opakování chyb z doby poválečného koloniálního impéria. Jeho důsledkem byl i vpád do Iráku, dosud konzervativci i částí labouristů hájený.

Vedle ideologické ofenzívy praktikovala Thatcherová vůči východnímu bloku klasickou churchillovskou politiku udržování a rozšiřování zón vlivu. Kampaně poukazujícím na porušování lidských práv soustavně kritizovala.

Jak v listu Guardian, tak v Independentu lze najít konstatování, že Thatcherová byla ideálním typem neokonzervativce — člověka pevných individualistických zásad, který jde za cílem bez ohledu na vedlejší škody i dlouhodobé důsledky. Totéž pak přitom požaduje od zbytku společnosti.

Média patřící do impéria Ruperta Murdocha shodně konstatují, že Margaret Thatcherová přerostla svoji zemi i dobu. Jak ale připomínají editoři BBC, lze si takové tvrzení vyložit z obou stran. Stoupenci Thatcherové na expremiérce obdivují důraz na přičinlivost každého jedince, rozhodný postup a prosazování politik, jež nejsou z okamžitého hlediska populární. Mnozí Britové jí ale doposud pro dlouhodobé následky téhož nenávidí.

Další informace:

BBC News Commentators divided on Thatcher's legacy

BBC News Thatcher funeral set for next week

BBC Sport Margaret Thatcher: No silence from football and cricket

The Guardian Margaret Thatcher's death: reaction from around the world

The Guardian A Thatcher state funeral would be bound to lead to protests

Democracy Now Margaret Thatcher (1925-2013): Tariq Ali on Late British PM’s Legacy from Austerity to Apartheid

AFP 'Cold, aggressive, odious': Argentines remember Thatcher

BuzzFeed.com 21 Incredibly Angry Songs About Margaret Thatcher

Mirror.co.uk Margaret Thatcher dead: Street parties held across the UK to mark passing of PM

    Diskuse
    April 9, 2013 v 23.46
    Návštěva post-thatcherovské Anglie
    V roce 1991 jsem spolu s několika dalšími lidmi z obnovené české a slovenské Ymky na pozvání britské a evropské Ymky navštívil severní Anglii. Týden jsme strávili v centru Ymky v Lakesidu a týden nám ukazovali různá střediska Ymky v severní Anglii. Zvláště silně na nás zapůsobila situace v Liverpoolu, kde byla 14 % nezaměstnanost, protože Thatcherové se podařilo vyhrát boj s liverpoolskými odbory v docích tím způsobem, že podpořila vznik doků v Blackpoolu a slavné doky v Liverpoolu po několika desítkách či stech letech skončily. Město bylo den po "Dni starosty" špinavé, rozbité výlohy, rozbité odpadkové koše a ve středisku Ymky řada mladých lidí bez práce, kteří tam mohli být jen pokud byli čistí, tedy nebrali drogy. O mladých lidech, kteří byli bez práce více než 5 nebo 6 let mluvili jako o zcela ztracených a neperspektivních, protože takové prý už nikdy nikdo nezaměstná. Jeden ředitel střediska Ymky u jednoho velkého obchodního domu na kraji města pravil: "Thatcherové se podařilo opětně dikensiovat Anglii. Londýn a jih zbohatly, sever, Skotsko a Wales zchudly". Za její největší kousek považovali daň z hlavy. Tedy, že by milionáři platili roční daň asi 230 liber stejně jako bezdomovci, co jsou pod mostem. Vzbouřilo se především Skotsko, kde zaplatilo daň asi jen 40 nebo 45 % lidí. Vznikla spontánní akce, kdy lidé žádali, aby daň chodili osobně vybírat poslanci konzervativní strany. Její úspěch byl vykládán kombinací mužského a ženského postupu, své oponenty či ministry, které vyhazovala z vlády tvrdě "mužsky", na útoky levice reagovala jako jemná žena, která je šokována tím, co si na ni ti hrubiáni dovolují. Díky dani z hlavy ovšem skončila. Za její vítězství nad "rudými" odbory A'nglie tvrdě zaplatila, i když ji mnozí právě za tohle obdivovali a naše pravice reprezentovaná Klausem dosud obdivuje. V oblasti Lakesidu, která je mimo jiné opravdu krásná, na nás zapůsobily dvě věci. Byly tam ony krásné louky a vřesoviště s kamennými zídkami, ale mohli jsme se na ně dívat jen ze silnice, nebyly tam žádné cesty, všechno to byly soukromé pozemky. Nebyla tam žádná veřejná doprava. Když jsme se ptali, jak se dopravují lidé, kteří nemají auto, dostali jsme odpověď, že nikdo takový tam není, protože na venkově žijí jen bohatí, kteří mají pozemky a auta, chudí žijí jen ve městech. Pro mnohé z nás to bylo první setkání s odvrácenou tváří kapitalismu.
    JJ
    April 10, 2013 v 8.44
    Rodiny typ, pricinliva hospodyne...
    Co jsem kde cetl, tak malokdo v mainstreamu vzpomnel, ze pani MT vedle sve obetave prace pro nespolecnost, byla take matkou a jake dite se ji povedlo vychovat... To by bylo dobre treba na ilustraci tech konzervativnich hodnot.
    April 10, 2013 v 11.01
    Jestli, pane Janečku, myslíte to zapojení Marka Thatchera do plánování převratu v Rovníkové Guineji, tak o tom se docela psalo, připomínali to i v hlavních zprávách na ČT. Já ale na ty analýzy rodinných poměrů politiků moc nejsem ... nu, třeba na to bude mít chuť někdo jiný
    FO
    April 10, 2013 v 13.18
    Privatizovat pohreb
    Velmi pěkný způsob pocty MT vymyslel režisér Ken Loach: privatizovat pohřeb. Prý by si to ona sama přála... což nakonec může být pravda.
    April 10, 2013 v 13.40
    :-)
    Nápad je to vtipný, tojo ... ale opravdu si to nepřála. Nechtěla pouze státní pohřeb ... a tak bude mít nakonec jen "reprezentativní, s vojenskými poctami". A jak napsali autoři z ihned, "po pohřbu bude následovat soukromá kremace v rodinném kruhu".

    Myslím ostatně, že kdyby na tu privatizaci jejího pohřbu, jak ji Loach popisuje, skutečně došlo, vznikla by nějaká sbírka. Výsledek by byl pak mnohem okázalejší a Loachův podnět – totiž nechat ji pohřbít tím, kdo nabídne co nejvíce za co nejméně peněz – by se minul účinkem.
    JJ
    April 10, 2013 v 17.20
    Tak to se omlouvám, televizi nesleduji... Hlavním zprávám na ČT se dokonce vyhýbám, i pokud je možnost sledovat televizi.
    Poznámka taky nebyla mířena proti vašemu článku... Spíš mne napadlo po přečtení několika vzpomínkových textů vynášejících kvality MT (vesměs teda od patlalů typu Jana Zieglera nebo Ivany Řápkové), jestli výchova dětí není jednou s nejzákladnějších konzervativních hodnot. I když možná Mark Thatcher je slušný člověk, jen s přehnaně rozvinutou iniciativností a podnikavostí...
    MP
    April 10, 2013 v 17.58
    Bylo by skvělé, kdyby se spolu s baronkou
    podařilo pohřbít i "její ideje" - ona a Reagan, tito černí apoštolové neolioberálního dysangelia, se musí škvařit v pekle, kdyby ovšem nějaké peklo existovalo, samozřejmě...:)
    MP
    April 10, 2013 v 18.15
    Jinak myslím, že tento nekrolog na DR
    je až příliš a ostudně pravicový.
    Žádná prosperita se nekonala, to je naprostý mýtus, Británie byla daleko za většinou západoevroských zemí v HDP na obyvatele, průmysl naprosto v troskách, v 80. letech ji přestihla v průmyslové výrobě i Itálie.

    Jen jedno číslo (dají se dohledat další): průměrný růst britského HDP v "břídilských 70. letech" za labouristických vlád byl 1,4 % (1974-1979), v "úžasných thatcheristikých" 80. letech 1,0 % (1981-1985).

    Čili NENÍ to tak, že Thatcherová obětovala sociálno, ale pozvedla ekonomiku - ne, obětovala sociálno a ekonomika při nejmírnějším hodnocení žádná sláva (a to nezapomínejme, že byly v té době objeveny zásoby ropy a zemního plynu v Severním moři /!!/ - deviza, kterou žádná jiná západoevropská země s výjimou Norska neměla a nemá!).
    BT
    April 10, 2013 v 20.35
    Pane Plevo,
    bodejť by nebylo těžké pohřbít reaganovsko-thatcherovskou ideologii (Krugman je nazývá zombie-ideologie), když západní média a vzdělávací instituce ovládají ti, kteří z této ideologie profitují více než z čehokoliv jiného. To je doslova investice stonásobku!

    Vždyť je to pro ně jako pohádka, tato ideologie vytvořila něco v co už příliš nedoufali - vedla ke znovuobnovení oligarchické šlechty ne někde v náboženském Íránu, ale přímo v kulturně a vzdělanostně vyspělém světě. Tj. něco co bylo po WWII nepředstavitelné.

    Takže MT musí být pro KlausoKellnera doslova božská bytost a její nápady jako mana nebeská. 200 mld. Kč KlausoKellnera "vydělaných" za 23 let, no nekupte to!

    Jinak vřele doporučuji přednášku F. Koukolíka na youtube o mocenské posedlosti politiků (http://www.youtube.com/watch?v=PpMJkaf117g). Margaret je tam označena za plnohodnotného sociopata vedle T. Blaira a G. Bushe jun. (dle britského politika a psychiatra D. Owena), část: 28-33 minuta přednášky.

    Tento biologicko-psychiatrický nekrolog MT je myslím celkem příznačný. Byl by div, kdyby takováto persona lidstvo nějak výrazně myšlenkově obohatila v pozitivním slova smyslu (pokud nemyslíme jako odstrašující příklad).

    Jako biolog dodávám: MT zřejmě nepochopila, že úspěšnost Homo sapiens je založena na kooperaci, že tento druh je druhem silně sociálním, ne jako třeba pampeliška, kde skutečně každý jedinec konkuruje ostatním. Že skupinový zájem často bývá pro přežití lidských komunit významnější než zájem individuální.

    Ono i člověka lze pokládat spíše za společenství organismů než za organismus jediný: jeho tělo obsahuje spousty kooperujících mikroorganismů. A konečně plavou v něm dokonce jeho vlastní, ale samostatné jednobuněčné organismy (např. bílé krvinky). Dokud všechny tyto organismy kooperují, člověk je zdráv, jakmile se některé zvrhnou a začnou přehnaně konkurovat, je to začátek konce. V extrémním případě vznikne rakovina.

    Chápu, že MT postrádala hlubší biologicko-filosofické vzdělání. Neštěstí bylo, že jí chyběl i zdravý selský rozum.
    April 10, 2013 v 21.10
    Nevím, jak pampelišky,
    ale pokojové rostliny rostou lépe ve skupinách, kdy každá má svůj květináč, přitom však stojí jedna vedle druhé. Tak se totiž mezi nimi vytváří příznivé mikroklima, které prospívá jejich růstu.
    BT
    April 10, 2013 v 21.17
    Pane Plevo,
    pokud se týká Vašeho druhého vstupu, docela se shodujete s J. Stiglitzem: http://www.blisty.cz/art/68126.html
    BT
    April 10, 2013 v 21.23
    Paní Hájková,
    ono jsou i rostliny, které vylučují kořeny látky zabraňující jiným rostlinám vyrůst v jejich blízkosti.

    Ale opravdu není druh jako druh.

    Neuropsychologické experimenty naopak dokazují, že neoliberální Homo economicus je mýtus. Naopak: sobecké jedince většina zdravě se vyvíjejících komunit Homo sapiens trestá. A většina lidí má kooperativní chování v mozcích doslova "natvrdo zadrátované", tj. jejich centrum odměny v mozku (odměna je příjemný pocit) je aktivováno spoluprací ne konkurováním druhým (vždyť i kradení a vraždění je jen extrémní forma konkurence mezi jedinci).
    April 10, 2013 v 21.27
    Vždyť říkám - každá musí mít svůj květináč, aby se neutlačovaly kořeny. Ale vzduch dýchají společný :-)
    BT
    April 10, 2013 v 21.27
    Ještě odkaz
    http://www.blisty.cz/art/39462.html
    článek F. Koukolíka, kde je mj. řečeno:
    Homo economicus je dle teorie očekávaného užitku sobecký individualista, jedná přísně logicky, trvale poměřuje vklad neboli náklady s užitkem (cost - benefit). Teorie dále předpokládá, že je dokonale informován, to znamená, že zná všechny možnosti a dokáže je seřadit dle míry užitku, který očekává..

    Uvedeme část teorie a několik experimentů dokazujících, že se lidé jako Homo economicus ( tzn. člověk ekonomicky, tedy v úzkém slova smyslu racionální) nechovají. Naopak: mohou-li, pak tvrdě, za cenu vlastních ztrát, trestají ekonomicky racionální, tedy sobecké parasity. Z těchto experimentů lze vyvozovat, že lidé, mohou-li, jsou obvykle altruističtí. Nadto máme tyto druhy chování do značné míry v mozcích „zadrátované natvrdo“, tj. evolučně a kulturně dané.
    April 11, 2013 v 12.49
    Příliš pravicový nekrolog ...
    Pane Plevo, výhradu chápu, téma lze uchopit mnohem ostřeji ... já jsem jej nepojal jako autorský nekrolog, ale jako přehledovou zprávu. A tento žánr bude vždy limitována tím, co a v jaké intenzitě píší zdrojová média. Nu, snad mne doplní ještě některý z našich komentátorů vlastní reflexí ....
    April 11, 2013 v 12.49
    ... a otázka prosperity
    Co je však důležitější: i když mi vskutku není osobně příjemné dělat této osobě andělského advokáta, soudím, že s tím mýtem o prosperitě pravdu nemáte.

    Prosperita, to jest, jak říká encyklopedie, žádoucí stav, kdy se věci daří, rozvíjejí a dávají dobré naděje do budoucna, není kvalita, kterou lze vyjádřit porovnáním ukazatelů růstu HDP, navíc jen z první poloviny thatcheriánského období. Je to komplexní jev.

    V každé knize o britských moderních dějinách se můžete dočíst, že když nastupovala Thatcherová do funkce, ovládala Británii blbá nálada. V roce 1979 stávkovali ve velkém popeláři, v důsledku čehož plnily ulice pytle s hnijícími odpadky; stávkovali horníci, což vedlo k nedostatku proudu a častým výpadkům osvětlení; a jen tak tak, že se víc nerozšířila i stávka horníků a pracovníků krematorií. Nebyla velká nezaměstnanost (5,4 procenta), leč kvůli inflaci přes 22 procent rostly životní náklady. U čerpacích stanic se tvořily fronty na benzín.

    Výkon britského hospodářství byl, jaký byl, nicméně velké části podniků se státní účastí se nedařilo. Přežívaly – podobně jako většina dolů – pouze ze státní podporou. Průzkumy veřejného mínění té doby ukazují, že většina Britů byla přesvědčena, že jejich země upadá. Slavný je Kissingerův výrok té doby „Britain is finished“. Země od roku 1976 dokonce čerpala záchranou půjčku od MMF ...

    ... Thatcherová dokázala slavnými zákony zničit stávkové hnutí. Státní podíly v životaschopných podnicích rozprodala, ty neživotaschopné nechala padnout. To vedlo k přechodnému nárůstu nezaměstnanosti a, jak píšete, k úpadku průmyslové výroby. Kvůli uzávěrce dvaceti dolů přišlo o práci 20 horníků ... ale už ve druhé polovině osmdesátých let opět zaměstnanost roste. V roce 1990 je nezaměstnanost jen o procento vyšší než při premiérčině nástupu. Tato nová pracovní místa – považme, kolik podniků v první polovině osmdesátých let zkrachovalo – vytvořily nově vnikající firmy a nové se rozvíjející odvětví, zejména finanční služby.

    Jak dokazuje i odkazovaný Stiglitz a píšu o tom i já, nebyla tato odvětví základem Prosperity s velkým P, neboť spolu-zapříčinila problémy, jimž země dnes čelí; prosperitu s malým p, tedy aktuální bohatnutí, však ve druhé polovině osmdesátých let a v letech devadesátých zajišťovala. Když Thatcherová nastoupila, obchodovalo na akciovém trhu více či méně 7 procent Britů; když odcházela, byla to už celá čtvrtina. V roce 1979 vlastnily akcie nějakého podniku v UK tři milion Britů; v roce 1990 to bylo 11,5 milionu.

    Navzdory krachu podniků závislých na státní podpoře tu tedy máme jen mírně vzrostlou nezaměstnanost, rozvinutá odvětví, z nichž bude Británie bohatnout ještě dekádu a půl (bude bohatnout disproporčně, ale bude), a stálý, byť o určité desetiny snížený růst HDP.

    Všem profesím – a tím se Thatcherová obzvláště chlubila – vzrostla v osmdesátých letech reálná mzda. K tomu připočtěme výrazně sníženou inflaci (z 22 na 2,4 procenta), tedy de facto konec zdražování, a možnost koupit si levně vlastní bydlení. Počet majitelů nemovitostí starších 65 let stoupl za T-éry o 50 procent; počet majitelů ve věku 45-64 pak o 29 procent. Dluh MMF byl splacen, zadlužení země sníženo.

    Dnes už víme, že z této prosperity nezbohatli zdaleka všichni a že když Thatcherová odcházela, měla Británie zaděláno na ohromné problémy; ty se však začaly projevovat až o deset patnáct let později. V roce 1990 byla bohatší, pyšnější, sebevědomější a optimističtější. Většina Britů té doby už Thatcherovou nemusela. Na rozdíl od roku 1979 však převládal pocit, že bude líp.

    V tomto smyslu Margaret Thatcherová svou zemi k prosperitě dovedla.

    Tady ještě pár odkazů na tematické grafiky a grafy:
    http://is.gd/b0zGgF
    http://is.gd/xQFNv5
    http://is.gd/fGlj5M
    April 11, 2013 v 13.17
    a mimochodem ...
    ... po podrobnějším prostudování života a díla Margaret Thatcherové člověk váhá, jestli má Václav Klaus nějaké skutečně vlastní názory
    April 11, 2013 v 15.05
    Pane Jedličko,
    psát o ekonomickém růstu, který je krátkodobý a navíc zaplacen tehdejšími /obrovský nárůst třídních rozdílů atd./ a současnými i budoucími náklady /prodej státního majetku/ jako o prosperitě, je spíše očekávatelné v Junge Front Heute, než tady. Pokud se píše o tom, že Chavezova sociální politika by nebyla možná bez ropy, tak by se mělo též psát o tom, že tehdejší růst britské ekonomie byl rovněž fincován ropou. Rozdíl je v tom, že v každé z těchto zemí se zisk z ní rozděloval jinak.
    April 11, 2013 v 16.57
    Však se mi, pane Ševčíku, také patřičně kroutí prsty na klávesnici, když jí tu hájím .... nicméně nemohu čtenáře nechávat v omylu.

    Těžba ropy a plynu tvořila v roce 1986 šest procent výkonu britské ekonomiky. Stát z ní za příslušných šest let získal na daních celkem 52,4 miliardy liber.

    Ve Venezuele tvoří těžba a prodej ropy 30 procent HDP a sytí 45 - 52 procent příjmů státního rozpočtu. Jen v roce 2012 za ní stát získal více než 150 miliard dolarů.

    Vím, že hodnota libry byla v osmdesátých letech jinde (ostatně i díky té ropě), ale porovnání těch částek – britský příjem za šest let dohromady a venezuelský za jediný rok, navíc při zohlednění britských rozpočtových výdajů – je myslím vypovídající.

    Ostatně doporučuji tento přehledný text na Guardianu, zvláště pak graf ukazující vývoj životních nákladů

    http://www.guardian.co.uk/politics/datablog/2013/apr/08/britain-changed-margaret-thatcher-charts
    MP
    April 11, 2013 v 18.39
    P. Janečku,
    přebíráte z Guardianu spíše interpretace a hodnocení než tvrdá data. Je třeba si uvědomit, že Guardian je sice v britském kontextu levicový, ale je jaksi "postblairovsky" levicový, čili v sociálněekonomických otázkách středový, možná i napravo od J. Mládka...:)

    A teď k těm tvrdým datům: na vrcholu thatcherismu nezaměstnanost 12% (1984), v době, kdy západní Evropa nezaměstnanost takřka neznala (!). Manipulativně zmiňujete stav z r. 1990, kdy MT končila (podled grafu ale spíše 7 %), avšak již v následujícím roce 1991 nezaměstnanost opět vyletěla nad 9%! Jako na houpačce, celkově ale v thatcherovské a postthatcherovské éře převažovala velmi vysoká nezaměstnanost.

    Ta vysoká inflace (23%) nebyla těsně před nástupem železné lady, ale už v r. 1976! Za ní byla inflace v r. 1980 21%(!), ano, pak strmě klesala, ale v r. 1989 to bylo už opět 8 % (u nás jsme na nějakých 2-3% a jak nadáváme) a v r. 1990 plných 10%!

    Strmý pokles vládních výdajů snad nebudete kvitovat, pokud ano, mohl byste se hlásit na tiskového mluvčího M. Kalouska.

    Manufacturing neznamená v anglické terminologii průmysl celkem, ale pouze zpracovatelský průmysl.

    A posledná data: strmý nárůst chudoby z 12% na téměř 22%, Giniho index z 0,253 na 0,339, kontinuální a strmý nárůst. Vzhledme k těmto údajům a k vysoké inflaci během druhé části její vlády nemohu věřit tomu, že reálné mzdy, nota bene všem vrstvám obyvatelstva, stoupaly.

    Zdroje: tatáž stránka jako u vás
    MP
    April 11, 2013 v 19.09
    A ještě doporučuji pozornosti všech ten vývoj HDP
    v druhé polovině vlády MT. Je to na uvedené stránce taky, ale v excelovém souboru. Vyšší kvartální číslo než 2% těžko najdete, nejčastěji se růst HDP pohyboval kolem 0 nebo byl záporný, promiňte, ale prosperita vypadá jinak.

    A ještě ta dezindustrializace - probíhala tempem a v rozsahu, který nemá snad v dějinách obdoby. Nešlo jen o "nerentabilní" státní podniky, doly atd.
    Katastrofální byl např. úpadek strojírenství, vlajkové lodi každé vyspělé země. V r. 1978 (tedy již v oné předthatcherovské krizi) vyrobila Velká Británie 461 000 nákladních automobilů, v r. 1990 270 000, výroba traktorů se snížila ze 116 000 na 79 000 (1989), loďařství se zhroutilo - v r. 1978 807 000 BRT, v r. 1990 100 450 BRT (osmina!!). Výroba osobních automobilů stagnovala na 1,2 mil. ks (zatímco např. v Německu se za stejné období zvýšila ze 3,9 na 4,8 mil.).

    Není co dodat.
    April 11, 2013 v 19.10
    Pane Plevo,
    Jsem Jedlička, ne Janeček, ale to nic :-) ... ty grafy na Guardianu jsem objevil až při psaní reakce panu Ševčíkovi, proto ten nesoulad čísel, čerpal jsem z jiných zdrojů.

    Proč se nedomnívám, že se v daném kontextu patří hovořit o thatcherovské prosperitě jako o „naprostém mýtu“, popisuji výše. Činím tak s dovětkem, že se jednalo o prosperitu nespravedlivou, neudržitelnou a s vážnými negativními dopady do budoucna ... a proto ne-následování- a ne-obdivu-hodnou.

    Vy tvrdíte, že při zohlednění výkyvů v nezaměstnanosti, nárůstu sociální nerovnosti, a dalších jevů, na něž upozorňujete, je nepatřičné termín prosperita vůbec používat.

    Domnívám se, že nejsme ve skutečnosti tak vzdáleni, avšak mám dojem, že už se další debatou příliš plodně neposuneme. Nechť si čtenáři zvolí, jak ostrý úhel pohledu, výkladový rámec, či jak to nazvat, je jim bližší.

    Nechci a nechtěl jsem politiku Thatcherové velebit, chtěl jsem jen nadnést příslušná čísla a upozornit na souvislosti, abychom nezůstali jen u těch obecných slov jako mýtus, do nichž se dá schovat ledacos.
    April 11, 2013 v 20.14
    mýtus
    Ano, je až s podivem, jak hluboce je ten mýtus o Thatcherové jako super-ekonomce zakořeněn. Kolik finančních krizí ještě lidstvo musí zažít, aby někteří pochopili, že neoliberální reformy jsou cestou do pekel...
    BT
    April 11, 2013 v 21.43
    Pane Šimečku,
    jak jsem psal už výše: ono udržovat ten mýtus při životě se jistému segmentu západní společnosti zatraceně vyplácí! Je to jedna z jejich nejnávratnějších investic. Která jiná ideologie umožňuje většinu tak elegantně a relativně nepozorovaně okrádat?
    April 11, 2013 v 21.56
    Ještě dva překlepy
    Ve větě "a jen tak tak, že se víc nerozšířila i stávka horníků a pracovníků krematorií" v první odpovědi panu Plevovi mělo být HROBNÍKŮ, ne horníků. Ti už stávkovali, jak zmíněno ve větě před tím.

    Ve větě "Kvůli uzávěrce dvaceti dolů přišlo o práci 20 horníků" tamtéž pak mělo být 20 TISÍC horníků.
    MP
    April 11, 2013 v 23.47
    P. Jedličko,
    omlouvám se za zkomolení jména.
    Ne, nejsme daleko od sebe. Oba se shodujeme v tom, že sociálně to byla katastrofa. Já k tomu ale přidávám, že to byl neúspěch i ekonomický.

    Vy mluvíte o pocitech Britů atd. - ano, to je zajímavé, proč ji vlastně opakovaně volili. Ukazuje to, že už tehdy dokázala neoliberální ideologie, zejm. u středních vrstev, přebít reálnou zkušenost. Každý, kdo žije v České republice, by se tomu neměl divit..:)
    + Další komentáře